|
Angličtina je blbost{{Infobox - jazyk
| název = Angličtina ''(English)''
| rozšíření = Velká Británie, USA, Kanada, Austrálie a další...
| wikipedie = Anglická Wikipedie
}}
'''Angličtina''' je [[Západogermánské jazyky|západogermánský jazyk]], který se vyvinul od pátého století n. l. na území [[Anglie]]. Je [[Seznam jazyků podle počtu mluvčích|třetím nejrozšířenějším]] [[mateřský jazyk|mateřským jazykem]] na světě po [[čínština|čínštině]] a [[španělština|španělštině]]. Bývá považován za světový [[Angličtina jako lingua franca|lingua franca]] – globálním komunikačním prostředkem i mezi osobami, jejichž rodným jazykem není.
== Rozšíření ==
[[Soubor:Knowledge English EU map.png|náhled|Mapa znalosti angličtiny v některých zemích Evropy.]]
[[Soubor:EN English Language Symbol ISO 639-1 IETF Language Tag Icon.svg|náhled|EN ([[ISO 639]]-1)]]
Dnes se anglicky mluví v mnoha zemích světa. Jako mateřština většiny populace figuruje mimo jiné v těchto zemích:
* [[Spojené království]]
* [[Irsko]]
* [[Spojené státy americké]]
* [[Austrálie]]
* [[Nový Zéland]]
* [[Kanada]]
* a jiné
Je však používána v mnoha zemích jako jeden z úředních jazyků ([[Indie]], [[Kanada]], [[Jihoafrická republika]]).
Používá se však i mezi lidmi z různých zemí, kteří si navzájem nerozumí, ale používají ji jako mezinárodní [[dorozumívání|dorozumívací prostředek]].
Kvůli rozšíření v zemích, kde není mateřským jazykem, se vyvinulo mnoho mutací angličtiny mícháním s jazykem dané země.
* ''Franglais'' pro spojení [[francouzština|francouzštiny]] a francouzského slova ''anglais'' (''angličtina'')
* ''Japlish'' v [[Japonsko|Japonsku]], v Japonsku je angličtina učena ve znacích, tudíž mají tendenci přidávat do slov samohlásky navíc (Japlish – Japulish…)
* ''Manglish'' pro [[malajsie|malajskou]] angličtinu
* ''[[Spanglish]]'' pro latinskoamerické přistěhovalce ze slov ''Spanish English'' (''španělská angličtina'')
* ''Swenglish'' (''Swedish English'') pro angličtinu ovlivněnou [[švédština|švédštinou]]
* ''Singlish'' pro [[singapur]]skou angličtinu
Neobratná angličtina v podání Čechů, kteří do ní zavlékají českou větnou stavbu a další [[Bohemismus (lingvistika)|bohemismy]], bývá někdy označována jako [[Czenglish]].
[[Kreolské jazyky na bázi angličtiny|Na bázi angličtiny]] se též vyvinulo mnoho [[Kreolština|kreolských jazyků]], například [[Tok Pisin|tok pisin]] na [[Papua Nová Guinea|Papui Nové Guineji]], [[Jamajský patois|patois]] na [[Jamajka|Jamajce]] nebo [[Sranan Tongo|sranan tongo]] v [[Surinam]]u.
