Francie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Dějiny: +fotky značka: editace z Vizuálního editoru |
+fotky, odstranění Nefrancouzů z malířství značky: revertováno editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 158:
=== Franská říše ===
[[Soubor:
Největší roli sehrál kmen Franků a v něm pak [[Chlodvík I.]], který sjednotil všechny Franky pod svou vládu, porazil ostatní germánské kmeny (zejm. [[Vizigóti|Vizigóty]]), ovládl většinu bývalého římsko-galského území a založil [[Franská říše|Franskou říši]] a její první královskou dynastii – [[Merovejci|Merovejce]]. Roku 508 se nechal Chlodvík [[Křest|pokřtít]] jako první germánský král, a Francie tak získala přízvisko „nejstarší dcera církve“.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ropucha proměněná v lilii: Proč se král Chlodvík obrátil ke křesťanství?
Řádek 168 ⟶ 167:
| jazyk = en
}}</ref> Po Chlodvíkově konverzi se franská říše přeměnila z [[Volená monarchie|volené monarchie]] na dědičnou. Chlodvík ovládl i území současného Německa, nicméně za své sídlo si zvolil [[Paříž]]. Frankové zemi přejmenovali na Francia („Země Franků“). Ztratili ovšem svůj germánský jazyk a jazykově se [[Románské jazyky|romanizovali]].
[[Soubor:Charles Martel at Battle of Tours, Great Chronicles of France (27686528435).jpg|vlevo|náhled|[[Bitva u Tours]]]]
[[Soubor:Charlemagne et Louis le Pieux.jpg|náhled|[[Karel Veliký]] a jeho syn [[Ludvík I. Pobožný]]]]
Po Chlodvíkově smrti se království rozpadlo a jeho dědici ztratili vliv. Moc na sebe pak strhl jeden z jejich [[Majordomus|majordomů]], [[Karel Martel]]. Ten 25. října 732 zastavil v [[bitva u Tours|bitvě u Tours]] (někdy je nazývána též bitva u Poitiers) útok [[Muslimové|muslimů]]. Bitva byla klíčová pro celou Evropu. Frankové vedení Karlem v ní zastavili islámskou expanzi do Evropy.<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 192 ⟶ 193:
=== Středověk ===
[[Soubor:Battle of crecy froissart.jpg|náhled|[[Stoletá válka]]: [[bitva u Kresčaku]]]]
Během 9. a 10. století, mj. v důsledku řady [[Vikingové|vikinských]] invazí, se Francie stala velmi decentralizovaným státem. Moc krále byla spíše symbolická. Takto francouzští králové také ztratili kontrolu nad dobytou [[Anglie|Anglií]], když se [[Vilém I. Dobyvatel|Vilém Dobyvatel]] prohlásil za jejího krále. Napětí z toho plynoucí však trvalo další staletí.
Řádek 469 ⟶ 471:
=== Světové války ===
[[Soubor:Cpe french bayonet 01.jpg|náhled|Francouzský útok v [[Druhá bitva na Marně|druhé bitvě na Marně]]]]
| titul = Ecce Homo - Léon Blum
| periodikum = Brno
Řádek 713 ⟶ 714:
== Ekonomika ==
{{Podrobně|Ekonomika Francie}}
[[Soubor:A380 Reveal 2.jpg|náhled|První vyrobený [[Airbus A380]] při jeho představení v [[Toulouse]] roku 2005]]
[[Soubor:Golfech NPP cropped.jpg|náhled|Jaderná elektrárna Golfech. Až 75% elektrické energie ve Francii pochází z jádra - co do procent nejvíce na světě.<ref name="energy profile">{{Cite news
Řádek 754:
| datum_vydání = 19. července 2019
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/2873852-francie-predstihla-italii-v-absolutnich-cislech-se-stala-nejzadluzenejsi-zemi
}}</ref>[[Soubor:TGV-Duplex Paris.jpg|náhled|vlevo|TGV Duplex v Paříži, ''Gare de Lyon''.]]Mezi příklady technologické vyspělosti francouzského průmyslu patří mj. [[vysokorychlostní vlak]]y [[TGV]] (výrobcem společnost [[Alstom]]) a letadla [[Airbus]]. K největším firmám patří i národní letecký dopravce [[Air France]]. Tradičně je rozvinutý automobilový průmysl, k nejproslulejším značkám patří [[Renault]], [[Peugeot]] a [[Citroën]]. [[Michelin]] je druhým největším světovým výrobcem pneumatik. Mocností je Francie v oblasti módy, kosmetiky a luxusního zboží ([[Christian Dior (firma)|Christian Dior]], [[Louis Vuitton]], [[Chanel (značka)|Chanel]], [[Lacoste]], [[L'Oréal Paris|L'Oréal]], [[LVMH – Moët Hennessy Louis Vuitton|LVMH]], [[Cartier]], [[Boucheron]], Givenchy, [[Hermès]], [[Chloé]], [[Le Coq Sportif]], [[Guerlain]], [[Sephora]], [[Yves Rocher]]). Vývojářská společnost [[Ubisoft]] dala světu například herní klasiku ''[[Assassin's Creed]]''. [[Carrefour]] je druhým největším [[maloobchod]]ním řetězcem na světě. Petrochemickým gigantem je [[Total]], farmaceutickým [[Sanofi]]. Největšími francouzskými bankami jsou [[BNP Paribas]], [[Crédit Lyonnais]] a [[Société Générale]] (vlastní i českou [[Komerční banka|Komerční banku]]), pojišťovnou [[AXA|Axa]]. V potravinářství hraje velkou roli společnost [[Danone]], v telekomunikacích [[Orange (společnost)|Orange]], v médiích [[Vivendi]], elektrotechnice [[Schneider Electric]].▼
