Volební právo v Česku: Porovnání verzí

Pro '''Volebnívolební právo v České republice''' platí stejné základní zásady svobodných voleb, jako pro [[volební právo]] obecně, musí být:

RozlišujemeRozlišuje se přitom ''volební právo aktivní'', které znamená, že občan smí volit, a ''volební právo pasivní'', které znamená, že občan smí kandidovat a být volen.

* členy [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny Parlamentu]] a,

* členy [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu Parlamentu České republiky]] a také

Mimo tyto vnitrostátní orgány také mají občané České republiky jakožto obyvateléobčané [[Evropská unie|Evropské unie]] právo volit

{{Citát v rámečku|Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.|čl. 2 odst. 21 úst.ústavního zzákona č. 1/1993 Sb.}}

(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.|čl. 21 úst.ústavního zzákona č. 2/1993 Sb.}}

Platí, že nikdo nemůže být členem obou komor Parlamentu najednou.<ref>člČl. 21 úst.ústavního zzákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky</ref>

| [[Evropský parlament]] || 18 || 21 || 5 let || [[Volby do Evropského parlamentu 2004|2004]] || 21 (Počet poslanců EP za ČR. Celkový počet poslanců EP je 751705.) || [[Poměrný volební systém|poměrný]]

Volby do poslanecké[[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny]] se konají každé čtyři roky<ref name="rfr1">člČl. 16 odst. 1 úst.ústavního zákona zč. 1/1993 Sb.</ref> podle zásad [[Poměrný volební systém|poměrného zastoupení]].<ref>člČl. 18 odst. 1 úst.ústavního zákona zč. 1/1993 Sb.</ref> Volí se 200 poslanců.<ref name="rfr1" /> Kandidovat může ten, kdo je starší 21 let.<ref>člČl. 19 úst.ústavního zákona zč. 1/1993 Sb.</ref> Volby vyhlašuje prezident republiky<ref>člČl. 63 úst.ústavního zákona zč. 1/1993 Sb.</ref> (zákon stanoví, že tak učiní nejpozději 90 dnů před konáním těchto voleb<ref>§ 1 odst. 3 zzákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů</ref>). Podrobněji pak volby do poslaneckéPoslanecké sněmovny upravuje zákon o volbách do Parlamentu ČR (č. 247/1995 Sb.). Kandidující subjekty, musí ve volbách překročit uzavírací klauzuli ve výši 5 % (pro koalice pakdvou 10,stran 158 %, 20koalice tří a více stran 11 %).

Územními [[Volební obvod|volebními jednotkamiobvody]] jsou kraje, ty se dále dělí na [[Volební okrsek|volební okrsky]]. Pro každý kraj je zákonem určen maximální počet kandidátů na kandidátní listině – nejvíce, shodně 36, mají [[Praha]] a [[Moravskoslezský kraj]], nejméně, 14, má [[Karlovarský kraj]].<ref>Příloha č. 2 zákona č. 247/1995 Sb.</ref> Volič smí hlasovat jen pro jeden kandidující subjekt ([[Politická strana|strana]], [[koalice stran]] nebo [[politické hnutí]]), smí však na lístku vyznačit až čtyři kandidáty, jimž v rámci zvoleného politického subjektu dává přednost ([[preferenční hlas]]).<ref>§ 39 zzákona č. 247/1995 Sb.</ref> Pokud danému kandidátovi voličů dané strany dalo svůj preferenční hlas alespoň 5 % voličů, připadne mandát přednostně jemu (pokud je takových více, přidělují se jim podle počtu preferenčních hlasů).

