|
== 16. století ==
V roce 1523 bylo k Novému Jičínu přikoupeno panství [[Štramberk|Štramberské]] s vesnicemi [[Libhošť]], [[Veřovice]], [[Mořkov]], [[Hodslavice]], [[Životice u Nového Jičína|Životice]] a další. Roku [[1533]] si [[Žerotínové]] mezi sebou rozdělují jednotlivé části nově vzniklého panství, kdy Bedřich získává skoro celé panství novojičínsko-štramberské, kromě [[Starý Jičín|Starého Jičína]] s okolím, které získává jeho bratr Vilém. Tímto se také roku [[1533]] zaniká spojitost Nového Jičína se Starým Jičínem. Další zajímavostí je, že mezi Nový Jičínem a [[Rybí]]m existuje vesnice Támovice, která později zaniká a zůstává z ní jen kostel sv. Kateřiny, který se dochoval do dnešních dnů.
Žerotínové se hned v počátku 16. století stávají tzv. [[starožitný rod|starožitným rodem]], což je zařadilo mezi elitní rody té doby. Žerotínové roku [[1501]] věnují městu svůj [[svobodný dům]] (je osvobozen od poplatků), do kterého se stěhuje radnice. Prvním smolným rokem pro Nový Jičín se stává rok [[1503]], kdy město zachvacuje mohutný požár, který spálil kompletně celé dřevěné město i s archívem; v důsledku tohoto neštěstí se nezachovala ani zakládající listina města, ani další důležité listiny, které by mohly více osvětlit historii Nového Jičína.
Ihned po požáru (prvním, ne však posledním v dějinách města) se staví kompletně nové zděné město, z této doby pochází i podloubí. Mezitím se městu roku [[1543]] dostalo veliké pocty ze strany tehdejšího krále – [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]], který povolil městu pečetit své listiny červeným voskem, což bylo privilegium královských měst.
V 16. století se také zvyšuje význam soukenictví. Sukna vyrobená v Novém Jičíně se vyvážela daleko za hranice, například do Polska, Litvy a Ruska či do Uher.
[[Jan ze Žerotína a Náměště|Jan ze Žerotína]], který byl posledním Žerotínem ve vedení města, povolil 45 domům z náměstí a jeho okolí svobodně šenkovat a vařit [[pivo]]za poplatek 60 zl. ročně. V letech [[1539]]–[[1544]] došlo k potvrzení [[cech]]u ševcovského, zámečnického, řeznického a kožešnického.
Žerotínové dávají přednost [[čeština|češtině]] a [[Češi|Čechům]] před [[němčina|němčinou]] a [[Němci|Němcům]]. Proto také najímali Čechy do svých kanceláří a veškeré písemnictví bylo v češtině. Mezi těmito úředníky můžeme nalézt i nejznámějšího měšťana té doby – [[Ondřej Řepa|Ondřeje Řepu]], který dostal například povolení k obchodování s voskem ve městě. Češi obsazovali většinu míst konšelů a purkmistrů. V té době probíhaly i české mše v kostele Nejsvětější Trojice.
Žerotínové tehdy přebudovali tehdejší [[gotika|gotickou]] [[tvrz]] pánů z Kravař na pohodlné [[renesance|renesanční]] sídlo, nynější [[Žerotínský zámek]].
[[5. červenec|5. července]] [[1558]] se Jan ze Žerotína rozhoduje, že Nový Jičín prodá [[Jan Kropáč|Janu Kropáčovi]] z Nevědomí a přestěhuje se na své nově nabyté statky západně od [[Brno|Brna]]. Obyvatelům i vrchnosti Nového Jičína je známa tvrdost Jana Kropáče a nakonec se s Janem ze Žerotína domlouvá, že se raději vykoupí samo, což se také stalo. Město za to muselo zaplatit 1 170 000 [[groš]]ů. Město se také rozhodlo, že se vydá pod ochranu Ferdinanda I., který to s radostí přijal, jelikož mu z toho plynuly veliké příjmy od města. Stalo se tak [[20. červenec|20. července]] [[1558]]. Tak se stává Nový Jičín svobodným městem, které podléhalo jen králi – Ferdinandu I. Město sice není královským (nemohlo se účastnit zemského sněmu), ale pouze tzv. komorním. Nejdůležitějším se však stal fakt, že se město zbavilo tvrdého Jana Kropáče a navíc se stalo svobodným komorním městem, a proto se dá označit datum 20. července 1558 jako nejlepší a nejúspěšnější té doby a jako jedno z nejvýznamnějších v historii města vůbec.
