Otevřít hlavní menu

Státní fotoměřický ústav (1919 - 1953) byl státní ústav, jehož účelem byla evidence historických a uměleckých památek, pořizování jejich měřické, fotogrammetrické a fotografické dokumentace. Jednalo se o památky na území Československé republiky, případně i v zahraničí, pokud šlo o památky, které přímo souvisely s dějinami českého umění[1]. Cílem ústavu bylo vybudovat archiv dokumentárních fotografií, plánů a odlitků památkových objektů.

Státní fotoměřický ústav
Nástupce Státní památková správa
Vznik 1919
Zánik 1953
Mateřská organizace Ministerstvo školství a národní osvěty
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

Ústav byl zřízen ministerstvem školství a národní osvěty ČSR dne 1. ledna 1919 jako Státní ústav pro fotografování, měření a odlévání památek zásluhou historika umění Zdeňka Wirtha[1].

Při založení ústavu mu byly přiděleny následující čtyři úkoly:

  • vytvoření seznamu historických a uměleckých památek na území Československé republiky,
  • vytvoření měřické, fotografické a další dokumentace u památek stanovených, ohrožených nebo nově objevených,
  • zřízení archivu, ke budou uchovány výsledky činnosti ústavu i dokumentace získané darem nebo koupí,
  • zřízení odborné knihovny[1].

Ústav sídlil na několika místech v Praze: Lobkovický palác, prostory v Černé a v Kateřinské ulici. V roce 1933 získal ústav prostory v budově Klementina. Ty ale musel na příkaz okupační správy v roce 1940 opustit. Nejprve nouzově sídlil v Toskánském paláci na Hradčanech. Posléze se přestěhoval do budovy v Karmelitské ulici 13.

Fotogrammetrická činnost ústavu stejně jako odlévání detailů architektury byla pro nedostatek odborného personálního zajištění prováděna jen v minimální míře[1].

Během druhé světové války v letech 1939 - 1945 se ústav soustředil na dokumentaci památkově cenných staveb a historických měst, ohrožených nálety. Jednalo se o lokality: Kutná Hora, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Pardubice, Plzeň, Kroměříž, Olomouc, Brno. Dále proběhla dokumentace památek: hrad Karlštejn (manželé Miroslav Chalupníček a Věra Chalupníčková), Klášter Porta coeli v Předklášteří, Kostel svatého Mikuláše v Lounech. Dále byly dokumentovány fondy knihoven v Praze, Olomouci, v klášteře Nová Říše a arcibiskupská galerie v Kroměříži.

Po roce 1945 se ústav věnoval především dokumentaci nově vzniklých městských památkových rezervací (30 lokalit) a tzv. památek 1. kategorie (celkem 115 objektů).

V roce 1953 byl Státní fotoměřický ústav spolu se Správou státního kulturního majetku a Státním památkovým ústavem sloučen do Státní památkové správy[2]. Od roku 1958 byl začleněn jako dokumentační útvar do Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze.

Dokumentace v zahraničíEditovat

Na základě Saintgermainské smlouvy (článek 196) prováděl Antonín Friedl dokumentaci v zahraničních institucích, jako byly:

a dále v knihovnách v Berlíně, Vratislavi, Paříži a Stockholmu.

Fotografický archivEditovat

Fotografický archiv obsahoval v roce 1939 celkem 20 500 negativů. V roce 1953 již evidoval 57 500 negativů[1].

Dary a odkazyEditovat

Ediční činnostEditovat

Ústav vydával časopis Zprávy památkové péče, monografie a popularizační brožury pro veřejnost.

Osobnosti, které působily v ústavuEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e KOTRBOVÁ, Marie. Státní fotoměřický ústav ve službách společenských věd a památkové péče. Zprávy památkové péče. 1953, roč. 13, čís. 5, s. 133-. Dostupné online. 
  2. VARHANÍK, Jiří; MALÝ, Stanislav. Zákon o státní památkové péči : komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. 1161 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7357-659-2. Kapitola Úvod, s. XXIV. 

LiteraturaEditovat