Otevřít hlavní menu

Střela (řeka)

řeka v západních Čechách

Střela (německy Schnella) je řeka v západních Čechách známá především svým hlubokým a romantickým kaňonovitým údolím. Název Střela je nejspíše odvozen od prudkosti vodního toku. V minulosti byly používány také názvy Lososnice, Sagitta (Šíp, Šipka), Schipka, Schinka a Schnella. Údajně je název odvozen od staré pověsti, která se v povodí Střely vypráví viz. Pověsti. Délka toku činí 101,6 km.[1] Plocha povodí měří 921,8 km².[2]

Střela
Střela u Píplova Mlýnu nad ústím do Berounky
Střela u Píplova Mlýnu nad ústím do Berounky
Základní informace
Délka toku 101,6 km
Plocha povodí 921,8 km²
Průměrný průtok 3,20 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-11-02-0010
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Karlovarský kraj, Plzeňský kraj)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Berounka
Geodata
OpenStreetMap OSM, WMF
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Průběh tokuEditovat

 
Pramen Střely (dolní)
 
Řeka u Žlutic

Střela pramení v Prachometech na úpatí Prachometského kopce (780 m n. m.) v Tepelské vrchovině nedaleko Toužimi, protéká náhorní plošinou v meandrech údolní nivou, protéká vodní nádrží Žlutice, Žluticemi, pod Chyšemi se hlouběji zařezává do terénu a získává charakter dravé bystřiny, v okolí Rabštejna nad Střelou vytváří výrazný kaňon, nad Plasy se tok opět zklidňuje a vlévá se zleva poblíž Liblína do Berounky. Výškový rozdíl mezi pramenem a ústím 413,95 m.

Prameniště Střely bylo narušeno novodobými melioračními zásahy v území a regulací toku (část toku je i zatrubněna), geografický pramen se nalézá na jihozápadním okraji Prachomet (50°00'26"N, 12°56'58"E, 705 m n. m.), ovšem mnohem známější a také vydatnější je dolní pramen na východním okraji Prachomet (683 m n. m.).

Větší přítokyEditovat

levý/pravý, od pramene k ústí

Vodní režimEditovat

Povodí Střely leží v oblasti s nízkým úhrnem průměrných ročních srážek, větší průtok má řeka na jaře, v letním období jsou průtoky velmi nízké. Mnohé přítoky a samotný horní tok řeky mohou v extrémně suchých letech zcela vyschnout. Stalo se tak například v roce 2015.[3] V tomto období pak slouží k zajištění minimálního průtoku na středním a dolním toku vodní nádrž Žlutice, jejímž hlavním účelem je akumulace surové vody pro místní úpravnu vody.[4] Průměrný roční průtok v ústí činí 3,20 m³/s, specifický odtok činí 3,47 l/s.

Průměrné dlouhodobé měsíční průtoky Střely (m³/s) ve stanici Plasy:[5]

 

Hlásné profily:[6][7][8]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Žlutice (VD Žlutice) 68,30 213,75 km² 1,24 m³/s 110 m³/s
Čichořice 52,67 393,36 km² 1,91 m³/s 174 m³/s
Plasy 16,30 773,83 km² 3,05 m³/s 256 m³/s

VyužitíEditovat

Horní část toku s vodním dílem Žlutice je využívána jako zdroj pitné vody pro rozsáhlou oblast od Žatce ke Stříbru. Vodnost a výškový profil toku neumožňuje větší zisk vodní energie, přesto je zde několik malých vodních elektráren, největší je na vodním díle Žlutice (219 kW). V minulosti zde pracovala celá řada malých vodních mlýnů a pil.

Vodní dílaEditovat

Na toku jsou dvě přehradní nádrže:

Zejména na horním toku je řada průtočných rybníků (např. Vacek, Mlýnský, Podzámecký, Na Soutoku)

VodáctvíEditovat

Vodácky nejatraktivnější a nejznámější je dolní, cca 60 km úsek toku, od Žlutické přehradní nádrže. Tok je zde sjízdný jen výjimečně[9], při vyšším průtoku, alespoň 4 m³/s (též se využívá upouštění vody ze Žlutické přehradní nádrže). Horní splavný úsek má charakter rychle proudícího meandrujícího lužního toku (ZW B-C). Od Chyší získává postupně ráz dravé bystřiny s kamenitým až balvanitým řečištěm o šířce 5-8 m, největší peřeje jsou pod Rabštejnem (WW l-ll). Pod Plasy ubývá kamenitých peřejí a řeka vtéká do lesnatého údolí bez cest a lidských sídel.[10] Jezů není mnoho, některé jsou rozvalené a sjízdné.

HistorieEditovat

Historicky významná místaEditovat

V povodí řeky Střely se nachází mnoho historicky významných míst, z nichž nejznámější jsou tato:

KosmováEditovat

Kosmová je malá vesnice asi 2,5 km na jih od Toužimi. Název Kosmová je patrně odvozen jejího zakladatele Kosmy. Nachází se zde několik tradičních selských usedlostí v německém stylu s hrázděnými patry a klasicistní kaplička. Kosmová je první osadou na toku řeky Střely.

