Wikipedie

Wikipedista:Tomáš Horečka/Pískoviště: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Práce na překladu.
Dočasná kontrola změn.
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=bitvě z roku 1621|druhý=bitvě z roku 1673|stránka=Bitva u Chotynu (1673)}}{{Infobox - válka
'''Vladimir Oskarovič Kappel''' ([[Ruština|rusky]]: ''Влади́мир О́скарович Ка́ппель''; [[28. duben|28. dubna]] [[1883]], [[Puškin (město)|Carské Selo]], [[Petrohradská gubernie]] — [[26. leden|26. ledna]] [[1920]], výhybná železniční kolej Utaj, poblíž stanice [[Tulun]] u [[Nižněudinsk|Nižněudinska]], [[Irkutská gubernie]]) byl [[Rusko|ruský]] vojevůdce, účastník [[První světová válka|první světové války]] a [[Ruská občanská válka|občanské války]].
| střetnutí = Bitva u Chotynu
| ztráty2 = 40 000<ref name="Davies99" />
| ztráty1 = 14 000<ref name="Davies99">Brian Davies, ''Warfare, State and Society on the Black Sea Steppe, 1500–1700'', (Routledge, 2007), 99.</ref>
| síla2 = 120 000 až 160 000 [[Turci|Osmanů]]<ref name="google.com.au">{{cite book|url=https://books.google.com/?id=KDrwwl5LbhYC&q=bitwa+pod+chocimiem+160,000&dq=bitwa+pod+chocimiem+160,000|title=Encyklopedya polska|date=11 April 2019|publisher=Nakl. Polskiej Akademii Umiejetnosci; skl. gl. w ksieg.: Gebethner i Wolff}}</ref> a [[Tataři|Tatarů]], 13 000 [[Moldavané|Moldavanů]] a Valachů<ref name=Podhorodecki>{{Cite book|last=Podhorodecki|first=Leszek|title=Chocim 1621|publisher=MON|year=1988|series=Historyczne bitwy}}</ref>{{Není ve zdroji}}
 
<i>34 825 kapikulských vojáků (regulérní armáda)</i><ref name="tarih">{{cite book|title=(Ottoman Turkish) (Ottoman campaign register/logbook) TÂRİH-İ KAMANİÇE (metin)|pages=33|url=http://ekitap.kulturturizm.gov.tr/Eklenti/10727,metinpdf.pdf?0|url-status=dead|archive-url=https://web.archive.org/web/20161031212409/http://ekitap.kulturturizm.gov.tr/Eklenti/10727%2Cmetinpdf.pdf?0|archive-date=31 October 2016}}</ref>
Jedna z vůdčích osobností [[Bělogvardějci|bělogvardějského hnutí]] na východě Ruska. [[Generálporučík]] generálního [[Štáb|štábu]] (rok [[1919]]). Velitel armády východní fronty ruské armády (rok 1919). Nejvyšší velitel [[Alexandr Vasiljevič Kolčak|A. V. Kolčak]] plánoval povýšit Kappela za zásluhy o vlast v plnohodnotného generála, k čemuž nikdy nedošlo.
* 18 000 [[Janičáři|janičárů]]
* 1 800 džebedžijů<ref>{{Citace monografie
| titul = Djebedji
| url = https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Djebedji&oldid=946728427
| poznámka = Page Version ID: 946728427
| jazyk = en
}}</ref>
* 1 300 dělostřeleckého sboru
* 13 000 kapikulské jízdy
| síla1 = 25 000<ref name=Frost>{{Cite book |last1=Frost |first1=Robert I. |title= After the Deluge: Poland-Lithuania and the Second Northern War, 1655-1660| publisher=Cambridge University Press| year=2004 |pages= 13}}</ref> polsko-litevských jednotek:
*4 800 litevské pěchoty<ref name=Sliesoriūnas>{{Cite book |last1=Sliesoriūnas |first1=Gintautas |title=Lietuvos Istorija |publisher=Lietuvos Istorijos Institutas |year=2015 |volume = 6|pages=182}}</ref>
*3 500 litevské jízdy<ref name= Sliesoriūnas/>
 
