Wikipedie

Středověké klimatické optimum

(přesměrováno z Středověká teplá perioda)

Středověké klimatické optimum, resp. Středověká teplá perioda (zkratka MWP z anglického Medieval Warm Period) je označení pro středověké období (zhruba 950–1250 n. l.),[2] které se vyznačovalo výrazným oteplením podnebí, především v oblasti Severního Atlantiku, ale souviselo také s dalšími klimatickými změnami té doby v Číně,[3] a jiných zemích.[4][5][6][7][8][9] Pravděpodobně ale nešlo o globální jev.[10] [11] Hladiny světového oceánu byly kolem roku 1200 n. l. asi o 20 cm výše než jsou dnes.[12] Po tomto období následovala tzv. "Malá doba ledová". Některé zdroje používají pro toto období výraz středověká klimatická anomálie s ohledem na další důležité jevy, které v tomto období probíhaly.[13][14]

Globální průměrné teploty ukazují, že středověké teplé období nebylo globálním jevem.[1]

Přes značné nejistoty, a to zejména pro období před rokem 1600, pro která nemáme dostatek dat, bylo období mezi 950 a 1100 nejteplejší obdobím za posledních 2000 let před začátkem 20. století. Teploty se ale tehdy pohybovaly asi o 0,1 °C a 0,2 °C pod průměrem let 1961–1990 a výrazně pod úrovní teplot po roce 1980. Záznamy proxy dat z různých regionů ukazují, že nejteplejší období různých regionů proběhlo v různých letech.[15] Tato regionální teplá období se nevyskytovala stejně koherentně ve všech oblastech jako oteplení koncem 20. století.[2]

Toto období se v některých částech světa vyznačovalo například populační explozí a expanzí obyvatelstva do oblastí, které byly předtím neobyvatelné. Období klimatického optima ukončila takzvaná malá doba ledová počátkem 14. století, kdy došlo k postupnému, ale výraznému, poklesu teplot a úbytku obyvatelstva (viz demografie středověku).

Výzkum teplé periody editovat

Středověké teplé období proběhlo pravděpodobně mezi lety 950 do 1250 n. l., během evropského středověku.[2] První, kdo přišel s myšlenkou na tuto teplou periodu byl Hubert Lamb, jeden z prvních paleoklimatologů, který publikoval výzkum na základě údajů z botaniky, z výzkumu historických dokumentů a meteorologických dat. Podle jeho výzkumů bylo období 1000–1200 teplé a bylo s odstupem zhruba tří století vystřídáno studeným obdobím v letech 1500–1700.[16] Teplé období se začalo označovat jako Středověká teplá perioda (MWP), následující studené období potom jako malá doba ledová (MDL). Třetí hodnotící zpráva IPCC z roku 2001 shrnuje dosavadní výzkumy takto: "současné poznatky nepodporují teorii, že by se v případě MWP a MDL jednalo o celosvětově synchronně probíhající období tepla, resp. chladu."[17] Teploty určené pro toto období byly určovány z proxy dat z ledovcových jader, letokruhů a jezerních usazenin.[18][19]

Středověká teplá perioda v jednotlivých světových regionech editovat

Po celém světě existují důkazy o teplé periodě ve středověku, i když pro některé oblasti jsou data dost vzácné. Často jsou tato období spíše zdokumentována jako "období sucha" a "období dešťů".[20]

Celosvětově editovat

Studie týmu Michaela Manna z roku 2009, která zkoumala prostorové rozložení teplot během středověké teplé periody na základě proxy dat, konstatovala, že v některých oblastech teploty dosáhly, nebo i přesáhly současné teploty, ale globálně současných hodnot nedosahovaly.[2] Největší teplotní maxima byly tehdy v oblasti Severního Atlantiku, Jižního Grónska, Euroasijských arktických oblastí a některých částí Severní Ameriky a tato maxima byla výrazně vyšší, než průměry teplot v těchto oblastech na konci 20. století (za období 1961–1990). V některých oblastech, jako je centrální Eurasie, severozápadní část Severní Ameriky a (s menší jistotou) také v oblastech Jižního Atlantiku došlo naopak k anomálnímu ochlazení.

Severní Atlantik editovat

 
Rekonstrukce teplot v centrálním Grónsku.
 
Poslední písemný záznam o vikinských osadnících v Grónsku pocházejí z roku 1408 a mluví o svatbě v kostele v Hvalsey — dnes nejlépe zachovalé vikinské památce.

