Otevřít hlavní menu

Státní znak Lucemburska má tři verze – znak velký, střední a malý.

Lucemburský státní znak
Varianty
Middle-Coat-of-Arms-of-Luxembourg.svg
Středni státní znak
Lesser-Coat-of-Arms-of-Luxembourg.svg
Malý státní znak
Informace
Subjekty oprávněné užívat znak LucemburskoLucembursko Lucembursko
Přijato 18. května 1972

Velký státní znak: devětkrát stříbrně a modře dělený štít, v něm červený dvouocasý zlatě korunovaný lev se zlatou zbrojí (Lucemburk). Štít převýšen velkovévodskou korunou (královská koruna s oblouky, bez čapky). Štítonoši – dva zpět hledící zlatí dvouocasí korunovaní lvi s červenou zbrojí. Pod štítem zavěšen na stuze klenot Řádu Dubové koruny. Vše položeno na hermelínem podšitý červený plášť, vrcholící velkovévodskou korunou.

Střední státní znak: malý státní znak, držený dvěma zpět hledícími zlatými dvouocasými korunovanými lvy s červenou zbrojí.

Malý státní znak: devětkrát stříbrně a modře dělený štít, v něm červený dvouocasý zlatě korunovaný lev se zlatou zbrojí (Lucemburk). Štít převýšen (nepodšitou) velkovévodskou korunou.

Definitivní podoba státního znaku byla stanovena teprve zákonem z 18. května 1972 (LOI SUR LES EMBLEMES NATIONAUX, Mémorial A-N° 51).

Původ znakuEditovat

Znak má kořeny v erbu hraběte Jindřicha V. (1235-39). Počet pruhů nebýval přesně dán. Například ve stati heraldika Karla Schwarzenberga Znaky českých vévodství [1] je pole děleno jen sedmkrát.

Červený lev ve stříbře je znakem hrabat z Limburgu. Když se jejich větev v Lucilimburku (Luxemburg) oddělila jako samostatný panovnický rod, začali štít modře pruhovat jakožto rozlišovací znamení. O jeho původu existují dvě teorie: pruhy byly převzaty buď z pruhované korouhve na  jezdecké pečeti hraběte Viléma z roku 1123 nebo z erbu hrabat z Loonu (Loozu) a Grandpré. Ty jsou však zlaté a červené, nikoli stříbrné a modré. Hrabě Jindřich V., řečený Blondýn či Plavovlasý (Der Blonde, le Blond), byl lucemburský hrabě, hrabě z Laroche, markrabě z Arlonu a markrabě namurský. Jindřich byl starším synem hraběnky Ermesindy (1186-1247), jediné dědičky namurského a lucemburského hraběte Jindřicha IV. Slepého a limburského vévody Walrama (†1226). Na jeho náhrobku v klášteře Clairefontaine je červený jednoocasý korunovaný lev v bíle a modře pruhovaném poli. V této podobě je také erb Jana Lucemburskéhotriforiu svatovítské katedrály.

Znak velkovévodyEditovat

 
Velký znak lucemburského velkovévody.

Velký velkovévodský erb je odlišný od velkého státního znaku. 7. října 2000 abdikoval po 36 letech vlády velkovévoda Jean ve prospěch svého syna, dědičného velkovévody (S.A.R. le Grand-Duc héritier) Jindřicha. O několik měsíců později, 23. června 2001 stanovil nový panovník, velkovévoda Jindřich, ve spolupráci s Heraldickou komisí, svůj velký erb velkovévodským výnosem (par arrêté grand-ducal): čtvrceno, I a IV Luxemburk, tj. v poli pruhovaném („burelé“) stříbrně a modře, červený dvouocasý lev (la queue fourchue et passée en sautoir) se zlatou zbrojí a korunou, a II a III Nasavsko/Nassau, tj. v modrém poli, posypaném zlatými šindeli zlatý korunovaný lev s červenou zbrojí. Srdeční štítek parmských Bourbonů, tj. v modrém poli tři (2, 1) zlaté lilie, červený lem štítku s osmi stříbrnými mušlemi (posées en orle). Štít je převýšen královskou korunou (sic!) a ovinut stuhou a křížem Řádu Dubové koruny (de l’ordre de la Couronne de chêne). Štítonoši jsou vpravo korunovaný dvouocasý zpět hledící zlatý lev s červenou zbrojí, vlevo korunovaný zpět hledící zlatý korunovaný lev s červenou zbrojí. Každý ze lvů drží lucemburský prapor se zlatým třepením. Vše je položeno na purpurový plášť, podšitý hermelínem, lemovaný zlatě, opatřený zlatým třepením a šňůrami, a vrcholící královskou korunou. Prapory přesahují nad plášť.

  • Podle informační brožury lucemburské vlády „A Propos – des armoiries de S.A.R. le Grand-Duc de Luxembourg“ vyžaduje nový erb velkovévody několik vysvětlivek.
  • Velkovévoda Henri je prvním monarchou z dynastie Nassau-Weilbourg v Lucembursku, který nechal zveřejnit svůj erb v úředním věstníku Memorial. Změny oproti erbu jeho otce jsou patrné:
  1. znak Lucemburska zaujímá čestné místo ve čtvrceném štítě (1. a 4. pole). Velkovévoda je prvé řadě hlavou lucemburského státu.
  2. Štít již není dělen na 16 polí, které by zobrazovaly někdejší državy Nasavských jako velký znak z 19. století. Nový emblém představuje jen ta nejdůležitější pole: Luxemburk a Nassau.
  3. Štítek s erbem Bourbon-Parma připomíná rodinný původ velkovévody Jindřicha: tři lilie bývaly znakem francouzských králů, červený lem byl rozlišovacím znamením (la brisure) Filipa z Anjou, vnuka Ludvíka XIV. a krále španělského. Stříbrné mušle na lemu štítu tvořily brisuru erbu parmských vévodů, Filipových potomků. Velkovévoda Henri je potomkem Krále Slunce v přímé linii.
  4. Přílby a klenoty starého velkého znaku, což byl zvyk v 19. století, byly nahrazeny královskou korunou.
  5. Kolem štítu jsou zavěšeny insignie národního řádu Dubové koruny. To symbolizuje, že velkovévoda je hlavou lucemburského státu.