20 000 kozáků<ref name=Frost/>
Rytíř [[Řád sv. Jiří (Rusko)|Řádů sv. Jiří]] třetí a čtvrté třídy, [[Řád sv. Vladimíra|Řádu sv. Vladimíra]] čtvrté. třídy, [[Řád sv. Anny (Rusko)|Řádů sv. Anny]] druhé, třetí a čtvrté třídy a [[Řád sv. Stanislava|Řádu sv. Stanislava]] druhé a třetí třídy.
| velitel2 = {{vlajka|Osmanská říše}} [[Sultán]] [[Osman II.]]<br/>{{vlajka|Osmanská říše}} [[Velký vezír|Velkovezír]] [[Ohrili Hüseyin Paša]]<br/>{{vlajka|Krymskotatarská rada}} [[Těmir-chán]]<br/>{{vlajka|Krymskotatarská rada}} [[Kanybek Girej]]
| velitel1 = {{vlajka|Litevské velkoknížectví}} [[Hejtman (vojenství)|Velkohejtman]] [[Jan Karol Chodkiewicz]] †<br/>[[Soubor:Banner of Sigismund III Vasa.svg|okraj|22px|Zástava Zikmunda III. Vasy]] Regimentář [[Stanisław Lubomirski]]<br/>{{vlajka|Polsko-litevská unie}} [[Korunní princ]] [[Vladislav IV. Vasa|Vladislav Vasa]]<br/>{{vlajka|Kozácký hetmanát}} [[Hejtman]] [[Petr Konaševič-Sahajdačnyj]]
| konflikt = [[Moldavské magnátské války]] a [[Polsko-turecká válka (1620–1621)]]
| strana2 = {{vlajka|Osmanská říše}} [[Osmanská říše]]<br />{{vlajka|Krymskotatarská rada}} [[Krymský chanát]]<br />{{vlajka|Valašské knížectví}} [[Valašské knížectví|Valašsko]]<br />{{vlajka|Moldavské knížectví}} [[Moldavské knížectví|Moldavsko]]
| strana1 = {{vlajka|Polsko-litevská unie}} [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|Polsko-litevská unie]]<br />{{vlajka|Kozácký hetmanát}} [[Registrovaní kozáci]]
| výsledek = taktické vítězství [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|Polsko-litevské unie]]<ref>Plokhy, Serhii, ''The Cossacks and Religion in Early Modern Ukraine'', (Oxford University Press, 2001), 93;"''The defeat at Tutora(1620) was now a thing of the past, and the victorious Battle of Khotyn(1621) gave the Commonwealth greater confidence in its confrontation with the Ottoman Empire''".</ref>
| místo = poblíž [[Chotyn|Chotynu]]
| trvání = [[2. září]] – [[9. říjen]] [[1621]]
| popisek = <i>Bitva u Chotynu</i> od [[Józef Brandt|Józefa Brandta]]
| obrázek = Józef_Brandt,_Bitwa_pod_Chocimiem.jpg
}}
'''Bitva u Chotynu''' nebo také '''[[Polsko-turecká válka (1620–1621)|chotynská válka]]'''<ref>{{Cite journal|title=The European tributary states of the Ottoman Empire in the sixteenth and seventeenth centuries|url=http://www.cro3.org/content/51/09/51-5179|journal=Choice|date=2014-05-01|issn=0009-4978|pages=51–5179|volume=51|issue=9|doi=10.5860/CHOICE.51-5179|first=Kelly Robert|last=DeVries}}</ref> ([[Polština|polsky]]: ''wojna chocimska''; [[Turečtina|turecky]]: ''Hotin Muharebesi'') byla kombinovaným obléháním a sérií bitev, které se odehrály mezi 2. zářím a 9. říjnem roku 1621 mezi [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|polsko-litevskou unijní]] armádou podporovanou kozáky, které velel [[Litevci|litevský]] [[Hejtman (vojenství)|velkohejtman]] [[Jan Karol Chodkiewicz]], a invazivní [[Osmanská říše|osmanskou]] armádou vedenou [[Sultán|sultánem]] [[Osman II.|Osmanem II.]], která byla zastavena až prvním podzimním sněžením. Dne 9. října, z důvodů pokročilosti roční doby a utrpěných těžkých ztrát (kvůli nezdařilému útoku na unijní opevnění) zanechali Osmané obléhání a bitva byla zakončena patovou situací, což také dokazuje mírová dohoda, kdy některé její části jsou příznivější pro Osmany, zatímco jiné jsou zase příznivější pro Unii. Chodkiewicz zemřel 24. září 1621 krátce před započetím vyjednávání s [[Osmanská říše|Turky]].
 
== Název ==
V červnu roku [[1918]] vedl malý oddíl dobrovolníků, který byl následně zařazen do samostatné střelecké brigádu — jednu z nejdéle trvajících a bojeschopných vojenských jednotek Kolčakovy národní armády. Později velel [[Sibiř|sibiřskému]] uskupení povolžské fronty národní armády. Ke konci roku 1918, během seskupování antibolševických ozbrojených sil z východu Ruska, zhotovil 1. volžský („Kappelův“) armádní sbor ruské armády. V prosinci roku 1919 převzal velení skomírající východní fronty, kdy za cenu vlastního života zachránil armádu od obklíčení u [[Krasnojarsk|Krasnojarsku]] a dovedl ji k [[Bajkal|jezeru Bajkal]].
[[Chotyn]] (česky též Chotim nebo Chotin) byla dobyta a držena mnoha státy, což je důvodem častých změn jejího názvu ([[Ukrajinština|ukrajinsky]]: ''Хотин''; [[Polština|polsky]]: ''Chocim''; [[Rumunština|rumunsky]]: ''Hotin''; [[Turečtina|turecky]]: ''Hotin''; [[Ruština|rusky]]: ''Хоти́н''; [[Transliterace|transliterací]]: ''Chotín'').
 
== RodinaPředehra ==
{{Podrobně|Moldavské magnátské války}}
Byl dědičným [[Šlechta|šlechticem]] z [[Moskevská gubernie|moskevské gubernie]].
 
=== Napětí mezi Polsko-litevskou unií a Osmanskou říší ===
* '''Otec''' — [[Oskar Pavlovič Kappel]] ([[1843]] až [[1889]]) by potomkem [[Švédsko|švédských]] emigrantů, dědičný šlechtic z [[Kobenská gubernie|kobenské gubernie]]. Sloužil v [[Turkestán|Turkestánu]], nejdříve v „nižších hodnostech“, později jako důstojník. Za zásluhy, prokázané 5. dubna [[1866]] v boji u murzo-rabatské hranice, junker lehké baterie orenburské dělostřelecké brigády Oskar Kappel byl oceněn vojenským Křížem sv. Jiří čtvrté třídy. Za chrabrost, projevenou při dobytí pevnosti [[Džizak]], byl povýšen na [[Praporčík|praporčíka]] armádní pěchoty a oceněn Řádem sv. Anny čtvrté třídy s nadpisem „Za chrabrost“ a Řádem sv. Stanislava třetí třídy s meči a stuhou. V roce [[1881]] byl převelen k samostatnému sboru četnictva jako rotmistr.
Ke konci 16. století a na počátku 17. století se [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|polsko-litevští]] [[Velmož|magnáti]] rozhodli intervenovat do záležitostí [[Moldavské knížectví|Moldavska]], [[Loutkový stát|vazalského státu]] [[Osmanská říše|Osmanské říše]] již od jeho dobytí [[Mehmed II.|Mehmedem II.]] v 15. století. Navíc byli Osmané pobouřeni neustálými nájezdy [[Kozáci|kozáků]], jakožto formálně poddaných [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|Unii]], na jejich území.
* '''Matka''' — Elena Petrovna, rozená Postolská ([[1861]] až [[1949]]), dcera generálporučíka [[Petr Ivanovič Postolskij|P. I. Postolského]] — účastníka [[Krymská válka|krymské války]], hrdiny [[Bitva o Sevastopol (1854–1855)|obrany Sevastopolu]] a rytíře Řádu sv. Jiří čtvrté třídy. Občanskou válku a dobu [[Velká čistka|stalinských čistek]] matka V. O. Kappela přežila tím, že pozměnila jedno písmeno ve svém příjmení na E. P. Koppelová. Žila v [[Moskva|Moskvě]].
* '''Bratr''' — Boris
* '''Sestra''' — Věra
* '''Žena''' — Olga Sergejevna, rozená Strolmanová se narodila [[24. červenec|24. července]] [[1890]]. Dcera [[Sergej Aleksejevič Strolman|Sergeje Aleksejeviče Strolmana]], činného státního rady a důlního vedoucího [[Permská oblast|permských]] závodů na výrobu děl. Svatba proběhla roku [[1909]] utajeně (V. O. Kappel ledna roku 1909 unesl svou milou z rodného domu a oženil se s ní ve venkovském kostele), jelikož rodiče nevěsty byli proti sňatku s mladým důstojníkem. K udobření V. O. Kappela s nesvářenými rodiči došlo až po jeho nástupu na [[Nikolajevská akademie generálního štábu|Nikolajevskou akademii generálního štábu]], jejíž ukončení bylo považováno za začátek úspěšné kariéry. V období [[Ruská občanská válka|občanské války]] se O. S. Kappelové zmocnili [[bolševici]] jako rukojmí, kdy následně došlo k neúspěšnému pokusu o generálovo vydírání. Kvůli záchraně dětí opustila svého manžela. Po skončení občanské války zůstala v Rusku a přisvojila si zpět své rodné příjmení Strolmanová. V březnu roku [[1940]] byla odsouzena na pět let vězení jako SNE („společensky nebezpečný element“). Zemřela [[7. duben|7. dubna]] [[1960]].
* '''Děti''' — Taťána a Kiril
 
