Milan Bauman: Porovnání verzí

Již od dětství se zajímal o [[Astronomie|astronomii]]. Jeho koníčkem byly také romány [[Jules Verne|Julese Verna]] a vědecko-fantastická literatura. Zájem o pozorování hvězdné oblohy se pak proměnil v konkrétní podobu při pravidelných středečních službách na [[Štefánikova hvězdárna|Petřínské hvězdárně]], kde jako astronom-amatér působil ve funkci [[demonstrátor]]a. Astronomie a počáteční éra [[Kosmonautika|kosmonautiky]] ho v &nbsp;roce 1960 přivedla k prvnímu kontaktu s &nbsp;novinářskou praxí. Spolupracoval s &nbsp;redakcí časopisu [[ABC (časopis)|ABC]] při vedení dětských tzv. raketových posádek. Později, již jako rozhlasový pracovník, do spolupráce s &nbsp;časopisem [[ABC (časopis)|ABC]] zapojil i další své kolegy.<ref name=":0">{{DoplňteCitace zdroj}}monografie

Do [[Československý rozhlas|Československého rozhlasu]] nastoupil na roční praxi 30. &nbsp;října 1961. Jako sedmnáctiletý elév pracoval v &nbsp;Hlavní redakci pro děti a mládež, v &nbsp;redakci vědy a techniky, jejímž vedoucím byl dr. [[Josef Kleibl]]. Zde se postupně seznamoval se základními konturami umění rozhlasového a novinářského řemesla. V &nbsp;únoru roku 1962 stál s &nbsp;ostatními kolegy z redakce u ideového zrodu proslulého přírodovědeckého magazínu pro mládež, (dnes populárně – -vědeckého magazínu), pořadu [[Meteor (pořad)|Meteor]], jehož pravidelné vysílání bylo zahájeno o rok později – v rámci nového školního roku v &nbsp;září 1963. Od 1. &nbsp;srpna 1962 pracoval (se zaměřením na vědu a techniku) v &nbsp;Redakci mezinárodní spolupráce (REMS) zahraničního vysílání. Po návratu z &nbsp;dvouleté vojenské prezenční služby opět nastoupil do zahraničního vysílání. V &nbsp;roce 1965 byl přijat k &nbsp;dálkovému studiu na [[Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy|Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy]], kde působil do roku 1970. Poté, v &nbsp;letech 1970–1972 pokračoval v dálkovém rigoróznímu studiu na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. V době svého vysokoškolského studia zaměřil svou pozornost na [[Psychologie|psychologii]] a komunikaci. Jeho diplomová a rigorózní práce ''Psychologické faktory tvorby interviewu'' byla nakladatelstvím Novinář v roce 1973, za spoluautorství proděkana Fakulty žurnalistiky UK doc. [[Karel Štorkán|Karla Štorkána]], vydána pod názvem ''Umění interviewu'' jako vysokoškolská učebnice. V &nbsp;roce 1983 se dočkala 2. &nbsp;přepracovaného vydání. Před tím připravil též rozsáhlou publikaci ''Psychologie v novinářské praxi'', která však již pro údajný „''netřídní„netřídní přístup''“přístup“ nebyla v roce 1974 v &nbsp;době normalizace lektory povolena k vydání.{{Doplňte<ref name=":0" zdroj}}/>

Po uvolnění pracovní pozice v &nbsp;rubrice vědy a techniky HRPV přešel 17. &nbsp;ledna 1966 ze zahraničního vysílání do této specializované redakce. Zde se mohl plně rozvinout jeho celoživotní zájem o vědeckotechnické poznatky – především z oblasti astronomie, fyziky, výpočetní techniky i řady přírodovědných a dalších oborů. Nemohl proto, kupříkladu spolu s &nbsp;vedoucím redakce [[Ivo Budil]]em a našimi předními odborníky na kosmonautiku, chybět v &nbsp;červenci 1969 při živě vysílané besedě k přistání amerických astronautů z &nbsp;mise [[Apollo 11]] na [[Měsíc]]i. Odvysílal rovněž pořady o první československé družici [[Magion]].{{Doplňte<ref name=":0" zdroj}}/>