Malý znak velkovévody: čtvrceno, 1. a 4. pole Luxemburg, 2. a 3. pole Nassau. Štít zdoben královskou korunou.

Střední znak velkovévody: čtvrceno, 1. a 4. pole Luxemburg, 2. a 3. pole Nassau. Štítonoši - vpravo zlatý korunovaný zpět hledící dvouocasý lev s červenou zbrojí, vlevo zlatý korunovaný zpět hledící lev s červenu zbrojí. Štít zdoben královskou korunou.

Malý a střední velkovévodský erb byly stanoveny již výnosem ze 23. února 2001. Podle článku 3 tohoto výnosu si velkovévoda Jean podrží dosavadní erb.

Erb velkovévody Jeana odpovídá střednímu znaku velkovévody Henriho, ale s opačným pořadím polí - nasavští lvi jsou v 1. a 4. poli, lucemburští ve 2. a 3.

Historický velký znak velkovévodů z rodu Nassau (1898)Editovat

 
Velký znak velkovévodů lucemburských a vévodů nasavských.

Popis nasavského domácího erbu: Štít je dělen trojím dělením a trojím štípením/polcením na 16 polí, z nichž 4 vnitřní (6, 7, 10, 11) tvoří střední štít. Ten jest čtvrcen: 1 a 4 rodový erb Nassau: V modrém zlatými šindeli posypaném poli žlutý (!) korunovaný lev. 2 a 3 znak velkovévodství Luxemburg. V bíle (!) a modře devětkrát děleném štítě žlutě korunovaný červený lev.

Hlavní štít je tvořen čtyřmi skupinami a sice

a. na paměť starší Weilburské větve tři pole:

1. Saarbrücken: V modrém žlutými zabodnutými jetelovými křížky posypaném poli žlutě korunovaný bílý lev.

2. Merenberg: V zeleném vždy třemi žlutými křížky provázený žlutý ondřejský kříž.

3. Weilnau: Ve žlutém dva červení kráčející levharti.

b. na paměť starší Saarbrückenské linie čtyři pole:

4. Moers: Ve žlutém černé břevno.

8. Saarwerden: V černém bílý (dvouhlavý) orel se žlutou zbrojí.

12. Lahr: Ve žlutém červené břevno.

16. Mahlberg: Ve žlutém červeně korunovaný černý lev.

c. na paměť Otonské větve (pokolení) tři pole:

5. Catzenelnbogen: Ve žlutém červený levhart.

9. Dietz: V červeném dva žlutí kráčející levharti.

13. Vianden: V červeném bílé břevno.

d. na památku poslední purkraběnky na Kirchbergu, Luisy, choti knížete Friedricha Wilhelma zu Nassau Weilburg a na Dům spadlé hrabství Hachenburg dvě pole:

14. Kirchberg: V bílém tři černé kůly.

15. Sayn: V červeném žlutý levhart (ve skoku).

Helmy: ve středu vpravo je helm Nasavských (Walramovského pokolení), vlevo Lucemburských. Vpravo se připojují helmy Saarbrückenu a Moersu, vlevo helmy Dietzu a Saynu, odpovídající čtyřem skupinám v hlavním štítě. Pokračujeme zprava doleva.

1. Moers: Korunováno. Žlutá hlava věžníka s černým, bíle vroubeným obojkem s bílým kroužkem. Přikrývadla černo-žlutá:

2. Saarbrücken: Bíle a černě dělené křídlo. Přikrývadla: černo-bílá.

3. Nassau: Červeně korunovaný žlutý sedící lev mezi dvěma modrými, žlutými šindeli posypanými rohy. - Přikrývadla: modro-žlutá.

4. Luxemburg: Černá křídla (recte: se zlatými cetkami!) Přikrývadla: modro-bílá.

5. Dietz: Černé křídlo s červeným kotoučem, na němž jsou žlutí levharti ze štítu. Přikrývadla: žluto-červená.

6. Sayn: Korunováno. Žlutá tatarská čepice. Přikrývadla červeno-žlutá.

Štítonoši: Dva na žluté římse stojící zpět hledící žlutí lvi s heraldickými korunami.

Vše obklopuje hermelínem podšitý žlutými třásněmi a šňůrami zdobený purpurově červený královský stan s královskou korunou.

Popis převzat a přeložen z výnosu/Erlass velkovévody Adolfa ze dne 29. července 1898 (zámek Hohenburg), zveřejněného na stránkách Huberta de Vries. Erb se od 60. let. 20. století nepoužívá a nahradil jej velký znak velkovévody Jindřicha.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SCHWARZENBERG, Karel. Erbovní knížka na rok 1940. Praha: Knihy Řádu, nakl. Vyšehrad, 1940. S. 22. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Státní znak Lucemburska ve Wikimedia Commons
  • Stránky heraldika Huberta de Vries s právními předpisy o nizozemských znacích (vč. Belgie a Lucemburska)
  • Elektronická brožura "à propos... des armoiries de S.A.R. le Grand-Duc de Luxembourg", Service information et presse du gouvernement luxembourgeois, www.gouvernement.lu, 2006
  • Elektronická brožura "à propos...Symboles de l’Etat et de la Nation", Service information et presse du gouvernement luxembourgeois, www.gouvernement.lu, 2003