V tu samou dobu řádila po Evropě [[třicetiletá válka]]. Unie se jí relativně vzato neúčastnila, ale polsko-litevský král [[Zikmund III. Vasa]] poslal elitní a nemilosrdné [[Žoldnéř|žoldnéře]] [[Lisovčíci|lisovčíky]] na pomoc jeho [[Habsburkové|habsburským]] spojencům do [[Vídeň|Vídně]], poněvadž byl jeho švagr [[Císař říše římské|císařem]]. Roku 1619 porazili [[Jiří I. Rákóczi|Jiřího Rákócziho]] ze [[Sedmihradské knížectví|Sedmihradska]] v [[Bitva u Humenného|bitvě u Humenného]]. Gabriel Betlen, kníže Sedmihradska, zažádal sultána Osmana II. o pomoc. Sultán souhlasil a velká osmanská armáda se shromáždila k odvetné invazi do Polsko-litevské unie.
== Vzdělání ==
Základní vždělání završil roku [[1894]]. Roku [[1901]] dokončil 2. kadetský sbor v Petrohradě, [[Nikolajevské jezdecké učiliště]] roku [[1903]] po prvním stupni a byl připuštěn jako [[podporučík]] k 54. [[Dragoun|dragounskému]] [[Novomyrhorod|novomyrhorodskému]] pluku.
 
=== Tažení roku 1620 ===
V roce [[1913]] zakončil studium na říšské Nikolajevské vojenské akademii. Zde se mu dostalo velkého uznání za jeho studii „Služba automobilu v armádě. Základní principy organizace automobilových jednotek“.
Dne 20. září 1620 osmanská armáda pod velením místodržitele [[Očakiv|Očakiva]] ([[Tatarština|tatarštinou]]: ''Özü'') Iskandera Paši rozdrtila Unijní armádu v [[Bitva u Cecory (1620)|bitvě u Cecory]], zajala [[Stanisław Koniecpolski|Stanisława Koniecpolského]], sťala [[Stanisław Żółkiewski|Stanisława Żółkiewského]]<ref name="Davies">Davies, N., 2005, God's Playground, Vol. 1, New York: Columbia University Press, {{ISBN|9780231128179}}</ref>{{rp|347}} a poslala [[Tataři|tatarské]] nájezdníky, aby vyplenili jižní Polsko.<ref name="shaw">p.192–3</ref>{{Doplňte zdroj}} Tažení bylo na zimu pozastaveno a obě strany obnovily své nepřátelství následujícího roku.
[[Soubor:Hotin_seferi_1621_hotin_campaign_map.png|vlevo|náhled|Cesta osmanské armády směrem ke Chotynu, kde dorazila 2. září 1621.]]
 
=== Tažení roku 1621 ===
== První desetiletí důstojnické služby ==
Od roku 1903 sloužil u 54. dragounského novomyrhorodského pluku (roku [[1907]] přejmenovaný na 17. [[Hulán|hulánský]] novomyrhorodský pluk): od roku 1903 — podporučík, od roku [[1906]] — [[poručík]] a od roku 1907 — plukovní [[adjutant]]. Během let 1903 až 1906 byl pluk umístěn ve [[Varšavská gubernie|varšavské gubernii]], od roku 1906 — v [[Permská oblast|permské gubernii]], kde se podílel na boji proti bojové skupině „lbovců“.
 