Základní rozdíl mezi volbami do obou komor tkví v tom, že do [[Senát Parlamentu České republiky|senátuSenátu]] se volí [[Většinový volební systém|většinovým systémem]].<ref>člČl. 18 odst. 2 úst.ústavního zákona zč. 1/1993 Sb.</ref> Z toho také plyne dvoukolová volba. Z hlediska aktivníaktivního volebního práva však významný rozdíl mezi senátemSenátem a poslaneckouPoslaneckou sněmovnou není, volí všichni občané České republiky starší 18 let, ledaže by jim byla v tomto směru omezena [[svéprávnost]] nebo by jim byla omezena osobní svoboda kvůli ochraně zdraví lidu.<ref name=":0"> § 2 zzákona č. 247/1995 Sb. </ref> Zákon však pamatuje i na možnost, kdyby občan dosáhl zletilosti po prvním kole volby, ale před druhým nebo ve dnech druhého kola týchž voleb – v tom případě může volit ve druhém kole.<ref>§ 1 odst. 7 zzákona č. 247/1995 Sb.</ref> Pasivní volební právo je však podle ústavy 40 let. Další rozdíl oproti volbám do PSPoslanecké sněmovny tkví v tom, že nelze volit ani v zahraničí, ani v jiném volebním obvodu (viz dále), než ve kterém je volič přihlášen k trvalému pobytu.<ref name="rfr4">http://obcan.ecn.cz/index.shtml?w=u&x=132561#senat</ref>{{Citace Naelektronického voličskýperiodika
| průkaztitul však= lzeVolby. volitVolby v jinémČR. okrskuVolby vdo témže obvodě, případně občané České republiky, kteří na jejím území nemají trvalý pobyt, mohou na voličský průkaz volit kdekoliv.<ref name="rfr4" />Senátu

Pro účely voleb do senátuSenátu je území České republiky rozděleno na jednomandátových [[Seznam senátních obvodů v Česku|81 obvodů]], které stanovuje zákon.<ref>přílohaPříloha č. 3 zzákona č. 247/1995 Sb.</ref> Všechny mají přibližně stejný počet obyvatel. Pokud by počet občanů, které jeden senátor zastupuje, byl o 15 % nižší nebo vyšší než průměrný, byl by to důvod ke změně hranic daného obvodu.<ref>§ 59 zzákona č. 247/1995 Sb.</ref> [[Mandát (politika)|Mandát]] poslancesenátora je šestiletý, ale volby se konají vždy jednou za dvou roky ve třetině obvodů, tedy se vždy třetina senátuSenátu obmění.

Kandidáti, kteří splnili výše uvedené podmínky a složili volební kauci ve výši 20 000 korun (pokud získají v prvním kole voleb alespoň 6 % hlasů, kauce se jim vrátí), musí pro zisk mandátu získat absolutní většinu, tedy 50 % odevzdaných hlasů. To se ale děje zřídkakdy: dosuddo (2012roku včetně)2012 se to stalo pouze v devíti případech z 250 volebních klání.<ref>Tomáš Lebeda: Dopady dvoukolového většinového systému na reprezentaci stran v českém Senátu; Sociologický ústav AV ČR, Praha 2011</ref><ref>http{{Citace elektronické monografie
| titul = Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 12.10. – 13.10.2012
| url = https://www.volby.cz/pls/senat/se1?xjazyk=CZ&xdatum=20121012
| vydavatel = Český statistický úřad
| datum přístupu =
}}</ref> Pokud nikdo potřebný podíl hlasů nezíská, začíná šestý den po ukončení prvního kola druhé kolo, do kterého postupují dva kandidáti s největším počtem hlasů,<ref>§ 76 zzákona č. 247/1995 Sb.</ref> pokud by více kandidátů získalo stejný počet hlasů, rozhodne los.<ref>§ 73 odst. 3 písm. f) zzákona č. 247/1995 Sb.</ref> Ve druhém kole je zvolen ten, kdo získá nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů, v případě shody rozhodne los.<ref>§ 76 odst. 5 zzákona č. 247/1995 Sb.</ref>

Kandidovat na [[Prezident České republiky|prezidenta]] může ten, kdo splňuje podmínky volitelnosti do Senátu, nebyl již dvakrát po sobě zvolen prezidentem republiky a Ústavní soud ho neuznal vinným z [[Velezrada|velezrady]] nebo hrubého porušení ústavy (v takovém případě je trestem ztráta úřadu a neschopnost jej znovu nabýt).