▲Mezi příklady technologické vyspělosti francouzského průmyslu patří mj. [[vysokorychlostní vlak]]y [[TGV]] (výrobcem společnost [[Alstom]]) a letadla [[Airbus]]. K největším firmám patří i národní letecký dopravce [[Air France]]. Tradičně je rozvinutý automobilový průmysl, k nejproslulejším značkám patří [[Renault]], [[Peugeot]] a [[Citroën]]. [[Michelin]] je druhým největším světovým výrobcem pneumatik. Mocností je Francie v oblasti módy, kosmetiky a luxusního zboží ([[Christian Dior (firma)|Christian Dior]], [[Louis Vuitton]], [[Chanel (značka)|Chanel]], [[Lacoste]], [[L'Oréal Paris|L'Oréal]], [[LVMH – Moët Hennessy Louis Vuitton|LVMH]], [[Cartier]], [[Boucheron]], Givenchy, [[Hermès]], [[Chloé]], [[Le Coq Sportif]], [[Guerlain]], [[Sephora]], [[Yves Rocher]]). Vývojářská společnost [[Ubisoft]] dala světu například herní klasiku ''[[Assassin's Creed]]''. [[Carrefour]] je druhým největším [[maloobchod]]ním řetězcem na světě. Petrochemickým gigantem je [[Total]], farmaceutickým [[Sanofi]]. Největšími francouzskými bankami jsou [[BNP Paribas]], [[Crédit Lyonnais]] a [[Société Générale]] (vlastní i českou [[Komerční banka|Komerční banku]]), pojišťovnou [[AXA|Axa]]. V potravinářství hraje velkou roli společnost [[Danone]], v telekomunikacích [[Orange (společnost)|Orange]], v médiích [[Vivendi]], elektrotechnice [[Schneider Electric]].
=== Doprava ===
Řádek 770 ⟶ 768:
| nedostupné = ano
}} – [http://www.developpement-durable.gouv.fr/ Site officiel] du [[Ministry of Ecology, Energy, Sustainable Development and Sea|Ministère de l'Écologie, de l'Énergie, du Développement Durable et de la Mer]]</ref> je nejdražší železniční sítí v západní Evropě a spravuje ji společnost [[RFF]]. Po Německu jde o druhou nejrozsáhlejší železniční síť v západní Evropě.<ref>{{Citace elektronické monografie |url=https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2121rank.html?countryName=France&countryCode=fr®ionCode=eu&rank=9#fr |titul=Country comparison : railways – The World Factbook |vydavatel=CIA |datum vydání= |datum přístupu=1 October 2013 |url archivu=https://web.archive.org/web/20131004215524/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2121rank.html?countryName=France&countryCode=fr®ionCode=eu&rank=9#fr |datum archivace=2013-10-04 |nedostupné=ano }}</ref> [[Vlak]]y osobní dopravy provozuje společnost [[Société nationale des chemins de fer français|SNCF]]. Mezi vysokorychlostní vlakové spojení ve Francii patří [[TGV|Thalys]], [[Eurostar]] a [[TGV]], které za komerčního využití na vysokorychlostních tratích dosahují rychlosti 270–320 km/h. [[Eurostar]], společně s [[Eurotunnel Shuttle]], spojuje Francii se Spojeným královstvím přes [[Eurotunel]]. Francie má železniční spojení do všech sousedních států, kromě [[Andorra|Andorry]]. Vnitrostátní spojení je také velmi dobře rozvinuté a nachází se zde také několik [[metro|podzemních železnic]] a [[tramvaj]]í, které doplňují autobusovou dopravu.
[[Soubor:Millau Viaduct (42509428741).jpg|vlevo|náhled|[[Viadukt Millau]]]]
Ve Francii se nachází přibližně 893 300 kilometrů funkčních vozovek. [[Dálnice|Dálniční síť]] měří přibližně 12 000 kilometrů. Nejsou zde pravidelné registrační poplatky, či [[daň|daně]], ale za použití dálnic se vybírá [[mýtné]], kromě blízkosti velkých obcí. Na novém trhu s automobily převládají národní značky, jakými jsou [[Renault]] (27 % ze všech aut prodaných v roce 2003), [[Peugeot]] (20,1 %) a [[Citroën]] (13,5 %).<ref>''L'automobile magazine, hors-série 2003/2004''; strana 294</ref> Přes 70 % nových prodaných aut v roce 2004 bylo na [[vznětový motor|naftový pohon]], což je znatelně více než těch [[benzín]]ových a [[LPG]].<ref>{{Citace elektronické monografie |url=http://www.ademe.fr/particuliers/fiches/voiture/rub3.htm |url archivu=https://web.archive.org/web/20081006095330/http://www.ademe.fr/particuliers/fiches/voiture/rub3.htm |datum archivace=2008-10-06 |titul=Guide pratique de l' ADEME, la voiture |vydavatel=Ademe.fr |datum přístupu=22 October 2008 |nedostupné=ano }}</ref> Ve Francii se také nachází nejvyšší most na světě - [[viadukt Millau]] a několik důležitých mostů, například [[Pont de Normandie]].