==== Osmanské síly ====
V atestaci poručíka V. O. Kappela za rok 1908 bylo řečeno zejména toto:<blockquote>'''V služebních poměrech je tento velící důstojník velmi dobře vyškolen, jako plukovní adjutant sloužil s velkou horlivostí, energií a úžasnými znalostmi. Morálku má velice dobrou a jedná se o výborný rodinný typ. Druhy je oblíben, má mezi nimi autoritu. Vyspělý a velmi talentovaný. V taktice, jakožto útvarový důstojník, velmi dobře vyškolen... Má velkou schopnost vštípit lidem duch energie a chuť do služby. Oplývá zcela dobrým zdravotním stavem, čímž může nést veškeré nesnáze táborového života.'''</blockquote>V roce [[1910]] mu byl udělen Řád sv. Stanislava třetí třídy.
V dubnu roku 1621 armáda o počtu 120 000 až 160 000 vojáků<ref name="google.com.au" /><ref name="Podhorodecki" /> (zdroje se rozcházejí) vedená Osmanem II. postupovala z [[Konstantinopol|Konstantinopole]] a [[Edirne]] směrem k polsko-litevským hranicím. [[Chán]] [[Budžakská horda|Budžakské hordy]]<ref>{{Citace monografie
| titul = Budzhak Horde
| url = https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Budzhak_Horde&oldid=940837658
| poznámka = Page Version ID: 940837658
| jazyk = en
}}</ref> [[Těmir-chán]] a [[Krymský chanát|krymský]] chán [[Kanybek Girej]] se připojili na stranu Osmanů. Přibližně 25 % osmanského vojska bylo složeno z vojáků jejich vazalských států: [[Tataři|Tatarů]], [[Moldavané|Moldavanů]] a [[Valaši (severní Karpaty)|Valachů]], dohromady čítajíc asi 13 000 jednotek. Osmanská armáda měla okolo 66 těžkých [[Dělo|děl]]. Když dorazila do oblasti v blízkosti [[Jasy]], tak z 26. na 27. července<ref name="tarih" />{{Nedostupný zdroj}} došlo k rozdělení [[Spropitné|bakšiše]] (turecky: ''bahşiş'') pro 34 825 placených kapikuluských vojáků (turecky: ''kapıkulu''; dvorní jednotky tureckých sultánů), což bylo regulérní vojsko.<ref name="tarih" />{{Nedostupný zdroj}} Každý obdržel 1 000 [[Akçe|akçí]] a dohromady tak bylo vyplaceno 34 825 000 akçí.<ref name="tarih" />{{Nedostupný zdroj}}
 
==== Unijní síly ====
V roce 1913 zakončil studium na říšské Nikolajevské vojenské akademii po prvním stupni s právem zisku výsady při absolvování služby (přidělen k generálnímu štábu [[2. únor|2. února]] [[1915]]) a byl povýšen do hodnosti štábního kapitána. Za úspěchy v osvojování vojenských nauk byl [[8. květen|8. května]] 1913 oceněn Řádem sv. Anny třetí třídy.
Mezitím se polsko-litevský [[Sejm]], otřesený porážkou z minulého roku, rozhodl zvýšit daně a financovat větší armádu, stejně jako naverbovat velké množství [[Kozáci|kozáků]]. Velitel unijních sil, litevský velkohejtman [[Jan Karol Chodkiewicz]], překročil v září roku 1621 [[Dněstr]] s přibližně 20 000 až 35 000 vojáky, k nimž se připojilo dalších 10 000 pod velením budoucího polsko-litevského krále, korunního prince [[Vladislav IV. Vasa|Vladislava Vasy]].<ref name="Hrushevsky">Hrushevsky, M., 1999, The History of the Ukrainian Cossacks, Vol. 1, The Cossack Age to 1625, Edmonton: Canadian Institute of Ukrainian Studies Press, {{ISBN|1895571286}}</ref>{{rp|369}} Tato armáda čítala 30 000 mužů (18 000 jezdců, 12 000 pěchoty) a jejich spojenecká armáda kozáků vedená [[Petr Konaševič-Sahajdačnyj|Petrem Konaševičem-Sahajdačným]] byla složena z 25 000 až 40 000 mužů, převážně pěchoty,<ref name="Hrushevsky" />{{rp|368}} and about 22 guns.<ref name="Hrushevsky" />{{rp|369}} a okolo 22 děl.
 
== Bitva ==
Od roku 1913 sloužil v moskevském vojenském okruhu.
[[Soubor:Battle_of_Chocim_1621.gif|náhled|250x250pixelů|Dobová kresba bitevních formací a obrany pro bitvu u Chotynu (1621)]]
[[Soubor:Chocim_stronghold.jpg|náhled|250x250pixelů|Vnitřní [[Chotynská pevnost]] jakožto středobod obrany. Většina bojů se odehrála na vnější oblasti, kterou tento snímek nezobrazuje.]]
 
=== Unijní plán boje ===
V roce [[1914]] byl přidělen k důstojnické jezdecké škole s cílem „studia technické stránky jezdecké profese“.
Polsko-litevská armáda dorazila 24. srpna nedaleko [[Chotyn|Chotynu]] a začala opevňovací práce poblíž [[Chotynská pevnost|Chotynské pevnosti]], která blokovala cestu pochodujícím Osmanům.<ref name="Tucker">Tucker, S.C., editor, 2010, A Global Chronology of Conflict, Vol. Two, Santa Barbara: ABC-CLIO, LLC, {{ISBN|9781851096671}}</ref>{{rp|570}} Armáda se řídila běžnou unijní obrannou strategií, když čelila početným osmanským jednotkám. Ta zahrnovala pružnou obranu v podobě stavby samostatných [[opevnění]] před obranami vojenských táborů. Tyto terénní práce byl uzpůsobeny tak, aby umožňovaly využití jezdeckých protiútoků. Jezdecké protiútoky byly klíčové, protože Unie silně spoléhala na elitní [[Polští husaři|okřídlené husary]] a [[Kozáci|kozáky]]. Pevnost byla za opevněními a řeka [[Dněstr]] je ohraničovala. Samotný vojenský okruh byl rozdělen do tří sekcí: pravé křídlo pod velením hejtmana [[Jan Karol Chodkiewicz|Chodkiewicze]], střed pod velením korunního prince [[Vladislav IV. Vasa|Vladislava]] a levé křídlo pod velením regimentáře (zástupce hejtmana)<ref>{{Citace monografie
| titul = Regimentarz
| url = https://pl.wikipedia.org/w/index.php?title=Regimentarz&oldid=56210878
| poznámka = Page Version ID: 56210878
| jazyk = pl
}}</ref> [[Stanisław Lubomirski|Lubomirského]]. Kromě toho byly dva opevněné vojenské tábory umístěny před hlavní obrannou linií, kde se nacházeli kozáci a [[Žoldnéř|žoldnéři]] (slavná jednotka [[Lisovčíci|lisovčíků]]).
 