ToužimEditovat

Město Toužim s 3.200 obyvateli je největším a nejvýznamnějším hospodářským a sídelním střediskem jižní části okresu Karlovy Vary a také na toku a povodí řeky Střely. Město je památkovou zónou a nejvýznamnější památkou je areál Toužimského zámku, který zahrnuje Horní zámek (původně hrad), renesančně-barokní Dolní zámek, pivovar a dalších památky. Přesto že je celý areál chráněn jako kulturní památka, již dlouho chátrá.

SkokyEditovat

Skoky jsou bývalá ves a poutní místo. Obec doplatila na vysídlení původních německých obyvatel a následné záměrné zlikvidovaní komunistickým režimem. Do dnešní doby se zachovaly pouze zbytky bývalého hostince a zejména barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie, který je poměrně poškozený četnými loupežemi. Zdejší poutní obraz Panny Marie dal vzniknout známému úsloví „Panenko Skákavá!“.

ŽluticeEditovat

Žlutice jsou město se zhruba 2 500 obyvateli. Leží ve svahu nad údolím řeky Střely v romantické krajině pod Vladařem. Název Žlutice vznikl nejspíš odvozením od kmene Luticů který zde sídlil (lidé pocházející z Luticů). Město má rozsáhlé podzemí, kde by podle pověsti měl být zakopán poklad viz. Pověsti. Kromě toho zde byl také nalezen Žlutický kancionál.

VladařEditovat

Vladař (693 m n. m.) je mohutná stolová hora. V minulosti se na vrcholu nacházelo rozlehlé hradiště, které vzniklo již před třemi tisíci let. Jeho zbytků využili mimo jiné Husité roku 1421, kteří se zde opevnili proti vojskům Jindřicha z Plavna.

RabštejnEditovat

Historické město Rabštejn je s pouhými 25 stálými obyvateli nejmenším městem ČR. Nachází se zde zbytky gotického hradu, zámek, servitský klášter, kostel Sedmibolestné panny Marie, údajně třetí nejstarší most v ČR a spousta dalších zajímavých památek.

ManětínEditovat

Město Manětín je právem nazýváno perlou českého baroka. Když Manětín v roce 1712 skoro celý shořel, rozhodly se jeho majitelé, Lažanští z Bukova, vybudovat z Manětína centrum svého panství. Přizvali si proto architekty Santiniho, Matheyeho, Haffeneckera a Hesse, malíře Brandla, sochaře Brokoffa a místní umělce Borovce a Herschera. Díky tomu je v Manětíně velké množství barokních památek.

PlasyEditovat

Město Plasy vzniklo okolo stejnojmenného cisterciáckého kláštera, na jehož stavbě se podíleli architekti Mathey, Santini a Dientzenhofer. Tento klášter je prohlášen za národní kulturní památku. Název Plasy nejspíše vznikl od slova „plaz“, který znamená rovné a ohraničené místo.

Pověsti z povodí StřelyEditovat

Pověst o havraním kameniEditovat

Družina vznešených lovců byla rušena krákajícím hejnem vyplašených havranů, kteří poletovali nad jejich hlavami. Proto sám kníže sestřelil největšího z nich. Když havran dopadl na zem, lovci v jeho útrobách spatřili nevídaný jiskřivý krystal. Kníže se ihned rozhodl, že ho nechá vsadit na prsten pro svou snoubenku. Náhle se odněkud vynořil tajemný cizinec, který tvrdil že kámen patří jemu a byl mu havranem před mnoha lety ukraden. Aby dokázal, že mluví pravdu, zvedl kámen k nebi a pronesl zaklínadlo. Najednou se nebe zatáhlo a sršící blesky pozabíjely celé havraní hejno. Když pak opět vysvitlo slunce, lovci zjistili, že se blízká skaliska proměnila v hrad, který byl nyní osvobozen z havraní moci. Kníže cizinci krystal vydal a na oplátku mu byl cizincem věnován hrad, po Havraním kameni pojmenovaný Rabenstein, zkráceně Rabštejn.

Od této pověsti je údajně odvozeno i jméno řeky Střely (podle střely kterou kníže sestřelil havrana).

Zajímavé je, že se v povodí Střely vyskytují kromě Rabštejna a Střely i další místa jejichž názvy jsou odvozeny od věcí a postav které v pověsti figurují, jako například kopce Vladař a Krkavec.

Pověst o Dvanácti zlatých apoštolechEditovat

Město Žlutice dříve mívalo poklad, sestávající z dvanácti zlatých apoštolů. Když před něj roku 1422 přitáhli Husité, hrbáč Jakub, který se o apoštoly staral, sochy popadl a běžel do sklepení pod Žluticemi, kde je na neznámém místě zakopal. Když byl s prací hotov a prchal z města, byl zabit husity. Tak byl poklad navždy ztracen.