Řádek 947 ⟶ 945:
| datum přístupu = 2019-12-12
}}</ref>
[[Soubor:Gérard Mourou EM1B5812 (31295414397).jpg|vlevo|náhled|[[Gérard Mourou]]]]
Ve 20. a 21. století získali Francouzi také řadu vědeckých Nobelových cen, za [[Nobelova cena za fyziku|fyziku]] [[Gérard Mourou]], [[Serge Haroche]], [[Albert Fert]], [[Claude Cohen-Tannoudji]], [[Georges Charpak]], [[Pierre-Gilles de Gennes]], [[Louis Néel]], [[Alfred Kastler]], [[Louis de Broglie]], [[Jean Baptiste Perrin]], [[Antoine Henri Becquerel]] a [[Pierre Curie]], za [[Nobelova cena za chemii|chemii]] [[Jean-Pierre Sauvage]], [[Yves Chauvin]], [[Jean-Marie Lehn]], [[Luis Federico Leloir]], [[Frédéric Joliot]], [[Irène Joliot-Curie]], [[Paul Sabatier]], [[Victor Grignard]] a [[Henri Moissan]], za [[Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství|fyziologii]] [[Jules A. Hoffmann]], [[Luc Montagnier]], [[Françoise Barré-Sinoussi]], [[Jean Dausset]], [[Roger Guillemin]], [[François Jacob]], [[Jacques Monod]], [[André Lwoff]], [[André Frédéric Cournand]], [[Charles Nicolle]], [[Charles Richet]], [[Alexis Carrel]], [[Alphonse Laveran]].
Řádek 997 ⟶ 995:
| datum přístupu = 2019-12-12
}}</ref>
[[Soubor:Auguste Comte.jpg|vlevo|náhled|205x205pixelů|[[Auguste Comte]]]]
Také francouzská [[Sociologie|sociologická]] škola je silná, Francouzi byli ostatně dva ze zakladatelů sociologie: [[Auguste Comte]] a [[Émile Durkheim]]. Důraz na data do sociologie vnesl [[Pierre Guillaume Frédéric le Play]]. Mezi jejich nástupci vynikl [[Pierre Bourdieu]] nebo sociolog vědy [[Bruno Latour]]. [[Claude Lévi-Strauss]] je zřejmě nejslavnějším [[Kulturní a sociální antropologie|kulturním antropologem]] všech dob.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Claude Lévi-Strauss, symbol jedné epochy západního myšlení, se dožil 100 let
Řádek 1 023 ⟶ 1 021:
* sekundární vzdělání (''enseignement secondaire'')
* terciární nebo akademické vzdělání (''enseignement supérieur'')
[[Soubor:P1300734 Paris V place de la Sorbonne rwk.jpg|náhled|[[Sorbonna]]|180x180pixelů]]
Primární a sekundární vzdělání je převážně veřejné (soukromé školy také existují jako celonárodní síť jednotlivých primárních a sekundárních katolických škol), zatímco akademické vzdělání je otázkou státních i soukromých škol.
[[Soubor:Visit to Universite Paris-Saclay (51718980240).jpg|náhled|[[Univerzita Paris-Saclay]]]]
[[Pařížská univerzita]], zvaná většinou Sorbonna podle své [[Sorbonna|nejvýznamnější, původně teologické koleje]], byla nejstarší univerzitou ve Francii, založenou okolo roku 1150, patrně čtvrtou nejstarší v Evropě (datum vzniku nejstarších univerzit je většinou dosti nejisté).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Dějiny evropského vzdělání: Pět nejstarších univerzit
Řádek 1 056 ⟶ 1 054:
=== Výtvarné umění ===
{{viz též|Francouzské výtvarné umění}}
Francouzské umění existovalo společně s německým, až do rozdělení [[Franská říše|Franské říše]], pod názvem „[[Karolínská renesance|karolinské umění]]“. Vlastní vývoj zaznamenalo v [[11. století]] s šířením [[Románský sloh|románského slohu]]. Přibližně od roku 1100 se datuje rozkvět [[Architektura|architektury]] a sochařství spojeného převážně s regionem [[Provence]], kde bylo stavitelství silně ovlivněno [[Starověký Řím|římskou]] kulturou. O padesát let později se střediskem umění stává sever země, tedy oblast [[Normandie]], převážně [[Burgundsko]]. Zde se objevují počátky [[Gotika|gotiky]]. První ryze gotickou stavbou je [[Bazilika Saint-Denis]] u Paříže. Od [[13. století]] je již umělecká tvorba spojena s Paříží a oblastí [[Île-de-France]], odkud se gotika rozšířila do celé Evropy. Nejvýznamnějšími francouzskými památkami tohoto slohu jsou [[Katedrála|katedrály]] (hlavně v městech [[katedrála Notre-Dame (Paříž)|Paříž]], [[Katedrála Notre Dame (Remeš)|Remeš]], [[Katedrála Notre-Dame (Chartres)|Chartres]], [[Katedrála Notre-Dame (Amiens)|Amiens]] aj.), [[vitráž]]e a sochařská díla.
