'''Neuropsychologie''' je [[věda|vědnípseudovědní]] obor vycházející z úzkého interdisciplinárního vztahu [[Neurověda|neurověd]] a [[psychologie]]. Zabývá se souvislostmi mezi centrální nervovou soustavou (zejména [[Lidský mozek|mozkem]]) a [[Psychika|psychikou]] člověka (chováním i prožíváním). Tento vztah tradičně studuje především z klinického hlediska, když analyzuje dopad mozkových [[léze|lézí]] nejrůznější [[etiologie]] (např. traumatické, vaskulární či neurodegenerativní) na [[psychický proces|psychické procesy]] (nejčastěji kognitivní), ale v základním výzkumu zároveň zkoumá obecnou činnost [[neuron]]ů v sítích různého rozsahu a projevy této činnosti na chování a prožívání. Neuropsychologie se začala vyvíjet kvůli výzkumům [[Paul Broca|Paula Brocy]] a [[Carl Wernicke|Carla Wernicka]].<ref>{{citace elektronické monografie|url=http://www.britannica.com/EBchecked/topic/410729/neuropsychology|titul=Neuropsychology|vydavatel=[[Encyclopædia Britannica]]}}</ref> S neuropsychologickým vyšetřením se člověk nejčastěji setkává v rámci diagnostiky chorob ústících do syndromu demence, jakou je např. [[Alzheimerova choroba|Alzheimerova nemoc]]. Zde zaujímá klinická neuropsychologie klíčovou roli při zachycování raných stádií (tzv. [[Mírná kognitivní porucha|mírného kognitivního deficitu]] – angl. zratka MCI) a při predikci dalšího vývoje nemoci.