Anglicky se dnes '''hovoří''' v následujících zemích:
* [[Americká Samoa]], [[Americké Panenské ostrovy]], [[Anguilla]], [[Antigua a Barbuda]], [[Aruba]], [[Austrálie]], [[Bahamy]], [[Barbados]], [[Belize]], [[Bermudy]], [[Botswana]], [[Britské indickooceánské území|Britské indickooceánské teritorium]], [[Britské Panenské ostrovy]], [[Brunej]], [[Cookovy ostrovy]], [[Čína]], [[Dominika]], [[Dominikánská republika]], [[Eritrea]], [[Etiopie]], [[Falklandy|Falklandské ostrovy]], [[Fidži]], [[Filipíny]], [[Gambie]], [[Ghana]], [[Gibraltar]], [[Grenada]], [[Guadeloupe]], [[Guam]], [[Guyana]], [[Honduras]], [[Indie]], [[Irsko]], [[Izrael]], [[Jamajka]], [[Jihoafrická republika]], [[Kajmanské ostrovy]], [[Kambodža]], [[Kamerun]], [[Kanada]], [[Keňa]], [[Kiribati]], [[Libanon]], [[Lesotho]], [[Libérie]], [[Malawi]], [[Malajsie]], [[Malta]], [[Marshallovy ostrovy]], [[Mauricius]], [[Federativní státy Mikronésie|Mikronésie]], [[Montserrat (ostrov)|Montserrat]], [[Namibie]], [[Nauru]], [[Nizozemské Antily]], [[Nový Zéland]], [[Nigérie]], [[Niue]], [[Norfolk (ostrov)|Norfolk]], [[Pákistán]], [[Palau]], [[Papua Nová Guinea]], [[Pitcairnovy ostrovy|Pitcairn]], [[Portoriko]], [[Rwanda]], [[Saint Pierre a Miquelon]], [[Samoa]], [[Severní Mariany]], [[Seychely]], [[Sierra Leone]], [[Singapur]], [[Somálsko]], [[Spojené státy americké]], [[Srí Lanka]], [[Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha]], [[Svatá Lucie]], [[Svatý Kryštof a Nevis]], [[Svatý Vincenc a Grenadiny]], [[Svazijsko]], [[Šalomounovy ostrovy]], [[Tanzanie]], [[Tokelau]], [[Tonga]], [[Trinidad a Tobago]], [[Turks a Caicos]], [[Uganda]], [[Vanuatu]], [[Zambie]], [[Zimbabwe]]
'''Úředním jazykem''' je angličtina v těchto zemích:
* primární – [[Spojené království]] (de facto), [[Spojené státy americké|Spojené státy]] ([[de facto]], [[de iure]] na úrovni některých států), [[Austrálie]] ([[de facto]]), [[Nový Zéland]], [[Antigua a Barbuda]], [[Bahamy]], [[Barbados]], [[Bermudy]], [[Dominika]], [[Gibraltar]], [[Grenada]], [[Guyana]], [[Jamajka]], [[Kanada]], [[Svatá Lucie]], [[Svatý Kryštof a Nevis]], [[Svatý Vincenc a Grenadiny]], [[Trinidad a Tobago]], jeden ze 6 jazyků [[Organizace spojených národů|OSN]]
* jeden z hlavních – [[Belize]], [[Hongkong]], [[Indie]], [[Irsko]], [[Jihoafrická republika]], [[Kanada]], [[Singapur]], [[Evropská unie]]
* doplňkový – [[Argentina]], [[Fidži]], [[Filipíny]], [[Ghana]], [[Gambie]], [[Kamerun]], [[Keňa]], [[Kiribati]], [[Kostarika]], [[Lesotho]], [[Libérie]], [[Federativní státy Mikronésie|Mikronésie]], [[Namibie]], [[Nigérie]], [[Nikaragua]], [[Malta]], [[Marshallovy ostrovy]], [[Pákistán]], [[Panama]], [[Papua Nová Guinea]], [[Samoa]], [[Sierra Leone]], [[Svazijsko]], [[Šalomounovy ostrovy]], [[Tanzanie]], [[Zambie]], [[Zimbabwe]]
== Historie ==
[[Soubor:Anglospeak (subnational version).svg|vpravo|náhled|V tmavě modrých zemích je angličtina většinovým jazykem, ve světle modrých pouze úředním]]
Germánsky mluvící kmeny z různých částí severozápadního [[Německo|Německa]] ([[Sasové]], [[Anglové]]) a [[Jutsko|Jutska]] ([[Jutové]]) v pátém století našeho letopočtu vpadly do východní [[Anglie]]. Zde se jejich jazyk, [[Staroangličtina|anglosaština]], rozšířila bud tím, že nově příchozí původní [[Keltové|keltské]] obyvatelstvo vytlačili, nebo došlo k postupné asimilaci a původní obyvatelé postupně jazyk a kulturu nové panující vrstvy přijali. Angličtina je tedy svým původem [[Anglofríské jazyky|anglofríský jazyk]].
Ať už byl postup jejího rozšiřování jakýkoliv, jednotlivé germánské dialekty se časem sloučily do jazyka dnes nazývaného „[[staroangličtina]]“, jež připomínal některá dnešní nářečí severozápadního pobřeží [[německo|Německa]] a [[Nizozemsko|Nizozemí]] (resp. [[Frísko|Fríska]]). Psaná angličtina si dlouho dále udržovala svoji [[syntetický jazyk|syntetickou strukturu]] a víceméně byla tvořena jedním literárním standardem. Oproti ní mluvená staroangličtina tuto strukturu postupem doby ztrácela a stávala se více [[analytický jazyk|analytickou]]. Přišla o komplexnější systém práce s [[podstatné jméno|podstatnými jmény]] a začala se více spoléhat na [[Předložka|předložky]] a pevné pořadí slov. Předpokládá se též, že byla ovlivňována vývojem [[britonské jazyky|britonských jazyků]]. Později byla ovlivněna i příbuznou [[Stará severština|staronorštinou]] patřící mezi [[severogermánské jazyky]], kterou používali [[Vikingové]] usídlení především v severních oblastech a při východním pobřeží až k dnešnímu [[Londýn]]u, v historické oblasti dnes známé jako [[Danelaw]].
V roce [[1066]] si Anglii podmaňují [[Normané]]. Dalších tři sta let tak normanští králové a vysoká šlechta používá pouze [[anglonormanština|anglonormanštinu]] blízce příbuznou [[starofrancouzština|starofrancouzštině]]. Do staroangličtiny přechází mnoho normanských slov, později je množství slov převzato i z [[latina|latiny]] a [[řečtina|řečtiny]] a ve slovní zásobě zůstávají až do dnešních dnů. Normanský vliv silně ovlivňuje vývoj jazyka v následujících staletích, čímž ústí do „[[Střední angličtina|Střední angličtiny]]“ (''„Middle English“'').
Během patnáctého století prošel jazyk velkými změnami výslovnosti [[samohláska|samohlásek]] a londýnský dialekt angličtiny se rozšířil v administrativě a státní správě. Ke standardizaci jazyka přispěl i rozvoj [[knihtisk]]u. Počátky moderní angličtiny tak lze vysledovat v období života [[William Shakespeare|Williama Shakespeara]].
V roce [[1755]] [[Samuel Johnson]] vydává první slovník angličtiny – [[Dictionary of the English Language]] – a vytváří jím první jazykový standard. Roku [[1828]] zveřejňuje ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]] [[Noah Webster]] vlastní slovník, kterým angličtinu zjednodušuje a modernizuje, ačkoliv se mnohé jeho novotvary neuchytily a v používání zůstaly konzervativnější Johnsonova slova.
Pro moderní angličtinu je příznačné, že se dělí na jednotlivé národní varianty v rámci světa ([[americká angličtina]], [[australská angličtina]], [[novozélandská angličtina]] atd.) a navíc do ní díky mezinárodnímu obchodu, dnes již bývalé koloniální říši a internacionalizaci opět vstupuje mnoho slov z cizích jazyků. Díky industrializaci a velkým společenským změnám v době průmyslové revoluce a později v průběhu a mezi oběma světovými válkami dochází především ve [[Spojené království|Velké Británii]] ke snižování rozdílů jazyka jednotlivých společenských vrstev. Výrazný vliv má zahájení rádiového vysílání ve dvacátých letech dvacátého století, jež nejenže vytvořilo prostřednictvím [[BBC]] dnešní jazykový standard, ale zároveň přispělo k zahájení uvolňování jazyka a šíření a míchání jeho jednotlivých akcentů tak, jak je tomu v 21. století.
== Abeceda a pravopis ==
{{Viz též|Anglický pravopis}}
Angličtina se píše [[Latinka|latinkou]]. S výjimkou některých cizích slov se obejde bez [[Diakritika|diakritických znamének]]. Díky dominantnímu postavení angličtiny ve světě (a též díky výpočetní technice, která zpočátku podporovala především angličtinu) se anglická abeceda stává ''de facto'' standardem pro „základní latinku“{{Doplňte zdroj}} – přestože ne všechna její písmena byla původně obsažena v [[Latina|latině]]. [[Anglická abeceda]] obsahuje písmena v následujícím pořadí:
{| class="wikitable" style="text-align: center;"
|-
! Písmeno
| A a || B b || C c || D d || E e || F f || G g || H h || I i || J j || K k || L l || M m || N n || O o || P p || Q q || R r || S s || T t || U u || V v || W w || X x || Y y || Z z
|-
! Název{{Doplňte zdroj}}
| a || bee || cee || dee || e || ef || gee || aitch<br />haitch<sup>1</sup> || i || jay || kay || el || em || en || o || pee || cue || ar || es || tee || u || vee || double u || ex || wye || zed<br />zee<sup>2</sup>
|-
! Název ([[Mezinárodní fonetická abeceda|IPA]])
| {{IPA|ɛɪ}} || {{IPA|biː}} || {{IPA|siː}} || {{IPA|diː}} || {{IPA|iː}} || {{IPA|ɛf}} || {{IPA|dʒiː}} || {{IPA|ɛɪtʃ}}<br />{{IPA|hɛɪtʃ}} || {{IPA|aɪ}} || {{IPA|dʒɛɪ}} || {{IPA|kɛɪ}} || {{IPA|ɛl}} || {{IPA|ɛm}} || {{IPA|ɛn}} || {{IPA|əʊ}} || {{IPA|piː}} || {{IPA|kjuː}} || {{IPA|ɑː}}<br />{{IPA|ɑːr}} || {{IPA|ɛs}} || {{IPA|tiː}} || {{IPA|juː}} || {{IPA|viː}} || {{IPA|dʌbl juː}} || {{IPA|ɛks}} || {{IPA|waɪ}} || {{IPA|zɛd}}<br />{{IPA|ziː}}
|}
* <sup>1</sup> Irské; obě podoby rozšířené v Austrálii
* <sup>2</sup> Americké
Angličtina používá historický [[pravopis]], který odráží stav jazyka okolo roku 1400. Vzhledem k tomu, že téměř nereflektuje změny, ke kterým došlo ve vývoji v pozdější době, písemný projev se značně rozchází s výslovností. Pravopisná pravidla mají velké množství výjimek, lze jen zhruba odhadnout, jak se které slovo vyslovuje. Problematická je zejména výslovnost cizích slov, především převzatých z [[francouzština|francouzštiny]]. Výslovnost samohlásek závisí především na tom, zda se (v písmu) nacházejí v otevřených (např. {{Cizojazyčně|en|h'''a'''te}} [{{IPA|h'''ɛɪ'''t}}], nenávidět) nebo zavřených (např. {{Cizojazyčně|en|h'''a'''t}} [{{IPA|h'''æ'''t}}], klobouk) slabikách.
== Výslovnost ==
{{Podrobně|Fonologie angličtiny}}
Vzhledem k rozsáhlému jazykovému území a velkému počtu mluvčích se výslovnost angličtiny regionálně značně liší. Existují dva všeobecně přijímané standardy anglické výslovnosti, a to britský, označovaný jako ''{{Cizojazyčně|en|Received Pronunciation}}'' (RP), a americký, známý jako ''{{Cizojazyčně|en|General American}}'' (GA).
{| class="wikitable"
|+ Přehled fonémů (RP)
|-
!Samohlásky krátké
| [[polootevřená zadní nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ʌ}}]] [[téměř otevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|æ}}]] [[polozavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɛ}}]] [[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɪ}}]] [[otevřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɒ}}]] [[zavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ʊ}}]] [[schwa|{{IPA|ə}}]]
|-
!Samohlásky dlouhé
| [[Otevřená zadní nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɑː}}]] [[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|iː}}]] [[Polootevřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɔː}}]] [[zavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|uː}}]] [[polozavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɜː}}]]
|-
!Dvojhlásky
| {{IPA|aɪ aʊ ɛɪ ɛə ɪɘ ɔɪ əʊ ʊɘ}}
|-
!Souhlásky
| [[Znělá bilabiální ploziva|{{IPA|b}}]] [[neznělá bilabiální ploziva|{{IPA|p}}]] [[Znělá dentální frikativa|{{IPA|ð}}]] [[Neznělá dentální frikativa|{{IPA|θ}}]] [[znělá alveolární ploziva|{{IPA|d}}]] [[Neznělá alveolární ploziva|{{IPA|t}}]] [[znělá velární ploziva|{{IPA|g}}]] [[Neznělá velární ploziva|{{IPA|k}}]] [[znělá labiodentální frikativa|{{IPA|v}}]] [[Neznělá labiodentální frikativa|{{IPA|f}}]] [[znělá alveolární frikativa|{{IPA|z}}]] [[Neznělá alveolární frikativa|{{IPA|s}}]] [[znělá postalveolární frikativa|{{IPA|ʒ}}]] [[Neznělá postalveolární frikativa|{{IPA|ʃ}}]] [[Neznělá postalveolární afrikáta|{{IPA|dʒ}}]] [[Neznělá postalveolární afrikáta|{{IPA|tʃ}}]] [[Znělá labiovelární aproximanta|{{IPA|w}}]] [[Palatální aproximanta|{{IPA|j}}]] [[Neznělá glotální frikativa|{{IPA|h}}]] [[Bilabiální nazála|{{IPA|m}}]] [[Alveolární nazála|{{IPA|n}}]] [[Velární nazála|{{IPA|ŋ}}]] [[Alveolární laterální aproximanta|{{IPA|l}}]] [[Alveolární aproximanta|{{IPA|ɹ}}]]
|}
[[Přízvuk]] je v angličtině pohyblivý. Ve slovech germánského původu stojí zpravidla na první slabice (s výjimkou slov s nepřízvučnými [[předpona]]mi). V četných přejatých slovech se však může nacházet na kterékoliv slabice, mnohdy rozlišuje význam stejně psaných slov. Přízvuk výrazně ovlivňuje výslovnost samohlásek. Nepřízvučné samohlásky jsou redukovány ({{IPA|ɘ, ɪ}}).
== Gramatika ==
{{Viz též|Anglická gramatika}}
Anglická [[Gramatika|mluvnice]] vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků. Minimální [[flektivní jazyk|flexe]] dává současné angličtině převažující charakter [[analytický jazyk|analytického]] jazyka.
=== Jmenný rod ===
Angličtina nerozlišuje [[jmenný rod|rod]] (mužský, ženský a střední). Výjimkou jsou pouze osobní a přivlastňovací [[zájmeno|zájmena]] ve 3. osobě jednotného čísla ({{Cizojazyčně|en|he}} – on; {{Cizojazyčně|en|she}} – ona; {{Cizojazyčně|en|it}} – ono; {{Cizojazyčně|en|his}} – jeho; {{Cizojazyčně|en|her}} – její; {{Cizojazyčně|en|its}} – jeho), která se používají na základě přirozeného rodu. Toto nemá žádný vliv na mluvnické tvary slov.
=== Člen ===
[[Podstatné jméno|Podstatná jména]] jsou obvykle determinována [[člen (mluvnice)|členem]], který je dvojí:
* '''neurčitý''': ''{{Cizojazyčně|en|a, an}}'' {{IPA|[ɘ, ɘn]}} (původní význam „jeden“), který se používá pouze v jednotném [[číslo (mluvnice)|čísle]]; delší tvar ''an'' se používá před slovem začínajícím ve výslovnosti samohláskou, např. {{Cizojazyčně|no|an orange}}, (nějaký) pomeranč;
* '''určitý''': ''{{Cizojazyčně|en|the}}'' (původní význam „ten“) se používá v jednotném i množném čísle. Vyslovuje se {{IPA|[ðɘ]}}, před samohláskou {{IPA|[ðiː]}}.
=== Podstatná jména ===
[[Skloňování]] podstatných jmen je značně zjednodušené. Z původního systému 4 [[mluvnický pád|pádů]] se zachoval [[nominativ]] a [[genitiv]] (zakončení ''-'s'', v množném čísle ''<nowiki>-s'</nowiki>''; např. {{Cizojazyčně|en|Peter's car}}, Petrovo auto), který má funkci výlučně přivlastňovací. V ostatních případech je podstatné jméno ve tvaru nominativu. K vyjádření větných vztahů se používají [[předložka|předložky]] a pevný slovosled.
Množné číslo se tvoří pomocí [[koncovka (mluvnice)|koncovky]] ''-(e)s'' (výslovnost {{IPA|[-s, -z, ɪz]}} dle předcházející hlásky), např. {{Cizojazyčně|en|car'''s'''}}, auta. Malé množství podstatných jmen tvoří množné číslo nepravidelně, např. {{Cizojazyčně|en|man – men}}, muž – muži.
=== Přídavná jména ===
[[Přídavné jméno|Přídavná jména]] jsou nesklonná. Mohou se [[odvozování|odvozovat]] od jiných [[slovní druh|slovních druhů]] [[přípona (mluvnice)|příponami]], např. {{Cizojazyčně|en|hunger}}, hlad –> {{Cizojazyčně|en|hungry}}, hladový. Často se však přídavným jménem stává podstatné jméno v [[přívlastek|přívlastkové]] pozici, tj. před jiným podstatným jménem, např. {{Cizojazyčně|en|horse}}, kůň –> {{Cizojazyčně|en|horse mane}}, koňská hříva.
Přídavná jména se [[stupňování|stupňují]] některá analyticky (složenými tvary s {{Cizojazyčně|en|more}}, více, {{Cizojazyčně|en|most}}, nejvíce), jiná synteticky koncovkami ''-er, -est''. [[Stupňování|Superlativ]] (3. stupeň) se obvykle pojí se členem určitým.
=== Zájmena ===
Osobní [[zájmeno|zájmena]] se skloňují, mají zvláštní tvary pro podmět (nominativ) a předmět ([[dativ]]/[[akuzativ]]), např. {{Cizojazyčně|en|she}}, ona –> {{Cizojazyčně|en|her}}, jí/ji. Přivlastňovací zájmena mají odlišné tvary, pokud nestojí bezprostředně před podstatným jménem, např. {{Cizojazyčně|en|'''my''' house}}, můj dům × {{Cizojazyčně|en|this house is '''mine'''}}, tento dům je můj.
Chybí tvar zvratných osobních a přivlastňovacích zájmen, používaný v ostatních germánských jazycích ve 3. osobě, např. {{Cizojazyčně|en|he saw '''his''' car}} může znamenat „on viděl '''své''' auto“ i „on viděl '''jeho''' auto“. Naopak existují zvláštní tvary osobních zvratných zájmen, např. {{Cizojazyčně|en|I can see '''myself''' in the mirror}}, vidím '''se''' v zrcadle, tyto tvary mohou též sloužit jako zájmena zdůrazňovací (např. Já '''sám''' jsem to udělal, I '''myself''' did it).
Zástupné zájmeno one slouží k nahrazení již zmíněného počitatelného podstatného jména, které nechceme opakovat.
=== Slovesa ===
{{Viz též|Anglická slovesa|Anglická modální slovesa}}
Systém sloves má, stejně jako i v ostatních germánských jazycích, jednoduché tvary v přítomném a [[préteritum|minulém]] [[čas (mluvnice)|čase]]. Ostatní časy se tvoří pomocnými slovesy. Slovesa se neobejdou bez osobních [[zájmeno|zájmen]], protože pozbyla skoro všech odlišujících osobních koncovek. V přítomném čase se zachovala pouze koncovka ''-s'' ve 3. osobě jednotného čísla, např. {{Cizojazyčně|en|he work'''s'''}}, on pracuje.
[[Infinitiv]] zvláštní zakončení nemá a je často používán s [[Částice (slovní druh)|částicí]] ''to'', např. {{Cizojazyčně|en|I want to be}}, chci být.
[[Trpný rod]] se tvoří opisně pomocí slovesa ''{{Cizojazyčně|en|be}}'' (být) a [[příčestí]] trpného.
Jako všechny germánské jazyky rozlišuje i angličtina [[slabá a silná slovesa]]. Silná slovesa (obvykle uváděná jako nepravidelná) mají v minulém čase a příčestí trpném [[přehláska|přehlásku]], např. {{Cizojazyčně|en|s'''i'''ng – s'''a'''ng – s'''u'''ng}}, zpívat. Slabá slovesa (pravidelná) mají v minulém čase a příčestí trpném koncovku -ed, např. {{Cizojazyčně|en|work – work'''ed''' – work'''ed'''}}, pracovat.
Zvláštností angličtiny oproti ostatním germánským jazykům je rozlišení [[slovesný vid#Angličtina|aspektu průběhovosti]], např. {{Cizojazyčně|en|I am going}}, jdu (právě nyní) × {{Cizojazyčně|en|I go}}, chodím (často, pravidelně).
=== Příslovce ===
Tvoří se nejčastěji od přídavných jmen příponou '''-ly''' (beautiful, krásný – beautifully, krásně), existují ale i příslovce tvořená jinými způsoby: ''předponou'' '''a''' ('''a'''board, '''a'''broad), ''složením slov'' (American-'''style''', clock'''wise'''). Některá se tvarem shodují s přídavnými jmény (fast, hard, low, straight a další). Od některých přídavných jmen lze vytvořit dvě odpovídající příslovce, jejichž tvary se ale významově liší: '''hard (tvrdý)''' může mít příslovce '''hard (tvrdě)''' ale i '''hardly (stěží, stova, skoro ne)''', podobně '''near (blízký)''' může mít příslovce '''near (blízko)''' ale i '''nearly (téměř)'''. Stupňování příslovců se provádí stejně jako u přídavných jmen, mají-li stejný tvar jako přídavná jména, příponou -ly odvozené tvary se pak stupňují analytickým způsobem (angrily, more angrily, most angrily).
=== Syntax ===
Angličtina má pevný [[slovosled]] typu ''[[Slovosled|SVO]]'' ([[podmět]] (S) – [[přísudek]] (V) – [[předmět (mluvnice)|předmět]] (O)). Na rozdíl od jiných germánských jazyků neplatí zásada, že sloveso v určitém tvaru stojí zpravidla na druhém místě ve [[věta (lingvistika)|větě]]. I v případě přesunutí [[příslovečné určení|příslovečného určení]] na začátek věty zůstává uvedené pořadí podmětu a přísudku.
'''Otázka''' se obvykle tvoří pomocným slovesem, v přítomném a minulém čase specificky pomocí slovesa ''{{Cizojazyčně|en|do}}'' (dělat), např. ''{{Cizojazyčně|en|do you know?}}'', víš? Slovesa be, have got a modální slovesa však používají k vytvoření otázky inverzi: I have got – Have I got?; I must -Must I? '''Otázky na podmět''' však nepoužívají ani pomocná slovesa ani inverzi a mají přímý slovosled (What eats the dog? – Co žere psa? na rozdíl od What does the dog eat – Co žere pes?). '''Záporné otázky''' vyjadřují zpravidla citové zbravení (Don't you speak English? – Copak ty nemluvíš anglicky?).
'''Slovesný zápor''' se tvoří přidáním pomocného slovesa a záporky not, např. ''{{Cizojazyčně|en|I do not know}}'', nevím. U některých sloves ale pouhým přidáním not – I cannot, nemohu.
V anglické větě zpravidla bývá ve standardní angličtině jediný [[zápor]]ný výraz (např. {{Cizojazyčně|en|I have nothing}}, [ne]mám nic). Zápor sloves se tvoří částicí ''{{Cizojazyčně|en|not}}'' (viz výše), zkráceně n't.
[[Přívlastek|Přívlastky]] vyjádřené přídavnými jmény, číslovkami, ukazovacími a přivlastňovacími zájmeny a genitivem stojí před podstatným jménem.
== Slovní zásoba ==
[[Slovní zásoba]] angličtiny obsahuje největší podíl slov cizího původu, převážně z [[románské jazyky|románských jazyků]] hlavně z francouzštiny např. ''language – langue'' (jazyk), ''grand – grande'' (veliký), ''parrot – perroquet'' (papoušek). Slova germánského původu („původní“ anglosaská nebo odvozená ze [[skandinávské jazyky|skandinávských jazyků]]) včetně mimo jiné všech [[zájmeno|zájmen]] a [[spojka (slovní druh)|spojek]] bývají kratší než latinská slova a jsou běžnější v každodenní řeči. Delší slova latinská jsou často považována za elegantnější nebo učenější alternativy. Nadměrné používání těchto slov je však obecně považováno za nevhodné.{{Doplňte zdroj}}
V mnoha případech je možné volit mezi germánskými a latinskými [[synonymum|synonymy]]. V některých případech se pak přidává i varianta francouzská odvozená od stejného latinského základu. Znalost těchto variant umožňuje mluvčímu dobře kontrolovat formální úroveň svého jazyka. Chce-li například v diskusi uvést argument velmi přímo, většinou zvolí germánské slovo. Naopak latinská a francouzská slova budou většinou užívána v psaném projevu nebo mluvené řeči formální.{{Doplňte zdroj}}
Bohatství jazyka pak spočívá v množství různých variant rozdílných významů a odstínů umožňujících komplexně a přesně vyjádřit odstíny popisovaných myšlenek. Angličtina je typická i svou celkově velkou slovní zásobou v oblasti aktivní slovní zásoby a svou přizpůsobivostí. Do běžného použití snadno přijímá technické termíny, často dokonce celé nové [[Frazém|fráze]]. Nové významy velmi často a také velmi snadno vytváří starým slovům [[slang]].
=== Počet slov ===
Angličtina má bohatou slovní zásobu a schopnost přijímat nová slova. Jelikož však na rozdíl od ostatních velkých jazyků neexistuje žádný regulační úřad, jež by nová slova „přijímal“, je velmi problematické určit jejich počet. [[neologismus|Novotvary]] vznikají především v lékařství, vědě a technologiích, ale i v dalších oblastech. Jednotlivé slangy se neustále vyvíjejí. Často se navíc uplatňují slova přinesená komunitami přistěhovalců.
Druhá editace ''[[Oxford English Dictionary]],'' zahrnuje 600 000 slov, ale editoři ''Merriam Webster's Third New International Dictionary, Unabridged'' předpokládají, že celkový počet je mnohem vyšší. [[Global Language Monitor]] po zkombinování oxfordského slovníku a dalších slovníkových zdrojů odhadl, že angličtina v současnosti obsahuje přibližně 990 000 slov.
=== Původ slov ===
Jedním z důsledků normanskofrancouzského vlivu je, že anglická slovní zásoba je poměrně rovnoměrně rozdělena mezi slova germánská (většinou staroanglická) a slova latinská (resp. starofrancouzská, resp. anglonormanská). Bylo vytvořeno již mnoho statistických průzkumů zachycující vzájemné poměry, žádný z nich však nebyl všemi lingvisty zcela přijat.{{Doplňte zdroj}}
Počítačový průzkum 80 000 slov ze staršího ''Shorter Oxford Dictionary'' uveřejněný v ''Ordered Profusion'' [[Thomas Finkenstaedt|Thomasem Finkenstaedtem]] a [[Dieter Wolff|Dieterem Wolffem]] v roce [[1973]] například uvádí původ z oblastí ''[[langues d'oïl]]'' včetně [[francouzština|francouzštiny]] a [[staronormanština|staronormanštiny]] 28,3 %, z [[latina|latiny]] včetně latiny moderní vědecké a technické 28,24 %, z ostatních [[germánské jazyky|germánských jazyků]] (včetně slov přímo převzatých ze [[staroangličtina|staroangličtiny]]) 25 %, z [[řečtina|řečtiny]] 5,32 %, z ostatních jazyků méně než 1 %.{{Doplňte zdroj}}
Jiný průzkum [[Joseph M. Williams|Josepha M. Williamse]] v ''Origins of the English Language'' mezi deseti tisíci slov převzatých z několika tisíců obchodních dopisů nalézá francouzštinu (langue d'oïl) 41 %, „původní“ angličtinu 33 %, latinu 15 %, [[dánština|dánštinu]] 2 %, [[nizozemština|nizozemštinu]] 1 % a ostatní 10 %.{{Doplňte zdroj}}
Jisté však je, že 83 % z jednoho tisíce nejčastějších anglických slov má anglosaský původ.{{Doplňte zdroj}}
== Příklady ==
=== Číslovky ===
{| cellspacing="7"
|-
|
| '''Anglicky''' || '''Česky'''
|-
| one || jeden
|-
| two || dva
|-
| three || tři
|-
| four || čtyři
|-
| five || pět
|-
| six || šest
|-
| seven || sedm
|-
| eight || osm
|-
| nine || devět
Otčenáš (modlitba Páně):
: Our Father, which art in heaven,
: Hallowed be thy name.na
: Thy kingdom come,
: Thy will be done in earth,
| 