[[Soubor:Jean-Honoré Fragonard - Blind-Man’s Buff - Google Art Project.jpg|vlevo|náhled|206x206pixelů|[[Jean-Honoré Fragonard]], ''Le collin maillard'']]
[[Soubor:Eugène Delacroix - The Barque of Dante.jpg|náhled|[[Eugène Delacroix]], ''La Barque de Dante'']]
S nástupem [[renesance]] ztrácí Francie výsadní postavení nejen v oblasti umění. Typické je přejímání vzorů z Itálie. Gotika se dále drží pouze v [[Burgundsko|Burgundsku]] jako [[plaménková gotika|pozdní gotika]]. Nejvýznamnějším uměleckým skvostem této doby je zřejmě [[zámek ve Fontainebleau]], kde se projevil vliv pozdní renesance a [[Manýrismus|manýrismu]]. Známé jsou i [[Zámky na Loiře|zámky na řece Loiře]] ([[Zámek Blois|Blois]], [[Zámek Chambord|Chambord]]), [[zámek Montsoreau]], [[zámek Chenonceau]] nebo [[Palais du Luxembourg|Lucemburský palác]] v Paříži. Během rozvoje [[Baroko|baroka]] v [[17. století]] se díky podpoře francouzských králů dostává do Francie řada umělců, kteří tvoří opět model umění pro celou Evropu. Tento standard si Francie udržela až do pozdního [[18. století]], kdy vládlo [[rokoko]]. Centrálními osobnostmi malířského rokoka ve Francii byli [[Antoine Watteau]], [[François Boucher]] a [[Jean-Honoré Fragonard]]. [[Klasicismus]] reprezentují malíři [[François Gérard]] a [[Nicolas Poussin]] nebo architekt [[François Mansart]]. Klasicistními portréty, mj. známým Napoleonovým, proslul [[Jean Auguste Dominique Ingres]]. Neoklasicismus zosobnili [[Jacques-Louis David]] a také [[Camille Corot]]. V éře romantismu se prosadil [[Eugène Delacroix]] a [[Théodore Géricault]], klíčovými realisty byli [[Gustave Courbet]], [[William-Adolphe Bouguereau]], [[Jean-François Millet]], [[barbizonská škola]]. Později i [[Honoré Daumier]], jehož dílo rovněž dalo impulz ke vzniku moderního umění.[[Soubor:The Yellow Christ, Paul Gauguin.jpg|náhled|vlevo|175px|[[Paul Gauguin]], [[Žlutý Kristus|''Žlutý Kristus'']] ]]▼
[[Soubor:Pierre-Auguste Renoir, Le Moulin de la Galette.jpg|náhled|200x200bod|[[Auguste Renoir]], ''Le Bal au Moulin de la Galette'']]V moderním umění je velmi důležitá francouzská [[secese]] (''art nouveau'') a to hlavně v architektuře (vchody [[metro v Paříži|metra v Paříži]], [[Hector Guimard]]). Vzniká mnoho malířských směrů v čele s [[Impresionismus|impresionismem]] ([[Édouard Manet]], [[Auguste Renoir]], [[Claude Monet]], [[Camille Pissarro]], [[Edgar Degas]], [[Henri de Toulouse-Lautrec]], [[Berthe Morisotová]]), proti kterému se v roce 1880 postavil [[Paul Cézanne]] se svým osobitým stylem. Tzv. neoimpresionismus představují [[Georges Seurat]] a [[Paul Signac]]. Malíř [[Paul Gauguin]] dále rozvíjel malbu s důrazem na plošnost a jasné ohraničení jednotlivých barevných polí. Tento styl byl dále rozvíjen [[Nabis (umění)|skupinou Nabis]] a [[Fauvismus|fauvisty]] ([[Henri Matisse]], [[André Derain]], [[Maurice de Vlaminck]]). V sochařství vyniká [[Auguste Rodin]] (hra světla) a [[Aristide Maillol]] (ženský akt).
▲S nástupem [[renesance]] ztrácí Francie výsadní postavení nejen v oblasti umění. Typické je přejímání vzorů z Itálie. Gotika se dále drží pouze v [[Burgundsko|Burgundsku]] jako [[plaménková gotika|pozdní gotika]]. Nejvýznamnějším uměleckým skvostem této doby je zřejmě [[zámek ve Fontainebleau]], kde se projevil vliv pozdní renesance a [[Manýrismus|manýrismu]]. Známé jsou i [[Zámky na Loiře|zámky na řece Loiře]] ([[Zámek Blois|Blois]], [[Zámek Chambord|Chambord]]), [[zámek Montsoreau]], [[zámek Chenonceau]] nebo [[Palais du Luxembourg|Lucemburský palác]] v Paříži. Během rozvoje [[Baroko|baroka]] v [[17. století]] se díky podpoře francouzských králů dostává do Francie řada umělců, kteří tvoří opět model umění pro celou Evropu. Tento standard si Francie udržela až do pozdního [[18. století]], kdy vládlo [[rokoko]]. Centrálními osobnostmi malířského rokoka ve Francii byli [[Antoine Watteau]], [[François Boucher]] a [[Jean-Honoré Fragonard]]. [[Klasicismus]] reprezentují malíři [[François Gérard]] a [[Nicolas Poussin]] nebo architekt [[François Mansart]]. Klasicistními portréty, mj. známým Napoleonovým, proslul [[Jean Auguste Dominique Ingres]]. Neoklasicismus zosobnili [[Jacques-Louis David]] a také [[Camille Corot]]. V éře romantismu se prosadil [[Eugène Delacroix]] a [[Théodore Géricault]], klíčovými realisty byli [[Gustave Courbet]], [[William-Adolphe Bouguereau]], [[Jean-François Millet]], [[barbizonská škola]]. Později i [[Honoré Daumier]], jehož dílo rovněž dalo impulz ke vzniku moderního umění.