Prezident republiky se dříve volil na společné schůzi obou komor Parlamentu, naposledy tak byl zvolen [[Václav Klaus]] v roce 2008. Volba byla tříkolová, v prvním kole musel kandidát získat nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů. Do druhého kola pak za každou komoru postupoval jeden kandidát, který v ní získal relativní většinu hlasů; nastala-li v některé komoře rovnost hlasů, postupoval ten, který měl více hlasů v druhé komoře. V druhém kole již stačila nadpoloviční většina přítomných poslanců a nadpoloviční většina přítomných senátorů. Nebyl-li kandidát zvolen ani ve druhém kole, koná se třetí kolo, ve kterém již stačí nadpoloviční většina hlasů přítomných poslanců a senátorů (komory se tedy již neoddělují).

Od ústavní novely z roku 2012 se prezident republiky volí přímo. Kandidáty navrhne 50 000 občanů v petici nebo 20 poslanců nebo 10 senátorů.<ref>člČl. 56 úst.ústavního zákona zč. 1/1993 Sb.</ref> Volební systém je většinový, přičemž celý stát tvoří jednomandátový obvod. Prezidentem se stane kandidát, který získá nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů. Není-li takového kandidáta, koná se do 10 dnů druhé kolo. Tam postupují dva kandidáti s největším počtem hlasů. Pokud by takových kandidátů bylo více (například by druhý a třetí nejúspěšnější získali shodný počet hlasů), postupují všichni. Pokud ten, kdo postoupil do druhého kola, mezitím ztratil volitelnost, postoupí ten, který v první kole skončil za ním. Kdyby už nikdo takový nebyl, může se druhé kolo konat s jediným kandidátem. V druhém kole získá mandát ten, kdo obdrží nejvyšší počet hlasů (pokud by tedy postoupili do druhého kola více než dva kandidáti, mohl by se prezidentem stát i ten, kdo by nezískal nadpoloviční většinu hlasů). Je-li takových více, konají se volby znova.

[[Kraje v Česku|Kraje]] jsou v vyšší územně samosprávné celky. Existují na základě ústavního zákona č. 347/1997 Sb. Jejich voleným orgánem je [[zastupitelstvo kraje]]. [[Praha]] však má zvláštní režim na základě zákona [[Zákon o hlavním městě Praze|č. 131/2000 Sb.]] Hlavní město nemá krajské zastupitelstvo,<ref>§ 95 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).</ref> nýbrž [[zastupitelstvo hlavního města Prahy]], do nějž se volí zároveň s volbami do obecních zastupitelstev.

Volby do krajských zastupitelstev se řídí zákonem č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů. Funkční období je čtyřleté a počet zastupitelů stanoví zákon vždy podle počtu obyvatel krajů k 1. lednu roku, ve kterém se konají krajské volby, přičemž kraj, který má méně než 600 000 obyvatel, řídímá 45 zastupitelů, kraj, který má více než 900 000 obyvatel řídímá 65 zastupitelů, ostatní kraje mají v zastupitelstvu 55 míst. Aktivní volební právo náleží každému dospělému občanu České republiky, který máje svéprávnostsvéprávný (zákon připouští jistá omezení, shodnákterá sjsou odlišná od těmitěch při volbách do PSPoslanecké sněmovny – kromě omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu a omezení svéprávnosti je v případě krajských voleb mezi překážkami uvedeno také omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody a výkon vojenské služby v zahraničí<ref>§ 4 odst. 2 zzákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů</ref>). Pasivní volební právo náleží každému voliči, u kterého není překážka aktivního volebního práva, zároveň je funkce člena zastupitelstva kraje neslučitelná s některými jinými veřejnými funkcemi.<ref>§ 5 odst. 2 zákona č. 130/2000 Sb.</ref> Každý volí do zastupitelstva toho kraje, do nějž patří obec, v níž má trvalé bydliště.