==== Osmanské a kozácké výpady ====
== Účast v první světové válce ==
Dne 27. srpna provedlo detašované jezdectvo kozáků sebevražedný nájezd, čímž pozdrželo blížící se osmanské síly. Ztráty způsobené nepříteli několikrát převyšovaly útočící kozáky, ale samotné jezdectvo tím bylo málem zničeno. Dne 31. srpna na oplátku osmanská jízda udeřila na kozácké síly mimo tábor. Osmané se pokoušeli kozáky rozehnat a odříznout je od hlavních polsko-litevských sil, ale neuspěli. Během 2. září dorazila hlavní osmanská armáda a obléhání začalo den poté, co se kozáci připojili k polsko-litevskému táboru.<ref name="Hrushevsky" />{{rp|368}}
V době začátku války se Vladimir Oskarovič nacházel v působící armádě. Byl ustanoven k štábu 5. armádního sboru (velitel — „generál jezdectva“ [[Alexandr Ivanovič Litvinov|A. I. Litvinov]]), kde od [[23. červenec|23. července]] [[1914]] do [[3. únor|3. února]] [[1915]] působil ve funkci velícího důstojníka pro pochůzky.
 
=== Obléhání ===
Posléze byl štábní kapitán Kappel neprodleně poslán na frontu v hodnosti staršího adjutanta štábu 5. donské [[Kozáci|kozácké]] divize (od [[9. únor|9. února]] 1915), kde byl povýšen na kapitána. Z října do listopadu roku 1915 zastával funkci staršího adjutanta štábu 1. jezdeckého sboru (velitel — „generál jezdectva“ [[Vladimir Aloizievič Oranovskij|V. A. Oranovskij]]) působivšího ve struktuře 1. armády západní fronty.
 
==== Osmanský útok ====
Od [[9. listopad|9. listopadu]] 1915 do [[14. březen|14. března]] 1916 — starší adjutant štábu 14. jezdecké divize. Listopadu roku 1915 dočasně působí ve funkci divizního náčelníka štábu.
Dne 2. září se Osmané pokusili prolomit nedokončený kozácký tábor. Kozáci se dočkali posil od polsko-litevské armády a udrželi své pozice. Dne 3. září proběhl další osmanský útok mířený na křídlo regimentáře Lubomirského s hlavními opevněními. Útok byl obránci úspěšně zastaven. Odpoledne zaútočily velké osmanské síly na kozácký tábor. Započal nelítostný boj. Osmané byli nakonec odraženi a kozákům se podařilo dostat za ně do jejich tábora, odkud se vrátili s bohatou kořistí. Následujícího dne se Osmané znovu pokusili obsadit kozácký tábor, ale opět selhali. Unijní protiútok dokázal zneškodnit několik nepřátelských děl na jejich pozicích.<ref name="Hrushevsky" />{{rp|369}} Zkušené polsko-litevské oddíly byly schopny obstát osmanským výpadům, protože nepřátelské síly čítaly až příliš velké množství jezdectva a mnoho nezkušených dělostřelců na to, aby mohly být efektivní.
 
Dne 7. září osmanské jednotky čtyřikrát zaútočily na kozácký tábor, ale byly odraženy. O půlnoci osmanští vojáci udeřili na unijní tábor, který do té doby nebyl napadnut. [[Janičáři]] využili nedostatku ostražitosti obránců a během doby, kdy spali, zaútočili na pravé křídlo unijní armády, vtrhli do zákopového opevnění a pozabíjeli okolo stovky pěšáků. Janičáry se podařilo odrazit, ale očekával se další útok.
[[18. březen|18. března]] 1916 je povýšen do hodnosti štábního důstojníka pro pochůzky ve správě generálního ubytovatele štábu vrchního velitelství armád jihozápadní fronty. Během této doby začala ve frontovém štábu pod velením vrchního velitele „generála jezdectva“ [[Alexej Alexejevič Brusilov|A. A. Brusilova]] příprava jedné z nejúspěšnějších operací ruské armády za celou válku — Lucká ofenzíva (později získavší název „[[Brusilovova ofenzíva]]“). V. O. Kappel společně s dalšími důstojníky přijal aktivní účast při vývoji této operace.
 
==== Unijní protiútok ====
Následovně od [[16. červen|16. června]] do [[12. srpen|12. srpna]] 1916 byl dočasně převelen k 3. armádě, ke štábu „souhrnného“ sboru generálporučíka N. I. Bulatova, kde zastával hodnost „štábního důstojníka oddílu generálního štábu“ a pak hodnost velitele operační skupiny.
Přibližně 10 000 Osmanů se přesunulo do útoku, jenže v tu samou chvíli provedly protiútok tři husarské eskadry a jedna eskadra rejtarů<ref>{{Citace monografie
| titul = Reiter
| url = https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Reiter&oldid=986945107
| poznámka = Page Version ID: 986945107
| jazyk = en
}}</ref> o celkové velikosti mezi 600 až 650 muži pod osobním velením Chodkiewicze. [[Sipahí|Sipahíjové]] nemohli tomuto útoku odolat a dali se chaoticky na ústup. Chodkiewicz je se svým jezdectvem pronásledoval až do tábora. Osmanské ztráty činily více než 500 zabitých a unijní ztráty 30 zabitých. Jezdecký protiútok měl za následek velký počet obětí a rozsáhlý vliv na morálku osmanské armády.<ref>Sikora, Radosław, ''Wojskowość polska w dobie wojny polsko-szwedzkiej 1626-1629. Kryzys mocarstwa'', Sorus, Poznań 2005, {{ISBN|83-89949-09-1}}. .</ref>
 