▲V moderním umění je velmi důležitá francouzská [[secese]] (''art nouveau'') a to hlavně v architektuře (vchody [[metro v Paříži|metra v Paříži]], [[Hector Guimard]]). Vzniká mnoho malířských směrů v čele s [[Impresionismus|impresionismem]] ([[Édouard Manet]], [[Auguste Renoir]], [[Claude Monet]], [[Camille Pissarro]], [[Alfred Sisley]], [[Edgar Degas]], [[Henri de Toulouse-Lautrec]], [[Berthe Morisotová]]), proti kterému se v roce 1880 postavil [[Paul Cézanne]] se svým osobitým stylem. Tzv. neoimpresionismus představují [[Georges Seurat]] a [[Paul Signac]]. Malíř [[Paul Gauguin]] dále rozvíjel malbu s důrazem na plošnost a jasné ohraničení jednotlivých barevných polí. Tento styl byl dále rozvíjen [[Nabis (umění)|skupinou Nabis]] a [[Fauvismus|fauvisty]] ([[Henri Matisse]], [[André Derain]], [[Maurice de Vlaminck]]). V sochařství vyniká [[Auguste Rodin]] (hra světla) a [[Aristide Maillol]] (ženský akt). Rok [[1907]] se nese v duchu založení [[kubismus|kubismu]] [[Pablo Picasso|Pablo Picassem]], [[Georges Braque]]m a [[Fernand Léger]]em (kubismus převádí předměty na geometrické prvky). Dalšími směry této doby jsou [[dadaismus]] a [[surrealismus]] (inspirace psychoanalýzou [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]], hlavní otázky [[nevědomí]]) v čele s [[Max Ernst|Maxem Ernstem]] a [[Salvador Dalí|Salvadorem Dalím]]. [[Konceptuální umění|Konceptualismus]] reprezentuje zejména [[Marcel Duchamp]]. Jakýmsi protipólem avantgardních experimentátorů je klasik [[Naivní umění|naivního malířství]] [[Henri Rousseau]]. Ke konci druhé světové války se do popředí dostává [[abstraktní umění]] díky [[Pařížská škola|Pařížské škole]] (''École de Paris'') a [[Akční malba|akčnímu umění]]. [[Jean Dubuffet]] zavedl do malby používání netradičních materiálů jako sádra, dehet nebo štěrk. Vzniká [[op-art]] s hlavním představitelem [[Victor Vasarely|Victorem Vasarelym]]. K novějším směrům patřil ''nouveau réalisme'' (nový realismus) a [[pop art]] ([[Yves Klein]], [[Arman]], [[César Baldaccini]], [[Jean Tinguely]]). V 80. a 90. letech se Francie ztotožňuje s charakterem soudobého umění např. proudy jako [[land art]], [[body art]], [[minimalismus]] a [[Konceptuální umění|konceptualismus]] ([[Christian Boltanski]]), [[neoexpresionismus]] ad. Proslulými moderními architekty byli [[Gustave Eiffel]], [[Eugène Viollet-le-Duc]], [[Jean Nouvel]], nebo [[Christian de Portzamparc]], autor sídla [[Cité de la musique]], nebo budovy Lucemburské filharmonie.
Především jako ilustrátor získal uznání [[Gustave Doré]]. Králem karikatury 19. století byl [[Honoré Daumier]]. [[Henri Cartier-Bresson]] patří ke klasikům žurnalistické fotografie.
Řádek 1 068 ⟶ 1 066:
=== Literatura ===
{{viz též|Francouzská literatura}}
[[Soubor:Molière - Nicolas Mignard (1658).jpg|náhled
[[Soubor:Francois Villon.jpg|vlevo|náhled|229x229pixelů|[[François Villon]]]]
Francouzská literatura vznikla jako pokračování latinsky psané literatury. Nejstarší písemnou památkou jsou tzv. [[Štrasburské přísahy]] z roku [[842]]. V průběhu dějin zaznamenala francouzská literatura bouřlivý rozvoj a určovala po mnoho století světový trend. Mnoho literárních směrů 20. století má svůj původ ve Francii (např. [[dadaismus]], [[kubismus]], [[surrealismus]]). Díky uvolněnějšímu prostředí zde mohlo vzniknout spousta děl, která byla jinde zavrhována (např. v USA díla [[Henry Miller|Henryho Millera]]). Svůj vliv nezapře ani v dnešní době.
Řádek 1 074 ⟶ 1 073:
Krom Molièra patří do učebnic světového dramatu i [[Jean Racine]], [[Pierre Corneille]], [[Edmond Rostand]] či [[Pierre Beaumarchais]]. Z moderních dramatiků zejména [[Jean Anouilh]] či [[Jean Genet]]. [[Alfred Jarry]] představil svébytnou podobu [[Absurdní drama|dramatu absurdního]].
[[Soubor:Jules Verne, 1892 (colored portrait).jpg|náhled
[[Soubor:Honoré de Balzac 1842 detail.jpg|náhled|200x200pixelů|[[Honoré de Balzac]]]]
I v próze se celosvětově proslavila hned celá série jmen: [[Guy de Maupassant]], [[Alexandre Dumas starší]], [[Victor Hugo]], [[Honoré de Balzac]], [[Stendhal]], [[Gustav Flaubert]], [[Émile Zola]], [[Anatole France]]. [[Charles Perrault]] ovlivnil celoevropskou kulturu sesbíráním nejslavnějších lidových pohádek, [[Chrétien de Troyes]] rozpracováním [[Král Artuš|artušovské]] legendy. Francouzi milují poetická díla [[Marcel Pagnol|Marcela Pagnola]]. Ke klasikům bývají řazeni též [[François-René de Chateaubriand]], [[George Sandová]], [[Alfred de Musset]], [[Théophile Gautier]], [[Alphonse Daudet]], [[Prosper Mérimée]] či kontroverzní [[Louis-Ferdinand Céline]]. Za základní stavební kámen světové moderní prózy je považováno dílo [[Marcel Proust|Marcela Prousta]]. [[Alain Robbe-Grillet]], [[Michel Butor]], [[Marguerite Durasová]] či [[Claude Simon]] založili tzv. [[nový román]]. [[Romain Rolland]], [[André Malraux]], [[Françoise Saganová]] či [[Robert Merle]] vsadili naopak na klasické vyprávění. [[Henri Barbusse]] proslul především demaskováním hrůz první světové války. K nejuznávanějším současným romanopiscům patří [[Michel Houellebecq]].
[[Soubor:Carjat Arthur Rimbaud 1872 n2.jpg|náhled|
Prototypem básníka byl dlouho [[Pierre de Ronsard]]. Ikonickými postavami poezie se stali také tzv. [[Prokletí básníci]]: [[Charles Baudelaire]], [[Paul Verlaine]] a [[Arthur Rimbaud]]. Francouzská poezie však neztratila sílu ani ve 20. století – většina se vydala cestou avantgardních experimentů, někteří u nich zůstali jako [[André Breton]] či [[Guillaume Apollinaire]], někteří se vrátili ke klasické skladbě jako [[Paul Eluard]] či [[Louis Aragon]], jiní byli klasickému verši věrni vždy jako [[Jacques Prévert]]. Zcela zvláštní, „hermetickou“ či „neoklasicistní“ linii reprezentují [[Stéphane Mallarmé]] a [[Paul Valéry]]. Všestrannými talenty, kteří krom literatury zasáhli i do mnoha jiných oborů, byli [[Jean Cocteau]] a [[Boris Vian]].