Jinak jsou krajské volby podobné těm do poslaneckéPoslanecké sněmovny, ovšem s následujícími rozdíly: registraci a přezkoumávání listin provádí [[krajský úřad]], stejně tak jako vyhlašuje výsledek voleb; kandidát potřebuje k přednostnímu zisku mandátu v rámci dané kandidátní listiny 10 % preferenčních hlasů, [[uzavírací klauzule]] je stejná pro koalice stran i jednotlivé strany (vždy 5 %, nikoliv až 2011 % jako ve volbách do PSsněmovny), [[d'Hondtova metoda]] je upravena tzv. [[Zdeněk Koudelka|Koudelkovým]] dělitelem – číselná řada začíná číslem 1,42, potom následují celá čísla (tedy 1,42; 2; 3; 4 atp.). Tento systém se měl používat i při volbách do PSPoslanecké sněmovny, ale [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] jej zrušil, neboť dle jeho názoru deformoval poměrný systém a bezdůvodně zvýhodňoval velké strany.<ref>zNález Ústavního soudu ze dne 24. ledna 2001, č. 64/2001 Sb.</ref>

Stejně jako v PSPoslanecké sněmovny nahradí zastupitele, který zemřel, odstoupil nebo z jiného důvodu pozbyl mandát, kandidát, který se při volbách umístil v dané kandidátní listině na prvním nepostupovém místě. Není-li takového kandidáta, mandát zůstane do konce volebního období neobsazené. V případě krajských zastupitelstvech navíc platí, že pokud počet zastupitelů snížil v daném období na méně než polovinu původního počtu, konají se nové volby, nikoliv však, pokud se tak stane v posledních šesti měsících volebního období.

Právo volit do [[Zastupitelstvo obce|obecních zastupitelstev]] je zakotveno v čl. 102 Ústavy. Podrobněji volby upravuje zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů. Aktivní právo má ten, kdo má v dané obci trvalé bydliště, ale zvláštností obecních voleb je, že volit může nejen občan České republiky, ale i cizinec, kterému toto právo přiznala mezinárodní smlouva, která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv. V praxi se jedná o občany [[Evropská unie|Evropské unie]]. Dnem 1. 11. 2015 sice ratifikovala Úmluvu o právech cizinců, která obsahuje možnost získat volební právo cizincům, kteří zde pobývají minimálně pět let a získají Trvalýtrvalý pobyt na území České republiky <ref>http://www.ceska-justice.cz/2015/07/cr-je-vstricna-vuci-cizincum-nove-by-mohli-volit-v-mistnich-volbach-nebo-zakladat-odbory/</ref>. Nicméně tato část, která by poskytla právo volit a být volený, nebyla aplikována<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>. Funkce zastupitele je neslučitelná s funkcí s působením ve [[Státní správa|státní správě]] v dané obci. Od roku 2015 budeměla být navíc neslučitelná s výkonem služby podle [[Služební zákon|služebního zákona]]. Pasivní volební právo je shodné s aktivním, platí stejné překážky jako u voleb do krajských zastupitelstev (omezení [[svéprávnost]]i atd.). Počet volených zastupitelů může být od 5 do 55. Tento počet určuje samotné zastupitelstvo (nikoliv však ve vlastním volebním období), byť mu zákon o obcích dává jisté možné pásmo<ref>§ 68 odst. 1 zzákona č. 128/2000 Sb.,o obcích (obecní zřízení)</ref> – tak například obec, která má méně než 500 obyvatel, může mít 5 až 15 zastupitelů. Zastupitelstva se volí v okrscích, případně v obvodech. Okrsek je základní jednotka, v níž se sčítají hlasy. Každý okrsek by měl mít asi 1000 obyvatel, ale okrsky odlehlejší od centra obce mohou být menší. Ve [[Statutární město|statutárních městech]] navíc mohou mít vlastní zastupitelstva i jednotlivé městské části. Volby organizují [[státní volební komise]], [[Ministerstvo vnitra České republiky|Ministerstvo vnitra]], [[Český statistický úřad]], krajský úřad daného kraje či [[Magistrát hlavního města Prahy]], [[obecní úřad]] či [[Obec s pověřeným obecním úřadem|pověřený obecní úřad]], [[Starosta|starostové]] a okrskové volební komise. Sestavovat kandidátní listiny smějísmí politická uskupení (strany, koalice stran, hnutí, nezávislí kandidáti, koalice stran a nezávislých kandidátů). Nezávislí kandidáti musejí ještě k listině připojit petici.