Dne 10. září Chodkiewicz navrhl uskutečnit noční útok. Ten byl připraven k noci z 12. na 13. září, ale těsně před útokem začalo hustě pršet a akce musela být zrušena. Odplatou kozáci následně popravili Borodavka (bývalý hejtman záporožských registrovaných kozáků viněný za porážku v [[Moldavské knížectví|Moldavsku]]).<ref>{{Citace elektronického periodika
[[15. srpen|15. srpna]] 1916 byl povýšen na [[Podplukovník|podplukovníka]] a vrátil se ke štábu jihozápadní fronty do pozice asistenta velitele operační skupiny správy generálního ubytovatele.
| titul = Borodavka (Nerodych), Yatsko
| periodikum = www.encyclopediaofukraine.com
| url = http://www.encyclopediaofukraine.com/display.asp?linkpath=pages%5CB%5CO%5CBorodavkaNerodychYatsko.htm
| datum přístupu = 2021-02-05
}}</ref><ref name="Hrushevsky" />{{rp|370}}
[[Soubor:Defending_the_Polish_banner_at_Chocim,_by_Juliusz_Kossak,_1892.jpg|náhled|250x250pixelů|''Obrana polské zástavy u Chotynu'' podle [[Juliusz Kossak|Juliusze Kossaka]] (1892)]]
 
==== Pokračující osmanské útoky ====
== Po Únorové revoluci ==
Po několika na životech drahých a neúspěšných útocích v prvním týdnu obléhání se Osmané pokusili obsadit pevnost přerušením jejího zásobování a odříznutím od možných posil v naději, že obyvatelé pevnosti podlehnou hladu a nemocem.<ref name="Hrushevsky" />{{rp|370}} Dne 14. září byl postaven dočasný most přes řeku Dněstr, který dovoloval Osmanům znemožnit unijní pevnosti užívání řeky pro komunikaci s nedalekou pevností v [[Kamenec Podolský|Kamenci Podolském]]. To taktéž umožnilo Osmanům přesunout některá z jejich děl na druhou stranu řeky a bombardovat unijní síly zezadu. Dne 15. září byl odražen další osmanský útok.
[[Únorová revoluce]] se velmi těžce projevila na Kappelově morálním rozpoložení,
{{Citát|...ale, v budoucnu přesvědčeným monarchistou, chápal Vladimir Oskarovič, že mluvit o tom v té době, vyzývat k tomu — znamená pouze škodit principu monarchie. <b> Rozbouřená země, od pologramotných vojáků po akademické profesory, se toho zříkala. Jakákoliv připomínka o tom nutila zbystřit. „Přízrak reakce“ pouze zažíhal zlobu ke starému. Bylo nutno nemluvit, ale jednat... a pak, když vášně ochladnou, oslovit ruský národ k současnému ruskému životu, vedeného potomky těch, kteří třista let směřovali zemi po cestě slávy a pravdy.}}
 
==== Kozácký nájezd ====
[[2. srpen|2. srpna]] [[1917|roku 1917]], v předvečer [[Lavr Georgijevič Kornilov|Kornilovova]] projevu, se Vladimir Oskarovič stává velitelem výzvědného oddělení štábu vrchního velitele jihozápadní fronty.
Během noci 18. září kozáci vtrhli do osmanského tábora na řece Dněstr. Útok byl úspěšný a protivník utrpěl těžké ztráty. Podobný přepad se odehrál z noci 21. na 22. září. V tomto případě bylo cílem ležení velkovezíra [[Ohrili Hüseyin Paša|Ohriliho Hüseyina Paši]], který téměř padl do zajetí. Podobné počínání zvedlo morálku unijních jednotek.<ref name="Hrushevsky" />{{rp|371}}
 
==== Ztenčování zásob ====
Z prohlášení vojáků, zůstavších u štábu jihozápadní fronty ve městě [[Berdyčiv]], vyplývá, že se podplukovník V. O. Kappel, společně se svými přímými nadřízenými, vrchním velitelem generálem [[Anton Ivanovič Děnikin|A. I. Děnikinem]], náčelníkem štábu [[Sergej Leonidovič Markov|S. L. Markovem]] a generálním ubytovatelem M. I. Orlovem, ocitl mezi počtem
Ačkoli byli obránci oslabení, nepodařilo se Osmanům zničit jejich morálku. Zatímco obráncům docházelo jídlo a zásoby, tak měli Osmané podobné problémy. Dne 24. září, pár dnů před zrušením obléhání, ve svém táboře zemřel na vyčerpání a nemoc starý velkohejtman Chodkiewicz.<ref name="Tucker" />{{rp|570}} Po něm, jakožto druhý v tamní vojenské hierarchii, stanul v čele polsko-litevských sil již 23. září regimentář [[Stanisław Lubomirski]], kdy mu skomírající hejtman předal velení. Dne 25. září Lubomirski nařídil svým oslabeným silám stáhnout se a obsadit menší a kratší obrannou linii; Osmané se pokusili o další útok v naději, že obránci budou dezorganizovaní, ale opět se jednalo o neúspěšný pokus. Závěrečný útok byl zastaven dne 28. září.<ref name="Hrushevsky" />{{rp|372}}
 
Pokročilost roční doby, ztráta přibližně 40 000 mužů v bitvě, celkové vyčerpání osmanské armády a fakt, že jeho velkým vojenským silám docházely zásoby, donutili [[Osman II.|Osmana II.]] přijmout nabídku obránců, aby začalo vyjednávání,<ref name="Tucker" />{{rp|570}} přestože byly polsko-litevské síly skoro bez zásob (legenda praví, že ke konci obléhání zbýval unijní armádě poslední sud [[Střelný prach|střelného prachu]]).
{{Citát|přívrženců starého, [[Monarchie|monarchistického zřízení]], bezpochyby účastníků [[Kontrarevoluce|kontrarevolučního]] spiknutí}}
...které bylo zapotřebí okamžitě odvolat ze zastávajících hodností.
 