Výzkumem izotopu 14C v usazeninách Sargasového moře se ukazuje, že před přibližně 400 lety (tedy během Malé doby ledové) byla teplota mořského povrchu cca o 1 °C nižší, a cca před 700 lety asi o 1 °C vyšší (během středověké teplé periody).[7]

Výzkumem vzorků sedimentů z Puerto Rica, Mexického zálivu a pobřeží Atlantiku od Floridy po Novou Anglii našel Michael Mann důkazy zvýšené aktivity Atlantských hurikánů během MWP, následovaný útlumem aktivit v dalších letech.[21] Radioizotopovými výzkumy a analýzou růstu skořápek měkkýšů byl Patersson schopen určit průběh teplot na Islandu od římské teplé periody až po malou dobu ledovou.[22]

Severní Amerika editovat

Studie Manna ukázala, že v jižním Grónsku a v některých částech Severní Ameriky bylo v letech 950 až 1250 tepleji, než bylo v letech 1961–1990, v některých oblastech dokonce tepleji, než v letech 1990–2010. I když na většině severní polokoule bylo v letech 1400–1700 chladněji, tak v Labradoru a izolovaných oblastech USA bylo i v období malé doby ledové přibližně stejně teplo jako v období 1961–1990.[2]

Teplé období ve středověku umožnilo vikingům kolonizovat Ameriku. Vikingové využili nezamrzlého moře a obsadili také některé oblasti Grónska a dalších zemí daleko na severu..[23]

Ostrov objevil Erik Rudý roku 982 n. l. a po návratu domů vyprávěl o zemi, kterou nazval Grønland, neboli Zelená země. Přibližně od roku 1000 n. l. založili vikingové osady ve dvou oblastech na jižní špičce Grónska, "východní osídlení" na samém jihu a "západní osídlení" o něco severněji. Mezi nimi bylo několik menších skupin farem, které archeologové označují jako "střední osídlení". Na farmách v té době chovali prasata a dobytek, asi čtvrtina jejich obživy pocházela z rybolovu, ale poté, co se začalo ochlazovat a přicházet častější bouře, místo krav začali chovat ovce a kozy. Kolem roku 1300 ukončili chování prasat a od té doby pocházely tři čtvrtiny jejich obživy z lovu tuleňů. Nebyly nalezeny zmínky o tom, že by tato změna měla vliv na jejich zdraví. Uprostřed století však byl přerušen obchod s Norskem a byl malý zájem o vývoz tuleních kůží a mrožích klů. Jeden z posledních dokumentů vikinského osídlení Grónska pochází z roku 1408 a během dalších let zbylí vikingové Grónsko opustili – zdá se, že šlo o "organizovaný" ústup, který byl především v důsledku sociálních faktorů, převážně díky vyšší dostupnosti farem ve Skandinávii.[24]

 
L'Anse aux Meadows v Newfoundlandu, dnes, s rekonstrukcí vikinského osídlení.

Kolem roku 1000 n. l. bylo dostatečně teplo také na ostrově Newfoundland a také zde založili vikingové osady – jejich osídlení v L'Anse aux Meadows bylo původně odhaleno Helgem Ingstadem.[25] Výzkumy v oblasti zátoky Chesapeake ukazují na velké teplotní výkyvy během MWP i Malé doby ledové, které vědci přičítají pravděpodobným změnám v antarktické cirkulaci.[26]

V některých západních oblastech USA probíhaly během MWP dlouhodobá suchá období, zvláště ve východní Kalifornii a na západě Velké pánve.[18][27] Na Aljašce proběhla v průběhu našeho letopočtu tři teplá období 1—300, 850–1200 a od roku 1800.[28]

Evropa editovat

V období středověké teplé periody došlo v Evropě k populační explozi, ke které zajisté přispělo příznivé klima. Obilí bylo v té době pěstováno i v severnějších oblastech - v Norsku a na horách ve Skotsku. Z podrobné analýzy obchodu s obilím v Anglii a Skotsku vyplynulo, že během 12. a 13. století došlo k rozšíření pěstování obilí ve vyšších nadmořských výškách, což nebylo možné v období předtím ani potom.[29] Klimatické podmínky však nebyly jedinými důvody pro rychlý nárůst počtu obyvatel a s tím související rozvoj. Wilhelm Abel uvádí jako důvody pokroku v zemědělství také používání technického vybavení, jako jsou ohlávky pro tažné koně, jakož i využití půdy a diverzifikaci plodin.[30] Předpokládá se, že počet obyvatel se v Evropě v letech 1100–1400 téměř ztrojnásobil. V důsledku toho byly mýceny lesy a získané plochy byly přeměněny na zemědělskou půdu. Zvýšená zemědělská produkce podpořila také vznik a rozšíření měst, kde probíhal obchod s plodinami.