V &nbsp;rozhlase působil 43 let. Jeho jméno je spojeno s tvorbou vědeckotechnických popularizačních pořadů, v &nbsp;nichž srozumitelnou formou přibližoval svět nejnovějších poznatků z &nbsp;oblasti vědy, techniky i exaktních věd. Žánrově se jednalo o relace nejrůznějších forem – poznámky, rozhovory, živé besedy, komentáře, reportáže, dokumenty, komponované pořady, pásma, dramatizace i náročné fíčry. Jeho jméno je spojeno především s &nbsp;vědeckotechnickými magazíny. Podílel se na pořadech Sputník, Sputník na sobotu, Spektrum, Svět, věda a my, Zahraniční věda před mikrofonem, Věda 1969, Člověk-věda-společnost, Pondělník vědy a techniky a v &nbsp;poslední době zejména připravoval a moderoval magazín Satelit, dlouhodobě vysílaný v &nbsp;[[Český rozhlas Dvojka|Českém rozhlase 2 – Praha]] a [[Český rozhlas Radiožurnál|Radiožurnálu]]. Častým hostem v &nbsp;něm byl i astronom dr. [[Jiří Grygar]] a další naši přední odborníci.{{Doplňte<ref name=":0" zdroj}}/>

Svými příspěvky také obohacoval pořady Encyklopedie souvislostí, Kolotoč a Dobré jitro. Autorsky se podílel i na mnoha dílech cyklu ''A léta běží…''. V &nbsp;pořadu [[pořad Meteor|Meteor]] se vysílaly dramatizace z &nbsp;jeho vědeckopopulárních knížek a další pásma.{{Doplňte<ref name=":0" zdroj}}/>

Za svoji dlouholetou redaktorskou činnost obdržel několik desítek prestižních domácích i zahraničních uznání., Napříkladnapř. [[Akademie věd České republiky|Cenu Československé akademie věd]] za popularizaci vědy z &nbsp;roku 1976.{{Doplňte<ref name=":0" zdroj}}/>

Prosazoval zavedení počítačů do novinářské praxe v &nbsp;Československém rozhlase a v &nbsp;[[Dobříš]]i organizoval v &nbsp;rámci [[Vědeckotechnická společnost|Vědeckotechnické společnosti]] (VTS) a [[Československý svaz novinářů|Československého svazu novinářů]] první kurzy základů informační techniky pro žurnalisty. Základy tehdejšího editoru WordPerfect přednášel na Fakultě žurnalistiky.{{Doplňte<ref name=":0" zdroj}}/>

Z &nbsp;Českého rozhlasu odešel 20. &nbsp;dubna 2004. Poté pracoval jako volný novinář se zaměřením na popularizaci vědy a techniky a spolupracoval s &nbsp;rozhlasem.{{Doplňte<ref name=":0" zdroj}}/>

Vědu a techniku popularizoval nejen na rozhlasových vlnách, ale také ve svých článcích a populárně vědeckých knihách – ''[[Záhady pro zítřek]]'' (první vydání – 1979, druhé zcela přepracované vydání – 1988 a slovenské vydání – 1988). ''[[Na prahu neznámých světů]]'' – 1981. ''[[Labyrint říše rozumu]]'' – 1985. (Knihy ''[[Zahady pro zítřek]]'' a ''[[Na prahu neznámých světů]]'' byly oceněny dvěma cenami nakladatelství Práce – v &nbsp;letech 1979 a 1981). V &nbsp;roce 2014 vyšla v &nbsp;nakladatelství [[Radioservis]] ve spolupráci s &nbsp;pořadem ''[[Meteor (pořad)|Meteor]]'' jeho kniha ''[[Pohyblivé obzory]]'' (Jevy, kterým ještě zcela nerozumíme). V &nbsp;listopadu 2018 kniha ''[[Štvanci touhy]]'' (Jak mozek ovlivňuje lásku, milování a sex. Co už víme či ještě nevíme?). V &nbsp;říjnu 2019 kniha ''[[Mozek, zázrak na pět]]'' (Neviditelné souvislosti dějů, které se odehrávají v &nbsp;naší hlavě). Byla oceněna grantem [[Nadace Český literární fond|Nadace Českého literárního fondu]]. V &nbsp;říjnu 2020 kniha ''[[Erotika za zrcadlem]]'' (Postřehy a názory, které vás možná minuly).{{Doplňte zdroj}}

