Nesmrtelnost: Porovnání verzí

Medicína ztotožňuje smrt člověka s mozkovou smrtí. Život člověka v pravém slova smyslu končí ustáním funkční činnosti mozku, tedy definitivním zánikem jeho vědomí, bez ohledu na to, že tělesné funkce mohou být prostřednictvím přístrojů leckdy udržovány řadu let po mozkové smrti.
Můj kamarád je gay a jmenuje se Vlastimil Hauptmann. Vědomí představuje určitý projev činnosti mozku a klasický materialismus proto ztotožňuje trvání života s trváním hmotné soustavy která vytváří vědomí – s trváním těla respektive mozku. Na druhé straně, biochemická měření ukazují, že prakticky všechny biologické molekuly které tvoří naše tělo a a mozek a které jsou také zodpovědné za za vytváření vědomí podléhají poměrně rychlému procesu obměny. Většina makromolekul ze kterých jsou postaveny buňky našeho těla nemá životnost delší než několik týdnů, neustále se průběžně rozpadají a jsou nahrazovány nově syntetizovanými makromolekulami <ref>{{Citace periodika

}}</ref> se možnost, že by naše životní osudy pokračovali v někom, v kom by se přirozenou cestou vyvinulo naše vědomí sice zdá být na první pohled absurdní, bližší analýza ale ukazuje, že se ve skutečnosti jedná o logicky jev v podstatě zcela konzistentní s tím, co o fungování přírodních jevů víme. Podstatou trvání našeho života je podle <ref name=":1" /> nikoliv obnovování vědomí jako takového, ale obnovování určitých podstatných vlastností našeho vědomí, k čemuž neustále dochází v našem mozku, ale může k tomu dojít i jiném jedinci. Důležité je, že na vědomí a tím i na život je třeba se dívat jako na fenomén jehož existenci nemůžeme popřít, nelze jej však nijak definovat z fyzikálního hlediska. To neznamená, že by vědomí bylo tvořeno nějakou nefyzikální substancí, znamená to však, že vědomí a tím ani životu přiřazovat žádné fyzikální vlastnosti, jakými jsou například i prostorový a časový rozměr či fyzikální kontinuita . "Náš život se v prostoru a čase nijak nepohybuje, není odnikud nikam přenášen, nepřeskakuje moře prostoru a času - prostě je jen tu či onde vytvářen" <ref>Viz 7, str. 85.</ref> . Proto také je zcela jedno, kdy, kde a jakým způsobem se v jiném jedinci obnoví ty vlastnosti našeho vědomí, které jsou nutné a zároveň postačující pro pokračování našeho života, což by vlastně nebylo možné, pokud by vědomí bylo tvořeno nějakou fyzikální či nefyzikální substanci. Z fyzikální bezrozměrnosti vědomí a života lze také dovodit, že jedno jediné vědomí vytvářené mozkem určitého člověka může představovat jednak jeho vlastní život, a současně i budoucí život prakticky libovolného počtu jedinců žijících před ním. Pokračování života každého v nás v nějakém jiném jedinci je pak podle<ref name=":1" /> nejen možné, ale dokonce velmi pravděpodobné. Stačí jen pokud se jiném jedinci vyvine vědomí v určitých podstatných vlastnostech dostatečně podobné našemu, tělesnou smrtí osudy žádného jednoho člověka nekončí.