Ostatní oblasti editovat

Klima ve východní rovníkové Africe oscilovalo mezi obdobími suššími, než dnes a relativně vlhkými obdobími. Suché období v této oblasti bylo v letech 1000–1270.[31]

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Medieval Warm Period na anglické Wikipedii a Mittelalterliche Warmzeit na německé Wikipedii.

  1. ↑ 2019 years [online]. Climate Lab Book, 2019 [cit. 2021-12-13]. "Údaje ukazují, že současné období se velmi liší od toho, co se dělo v minulosti. Často citované středověké teplé období a malá doba ledová jsou skutečné jevy, ale ve srovnání s nedávnými změnami jsou malé.". Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e MANN, M. E., Zhang, Z.; Rutherford, S.; Bradley, R. S.; Hughes, M. K.; Shindell, D.; Ammann, C.; Faluvegi, G.; Ni, F. Global Signatures and Dynamical Origins of the Little Ice Age and Medieval Climate Anomaly. Science. 2009-11-26, roč. 326, čís. 5957, s. 1256–1260. DOI 10.1126/science.1177303. 
  3. ↑ Li, H.; T. Ku (2002). "Little Ice Age and Medieval Warm Periods in Eastern China as Read from the Speleothem Records". AGU Fall Meeting Abstracts 1: 09. Retrieved on 2014-02-08. 
  4. ↑ LEAVITT, Steven W. Major wet interval in white mountains medieval warm period evidenced in? 13C of bristlecone pine tree rings. Climatic Change. 1994-03-01, roč. 26, čís. 2–3, s. 299–307. DOI 10.1007/BF01092420. 
  5. ↑ GROVE, Jean M., Switsur, Roy. Glacial geological evidence for the medieval warm period. Climatic Change. 1994-03-01, roč. 26, čís. 2–3, s. 143–169. DOI 10.1007/BF01092411. 
  6. ↑ Diaz, Henry F.; Hughes, M. The Medieval warm period. Boston: Kluwer Academic Publishers, 1994. ISBN 0-7923-2842-6. S. 134. 
  7. ↑ a b KEIGWIN, L. D. The Little Ice Age and Medieval Warm Period in the Sargasso Sea. Science. 1996-11-29, roč. 274, čís. 5292, s. 1503–1508. DOI 10.1126/science.274.5292.1503. 
  8. ↑ STAHLE, David W., Cleaveland, Malcolm K. Tree-ring reconstructed rainfall over the southeastern U.S.A. during the medieval warm period and little ice age. Climatic Change. 1994-03-01, roč. 26, čís. 2–3, s. 199–212. DOI 10.1007/BF01092414. 
  9. ↑ YAMADA, Kazuyoshi, Kamite, Masaki; Saito-Kato, Megumi; Okuno, Mitsuru; Shinozuka, Yoshitsugu; Yasuda, Yoshinori. Late Holocene monsoonal-climate change inferred from Lakes Ni-no-Megata and San-no-Megata, northeastern Japan. Quaternary International. 2010-06-01, roč. 220, čís. 1–2, s. 122–132. DOI 10.1016/j.quaint.2009.09.006. 
  10. ↑ YOUNG, N. E., Schweinsberg, A. D.; Briner, J. P.; Schaefer, J. M. Glacier maxima in Baffin Bay during the Medieval Warm Period coeval with Norse settlement. Science Advances. 2015-12-04, roč. 1, čís. 11, s. e1500806–e1500806. DOI 10.1126/sciadv.1500806. (anglicky) 
  11. ↑ http://phys.org/news/2015-12-undercuts-idea-medieval-period-global.html. phys.org. 2015-12-04. Dostupné online [cit. 2015-12-05]. (anglicky) 
  12. ↑ GRINSTED, Aslak, John C. Moore, Svetlana Jevrejeva. Reconstructing sea level from paleo and projected temperatures 200 to 2100 AD. Climate Dynamics. 2010, s. 461–472. Dostupné online [cit. 2014-02-08]. 
  13. ↑ BRADLEY, Raymond S. Climate of the Last Millennium [online]. Climate System Research Center, 2003. Dostupné online. 
  14. ↑ LADURIE, Emmanuel Le Roy. Times of Feast, Times of Famine: a History of Climate Since the Year 1000. [s.l.]: Farrar Straus & Giroux, 1971. ISBN 0-374-52122-0. 
  15. ↑ Solomon, Susan Snell; Intergovernmental Panel on Climate Change. Climate change 2007: the physical science basis: contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Cambridge: Cambridge University Press for the Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007. Dostupné online. ISBN 0-521-70596-7. Kapitola 6.6 The Last 2,000 Years.  Box 6.4