Řádek 1 096 ⟶ 1 095:
=== Hudba ===
{{viz též|Francouzská hudba|Francouzská opera}}
[[Soubor:
Francie byla dlouhou dobu považována za centrum evropského umění a hudby. Země se chlubí širokým spektrem tradiční lidové hudby, ale i hudbou přinesenou imigranty z Afriky, Latinské Ameriky a Asie. Co se týče klasické hudby, pochází z Francie několik legendárních skladatelů, stejně tak jako v dnešní době řada umělců hrajících [[rock]], [[hip hop]], [[techno]], [[funk]] a [[Pop music|pop]]. Francie se také považuje za zemi [[klarinet]]u.
Nejslavnějšími francouzskými skladateli vážné hudby jsou [[Jean-Baptiste Lully]], [[Claude Debussy]], [[Georges Bizet]], [[Jacques Offenbach]], [[Hector Berlioz]] a [[Maurice Ravel]]. Důležitými jmény jsou též [[Camille Saint-Saëns]], [[Jean-Philippe Rameau]], [[Erik Satie]], [[Charles Gounod]], [[Jules Massenet]], [[Francis Poulenc]], [[Olivier Messiaen]] a [[Adolphe Adam]]. [[Soubor:
Do historie [[Rock and roll|rokenrolu]] se zapsal [[Johnny Hallyday]]. [[Serge Gainsbourg]] se stal symbolem eroticky nabitého popu. V klasickém globálním popu se Francouzi prosazují méně, v posledních letech se to podařilo [[Vanessa Paradis|Vanesse Paradis]], [[Alizée]] či [[Nolwenn Leroyová|Nolwenn Leroy]]. Zdaleka nejvíce se to však podařilo klávesistovi a skladateli [[Jean-Michel Jarre|Jean-Michel Jarrovi]]. V oblasti [[Elektronická hudba|elektronické hudby]] se prosadil též DJ [[David Guetta]]. [[Maurice Béjart]] či [[Marius Petipa]] byli proslulými [[balet]]ními [[Choreografie|choreografy]].
=== Film ===
[[Soubor:Avant-première L'Amour en fuite Luxembourg Cinéma Marivaux 18 avril 1979 Photo Carlo Hansen Luxembourg.jpg|vlevo|náhled|[[François Truffaut]]]]
▲[[Soubor:Louis de Funès 1970.jpg|náhled|[[Louis de Funès]]]]
Velkou tradici má francouzské filmové umění, [[Georges Méliès]] stál u jeho samého zrodu. Režiséři [[1960–1969|60. let 20. století]] [[Jean-Luc Godard]] a [[François Truffaut]] patří ke klasikům světového filmu. K tzv. [[Francouzská nová vlna|Nové vlně]] (''Nouvelle Vague'') krom nich patřili též režiséři [[Claude Chabrol]], [[Alain Resnais]] a [[Eric Rohmer]]. Navazovali přitom na originální tvůrce předchozích dekád, jakými byli [[Jean Renoir]] či [[Jacques Tati]]. [[Oscar za nejlepší cizojazyčný film|Oscara]] mají krom výše uvedených [[Maurice Cloche]], [[René Clément]], [[Marcel Camus]], [[Serge Bourguignon]], [[Claude Lelouch]], [[Bertrand Blier]], [[Régis Wargnier]], [[Richard Dembo]], [[Michel Hazanavicius]] či [[Jean-Jacques Annaud]]. Annaud je mj. tvůrce slavných snímků ''[[Jméno růže (film)|Jméno růže]]'' a ''[[Sedm let v Tibetu (film)|Sedm let v Tibetu]]''. [[Luc Besson]] pracuje v [[Hollywood]]u. Tomuto filmovému centru dokázali Francouzi, jako jedni z mála na světě, v 60.-[[1980–1989|80. letech 20. století]] konkurovat, zejména v žánru [[komedie]].
[[Soubor:
[[Soubor:Jean Paul Belmondo em O Homem no Rio.tiff|vlevo|náhled|[[Jean-Paul Belmondo]]]]
Francouzský film měl a má herecké hvězdy světového formátu: [[Louis de Funès]], [[Jean Gabin]], [[Jean-Paul Belmondo]], [[Alain Delon]], [[Brigitte Bardotová]], [[Gérard Philipe]], [[Lino Ventura]], [[Catherine Deneuve]], [[Jean-Louis Trintignant]], [[Jean Rochefort]], [[Gérard Depardieu]], [[Pierre Richard]], [[Jean Marais]], [[Philippe Noiret]] či [[Jeanne Moreau]]. Ve [[1930–1939|30.]] a [[1940–1949|40. letech 20. století]] se v Hollywoodu proslavila [[Claudette Colbert]]ová. V 50. letech se dokázali prosadit také [[Simone Signoret]]ová či [[Fernandel]]. Ještě mnohem dříve vytvořila [[Sarah Bernhardt]]ová prototyp herecké a filmové hvězdy. V posledních letech už se světový věhlas francouzským hercům získává hůře. V některých případech je k tomu zapotřebí angažmá v Hollywoodu – důkazem jsou biografie hereček a herců jako jsou [[Sophie Marceau]], [[Isabelle Adjaniová|Isabelle Adjani]], [[Juliette Binocheová|Juliette Binoche]], [[Audrey Tautou]], [[Marion Cotillard]], [[Jean Dujardin]] či [[Jean Reno]].