Další zvláštností obecních voleb (vedle přiznání volebního práva občanům celé [[Evropská unie|EU]]) jsou velmi široké možnosti úprav kandidátních listin, listiny jsou [[Volné listiny|volné]]„volné“, volič může hlasovat jak pro stranu, tak pro jednotlivé kandidáty bez ohledu na jejich příslušnost. [[Uzavírací klauzule|Uzavírací klauzulí]] projde ta kandidátní listina, která získala alespoň 5 % z celkového počtu platných hlasů poděleného voleným počtem členů zastupitelstva a vynásobeného počtem jejích kandidátů, nejvýše však voleným počtem členů zastupitelstva. Pokud nejsou alespoň dvě takové, volební klauzule se snižuje, dokud nepostupují alespoň dvě strany. Počet mandátů pro jednotlivé strany se vypočítá [[d'Hondtova metoda|d'Hondtovou metodou]] stejně jako u voleb do PSPoslanecké sněmovny, [[Zdeněk Koudelka|Koudelkovo]] číslo 1,42 se nepoužívá, začíná se standardně číslem 1. Obdržel-li některý z kandidátů nejméně 1,1 násobek celkového počtu hlasů odevzdaných pro volební stranu vyděleného počtem kandidátů této volební strany, je mandát přidělen přednostně.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.mvcr.cz/soubor/zakon-491-2001-pdf-70022.aspx |datum přístupu=2016-02-15 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160505225815/http://www.mvcr.cz/soubor/zakon-491-2001-pdf-70022.aspx |datum archivace=2016-05-05 |nedostupné=ano }}</ref>

Ze závažných důvodů (nedostatečný počet kandidátů, soudní rozhodnutí o neplatnosti voleb, neodevzdání zápisu o průběhu voleb okrskovou komisí) může ministr vnitra vyhlásit dodatečné volby, opakované volby nebo opakované hlasování. Pokud vznikne nová obec nebo městská část nebo počet zastupitelů poklesne během volebního období pod 50 % nebo absolutní počet 5 zastupitelů (a v obou případech nejsou náhradníci) nebo pokud je zastupitelstvo rozpuštěno [[Ministerstvo vnitra České republiky|Ministerstvem vnitra]], konají se nové volby.

Právo volit poslance [[Evropský parlament|Evropského parlamentu]] mají na základě [[Listina základních práv Evropské unie|Listiny základních práv EU]] všichni občané [[Evropská unie|Evropské unie]]. Toto právo přiznává i [[Smlouva o fungování Evropské unie]]. Volební právo vykonávají občané EU v jakémkoliv členském státě EU, tedy i v jiné, než které jsou občany. Právo EU však stanoví pouze základní náležitosti voleb do EP, jako fakt, že mají být všeobecné, rovné a tajné. Volební období je pětileté. Podrobnější úprava je ponechána jednotlivým členským státům. V ČRČeské republice volby upravuje zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a změně některých dalších zákonů. Volby vyhlašuje prezident republiky, je však vázán časovým obdobím, které je vždy pro všechny státy EU stanoveno jednotně. Aktivní volební právo je stejné jako u všech ostatních voleb – věková hranice je 18 let, vyloučeny jsou osoby, které byly soudně omezeny ve svéprávnosti nebo kterým bylo volební právo omezeno z důvodu omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu. Cizinci smějí volit v ČRČesku, pokud jsou vedeni alespoň 45 dní v evidenci obyvatel na území ČRČeské republiky a zároveň požádali o zapsání do voličských listin. Kandidovat smějí občané EU, kteří dosáhli 21 let a nejsou v tomto směru omezeni ve svéprávnosti. Cizinci musejí být zapsáni v ČRČeské republice alespoň 45 dní a nesmějí být v žádném z členských států zbaveni pasivního volebního práva do EPEvropského parlamentu.