V roce [[1558]] (dle dochovaného urbáře) měl [[Nový Jičín]] v centru a na předměstí 277 osídlených domů a asi 2000 obyvatel. Z tohoto dochovaného urbáře je možno se ještě dočíst třeba toto:
* Každý usedlý musel za svůj dům platit městskou dávku, tzv. šos. Ta se platila 24. června a o Vánocích. Celkem vrchnost obdržela pokaždé 53 kop a 20 českých [[groš]]ů
* Ve městě bylo tehdy 25 řezníků a každý musel na Nový rok dát 51 grošů a vrchnost tak dostala 21 kop a 15 grošů
* Ve městě bylo také 45 šenkýřů, kteří také platili ve dvou výše uvedených termínech 15 kop grošů
* 10 pekařů dávalo městu po 8 groších 2krát ročně
* 17 ševců dávalo také dvakrát ročně 5 grošů
* Z 9 židovských domů obdržela vrchnost z každého dvakrát půl kopy grošů a 6 denárů. Podnájemníci, kterých bylo 5, platili polovinu vlastníkům domu
* Ve městě působil lazebník, který odváděl dvakrát půl kopy grošů
* Soukeníci ročně platili 20 kop grošů z dvou valch na sukno
* 8 měšťanů platilo 15 grošů
* Každý hrnčíř musel ročně odevzdat kopu hrnců
* Mlynář odváděl 100 kop grošů
* Pivovar odváděl ročně 20 kop grošů, odměnou pro pivovar byl fakt, že vrchnost musela platit opravy
* Mýtné vynášelo 50 kop ročně
* Za trhy město dostávalo 5 kop a za sklady soli 1 kopu
Město si tak vydělávalo asi 24 000 grošů.
Roku [[1560]] dostalo město od krále Ferdinanda I. privilegium, že město nebude nikdy a nikým zastaveno nebo odprodáno (což se v budoucnu ale nepotvrdilo – viz dále). Díky Ferdinandu I. mohlo město pořádat ještě více výročních trhů, celkem čtyři a dva týdenní trhy.V dalších privilegiích z roku 1560 město dosáhlo osvobození od berní, posudného a důchodů z panství na dva roky a potvrzení všech starších privilegií. Dále poručil, aby všechny vesnice v panství braly [[pivo]] pouze a jen z Nového Jičína. Roku [[1562]] [[Ferdinand I. Habsburský]] rozkazuje [[Židé|Židům]] (na popud města) v Novém Jičíně, aby do roka opustili město. Až do poloviny 16. století bylo město odkázáno na [[právní poučení]] (právní poučení je rada soudcům, jak se v daném sporu zachovat, když si nevěděli rady s případem, tyto rady přicházely z jiných měst) z [[Hlubčice|Hlubčic]], která ale odmítala takové rady psát v češtině, a proto se novojičínští obrátili na Ferdinanda I., který roku [[1562]] rozhodl, že Nový Jičín tímto rokem přechází pod poučení [[olomouc]]ké.
V čele města tehdy stál [[purkmistr]] se třemi [[konšel]]y. Do města každoročně přijížděl [[zemský podkomoří]], který zároveň vedl i tehdejší novojičínské [[účetnictví]]. V té době se začínaly čím dál více objevovat spory se [[Štramberk]]em, kvůli kterým se několikrát musela sejít zvláštní komise, která roku [[1578]] rozhodla, že Štramberk nemusí přispívat na [[kat]]a do Nového Jičína, ale musí brát novojičínské soudní ponaučení.V roce 1613 byla potvrzena podřízenost štramberského trestního práva Novému Jičínu a Štramberk si zachoval právo svobodného lovu a stavby mlýnů.
V těch letech na území Nového Jičína působilo přibližně 200 mistrů, ze kterých celá jedna třetina byla pouze z řad soukeníků (což opět dokládá význam soukenictví v Novém Jičíně). V té době také vznikají na území města nové [[cech]]y, jako například krejčí, pekaři a mlynáři. Díky bohatství Nového Jičína je město schopno koupit od vrchnosti i vsi [[Rybí]] a [[Ženklava|Ženklavu]]. Nejbohatší měšťan – [[Ondřej Řepa]] – si kupuje [[Závišice]], které si přidává i do svého přívlastku ve jméně, od té doby se jmenuje Ondřej Řepa z Greiffesdorfu a na Závišicích. V roce [[1563]] staví Ondřej Řepa nejznámější a nejhezčí dům Nového Jičína – [[Stará pošta (Nový Jičín)|Starou poštu]]. Zajímavostí o Ondřejovi může být fakt, že se šestkrát stal purkmistrem Nového Jičína (což je něco jako [[starosta]] v dnešním pojetí).