== Následky ==
Nicméně, narozdíl od generálů Denikina a Markova, podplukovník Kappel uvězněn nebyl, a dokonce byl připustěn k ročnímu výkonu funkce velitele operační skupiny správy generálního ubytovatele štábu fronty. Podle údajů V. E. Šambarova v roce 1917 rovněž stihl sloužit jako velitel batalionu v Kornilovově úderném pluku.
[[Soubor:Chodkiewicz_death.JPG|náhled|300x300pixelů|''Smrt Chodkiewicze'' podle [[Franciszek Smuglewicz|Franciszka Smuglewicze]] (1806)]]
Mírová [[Chotynská smlouva]] byla podepsána 9. října<ref name="Hrushevsky" />{{rp|373}} a odrážela nerozhodnou povahu bitvy samotné. Některá ujednání byla příznivější pro Unii, ale Osmané také dostali, co chtěli. Nedošlo k žádným územním změnám. Potvrzenou hranicí mezi Polsko-litevskem a Osmanskou říší se stala řeka Dněstr a Unie uznala osmanskou nadvládu v [[Moldavské knížectví|Moldávii]]. V Polsko-litevsku i mezi kozáky bylo zastavení obrovské osmanské armády vnímáno jako velké vítězství.
 
Sám sultán [[Osman II.]] nebyl spokojený s výsledkem bitvy a vinu svaloval na [[Janičáři|janičáře]]. Chtěl zmodernizovat armádu, kterou obviňoval z porážky; jeho modernizační plány se ovšem setkaly s odporem tradičně smýšlících janičárů. Tento odpor vyústil v jejich povstání roku 1622, při kterém byl Osman sesazen a zabit.<ref>{{cite book|url=https://books.google.com/books?id%3DtYIxK0Mo1wwC%26pg%3DPA9|title=Archived copy|access-date=2016-02-07|url-status=dead|archive-url=https://web.archive.org/web/20140704042446/http://books.google.com/books?id=tYIxK0Mo1wwC|archive-date=4 July 2014}}</ref>
Již [[2. říjen|2. října]] roku 1917 V. O. Kappel zanechal služby a odešel na, po nemoci vyřízenou, dovolenou do [[Perm (město)|Permu]] ke své rodině. Na bojiště světové války se už nevrátil.
 
Po smrti velkohejtmana [[Jan Karol Chodkiewicz|Chodkiewicze]] během bitvy se musela Unie smířit se ztrátou další významné vojenské osobnosti 17. století. Šlo o [[Petr Konaševič-Sahajdačnyj|Petra Konaševiče-Sahajdačného]], hejtmana záporožských kozáků (formálně registrovaných kozáků)<ref>{{Citace monografie
== Účast v občanské válce ==
| titul = Registered Cossacks
| url = https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Registered_Cossacks&oldid=999462136
| poznámka = Page Version ID: 999462136
| jazyk = en
}}</ref>, který se nedokázal zotavit ze zranění v boji a o několik měsíců později zemřel.
 
=== ZVliv Permuna dokulturu Samary ===
Bitva u Chotynu, prohlášena za velké vítězství nad „[[Pohanství|pohany]]“, byla do té doby největší bitvou v historii Polsko-litevské unie. Mezi vzniklými záznamy bitvy se nachází spíše jednostranný od [[Wacław Potocki|Wacława Potockého]] s názvem ''Transakcja wojny chocimskiej'' (''Vývoj chotynské války''),<ref name="Davies" />{{rp|347}} který napsal behěm období let 1669 až 1672. Záznam byl založený na méně známem ''Commentariorum Chotinensis belli libri tres'' (''Komentář k válce chotynské o třech svazcích''; deník publikovaný roku 1646) od [[Jakub Sobieski|Jakuba Sobieského]] a dalších dnes již ztracených pramenech.
V roce 1918 žil s rodinou v Permu. Během jara roku 1918 krátce sloužil ve štábu přivolžského vojenského okruhu v [[Samara|Samaře]]. Žádné účasti, avšak ani na vzniku formující se [[Rudá armáda|Rudé armády]], ani, tím více, v bojových činnostech na straně rudých, nepřijal. R. G. Gagkujev poukazuje na to, že Kappelova žena byla již tehdy možná vzata [[Čekista|čekisty]] za rukojmí. Existuje také pravděpodobnost, že V. O. Kappel patřil k jedné z tajných důstojnických organizací, tím pádem uskutečňoval v [[Bolševici|bolševickém]] štábu její úkol.
 
Na osmanské straně sultán Osman II. veřejně prohlásil, že výsledek bitvy byl osmanským vítězstvím nad „giaoury“ (bezvěrec v [[Turečtina|turečtině]])<ref>{{Citace monografie
Odmítl jemu nabídnutou hodnost vedoucího oddělení obvodního štábu, o čemž byl v úseku administrativy kanceláře generálního štábu obdržen odpovídající osobní telegram V. O. Kappela.
| titul = Giaour
| url = https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Giaour&oldid=979123251
| poznámka = Page Version ID: 979123251
| jazyk = en
}}</ref>. Do [[Konstantinopol|Konstantinopole]] vstoupil 27. prosince 1621 s vítězným procesím; tři dny a tři noci probíhaly bujaré oslavy.<ref name="sakaoglu">N. Sakaoglu (1999) ''Bu Mulkun Sultanlari (Sultans of This Realm)'', Istanbul:Oglak {{ISBN|975-329-299-6}} p.224 (Turkish)</ref> Nicméně samotný sultán nebyl spokojen s výsledkem bitvy a chováním janičárů, jeho dvorních jednotek, během tažení a začal přijímat opatření k reformě osmanské armády. Tento pokus vyústil v Konstantinopoli během května 1622 v povstání armády, studentů [[Medresa|medresy]] (náboženská škola) a zámožných obchodníků, na jehož konci byl sultán sesazen a zabit vůdci davu.<ref name="shaw" />{{Doplňte zdroj}} Samo povstání a úmrtí mladého sultána, kterému bylo v době smrti pouhých 17 let, patří k jedněm z nejpopisovanějších událostí osmanskými historiky a často se vyskytuje v osmanské dvorní literatuře a osmanské lidové literatuře. V [[Istanbul|istanbulských]] kavárnách pro prostý lid (až do konce 19. století) si zvykli veřejní vypravěči líčit příběhy, mnohé formou poezie, o hrdinských činech ''Mladého sultána'' (zahrnující i bitvu u Chotynu) a jeho tragickém konci.<ref name="sakaoglu" />
 