Pro účely voleb do EPEvropského parlamentu je celá Česká republika jedním volebním územím, a to dvaadvacetimandátovým (celkem má EPEvropský parlament v současnosti 736705 členů). Kandidující subjekty mají vyhrazený bezplatný čas pro svoji propagaci v [[Česká televize|České televizi]] a [[Český rozhlas|Českém rozhlase]]. Volby se konají poměrným způsobem. Kandidátní listiny sestaví v ČRČeské republice registrované politické subjekty, jimž nebyla pozastavena činnost. Počet kandidátů na listině může o třetinu překročit počet volených poslanců. Každý subjekt smí podat nejvýše jednu listinu a zaplatí za ni 15 000 Kč jako úhradu volebních výloh. Volič vhodí do urny jednu kandidátní listinu, na níž může udělit jednotlivým kandidátům až dva preferenční hlasy. Pokud některý z kandidátů získá alespoň 5 % preferenčních hlasů (z celkového počtu hlasů pro daný politický subjekt), získává mandát přednostně, je-li takových více, rozhoduje počet preferenčních hlasů. Používá se standardní [[d'Hondtova metoda]], uzavírací klauzule je v ČRČeské republice standardních 5 %. MůžemeLze tedy konstatovat, že způsob voleb do EPEvropského parlamentu je velmi podobný tomu do [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny PČRParlamentu ČR]]. Mandát poslance vzniká na první schůzi nového EPEvropského parlamentu. Zemře-li poslanec, ztratí-li volitelnost do EPEvropského parlamentu, vznikne u něj neslučitelnost funkcí či se mandátu sám vzdá, jeho místo se uvolní a zaplní jej první nepostupující kandidát z téže kandidátní listiny. Tento proces řídí Státnístátní volební komise, která o něm neprodleně informuje EPEvropský parlament.

Další vojenské porážky Rakouska, tentokrát v [[Prusko-rakouská válka|prusko-rakouské válce]], donutily císaře ustoupit Maďarům. Nadále obě části monarchie ([[Předlitavsko]] a [[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavsko]]) spojovaly jen osoba panovníka a společná zahraniční a vojenská politika. Pro Předlitavsko byla vydána nová ústava, tzv. [[Prosincová ústava|prosincová]], která platila až do roku 1918. Parlament Předlitavska se jmenoval Říšská rada, do roku 1873 ji obesílaly zemské sněmy. Zemské sněmy se nadále volily v kuriích, městská a obchodních a živnostenských komor však byly sloučeny. Roku 1873 se začalo do říšské rady volit přímo, a to také v oněch čtyřech kuriích. Roku 1882 se cenzus pro aktivní právo snížil z deseti na pět zlatek přímých daní ročně ([[Taaffeho volební reforma]]), což zvýhodnilo Čechy oproti Němcům. Roku 1896 vznikla pro volby do ŘR pátá kurie, v níž volili všichni muži starší 24 let ([[Badeniho volební reforma]]). Pátá kurie však měla malý vliv. Roku 1907 pak bylo na základě [[Krvavá neděle (1905)|revolučních událostí v Rusku]] uzákoněno všeobecné a rovné volební právo, avšak jen pro muže (aktivní: 24 let; pasivní: 30 let). Jak bylo řečeno, kurie byly ve volbách do zemských sněmů zachovány, i tam se ale snižovaly cenzy.

