Biblická [[Kniha Pláč|Kniha Nářků]], která popisuje zničení [[Jeruzalém]]a [[Nebukadnesar II.|Nebukadnesarem II.]], je tematicky velmi podobná těmto mezopotámským žalozpěvům.
=== Zecharia Sitchin ===
Spisovatel [[Zecharia Sitchin]] ve své knice "Konec dnů : Armagedon a proroctví návratu: sedmá a závěrečná kniha Kronik Země" nabízí vysvětlení zkázy sumerských měst, které se navíc překvapivě dobře shoduje časově. Podle tohoto autora se konflikty mezi sumerskými "bohy" ([[Anunnaki]]) během 3. tisíciletí př. n.l. vyostřily natolik, že jedna z obou znepřátelených stran sáhla ke krajnímu řešení - použití [[Jaderná zbraň|jaderných zbraní]]. Tyto zbraně byly nakonec použity v roce 2024 př. n.l. ke zničení "hříšných měst" [[Sodoma a Gomora|Sodomy a Gomory]] (na území dnešní jižní části Mrtvého moře) a také ke zničení kosmodromu na Sinajském poloostrově. Právě atomové exploze nad Sinajským poloostrovem vzhledem k převládajícímu západnímu proudění měly za následek zamoření prakticky celého Sumeru (jižní Mezopotámie) radioaktivním spadem. Charakter zamoření měst přesně odpovídá popisu v "Lamentech", kde se mluví o "zlém větru", "stašné bouři". Pozoruhodné je i to, že města nebyla fyzicky poškozena, "pouze" zpustla - obyvatelstvo dílem vymřelo, dílem uteklo. Města byla dalších několik staletí neobyvatelná, teprve po dlouhé době byla znovu osídlena, ale tentokrát již pod nadvládou Babylónu. Zničení Sumeru bylo tedy nechtěným a nezamýšleným důsledkem.
