Rudolf Slánský: Porovnání verzí

Dne 23. listopadu 1951 v pozdních večerních hodinách byl zadržen a předán do [[Ruzyně|ruzyňské]] věznice. Dožadoval se setkání s Gottwaldem, ale nebylo mu vyhověno. Koncem ledna 1952 se pokusil oběsit. O sebevraždu se neúspěšně pokusil ještě jednou, když hlavou narážel o topení. Celkově bylo obžalováno v procesu 14 lidí, většinou vysoce postavených členů KSČ. Drtivá většina byla židovského původu (společně s ním např. [[Artur London]], [[Vavro Hajdů]], [[Eugen Löbl]], [[Rudolf Margolius]], [[André Simone]], [[Otto Fischl]]); mnozí byli zapojeni do polooficiálního vyzbrojování nově vznikajícího [[Izrael|židovského státu]] bez přímého souhlasu [[SSSR]], tzv. akce [[Důvěrné Izrael]] (Slánský, Fischl, [[Vlado Clementis]], [[Bedřich Reicin]], [[Bedřich Geminder]], [[Karel Šváb]]). Všichni věznění se museli naučit nazpaměť výpověď, kterou před [[Státní soud|Státním soudem]] doslova zopakovali. Hlavním žalobcem tohoto největšího [[vykonstruovaný proces|vykonstruovaného procesu]] v českých dějinách byl [[Josef Urválek]]; Slánského advokátem se stal Vladimír Bartoš, který byl spolupracovníkem [[Státní bezpečnost]]i. Slánský byl obžalován ze [[špionáž]]e, [[Velezrada|velezrady]], [[sabotáž]]e a z prozrazení [[vojenské tajemství|vojenského tajemství]]. Ke všem obviněním se přiznal, přiznání však bylo vynucené mučením.