Po vyhlášení Československé republiky vydal pražský [[Národní výbor československý|Národní výbor]] tzv. recepční normou (č. 11/1918 Sb.), podle níž zůstávaly v platnosti všechny právní normy starého Rakouska. O formě státu mělo později rozhodnout [[Revoluční národní shromáždění|Národní shromáždění]], které zatím neexistovalo. Samosprávné, státní i župní (na Slovensku) úřady byly podřízeny Národnímu výboru, ale měly dále fungovat podle starého zřízení. Na začátku listopadu přivezl [[Karel Kramář]] ze Švýcarska kladné stanovisko velmocí k republikánské formě státu, a vzápětí rozhodl výbor, že první Národní shromáždění vznikne rozšířením Národního výboru. Ve shromáždění, stejně jako tomu bylo ve výboru, byly strany zastoupeny v takovém poměru, v jakém si (české strany) rozdělily mandátu při volbách do říšské[[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]] roku 1911. Toto pravidlo respektovala i [[prozatímní ústava]]. Národní shromáždění mělo 256 členů, později bylo rozšířeno na 270 (všechny nové mandáty připadaly Slovákům).

[[Ústavní listina Československé republiky]] byla vydána roku 1920. Za dob meziválečného Československa byla nejnižší hranice volebního práva (práva volit) 21 let, a to u voleb do Poslanecké sněmovny. Aktivní volební právo do tehdejšího [[Senát Národního shromáždění ČSR|Senátu]] bylo občanům přiznáno od 26 let. Pasivní volební právo (tzv. právo být volen) do Poslanecké sněmovny měl občan starší 30 let, zatímco do Senátu byla spodní hranice 45 let. V této době bylo volební právo již rovné jak pro muže, tak i pro ženy. Muži měli plné volební právo již od roku 1907, ženám však toto právo do roku 1919, kdy bylo zakotveno v Ústavě, dáno nebylo. Volby samotné byly již všeobecné, rovné, tajné, přímé, a to na zásadách poměrného zastoupení.

Co se týče regionální správy, byl zároveň s ústavou vydán Zákon o zřízení župních a okresních úřadu v republice Československé (č. 126/1920 Sb.). Zákon měl rušit [[Země v Československu|zemské zřízení]] a zavést nové správní celky, [[ČeskoslovenskéŽupy župyv Československu|župy]]. Župní zastupitelstva měla být volena přímo a všeobecně. Tvůrci zákona si však byli vědomi složitosti jeho zavedení, a tak zákon pověřujepověřoval vládu, aby sama určila, kdy vstoupí v účinnost. Na Slovensku se tak stalo roku 1923, v českých zemích však pro odpor obyvatelstva nikdy župy nevznikly a roku 1928 se stát vrátil ke starému zemskému zřízení. V Čecháchčeských zemích stále existující zemskou politickou správu nahradily zemské úřady, jmenované shora (zemského prezidenta jmenoval prezident republiky). Na Slovensku převzaly funkce žup. Tento zákon znamenal významné okleštění kdysi glorifikované samosprávy a setkal se s bouřlivými protesty.<ref>Karel Malý a kol.: Dějiny českého a československého práva do roku 1945; Linde Praha a. s., Praha 2011; kapitola V, část C: První republika</ref>

* [http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=43269&nr=247~2F1995&rpp=15 Zákon o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (zákon 247/1995 Sb.)] {{Wayback|url=http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=43269&nr=247~2F1995&rpp=15 |date=20200329070102 }}

* [http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=49298&fulltext=&nr=130~2F2000&part=&name=&rpp=15#local-content Zákon o volbách do zastupitelstev krajů (zákon 130/200 Sb.)] {{Wayback|url=http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=49298&fulltext=&nr=130~2F2000&part=&name=&rpp=15#local-content |date=20200329070103 }}

* [http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=51988&fulltext=&nr=491~2F2001&part=&name=&rpp=15#local-content Zákon o volbách do zastupitelstev obcí (zákon 491/2001 Sb.)] {{Wayback|url=http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=51988&fulltext=&nr=491~2F2001&part=&name=&rpp=15#local-content |date=20200329070103 }}

* [http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=55330&fulltext=&nr=62~2F2003&part=&name=&rpp=15#local-content Zákon o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých dalších zákonů] {{Wayback|url=http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=55330&fulltext=&nr=62~2F2003&part=&name=&rpp=15#local-content |date=20200329070103 }}