Verze z 14. 9. 2019, 22:33 editovat Adam Hauner (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 56 941 editací →‎Využití: oprava odkazu, odkazy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 30. 9. 2020, 06:53 editovat zrušit editaci 212.111.4.26 (diskuse) →‎Využití: Opraveno pořadí slov v názvu Nerudova díla. značky: revertováno editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 45: V chemickém [[průmysl]]u je základem sorbentů, iontoměničů a molekulových sít, používá se jako absorpční přísada do zubních past, náhražka mýdla nebo jako plnivo plastů a barev. Ve [[stavebnictví]] jako surovina pro výrobu speciální keramiky a stavebních hmot a jako tepelný a zvukový izolátor, v [[zemědělství]] slouží k úpravám půdy. Z nejčistších a nejkvalitnějších bílých kusů mořské pěny se vyřezávají [[Dýmka\|dýmky]], tzv. ''pěnovky'' (srov. [[Jan Neruda]]: ''[[Povídky malostranské#Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku (1876)\|Jak si ~~nakouřil~~ pan Vorel nakouřil pěnovku]]'') a špičky na cigarety a drobné ozdobné předměty. Pěnovky se začaly vyrábět již v 17. století v [[Turecko\|Turecku]], do [[Evropa\|Evropy]] pronikly v 18. století a brzy se staly velkou módou mezi šlechtou. Typickou inspirací pěnovek jsou hlavy slavných osobností, zvířata skutečná i mytologická, erotické scény, lovecké výjevy a podobně. Zvláště oblíbený námět je [[Lebka člověka\|lidská lebka]], do níž je zaťatý orlí spár. Pěnovky se ukládají do dřevěných kufříčků vyrobených na míru, neboť jsou velmi křehké. Při kouření se doporučuje pěnovku držet v rukavici, nebo v kapesníku, protože lidský [[pot]] a [[kožní maz]] ucpává jemné póry mořské pěny. Po správném nakouření se bílá barva pěnovky mění v medově zlatohnědou. Povrch dýmky bývá též někdy patinován, například včelím [[vosk]]em, nebo [[vorvanina\|vorvaninou]]. == Naleziště ==

Sepiolit: Porovnání verzí