Řádek 1 116 ⟶ 1 117:
=== Kuchyně ===
{{viz též|Francouzská kuchyně}}
[[Soubor:
[[Francouzská kuchyně]] je charakteristická svou velikou rozmanitostí. Je označována za jeden z nejvíce kultivovaných a elegantních stylů vaření na světě. Mnoho nejlepších světových [[šéfkuchař]]ů jako [[Guillaume Tirel|Taillevent]], [[François Pierre La Varenne]], [[Marie-Antoine Carême]] (zakladatel ''[[haute cuisine]]''), [[Auguste Escoffier]] nebo [[Paul Bocuse]] byli mistry této kuchyně. Francouzské způsoby vaření ovlivnily bezmála celou Západní Evropu a mnoho kulinářských škol užívá francouzskou kuchyni jako základ všech ostatních forem evropského vaření. V listopadu roku 2010 byla francouzská [[gastronomie]] přidána na [[Světové dědictví|seznam nemateriálního světového kulturního dědictví UNESCO]]. I pojem [[Restaurace (pohostinství)|restaurace]] má francouzský původ (avšak ve formě ''restaurant'').
[[Soubor:Croissant1.jpg|náhled|Francouzský [[croissant]]]]
Ve Francii vznikly mnohé kuchařské postupy ([[Marinování|marinády]], [[suflé]], [[tapenáda]], [[bešamelová omáčka]], [[hranolky]]). Ke známým francouzským specialitám patří ''[[foie gras]]'' (ztučnělá játra vodních ptáků). Oblíbenými surovinami jsou [[lanýž]]e, [[Pečárka polní|žampiony]], [[hlíva ústřičná]], [[Slávka jedlá|mušle]], [[Ústřice jedlá|ústřice]]. Slavným pokrmem je [[kohout na víně]] (''coq au vin''). Pro ostatní Evropany jsou dosti exotickými specialitami žabí stehýnka (''grenouille'') a [[Plži|šneci]] (''escargot''). Do celého světa se rozšířil lehký sladký rohlík [[croissant]], který Francouzi často snídají s kávou, stejně jako [[bageta]] nebo [[Palačinka|palačinky]] (''crêpe''). K regionálním specialitám patří alsaský [[šukrut]], lotrinský slaný koláč [[quiche]], nebo [[hovězí po burgundsku]] (''boeuf bourguignon''). V Provence má původ rybí polévka [[bouillabaissa]], v celé Francii je milována [[cibulačka]]. Okolo Nice vznikl zeleninový pokrm [[ratatouille]], v Gaskoňsku konfitovaná kachna (''confit de canard''). Nejoblíbenějším francouzským sendvičem je ''[[croque monsieur]]''. Známými francouzskými dezerty jsou ''[[crème brûlée]]'', obrácený koláč (''tarte tatin'') nebo [[makrónky|makronky]].
[[Soubor:Demi Castelviel Gabriel Coulet.jpg|náhled|[[Roquefort (sýr)|Roquefort]]]]
Specifickou roli ve francouzské gastronomii hrají sýry.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Pochoutková mapa: Podívejte se, odkud pocházejí nejznámější francouzské sýry
| url = https://www.reflex.cz/clanek/jidlo-a-piti/85648/pochoutkova-mapa-podivejte-se-odkud-pochazeji-nejznamejsi-francouzske-syry.html
Řádek 1 196 ⟶ 1 199:
== Sport ==
[[Soubor:Tour de France 2018, Stage 12, Geraint Thomas and Chris Froome.jpg|náhled|[[Tour de France]]|vlevo]]
Nejpopulárnějším sportem ve Francii je fotbal. Dalšími populárními sporty jsou [[cyklistika]] (ve Francii se každoročně pořádá světoznámá [[Tour de France]]), [[rugby union|ragby]], [[lehká atletika]], [[automobilový sport]] ([[Grand Prix Francie]] v [[Circuit de Nevers Magny-Cours|Magny-Cours]], [[24 hodin Le Mans]]) a tenis ([[French Open]] v Paříži). Nejhranějším sportem ve Francii je [[pétanque]]. Různé formy pétanque jsou hrány přibližně 17 miliony Francouzů. ''Federation Française de Pétanque et Jeu Provençal'' eviduje 480 000 licencovaných hráčů. Další známou hrou, která pochází z Francie, je [[stolní fotbal]]. Mezi Francouzi je velmi populární, což dokazují četnými vítězstvími na světových šampionátech.
