|
Kniha se řadí do tzv. první etapy Fuksovy tvorby, kam patří i romány ''Pan Theodor Mundstock'', ''Variace pro temnou strunu'' či ''Myši Natalie Mooshabrové'', důležitá je i sbírka šesti povídek ''Mí černovlasí bratři'', která se stejně jako ''Spalovač mrtvol'' velmi blízce dotýká témat druhé světové války a problematiky [[Judaismus|židovství]]. Ladislav Fuks knihu uvedl citátem od italského básníka [[Giovanni Papini]]ho: „Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není.“ Autor staví v této knize zaměstnance krematoria a vojáka z [[První světová válka|první světové války]] Karla Kopfrkingla před hrůzu nacistické okupace a sleduje rozklad jeho osobnosti.
== Děj knihy ==
Hlavní [[Literární postava|postavou]] románu je Karel Kopfrkingl,<ref>KARPATSKÝ, Dušan. ''Labyrint literatury.'' 4., rozšířené a upravené vydání. Praha : Albatros 2008. {{ISBN|978-80-00-02154-6}}</ref> spořádaný zaměstnanec pražského [[krematorium|krematoria]]. Sám sebe označuje za „jemného, milého člověka, [[abstinence|abstinenta]] a nekuřáka“,<ref>FUKS, Ladislav. ''Spalovač mrtvol''. 2. vydání. Praha : Mladá fronta, 1983. 176 s.</ref> (a tyto skutečnosti neustále opakuje, takže v závěru knihy vidíme [[nacismus|nacismem]] rozložený charakter vraždící vlastní rodinu, ale Karel nám připomene, že je to vlastně hodný člověk, abstinent). Svoji práci zřízence krematoria bere jako životní poslání, protože kremací napomáhá duším nalézt nové tělo. Tyto názory čerpá ze své oblíbené žluté knihy o [[Tibet]]u, stejně jako myšlenku, že [[smrt]] je vlastně krásná a vznešená jistota lidského života. Prohlašuje se také za romantika, což demonstruje i na své rodině – svojí manželce Marii přezdívá Lakmé a přeje si, aby ona jemu říkala Romane. Kočku adresuje jako „nebeská, čarokrásná“. S Marií, která je poloviční Židovka, má dvě děti, starší dceru Zinu a mladšího syna Milivoje. On sám má v sobě kapku německé krve.
Karel vystupuje jako ohleduplný, jemný člověk opovrhující násilím, má dobré vztahy s Židy – např. doktor Bettelheim z jejich domu. Zakládá si na různých drobnostech, oblíbený je jeho „jízdní řád smrti“ – kremační plán, rád poslouchá vážnou hudbu, často také polemizuje o smrti a Tibetu, což ovlivňuje celou jeho rodinu. Do jejich poklidného života zasáhne německá okupace a především Karlův přítel Willi Reinke, člen [[Sudetoněmecká strana|SdP]]. Reinke začne zasahovat do Karlových politických názorů, otevřeně podporuje němectví, přihlásí Karla do SdP, jejíž členové jej poté využívají ke špionáži Židů. Karel se pořád snaží jednat „správně“, přičemž začne postupně věřit myšlence Vyššího řádu, který zavede [[Adolf Hitler|Hitler]], myslí si, že spasí Evropu.
S činy roste i Karlova moc, stane se ředitelem pražského krematoria a zastáncem proněmeckých myšlenek. Když mu dojde, že pro Židy v nové společnosti nebude místo – a v žilách jeho ženy a dětí koluje židovská krev – rozhodne se „ušetřit rodinu utrpení“. Oběsí Lakmé v koupelně, Miliho zabije v krematoriu, jediná Zina unikne. Karel Kopfrkingl pak sedí doma a přemítá, jak spasí všechny a nastolí nový řád, že pro něj má strana novou práci, kde budou pece mnohem lepší, větší, abych jich mohl spasit ještě víc, nicméně hned vzápětí má „vidění“, že za ním přišel mnich až z Tibetu se zprávou, že se má stát novým [[dalajláma|dalajlámou]]. Následně jej odvezou bílým autem pro anděly do psychiatrické léčebny. Karlův příběh končí kratičkým epilogem; je po válce, z [[koncentrační tábor|koncentračních táborů]] se vrací Židé a Karel je stále lapen v iluzi, že je všechny spasil.
== Motivy ==
|