Roku [[1572]] a [[1585]] postihují město dvě ničivé [[mor]]ové rány.
== 17. století ==
17. století nebylo pro Nový Jičín příznivé. V roce [[1618]] vypuká [[České stavovské povstání]] proti [[Habsburkové|Habsburkům]], a jelikož Nový Jičín v té době nebyl katolickým, připojil se na stranu protestantů, které vedl zimní král [[Fridrich Falcký]]. Fridrich Falcký roku [[1620]] povýšil město na královské. Po vyhrané [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] se k moci vrací zpět císař Ferdinand II., který za účast na povstání trestá Nový Jičín ztrátou všech privilegií a navíc ho uvrhuje pod správu [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]]. Tak se stává město roku [[1624]] opět poddanským. Ještě předtím 25. července 1621 ovšem ve významné [[Bitva u Nového Jičína|bitvě u Nového Jičína]] [[Krnovské knížectví|krnovský kníže]] [[Jan Jiří Krnovský]] porazil císařskou posádku vedenou plukovníkem Gauschierem, přičemž samotný Gauschier utekl a na novojičínském předměstí bylo pobito asi 400 - 500 zajatých [[Neapolské království|Neapolitánů]]. Nad jejich hrobem byla o sto let později v roce 1724 postavena [[Španělská kaple]] (Neapolitáni patřili ke španělskému vojsku poslanému na pomoc habsburskému římskému císaři).
Jezuité vypudili luterány, obnovili katolické bohoslužby a do roku 1629 město rekatolizovali. Další problémy si město způsobilo tím, že podpořilo protihabsburská vojska dánského generála Mansfelda, která se v Novém Jičíně objevila v létě [[1626]]. Vyhnala katolíky a na jejich místo přišli evangelíci. V létě [[1627]] se do města vracejí císařské jednotky a vše uvádějí do původního stavu.
Na konci [[třicetiletá válka|třicetileté války]] do města přicházejí [[Švédsko|Švédové]], kteří i po zaplacení kontribucí město vyrabovali v roce 1643. Jezuité ovšem během třicetileté války zacházejí ještě dále a rozpouštějí městskou radu a radnice se ze Žerotínského zámku stěhuje opět na původní místo na náměstí, ve kterém byla od roku [[1501]].
Město zasáhly i další pohromy jako morové rány v letech 1624 a 1680.
== 18. století ==
[[Soubor:Josef Beck - Geschichte der Stadt Neutitschein (Nowý Jičín) und deren Umgebung - 1854 - Image on 240a page.png|400px|náhled|Nový Jičín v roce 1722]]
V{{Citace monografie
V [[18. století]] dosahuje produkce sukna svého maxima a z města se tak stává i díky suknu nejvýznamnější město v [[Přerov]]ském kraji (do kterého spadala města od [[Kroměříž]]e a [[Přerov]]a až po [[Moravská Ostrava|Moravskou Ostravu]]). Nový Jičín produkuje celou polovinu všech suken, které byla v Přerovském kraji vyrobena. Na celé [[Morava|Moravě]] se více sukna vyrobí pouze v [[Jihlava|Jihlavě]]. Novojičínská sukna se exportovala jak do [[Polsko|Polska]] a do [[Uhersko|Uher]], tak hlavně na [[Slovensko]]. Samozřejmě Nový Jičín neprodukoval z textilií pouze sukno, ale vyrábělo i jiné vlněné tkaniny jako harasy a cajky.
| titul = Nový Jičín
| editoři = Jiří Jurok a kol.
Během sedmileté války vznikají problémy s produkcí a [[Vývoz|exportem]] sukna, exportují se sukna nesprávné velikosti či špatně vyrobená (zmetky). Na Nový Jičín si v té době stěžují uherští obchodníci a [[Marie Terezie]] vytváří vyšetřující komisi; na základě výsledků jejího šetření Marie Terezie roku [[1759]] trestá všechny zainteresované finančními pokutami. Zároveň všechno vyrobené sukno je před vlastním exportem kontrolováno krajským komerčním úředníkem. Podobné problémy se ukázaly i jinde v okolí, například v [[Příbor (okres Nový Jičín)|Příboru]] či Starém Jičíně.