Pověst o nevěrné kovářceEditovat

Na náměstí ve Žluticích kdysi žil kovář, který měl mladou a hezkou ženu Marii. Nikdo netušil, že pod jejich domem je sklep tak hluboký, že vede až do pekla. Když šla Marie jednou do sklepa, narazila tam na čerta, který přišel z pekla a zamilovala se do něj. Jednoho dne, když hrozilo, že je kovář přistihne, vběhla za svým milencem do pekla. Od té doby už ji nikdy nikdo neviděl.

O skřítkovi v hoře VladařiEditovat

Pasák Matěj jako obvykle pásl své ovce na hoře Vladaři a při tom usnul. Najednou ho probudilo štěkání jeho ovčáckého psa Vlka. Když Matěj k Vlkovi doběhl, uviděl, že svírá v zubech malého mužíčka. Matěj Vlka odehnal a skřítek mu prozradil, že bydlí v hoře Vladař, a že odsud ovládá počasí. Za odměnu pak dal Matějovi píšťalku, na kterou když zapíská, skřítek spustí nad jeho stádem déšť. Jednoho dne ale Matěj píšťalku omylem přiložil do ohně místo klacíku.

Pověst o bezedném jezírku na VladařiEditovat

Na stolové hoře Vladař se nachází malé jezírko. Jendou jeden sedlák za zuřící bouřky převážel přes Vladař vůz plný obilí a v dešti přehlédl jezírko. Do maličkého jezírka zajel s celým vozem a zmizel v bezedné hlubině navždy. Další pověst pak vypráví, že když byla do jezírka vhozena kachna, vyplavala na řece Střele vesele kdákajíc.

O studánkové víleEditovat

Za dávných časů se se na Vladaři usadil zlý pán Rohovic. Ten kvůli nedostatku peněz, které propíjel a rozhazoval, řekl svému sloužícímu Vítkovi, že jestli mu do týdne nepřinese zlato, bude zabit. Ten se, zhrzený z jisté smrti, sešel se svojí milou u studánky a vylíčil jí, co se stalo. Všechno slyšela studánková víla, která se rozhodla, že Vítkovi pomůže. Proto požádala o pomoc skřítka z Vladaře. Ten Vítkovi ukázal jeskyni plnou zlata. Rohovic se nechal Vítkem k jeskyni zavést, ale pak ho omráčil, aby měl zlato pro sebe. Víla Vítka vzkřísila, jeskyně se za zlým chamtivým Rohovicem zavřela a už ho nikdo nikdy neviděl.

PivovarnictvíEditovat

V okolí řeky Střely se v minulosti postupně nacházelo 23 pivovarů, které byly měšťanské, vrchnostenské a jeden klášterní. Bylo zde také uděleno jedno právo vařit pivo.

OdkazyEditovat

 
Soutok Střely (vpravo) a Berounky

PoznámkyEditovat

Některé prameny udávají délku toku jen 97,5 km a plochu povodí 921,85 km²

ReferenceEditovat

  1. HYDROEKOLOGICKÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM VÚV TGM – Střela [online]. [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. 
  2. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. 
  3. Povodí Vltavy – Informační zpráva o mimořádných vodních stavech a suchu na vodních tocích a vodních dílech ve správě státního podniku Povodí Vltavy [online]. [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. 
  4. VD Žlutice [online]. [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. 
  5. Povodí Vltavy – Vodohospodářská bilance v dílčím povodí Berounky za rok 2015 (str. 55) [online]. [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. 
  6. Evidenční list hlásného profilu stanice VD Žlutice [online]. [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. 
  7. Evidenční list hlásného profilu stanice Čichořice [online]. [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. 
  8. Evidenční list hlásného profilu stanice Plasy [online]. [cit. 2017-04-20]. Dostupné online. 
  9. Střela – vodácký průvodce
  10. Dolní Střela – vodácký průvodce

LiteraturaEditovat

  • KUMPERA, Jan. Řeky a říčky Karlovarského kraje, aneb, Vodní toulky krajem lázní. 1.. vyd.. Plzeň: Agentura Ekostar s. r. o., 2004. 127 s. S. 84-94. (čeština) 
  • Kumpera Jan, Řeky a říčky Karlovarského kraje. Agentura Ekostar s. r. o. Plzeň 2004, str. 84-94.
  • DVOŘÁK, Otomar. Havraní kámen z řeky Střely. Beroun: MH Beroun, 2007. ISBN 80-86720-31-4.
  • NESNÍDAL, Dalibor. Pověsti z kraje pod Vladařem. Žlutice: Dalibor Nesnídal, 2015. ISBN 978-80-260-8096-1.
  • SKLENÁŘ, Jaroslav. Pivovarnictví a pivovary na Plasku a Manětínsku. Čistá: Jaroslav Sklenář 2013
  • ANDERLE, Jan, DUDÁK, Vladislav, ed. Plzeňsko: příroda, historie, život. Praha: Baset, 2008. ISBN 978-80-7340-100-9.
  • FÁK, Jiří, SCHIERL, Jiří, VÁŇA, Martin, VOGELTANZ, Jaroslav. Tajemství řeky Střely, Plzeň: Starý most, s. r. o. ISBN 978-80-87338-80-3.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat