Verze z 13. 10. 2021, 10:59 editovat Rozumbrada (diskuse \| příspěvky) 75 editací m Doplnění informací, aktualizace po tatínkově pohřbu. značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 13. 10. 2021, 11:27 editovat zrušit editaci Rozumbrada (diskuse \| příspěvky) 75 editací doplnění textů značky: revertováno editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 24: Celý život prožil v Praze. Jeho syn [[Pavel Beneš (grafik)\|Pavel Beneš]] je rovněž grafikem, v letech 2005–2020 byl pedagogem na [[Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem\|UJEP]] v Ústí nad Labem, dcera Petra Adámková je malířka. == Tvorba == ''Nemohu vám poskytnout mnoho životopisných dat o Karlu Benešovi, mám-li něco říci o jeho díle. Poněvadž se řadí k umělcům jasného programu práce a u takových osobností se zpravidla nedá hovořit o nějakém pestrém životě. Jeho životopis tvoří výhradně jeho tvorba. Navíc po dlouhá léta, kdy jsem sledoval jeho grafiku, neznal jsem jeho tvář a také jeho jméno se vůbec nikde nevyskytovalo v dobovém kolektivním hnutí, natož aby byl činitelem v českém organizovaném životě minulého politického systému. Hovořil k veřejnosti výhradně svými grafickými listy a ilustracemi. Jsou přímým obrazem člověka žijícího ve sféře nadzemsky oproštěné od reality a také v poetické rovnováze vysoko přesahující rovinu animálních požitků, takže se mi vždy zdálo, že o tom všem rozhodovala zřejmě jeho vrozená diskrétnost vyhýbající se vůbec jakémukoli subjektivnímu sdělení a projevům emocí. Tématická stránka však je u něho kupodivu mnohdy baladicky podbarvená a dokonce nadreálně vypjatá jako silné psychické zážitky. Poddává se jim, čerpá z nich přímou inspiraci k rozvinutí kompozičního děje, ale v jejich převodu do grafické linie ovládne je tím, že je stylizuje a v rozvedení po ploše jim vtiskne svůj osobní slohově pevný řád. Tím překonává dojem osobního vzrušení, a to přísným akcentem na lineárnost osobně vypracovaného řádu. Jen na okamžik, především v pohádkových motivech a také v klaunské tématice, pozdrží se u pozemské tíže a vábení k širšímu ilustrujícímu výkladu, ale vzápětí jej ovládne úsilí k vytrvalejšímu vzestupu do sféry poezie. Tím se dostává z pout popisného realismu a přímočarosti vyprávění. A tím také se nejvíc odlišuje od běžné grafické produkce. Kresba Karla Beneše dík tomu nemá v sobě nic z vnějších vlastností, které jsou běžně pokládané za symptom aktuálnosti, jímž je ponejvíce výlučná vazba na strukturu hmotnosti tisku a výraz tvořivého gesta. Jeho práce je především souzvukem autora se sebou samým. Nejde mu vůbec o boj za pronikavé prosazení před tváří veřejnosti a kupodivu veřejnost přichází sama za ním. Hovoří o tom především počet jeho výstav, zvláště v zahraničí. Jsou dokladem obliby, jaká je zakotvena v touze po vysvobození ze strachu, jímž je zmítáno dvacáté století v prožívaných hrůzách nad postupující nelidskostí, již jistým způsobem představuje zmechanizovaný svět, a těmi nejprimitivnějšími úzkostmi, jež mají obdobu v prehistorii lidstva a které nyní znovu vyvstávají v hloubi našeho vědomí. Pohled na dílo Karla Beneše přináší nám naopak pocit osvobození z takových pout a řadí se k prostředkům, jimiž se lze dopracovat k nové pocitové skutečnosti, působící jako povznášející hudba. Zahleďme se jen do prací Karla Beneše, jak dovedou tlumočit úsilí o kontinuitu nadčasových hodnot osvobozujících intuitivní smysl pro život poezie a jeho umělecky aktivní principy. To jsou hodnoty, v něž věřím, že jsou skutečnou hnací silou vývoje výtvarného umění.'' '''František Dvořák,''' Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze - - - - - - - - - - - - ''V průběhu posledních let Karel Beneš stále více zhušťuje výběr svých grafických prací v hlubinné zkušenosti do jednotící podoby nejpodstatnějších podnětů z dění na vsi. Doprovází člověka přítomné doby v jeho rostoucím vědomí existence až k pramenům tajemství o prastarém pověrečném zvykosloví. Svého mládí vzpomíná pokorně – ač scéna pro očekávané sebesdílení je přehlušena halasem znějícího bujarého veselí muzikantů – i téměř neomezenou námětovou skladbou reje kejklířů, klaunů a krasojezdkyň z manéže. Jako patron znovuobjevovaného společenství vzhlíží Karel Beneš do osudí rustifikovaného venkova; nezvolil si roli jeho kronikáře, jemuž by byla vzdálena schopnost ponoru do duchovní tradice, v pronikavé reflexi přijal souhru jemně konturovaného světského motivu a plošného symbolu – v dovedné receptuře litografické techniky. Postojí před stromem-obnovitelem životní síly, která v něm dlí -, aby hned vešel vrátky, která dovolí vstoupit jen těm, co jsou toho hodni, odhrne šípkový keř připomínající květinový dekor hojící bolest srdce, pohlédne do okénka, jež nezáří pouze pro sebe, ale ční do tmavého prostoru letní noci proťaté srpečkem měsíce, varujícího před ubíhajícím časem, jímž prolíná obrys zdvojených houslí – zhmotněný atribut ochránkyň potulných pěvců –, položí růži v nenaplněné naději blaženého citu, spatří v odvrácené straně zjevení ženské nevinnosti, unikající v letící holubici z rajské zahrady do bělostného oparu dokonalé čistoty lásky, dříve než zrána ten dobrý démon probudí slunce.'' ''K cestě zpět mu brání vzpomínky na bělouše – vtělení dychtivosti milenců – a na okázalou ješitnost pyšného vějíře. Nepokoj horoucí duše zjitří ještě vize nevěstiných očí za obzorem; samo médium pravdy chvěje se průrvou v nebeském pozadí modravého prázdna kdesi za stavením.'' ''Po úniku umělce do města nastává zklidnění smyslů nad klaviaturou, jíž dominuje mámení; zůstávají jen modely sedících dívčích aktů a důvěrně známí z masopustních her a Jízdy králů - v pastelech, v nichž lze Karla Beneše považovat za jednoho z posledních zasvěcenců, kteří umějí vzdávat pocty nehynoucí paměti.'' '''PhDr. Miroslav Kudrna''' - - - - - - - - - - - - ''Vítejte v jiném světě!'' ''Snad nějak tak bychom mohli nazvat tento sál, vyzdobený výtvarnými pracemi manželů Daniely a Karla Benešových... Motiv „jiného světa“ nádherně rozpracovává ve svých spisech Karel Čapek. A spolu s ním tak můžeme konstatovat, že k představě jiného světa není vždy třeba snů nebo halucinací... Jiný svět je totiž všude, kde jsme ještě nebyli, kam jsme ještě nenahlédli: je za čarou obzoru, na dně vody, za zdí nepřístupné zahrady, v níž jistojistě rostou květy zázračnější než kdekoli jinde a kde roste ovoce chuti neznámé a nádherné. Jiný svět se nachází i tam, kde aspoň nebyli ti druzí a neviděli ony věci podivné a neobyčejné, které jsme tam spatřili my. Jiné světy jsou všude, kam přišli poutníci a dobrodruzi okouzlení tím, že vidí víc než jiní.'' ''Můžeme tak říci, že za každou hranicí, která omezuje naši zkušenost, jsou JINÉ SVĚTY... Vydejme se tedy do jednoho z nich a grafiky Karla beneše se nám pro tuto chvíli stanou těmi nejlepšími průvodci... Dílo Karla Beneše vytváří vlastně jeho životopis a vychází ze vzdálených míst rodného kraje.'' ''Akademický malíř a grafik Karel Beneš po celý svůj tvůrčí život vycházel ve své práci z hlubokých niterných a citových zážitků. Stal se pokračovatelem umělců, kteří vnesli lidové tradice do českého umění. Však také podstatná část jeho díla z lidových tradic vychází a má bezpečný základ v mistrovské kresbě, kterou virtuosním způsobem převádí do vzdušných barevných litografií, často jemných jako dech na skle... Vždyť grafická technika barevné litografie je velmi blízká malířské tvorbě a umělci dává velmi široké možnosti vyjádření.'' ''Karel Beneš je ve svém díle vypravěčem. Nepodává však prostá, jednoduchá sdělení, neoznamuje náhodné události... Svými obrazy tlumočí své vzpomínky a sny. Je velmi citlivým básníkem. V jeho tvorbě se nejčastěji objevují znovu vybavované vzpomínky na rodnou ves, na události z dětství. V Benešových kompozicích se vždy prolíná několik vypravěčských rovin. Vždyť pokusíte-li se sdělit vzpomínku na událost ze svého života, určitě nebude souvislým celkem. Některé detaily vystoupí silně a důrazně, jiné se ztratí v zapomnění, jiné budou nepřesné a další prvky se vzájemně prolnou, překryjí.'' ''Podobně můžeme hovořit o litografiích Karla Beneše. A jak už jsem jednou řekla, technika litografie je pro něho sdělovacím prostředkem, nepodřizuje se jí, naopak kreslí štětcem i perem, střídá plochy i křehkou liniovou stopu. A v této souvislosti mi dovolte, abych citovala slova jeho bratra pana Josefa Beneše publikovaná v časopise Malovaný kraj: „Znalci oceňují v Benešově grafice mistrné linie plné melodičnosti a kouzla, tajemnosti a půvabu, ať už oslavuje lidové balady nebo kroje, zvyky či krásu dívčích půvabů, kouzlo cirkusových klaunů a krasojezdkyň nebo hudebně akcentované pražské motivy. Je možno tvrdit, že všechny linie jeho dovedné ruky a touhami naplněného srdce zpívají písně domova se vším, co do něho patří: s hudci a verbíři, láskami opětovanými i těmi zklamanými, radostmi i strastmi, jak to odjakživa život lidem přinášel...?“ A já bych ráda řekla, a věřím, že mi dáte za pravdu, že pohled na dílo Karla Beneše působí jako průzračná voda z rajské zahrádky, která je schopna dát více, než jen svoji svěžest... Působí jako povznášející hudba, vonící domovem, láskou,která je schopna rozeznít v našich srdcích strunku chvějivého porozumění a pochopení života, do něhož je člověk zakořeněn...'' ''Zadívejme se tedy do prací Karla Beneše, jak dovedou náš všední svět přenést jinam – do krajiny poezie a lásky, která se nám alespoň na okamžik stane světem POZNANÝM...'' '''Olga Strašáková, v''' Kunovicích 31. května 2002 - - - - - - - - - - - - == Samostatné výstavy ==

Karel Beneš (grafik): Porovnání verzí