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
Do Nového Jičína se v té době dovážela - převážně ze Slovenska - vlna, dobytek, sůl a víno. Protože Slovensko bylo součástí Uher, obchody s ním se prodražovaly díky clu, kterému se říkalo třicátek.
| rok vydání = 2011
| isbn = 978-80-7422-078-4
Roku [[1710]] se staví další pýcha novojičínského náměstí - [[Morový sloup]], jehož hlavním účelem měla být ochrana před morem, což nepomohlo a roku [[1715]] se v Novém Jičíně objevuje další vlna moru. Díky jezuitské nadvládě se z Nového Jičína začíná pomalu vytrácet český živel, který čím dál více vytlačuje živel německý. Na podporu českého živlu jsou proto konána česká kázání v chrámu sv. Trojice.
V roce [[1768]] zachvacuje Nový Jičín další ničivý požár, který spálil celé město, zůstala jen část dolního předměstí. A aby toho nebylo málo, roku [[1773]] je v Novém Jičíně požár další. Na podzim téhož roku se však do Nového Jičína dostává zpráva, že papež zrušil jezuitský řád, čímž městu svítá naděje konce tyranie a trýznění z vlády jezuitů. Proto se město roku [[1775]] obrací na Marii Terezii s prosbou, aby se z něj stalo město opět svobodné, protože by to pomohlo k růstu obchodu se zbožím (hlavně se suknem) a tím i k růstu prosperity celého města. Město samozřejmě nezapomnělo připomenout Marii Terezii, že zásobuje suknem vojsko, že po ničivých požárech se nestačilo město plně vzpamatovat a že ještě 100 domů potřebuje opravy. Marie Terezie po zralé úvaze dne [[16. září]] [[1775]] zbavila město poddanství a zařadila jej mezi tzv. municipiální města. Tím se stává město opět svobodným, muselo však za to zaplatit 3000 zlatých do státní poklady.
Roku [[1785]] se začíná se stavbou tzv. Císařské silnice z [[Hranice (okres Přerov)|Hranic]] do Příbora. Roku [[1787]] byl v Novém Jičíně zřízen hrdelní soud a vznikla zde i pošta, která byla umístěna - jak jinak - v budově dnešní Staré pošty. Navíc zde ve stejném roce přespává i sám [[Josef II.]] při cestě do [[Rusko|Ruska]] a stává se tak první vzácnou návštěvou v tomto městě. Hned další známou osobností, která se v Novém Jičíně zdržela, byl generál [[Ernst Gideon von Laudon]], který zde 14. července 1790 zemřel. V Novém Jičíně také přespává dne [[6. únor]]a [[1800]] generál [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|Suvorov]] při zpáteční cestě do [[Rusko|Ruska]]. Poslední známou osobností v Novém Jičíně v té době byl slavný [[Michail Illarionovič Kutuzov|maršál Kutuzov]] a [[car]] [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandr I.]] v roce 1805. Poslední tři výše uvedení přespali v budově dnešní Staré pošty.
== 19. století ==
V [[19. století]] se v Novém Jičíně objevují první výrobní stroje a dle dochovaných zdrojů Nový Jičín hrál v té době prim v celém kraji. Již roku [[1810]] soukenický mistr Tautz používá ve své dílně v dnešní Nerudově ulici první spřádací stroj na vlnu, kterým ovšem otáčeli lidé. Až roku [[1832]] A. F. Dopner použil ve své dílně první parní stroj a založil tak první továrnu. V té době se díky parním strojům začínají v Novém Jičíně vyrábět další tkaniny, jako flavlňáky a flanely.
Ještě významnější se však pro Nový Jičín staly bryčky, které se na počátku 19. století (přesněji roku [[1817]]) začaly v Novém Jičíně vyrábět a které se označovaly jako „Nojtičanky“. Tyto bryčky se vyvážely až do Ruska a zmiňuje se o nich i [[Lev Nikolajevič Tolstoj|L. N. Tolstoj]] ve svém světoznámém díle [[Vojna a mír]].