Bitvu u Chotynu připomíná nápis na [[Hrob neznámého vojína|hrobě neznámého vojína]] ve [[Varšava|Varšavě]] s textem „CHOCIM 2 IX - 9 X 1621/10 - 11 XI 1673“.
Při první příležitosti — ihned po obsazení [[Samara|Samary]] vojsky [[Československé legie|československých legií]], bouřících se v souvislosti s úmyslem sovětské vlády je odzbrojit a [[Internace|internovat]], — se ocitl ve formující národní armádě [[Komuč]] (zkratka ruského: ''Комитет членов Учредительного собрания''; česky: ''Výbor členů Ústavodárného shromáždění'') v hodnosti asistenta velitele operačního útvaru hlavního štábu. Avšak na této pozici setrval méně než jeden den. Počet prvních dobrovolnických oddílů — dvojice pěchotních rot, eskadrona jezdectva a jízdní dělostřelectvo o dvou dělech — byl nepatrný ve srovnání se silami rudých, které začaly vyvstávat ze všech stran. Kvůli tomu bylo mezi důstojníky málo těch, jenž by chtěli velet prvním samarským dobrovolníkům — všichni považovali záležitost za předem odsouzenou k neúspěchu. Přihlásil se pouze sám podplukovník Kappel.
 
== Reference ==
Jeden z vrstevníků vzpomínal na schůzi důstojníků generálního štábu, žijících v Samaře, z 9. či 10. června 1918, na kterém byla vznesena otázka o tom, kdo by měl stanout v čele dobrovolnického oddílu:
{{Překlad|en|Battle of Khotyn (1621)|997269509}}
<references />
 
* [http://www.kismeta.com/diGrasse/Chocim21.htm Battle of Chocim (Khotyn) 1621]
{{Citát|Neobjevili se žádní zájemci, kteří by na sebe chtěli vzít onu těžkou a důležitou roli. Všichni rozpačitě mlčeli, sklápěje zrak. Kdosi bázlivě navrhl tahat los. A tak tehdy, skromného vzhledu, téměř nikomu známý, nedávno v Samaru dorazivší důstojník vstal a požádal o slovo: „Jestliže není zájemců, pak mi dočasně, jestli se nenajde nikdo starší, dovolte vést oddíl proti bolševikům.“, — pronesl klidně a potichu.}}
* (polsky) [https://web.archive.org/web/20070927025708/http://www.konflikty.pl/artykul-wczesnanowozytnosc-454.html Chocim (2 IX – 9 X 1621)]
* (polsky) [https://www.wilanow-palac.pl/chocim_1621.html Chocim, 1621]
* (polsky) [https://web.archive.org/web/20120214023246/http://www.osman.livenet.pl/readarticle.php?article_id=7&page=&rowstart=1 Chocim I. bitwa (02.09 – 09.10.1621) – wojna polsko-turecka (1620–1621)]
 
== Externí odkazy ==
Už během léta se jméno Kappel stalo známé po celé [[Volha|Volze]], [[Ural|Uralu]] a [[Sibiř|Sibiři]]. Kappel se nedomáhal vítězství počtem, ale zkušeností, po [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|suvorovsku]], co už demonstroval jeho první skvělou operací v [[Syzraň (město)|Syzrani]].
 
* Radosław Sikora, [https://web.archive.org/web/20120228205857/http://www.radoslawsikora.republika.pl/materialy/Chocim1621/Chocim1621.pdf Battle of Chocim (Khotyn) 1621]
Jako přesvědčený monarchista, vzdálený názorům velitelů-[[Strana socialistů-revolucionářů|eserů]] Komuče, si byl Kappel jistý, že momentálně hlavním úkolem je boj s bolševizmem. Nebylo podle něj tak důležité, pod jakými hesly vystupovala práce Komuče, šlo o hlavní věc — možnost okamžitě se zúčastnit boje se sovětskou mocí.
* Serhiy Kharchenko, [https://web.archive.org/web/20070927235701/http://www.ukraine-observer.com/articles/215/773 Sagaydachny: The Underrated Hetman], The Ukrainian Observer 215
* [http://71.90.27.112:5980/History/PreModernEurope/pl-15-2ottoman1620.htm#chocim2 War with Ottoman Empire 1618–1621]{{Nedostupný zdroj}}
* Edmund Kotarski, [https://web.archive.org/web/20070612232353/http://univ.gda.pl/~literat/autors/potoc.htm Wacław POTOCKI]
* N. Rashba, L. Podgorodyetskii, [http://www.xenophon-mil.org/ukraine/khotin/khotinwa.htm KHOTIN WAR]
* ''[https://web.archive.org/web/20161112212930/https://www.msz.gov.pl/resource/21badcbf-0c18-4fb8-8b19-3d382469d25f%3AJCR Winged Hussars]'', Radoslaw Sikora, Bartosz Musialowicz, ''BUM Magazine'', 2016.
 
== Literatura ==
=== Ze Samary do Simbirska ===
 
* [[Leszek Podhorodecki]], ''Wojna chocimska 1621 roku'', Wydawnictwo Literackie, 1979, {{ISBN|83-08-00146-7}} (Polish)
* Janusz Pajewski, ''Buńczuk i koncerz: z dziejów wojen polsko-tureckich'', Wydawnictwo Poznańskie, Poznań 1997 (Polish)
* Necdet Sakaoglu (1999) ''Bu Mulkun Sultanlari (Sultans of This Realm)'', Istanbul:Oglak {{ISBN|975-329-299-6}} (Turkish)
* Stanford. J. Shaw (1976), ''History of the Ottoman Empire and Modern Turkey Vol.1 Empire of Ghazis'', Cambridge: Cambridge University Press {{ISBN|0-521-29163-1}} pp.&nbsp;191–2
* {{cite journal|author=Tezcan, Baki|title=Khotin 1621, or how the Poles changed the course of Ottoman history|journal=Acta Orientalia Academiae Scientiarum Hungaricae|publisher=Akadémiai Kiadó|volume=62|issue=2|date=June 2009|pages=185–198|jstor=23658975|doi=10.1556/AOrient.62.2009.2.2}}
{{Portály|Novověk|Válka|Osmanská říše}}
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedista:Tomáš_Horečka/Pískoviště“