[[Soubor:Martin Fourcade (FRA) at start' (44077636001).jpg|náhled|[[Martin Fourcade]]]]
Francouzi několikrát pořádali [[olympijské hry]]: [[Letní olympijské hry|letní]] v letech [[Letní olympijské hry 1900|1900]] a [[Letní olympijské hry 1924|1924]] v Paříži a [[Zimní olympijské hry|zimní]] v roce [[Zimní olympijské hry 1924|1924]] v [[Chamonix-Mont-Blanc|Chamonix]], [[Zimní olympijské hry 1968|1968]] v [[Grenoble]] a [[Zimní olympijské hry 1992|1992]] v [[Albertville]]. Roku [[Letní olympijské hry 2024|2024]] se budou letní olympijské hry znovu konat v Paříži.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Rozhodnuto: letní olympiáda 2024 bude v Paříži, ta další v Los Angeles
Řádek 1 233 ⟶ 1 235:
| jazyk = en
| datum přístupu = 2019-12-12
}}</ref> Čtyři zlaté mají šermíři [[Christian d'Oriola]] a [[Lucien Gaudin]]. Tři nejcennější kovy si z olympiády odvezli běžkyně na krátkých tratích [[Marie-José Pérecová]], legendární sjezdař [[Jean-Claude Killy]], nebo vodní slalomář [[Tony Estanguet]]. Vynikající bilanci tří individuálních medailí mají i sjezdařka [[Marielle Goitschelová]] a meziválečný vzpěrač [[Louis Hostin]].[[Soubor:Platini juventus2.jpg|náhled|[[Michel Platini]]|vlevo|295x295pixelů]][[Francouzská fotbalová reprezentace]] dvakrát vyhrála [[Mistrovství světa ve fotbale|mistrovství světa]] ([[Mistrovství světa ve fotbale 1998|1998]], [[Mistrovství světa ve fotbale 2018|2018]]), jednou získala stříbro ([[Mistrovství světa ve fotbale 2006|2006]]) a dvakrát bronz ([[Mistrovství světa ve fotbale 1958|1958]], [[Mistrovství světa ve fotbale 1986|1986]]). Dvakrát též triumfovala na [[Mistrovství Evropy ve fotbale|mistrovství Evropy]] ([[Mistrovství Evropy ve fotbale 1984|1984]], [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2000|2000]]). Jediný francouzský klub, [[Olympique de Marseille|Olympique Marseille]], dokázal vyhrát nejprestižnější evropskou klubovou soutěž, [[Liga mistrů UEFA|Ligu mistrů]]. [[Paris Saint-Germain FC|Paris St. Germain]] zvítězil v [[Pohár vítězů pohárů|Poháru vítězů pohárů]]. Na těchto úspěších se podílela řada osobností. Generaci 50. let dominovali [[Raymond Kopa]] ([[Zlatý míč 1958]]) a [[Just Fontaine]] (nejlepší střelec [[Mistrovství světa ve fotbale 1958|MS 1958]]). Té z 80. let zejména [[Michel Platini]] ([[Zlatý míč 1983]], [[Zlatý míč 1984|1984]], [[Zlatý míč 1985|1985]]), [[Alain Giresse]] či [[Jean Tigana]]. Největšími hvězdami 90. let byli [[Zinedine Zidane]] ([[Zlatý míč 1998]]), [[Jean-Pierre Papin]] ([[Zlatý míč 1991]]), [[Eric Cantona]] či [[Thierry Henry]]. Pilíři mužstva, jež triumfovalo na mistrovství světa v Rusku roku 2018, byli [[N'Golo Kanté|N´Golo Kanté]], [[Antoine Griezmann]] a [[Kylian Mbappé]].
[[Soubor:Nikola Karabatić (Montpellier HB) - Handball player of France (1).jpg|náhled|[[Nikola Karabatić]]]]
Od 90. let 20. století Francouzi zažívají sérii úspěchů v házené. [[Francouzská mužská házenkářská reprezentace|Mužský tým]] dvakrát vyhrál olympijský turnaj ([[Házená na Letních olympijských hrách 2008|2008]], [[Házená na Letních olympijských hrách 2012|2012]]) a šestkrát [[Mistrovství světa v házené mužů|mistrovství světa]] ([[Mistrovství světa v házené mužů 1995|1995]], [[Mistrovství světa v házené mužů 2001|2001]], [[Mistrovství světa v házené mužů 2009|2009]], [[Mistrovství světa v házené mužů 2011|2011]], [[Mistrovství světa v házené mužů 2015|2015]], [[Mistrovství světa v házené mužů 2017|2017]]), [[Francouzská ženská házenkářská reprezentace|ženský]] dvakrát vyhrál [[Mistrovství světa v házené žen|světový šampionát]] ([[Mistrovství světa v házené žen 2003|2003]], [[Mistrovství světa v házené žen 2017|2017]]). [[Nikola Karabatić]] by třikrát zvolen [[Hráč roku IHF|nejlepším házenkářem]] světa (2007, 2014, 2016).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Karabatic named Player of the Year 2016
Řádek 1 315:
| datum přístupu = 2019-12-12
}}</ref> Symboly tohoto vzestupu jsou hráčky jako [[Sandrine Grudaová]] nebo [[Céline Dumercová]], jež byly obě vyhlášeny nejlepšími basketbalistkami Evropy. Členkou síně slávy FIBA je [[Jacky Chazalonová]].<ref name=":0" />
[[Soubor:Alain Prost, 1990 USA GP Phoenix.jpg|náhled|[[Alain Prost]]]]
Světovou tenisovou jedničkou i vítězkou Wimbledonu byla [[Amélie Mauresmová]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
Řádek 1 348:
== Turismus ==
[[Soubor:Tour eiffel at sunrise from the trocadero.jpg|náhled|vlevo|upright|[[Eiffelova věž]]]]
[[Soubor:Vue aérienne du domaine de Versailles par ToucanWings 001.jpg|náhled
[[Soubor:Louvre Museum Wikimedia Commons.jpg|náhled
[[Soubor:Chateau de Chenonceau 2008E.jpg|náhled
[[Soubor:Mont-Saint-Michel vu du ciel.jpg|náhled|[[Mont-Saint-Michel]]]]
Francie patří k turisticky nejzajímavějším cílům. V roce 2012 ji kupříkladu navštívilo 83 milionů turistů, což bylo nejvíce na světě (s odstupem následovaly mnohem větší země Spojené státy a Čína). Zdaleka nejpopulárnější turistickou atrakcí je [[Eiffelova věž]] v Paříži, která se stala symbolem celé Francie. Každoročně si ji přijede prohlédnout přes 6 milionů návštěvníků jak z tuzemska tak ze zahraničí. Byla postavena v letech 1887 až 1889 a až do roku 1930 byla s výškou 300,6 metru nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi [[Gustave Eiffel|Gustavu Eiffelovi]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Neměli ji v lásce, teď ji chrání před teroristy. Eiffelovka slaví 130 let
| |||