  16. ↑ LAMB, H.H. The early medieval warm epoch and its sequel. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 1965-01-01, roč. 1, s. 13–37. DOI 10.1016/0031-0182(65)90004-0. 
  17. ↑ FOLLAND, C.K.; KARL, T.R.; CHRISTY, J.R.; CLARKE, R.A.; GRUZA, G.V.; JOUZEL, J.; MANN, M.E. Working Group I: The Scientific Basis. Redakce Houghton J.T.. Cambridge, United Kingdom and New York, NY, USA: Cambridge University Press, 2001. (Intergovernmental Panel on Climate Change Climate Change 2001). Dostupné online. ISBN 0-521-80767-0. Kapitola 2.3.3 Was there a “Little Ice Age” and a “Medieval Warm Period”?", s. 881. 
  18. ↑ a b BRADLEY, R. S.; HUGHES, MK; DIAZ, HF. CLIMATE CHANGE: Climate in Medieval Time. Science. 2003, s. 404–5. DOI 10.1126/science.1090372. PMID 14563996. 
  19. ↑ CROWLEY, Thomas J.; LOWERY, Thomas S. How Warm Was the Medieval Warm Period?. AMBIO: A Journal of the Human Environment. 2000, s. 51. DOI 10.1579/0044-7447-29.1.51. 
  20. ↑ MANN, Michael E. What we can learn from studying the last millennium (or so) [online]. RealClimate, May 2010. Dostupné online. 
  21. ↑ MANN, Michael E., Woodruff, Jonathan D.; Donnelly, Jeffrey P.; Zhang, Zhihua. Atlantic hurricanes and climate over the past 1,500 years. Nature. 2009-08-13, roč. 460, čís. 7257, s. 880–883. DOI 10.1038/nature08219. 
  22. ↑ PATTERSON, W. P., Dietrich, K. A.; Holmden, C.; Andrews, J. T. Two millennia of North Atlantic seasonality and implications for Norse colonies. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2010-03-08, roč. 107, čís. 12, s. 5306–5310. DOI 10.1073/pnas.0902522107. 
  23. ↑ DIAMOND, Jared. Collapse: How Societies Choose to Fail or Succeed. New York: Penguin Books, 2005. ISBN 0-14-303655-6. 
  24. ↑ STOCKINGER, Günther. Archaeologists Uncover Clues to Why Vikings Abandoned Greenland [online]. Der Spiegel Online, 10 January 2012 [cit. 2013-01-12]. Dostupné online. 
  25. ↑ Stine Ingstad. The Viking Discovery of America. Redakce Helge Ingstad and Anne Stine Ingstad. New York: Checkmark, 2001. Dostupné online. ISBN 0-8160-4716-2. OCLC 46683692 Kapitola The Excavation of a Norse Settlement at L'Anse aux Meadows, Newfoundland, s. 141–169. 
  26. ↑ Medieval Warm Period, Little Ice Age and 20th Century Temperature Variability from Chesapeake Bay [online]. USGS [cit. 2006-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-06-30. 
  27. ↑ STINE, Scott. Extreme and persistent drought in California and Patagonia during mediaeval time. Nature. 1994-06-16, roč. 369, čís. 6481, s. 546–549. DOI 10.1038/369546a0. 
  28. ↑ HU, F. S., Ito, E.; Brown, T. A.; Curry, B. B.; Engstrom, D. R. Pronounced climatic variations in Alaska during the last two millennia. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2001-08-21, roč. 98, čís. 19, s. 10552–10556. DOI 10.1073/pnas.181333798. 
  29. ↑ Rösner, Werner. Bundeszentrale für politische Bildung. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Landwirtschaft und Klimawandel in historischer Perspektive. 
  30. ↑ Abel, Wilhelm. Geschichte der deutschen Landwirtschaft vom frühen Mittelalter bis zum 19. Jahrhundert. Stuttgart: [s.n.], 1967. S. 43–44. 
  31. ↑ Drought In West Linked To Warmer Temperatures [online]. Earth Observatory News, 2004-10-07 [cit. 2006-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-04. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Středověké_klimatické_optimum&oldid=23406051“