'''Vladislav II.''' (kolem roku [[1110]] – [[18. leden|18. ledna]] [[1174]], [[Meerane]]) byl od roku 1140 [[České knížectví|český kníže]] a v letech 1158–1172 jako '''Vladislav I.''' druhý [[Seznam představitelů českého státu|český král]] z rodu [[Přemyslovci|Přemyslovců]]. O jeho mládí neexistují téměř žádné zprávy, nicméně písemné prameny dokládají, že českým knížetem byl zvolen pro svou mladickou lehkovážnost. Předpoklady šlechticů, že budou moci nového panovníka ovládat podle své vůle, se však ukázaly liché, neboť Vladislav záhy po zvolení upevnil svou pozici a obhájil své panovnické postavení i po vzpouře moravské a části české nobility v roce 1142. V květnu 1147 vyrazil po boku svého švagra [[Svatá říše římská|římskoněmeckého krále]] [[Konrád III.|Konráda III.]] a francouzského krále [[Ludvík VI. Francouzský|Ludvíka VII.]] na [[Druhá křížová výprava|druhou křížovou výpravu]] do [[Svatá země|Svaté země]], vojsko však pro různé obtíže do cíle vůbec nedorazilo. V červnu 1156 byl Vladislav II. novým římskoněmeckým císařem [[Fridrich I. Barbarossa|Fridrichem Barbarossou]] požádán o podporu proti severoitalským svobodným městům, zejména [[Milán]]u, za níž byl 11. ledna 1158 na říšském sněmu v [[Řezno|Řezně]] korunován českým králem. V dalších letech pak hájil císařovy zájmy nejen v Itálii, ale také v Uhrách a Polsku. V roce 1172 se stárnoucí Vladislav rozhodl vzdát českého trůnu ve prospěch svého nejstaršího syna [[Bedřich (kníže)|Bedřicha]]. Toto rozhodnutí však úmyslně nekonzultoval s císařem, kvůli čemuž český stát na dlouhou dobu upadl do mocenských zmatků. Z těchto příčin odešel do exilu na panství své druhé ženy [[Judita Durynská|Judity]] v [[Durynsko|Durynsku]], kde také v lednu 1174 zemřel.