Roku [[1841]] se obnovuje kázání v češtině, které bylo předtím v 18. století jezuity zakázáno. Díky tradici soukenictví se do města vrací opět ve větší míře český živel. V této době se také zvětšuje počet obyvatel, který skoro čtyřikrát převyšuje počet obyvatel v Moravské Ostravě (7743 vs. cca 2000). Roku [[1834]] se začíná se stavbou další silnice, tentokrát z Nového Jičína směrem na [[Bludovice (Nový Jičín)|Bludovice]] a [[Valašské Meziříčí]]. Okolo roku [[1832]] se v Novém Jičíně začínají objevovat první [[Židé]], které předtím ve 16. století (roku 1562) z města vykázal Ferdinand I.
[[1. květen|1. května]] [[1847]] nedaleko Nového Jičína, přesněji přes [[Jeseník nad Odrou]], projíždí první vlak, novojičínští obyvatelé si ale většinou zřízení [[železnice]] nepřejí, a proto vlak není napojen do Nového Jičína, ale míří jinou trasou. [[2. srpen|2. srpna]] [[1848]] se na náměstí scházejí soukeničtí mistři a požadují zákaz používání parních strojů v továrnách. Tuto [[Demonstrace (protest)|demonstraci]] musí rozhánět národní garda. Manuální soukenictví v důsledku používání parních strojů upadá až nakonec zaniká docela. Revoluční rok 1848 byl prvním rokem, kdy novojičínští mohli volit a tohoto práva se jim v tomto roce dostalo hned třikrát, a sice při volbách do [[Moravský zemský sněm|Moravského zemského sněmu]] (vyhrál [[Josef Tempele]]), do [[Kroměřížský sněm|Říšského sněmu]] (vyhrál lékárník [[Johann Faschank]]) a [[Frankfurtský parlament|Všeněmeckého sněmu]] (vyhrál Kleinpeter). I když byl Nový Jičín od [[16. září]] [[1775]] svobodným municipiálním městem, stále musel i v těchto letech platit 1500 zlatých ročně Ferdinandovu konviktu. Od této platby byl osvobozen až roku [[1850]].
V důsledku zrušení poddanství v českých zemí byly z velké části tehdejší úřady nahrazeny novými. V Novém Jičíně tak vznikají jednak okresní úřady, ale i úřady krajské. Vzniká tak zde [[okresní soud]], berní úřad a okresní hejtmanství pro soudní okresy Nový Jičín, Příbor a Fulnek, dále pak i [[krajský soud]] pro okresy Nový Jičín, Příbor, Fulnek, Frenštát, Místek, Lipník, Hranice, Moravská Ostrava, Libavá, Valašské Meziříčí, Rožnov, Vsetín a Bystřice pod Hostýnem. Tak tomu zůstalo prakticky až do prvních let po 2. světové válce.
V polovině 19. století vzniká valná většina dnešních továren v Novém Jičíně. Ke konci 19. století definitivně mizí ruční výroba, kterou nahrazují [[parní stroj]]e.
Naopak, již v poslední roce [[18. století]] ([[1799]]) vznikají základy pozdější světoznámé firmy [[Tonak]], když do města přicházejí kloboučníci Hückelové. Na území Nového Jičína se tak začíná z nenadání objevovat konkurence tehdy ještě hodně silnému soukenictví. Naplno se to projeví v polovině a ke konci 19. století, kdy se město proslaví rovněž díky právě [[klobouk]]ům. Johann Hückel ve městě založil v roce 1865 první továrnu na strojní výrobu klobouků v Rakouském císařství. Zajímavostí může být, že původně kloboučnická továrna nebyla na místě, na kterém je dnes, a na současnou pozici se dostala až roku [[1867]]. Ke konci 19. století zde pracovalo hodně přes tisíc lidí. I tak však pozdější Tonak nebyl v Novém Jičíně té doby největší továrnou – předstihla jej továrna na doutníky, která v roce 1880 zaměstnávala přes 2500 pracovníků. Byla definitivně uzavřena teprve před několika lety.
Roku [[1869]] díky podnikateli Friedrichu Pippigovi vzniká v Novém Jičíně plynárna a v návaznosti na to městské osvětlení plynovými lampami. Ve stejném roce na území Loučky vzniká pivovar [[Bocheta]], který se také dochoval až do dnešních dnů. Roku [[1879]] začal [[Josef Rotter]] vyrábět kočárové osvětlení, později se však přestěhoval do Šenova, kde založil základ dnešního [[Autopal]]u. V dnešní době sídlí oficiálně na území Nového Jičína, adresa továrny je taky novojičínská.