Je autorem čtyřdílného televizního sci-fi seriálu pro nejmenší diváky [[Tunel Omega]] (1983), či třeba televizního dokumentu o záchraně [[Žďákovský most|Žďákovského mostu]] Akce Gemma. Tunel Omega byl společný experimentální projekt vzdělávacích redakcí České a Slovenské televize, který měl diváky touto dramatickou formou více získat pro problematiku záhad vesmíru. Hrdinové, kterými byli herci Bořivoj Navrátil, Jiří Bartoška, Milan Kňažko, Jarmila Švehlová, Ivan Luťanský (to byla jeho poslední role před tragickou smrtí ve Vietnamu) a mnozí další, putovali jako narychlo zavolaní jeskynní záchranáři nečekaně tunelem černé díry do jiného času a prostoru, aby se s &nbsp;překvapením dozvěděli, kdo je na konci drastické cesty plné nástrah a zvratů čeká (seriál se natáčel v jeskyních poblíž Berouna, v &nbsp;Macoše a v lomu Amerika na Berounsku). Ve čtvrté části průlet černou dírou komentoval dr. Jiří Grygar, prof. dr. Rudolf Pešek a další vědci.{{Doplňte zdroj}}

Po konzultacích, k &nbsp;nimž byl koncem sedmdesátých let přizván Vzdělávací redakcí České televize, (tehdy sídlící v pražské Jindřišské ulici), navrhl místo zvažovaného třináctidílného projektu amerického televizních seriálu [[Carl Sagan|Carla Sagana]] ''[[Cosmos: Cesta do neznáma]]'', (vysílaného v USA v roce 1980) do role odborného průvodce obdobného typu pořadu domácí produkce dr. Jiřího Grygara. Seriál byl pro ČST v&nbsp;té době nedostatku deviz finančně náročný a obsahoval řadu témat, dobře známých u nás, například dějiny starého Říma, takže by pro využití byly zapotřebí úpravy. Vypravěč [[Carl Sagan]] téma pojímá velmi ze široka. V&nbsp;jednotlivých dílech se kromě astronomie a astrofyziky věnuje i mechanice, biologii, genetice, chemii a dalším vědám. Nemalá část času je věnována též historii – objasňování dřívějšího pohledu lidí na svět nebo medailonkům významných vědců.{{Doplňte zdroj}}

Bauman byl tak počátečním inspirátorem pozdějšího populárně naučného televizního seriálu Vzdělávací redakce Slovenské televize ''[[Okna vesmíru dokořán]]'' (1981–1991), jejímž scenáristou byl budoucí ředitel televize TV NOVA, (tehdy po odchodu z &nbsp;Československé televize redaktor Technického magazínu a autor knihy o Halleyově kometě „Návraty''Návraty první dámy“dámy''), dr. [[Vladimír Železný]]. (Náměty jednotlivých dílů dr. [[Jiří Grygar]]).{{Doplňte zdroj}}

Kromě klasické žurnalistiky se profesně věnoval také tvorbě firemních videí, televizní reklamě, stylizaci tiskových zpráv a „[[public relations]]“. Jeho články nalezneme v řadě časopisů – například po dobu rozhlasové práce v &nbsp;[[Týdeník Rozhlas|Týdeníku Rozhlas]] a na webu ČRo, v &nbsp;[[Technický týdeník|Technickém týdeníku]], měsíčníku [[Technik]], internetovém [[DigiWeb]]u, [[Věda a lidé]], [[Mladá Fronta plus]], [[Věda a technika mládeži|VTM]], víkendovém magazínu [[Hospodářské noviny|Hospodářských novin]], v &nbsp;[[Právo (deník)|Právu]] (rubrice VT), [[PC World]]u, [[Business World|Businessu Worldu]], [[Reseller Magazín]]u, a v &nbsp;řadě dalších periodik.{{Doplňte zdroj}}