Francie: Porovnání verzí

[[Soubor:Gérard Mourou EM1B5812 (31295414397).jpg|vlevo|náhled|[[Gérard Mourou]]]]

Ve 20. a 21. století získali Francouzi také řadu vědeckých Nobelových cen, za [[Nobelova cena za fyziku|fyziku]] [[Gérard Mourou]], [[Serge Haroche]], [[Albert Fert]], [[Claude Cohen-Tannoudji]], [[Georges Charpak]], [[Pierre-Gilles de Gennes]], [[Louis Néel]], [[Alfred Kastler]], [[Louis de Broglie]], [[Jean Baptiste Perrin]], [[Antoine Henri Becquerel]] a [[Pierre Curie]], za [[Nobelova cena za chemii|chemii]] [[Jean-Pierre Sauvage]], [[Yves Chauvin]], [[Jean-Marie Lehn]], [[Luis Federico Leloir]], [[Frédéric Joliot]], [[Irène Joliot-Curie]], [[Paul Sabatier]], [[Victor Grignard]] a [[Henri Moissan]], za [[Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství|fyziologii]] [[Jules A. Hoffmann]], [[Luc Montagnier]], [[Françoise Barré-Sinoussi]], [[Jean Dausset]], [[Roger Guillemin]], [[François Jacob]], [[Jacques Monod]], [[André Lwoff]], [[André Frédéric Cournand]], [[Charles Nicolle]], [[Charles Richet]], [[Alexis Carrel]], [[Alphonse Laveran]].

Významná je francouzská [[Matematika|matematická]] škola. Již v 16.-17. století razili francouzští matematici jako [[François Viète]], [[Abraham de Moivre]], [[Pierre Louis Maupertuis]] nebo [[Pierre de Fermat]] cestu celému oboru. [[Évariste Galois]] položil základy moderní [[Algebra|algebry]] a [[teorie grup]].<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = Évariste Galois {{!}} French mathematician

}}</ref>

 

 

V oblasti [[Humanitní vědy|humanitních]] a [[Společenské vědy|sociálních věd]] si Francouzi dlouhodobě udržují ještě mnohem větší vliv. Již [[Scholastika|scholastičtí]] filozofové [[Jean Buridan]], [[Pierre Abélard]] a [[Mikuláš Oresme]] byli velmi uznávaní. [[Michel de Montaigne]] založil žánr [[esej]]e. Francouzi stáli u samého zrodu moderní filozofie - za její zakladatele bývají někdy považováni [[Jean-Jacques Rousseau]] a [[René Descartes]]. K tzv. [[Osvícenství|osvícencům]] patřili [[Voltaire]], [[Denis Diderot]] či [[Charles Louis Montesquieu]]. Na přelomu 19. a 20. století zpochybnil dědictví osvícenců [[Henri Bergson]]. K významným představitelům [[fenomenologie]] patří [[Emmanuel Lévinas]], [[Paul Ricoeur]] a [[Maurice Merleau-Ponty]]. V [[Friedrich Nietzsche|Nietzscheho]] stopách ve Francii šel [[Georges Bataille]]. Od [[Marxismus|marxismu]] k islamismu se dostal [[Roger Garaudy]]. Na [[Sigmund Freud|Freuda]] zcela originálně navázal [[Jacques Lacan]]. [[Carl Gustav Jung|Jungovské]] inspirace měl [[Gaston Bachelard]]. Z křesťanských pozic se s moderní vědou originálně vyrovnával [[Pierre Teilhard de Chardin]]. Oba klíčoví myslitelé [[Existencialismus|existencialismu]], [[Jean-Paul Sartre]] a [[Albert Camus]], byli Francouzi. Podobné je to u postmodernismu, kde jsou otci [[Jean Baudrillard]] a [[Jean-François Lyotard]]. Za nejvýznamnější [[Feminismus|feministickou]] filozofku bývá považována [[Simone de Beauvoir]]. Nejcitovanějšími filozofy konce 20. století byli představitelé tzv. [[Poststrukturalismus|poststrukturalismu]] a dekonstruktivismu: [[Michel Foucault]], [[Jacques Derrida]] a [[Gilles Deleuze]]. Marxistické ingredience k jejich dílu přidávali [[Louis Althusser]] a [[Alain Badiou]], o&nbsp;feministické se zasloužila [[Julia Kristeva]]. Ideologem extravagantního [[Situacionistická internacionála|situacionismu]] byl [[Guy Debord]].<ref>{{Citace elektronického periodika

| datum přístupu = 2019-12-12

}}</ref>

Také francouzská [[Sociologie|sociologická]] škola je silná, Francouzi byli ostatně dva ze zakladatelů sociologie: [[Auguste Comte]] a [[Émile Durkheim]]. Důraz na data do sociologie vnesl [[Pierre Guillaume Frédéric le Play]]. Mezi jejich nástupci vynikl [[Pierre Bourdieu]] nebo sociolog vědy [[Bruno Latour]]. [[Claude Lévi-Strauss]] je zřejmě nejslavnějším [[Kulturní a sociální antropologie|kulturním antropologem]] všech dob.<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = Claude Lévi-Strauss, symbol jedné epochy západního myšlení, se dožil 100 let