V rozvoji průmyslu v Novém Jičíně lze rovněž sledovat, jak se po městě začíná ve větší míře rozrůstat německý živel, všechny výše uvedené továrny byly totiž v německých rukou. Z Nového Jičína se díky těmto továrnám stává velké průmyslové centrum tehdejšího kraje.
S rostoucím průmyslem se však počínají objevovat některé nedostatky města, a to především špatné vlakové (v té době tedy vlastně žádné) spojení. Již v roce [[1847]] mohlo mít město vlakové spojení, které však obyvatelé města odmítli, což se ukázalo v dalším vývoji jako rozhodnutí špatné. Až roku [[1869]] začínají první vyjednávání se společností, která v té době budovala vlakové spojení na našem území, avšak kvůli vysokým nákladům z dohody sešlo. [[9. duben|9. dubna]] [[1873]] podepisuje město konfesi s firmou Moravskoslezské ústřední dráhy, která tak může začít se stavbou. Stavba byla naplánována z [[Opava|Opavy]] přes [[Fulnek]], [[Suchdol nad Odrou]], [[Šenov]], Nový Jičín, [[Jičina|Jičinu]], [[Starojická Lhota|Starojickou Lhotu]], [[Palačov]] až ke [[Krásno nad Bečvou|Krásnu]], se stavbou se hned také začalo, ovšem v důsledku velkého hospodářského krachu v tomtéž roce nebyla nikdy dokončena. Roku [[1879]] probíhala jednání mezi Novým Jičínem, Suchdolem nad Odrou, Valašským Meziříčím a [[Vsetín]]em, ze kterého nakonec Vsetín a Valašské Meziříčí odstoupily a dohodly se pouze Nový Jičín se Suchdolem nad Odrou. Tuto „akci“ však odmítla vláda financovat (jinak ovšem nic proti ní neměla), Nový Jičín se tedy rozhodl zadlužit a postavit si vlakové spojení sám. Netrvalo dlouho a [[19. prosinec|19. prosince]] [[1880]] (tedy 11 let po prvním vlaku v kraji) vyjíždí z Nového Jičína první vlak.
Reakcí na postavení další dráhy, tentokrát z [[Frýdlant nad Ostravicí|Frýdlantu]] přes [[Hodslavice]] do Valašského Meziříčí, je stavba další [[vlak]]ové dráhy, která ovšem končí 1 km od první; od té doby má Nový Jičín raritu – dvě navzájem nesouvisející vlaková nádraží. Vlaky touto drahou začínají jezdit [[1. červen|1. června]] [[1889]].
[[1866]] vzniká v Novém Jičíně [[telegraf]], roku [[1893]] je do Nového Jičína přiveden [[telefon]] a hned má 30 účastníků.
První odbory v Novém Jičíně vznikají roku [[1869]] a patří tak mezi nejstarší v kraji. Nejprve jsou sice ryze německé, později ale začínají být i české. Snahou těchto odborů bylo zajistit dělníkům lepší podmínky práce, například již roku [[1874]] dosáhly toho, aby město proplácelo jejich členům léky, naopak odbory na oplátku platily městu ročně 25 zlatých. Dále roku [[1878]] byl založen spolek Všeobecná dělnická nemocenská a invalidní pokladna, která měla za hlavní úkol pomáhat lidem v nemoci. V posledním desetiletí 19. století vzniká v Novém Jičíně několik dalších odborů, jako například textilní, dřevařský a j. Poslední, který vzniká, je až ve [[20. století]] ([[1902]]) kloboučnický.
Koncem 19. a počátkem 20. století několikrát na Novojičínsku přednášel profesor [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryk]], zvolený za Novojičínsko dvakrát do Říšské rady ve Vídni.
== 20. století ==
V období [[První republika|první republiky]] převládalo ve městě převážně obyvatelstvo německé národnosti. Dne [[6. květen|6. května]] [[1945]] večer dorazila do Nového Jičína [[Rudá armáda]] a osvobodila jej od [[nacismus|nacistů]].
== Odkazy ==
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
| titul = Čtení o Novém Jičíně: k výročí 650 let města
| editoři = [[Karel Otto]] s redakční komisí
| vydavatel = Měst. NV.
| místo = Nový Jičín
| rok vydání = květen [[1963]]
}}
* {{Citace monografie
| titul = Nový Jičín
| editoři = Jiří Jurok a kol.
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| rok vydání = 2011
| isbn = 978-80-7422-078-4
}}
| 