Slované: Porovnání verzí

| populace = '''350 - 400 milionů'''

| region2regiony = [[Rusové]]

| lastref3 = Lewis

| yearpop4 = 1986–2009

| titleregion5 = Bulgarian

| refpop6 = harv}}</ref>

| region6ref6 = [[Rusíni]]

| pop6region7 = 1,2 milionu

| region8 = [[Poláci]]

| pop8 = 60 milionů

| region9 = [[Češi]]

| pop9 = 10 milionů

| region10 = [[Slováci]]

| pop10 = 7 milionů

PodleSlované svéhoobývají jazykaokolo poloviny území Evropy a jsou největší [[Etnolingvistika|etnolingvistickou]] skupinou v Evropě,<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Slavic Countries | url = http://www.worldatlas.com/articles/slavic-countries.html | vydavatel = Worldatlas.com}}</ref> následovanou [[Germáni|Germány]] a [[Románi|románskými národy]].<ref name="Pop_1996">{{harvnb|Pop|1996|pp=25-26}} "We could say that contemporary Europe is made up of three large groups of peoples, divided on the criteria of their origin and linguistic affiliation. They are the following: the Romanic or neo-Latin peoples (Italians, Spaniards, Portuguese, French, Romanians, etc.), the Germanic peoples (Germans proper, English, Dutch, Danes, Norwegians, Swedes, Icelanders, etc.), and the Slavic peoples (Russians, Ukrainians, Belorussians, Poles, Czechs, Slovaks, Bulgarians, Serbs, Croats, Slovenians, etc.)"</ref><ref>{{cite book |last1=Magocsi |first1=Paul Robert |author-link1=Paul Robert Magocsi |year=2018 |chapter= |editor-last= |editor-first= |editor-link= |title=Historical Atlas of Central Europe: Third Revised and Expanded Edition |url=https://books.google.com/books?id=p-d_DwAAQBAJ |series= |language= |volume= |edition= |location= |publisher=[[University of Toronto Press]] |page=97 |isbn=978-1487523312 |access-date= |via= |quote=In. the nineteenth century, the population of Central Eu - rope contained peoples from the three major ethnolinguistic groups of Europe—the Germanic, Romance, and Slavic... |ref=harv}}</ref> V dnešní době bývají Slované děleni na [[Východní Slované|východní]] ([[Bělorusové]], [[Rusové]] a [[Ukrajinci]]), [[západní Slované|západní]] ([[Češi]], [[Lužičtí Srbové]], [[Poláci]], [[Slováci]]) a [[Jižní Slované|jižní]] ([[Bulhaři]], [[Chorvati]], [[Slovinci]], [[Srbové]], [[Bosňáci]] a [[Makedonci]]).<ref name="palgrave">{{cite book |last1=Kamusella |last2=Nomachi |last3=Gibson |first1=Tomasz |first2=Motoki |first3=Catherine |date=2016 |title= The Palgrave Handbook of Slavic Languages, Identities and Borders |location=London |publisher=Palgrave Macmillan |isbn=9781137348395}}</ref><ref name="CPotSN">{{cite web |url=https://www.academia.edu/32675557 |title=Cultural Proximity of the Slavic Nations |last=Serafin |first=Mikołaj |format=PDF |date=January 2015 |accessdate=28 April 2017}}</ref><ref name="belgrade">{{cite book |last1=Živković |last2=Crnčević |last3=Bulić |last4=Petrović |last5=Cvijanović |last6=Radovanović |first1=Tibor |first2=Dejan |first3=Dejan |first4=Vladeta |first5=Irena |first6=Bojana |date=2013 |title=The World of the Slavs: Studies of the East, West and South Slavs: Civitas, Oppidas, Villas and Archeological Evidence (7th to 11th Centuries AD) |location=Belgrade |publisher=Istorijski institut |isbn=978-8677431044}}</ref> Kromě toho existují uvnitř uvedených etnik skupiny, které jsou někdy považovány za samostatné národy, resp. jsou národy ''inve statustavu nascendi''zrodu a jejich etnicita je předmětem sporů ([[Černohorci]], [[Gorani (národ)|GoranciGorani]], [[Kašubové]], [[Moravané]], [[Pomaci]], [[Rusíni]], [[Slezané]]). V minulosti patřily mezi Slovany i kmeny vybitézaniklé ve dvanáctémstředověku, století křesťany:jako [[Polabští Slované|polabští]] a [[Pobaltštípobaltští Slované]] (a v jejich rámci další kmeny).<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = Náboženství polabských a pobaltských Slovanů – otazníky kolem teokracie
| periodikum = ScienceWorld.cz
| url = http://www.scienceworld.cz/clovek/nabozenstvi-polabskych-a-pobaltskych-slovanu-otazniky-kolem-teokracie-967/
}}</ref>

== EtnogenezePůvod ==

}}</ref> Dvě hlavní teorie o tom, kde byli Slované [[pravlast Slovanů|usídleni]] na počátku svého rozšíření, jsou:

# Migrační teorie, podle které se Slované rozšířili ze své pravlasti, umísťované do [[Zakarpatská oblast|Zakarpatí]]. Zastával ji například český [[archeologie|archeolog]] [[Lubor Niederle]].

Za předchůdce Slovanů bývá někdy považována [[zarubiněcká kultura]], rozšířená mezi [[3. století př. n. l.|3. stoletím př. n. l.]] a [[1. století]]m na [[Ukrajina|Ukrajině]]. Podle některých badatelů byla tato kultura částečně [[Baltové|baltská]] či [[baltoslovanskéBalto-slovanské jazyky|baltoslovanská]]. Za praslovanskou bývá také považována [[przeworskápřevorská kultura|kultura przeworská]], existující od [[2. století př. n. l.]] do [[4. století]] v [[Polsko|Polsku]], mohla být společně tvořena Slovany a [[Germáni|Germány]]. Pojítkem mezi zarubiněckou kulturou a historickými Slovany může být [[černjachovská kultura|kultura černjachovská]], která byla nejspíš multietnická.

Někdy jsou předkové Slovanů hledáni i dále v minulosti, podle některých badatelů to byli například [[Budinové]], [[Neurové]] a dokonce [[Skytové]]-oráči, zmiňovaní [[Hérodotos|Hérodotem]]. Mezi další uvažované předky patří kmen nazývaný [[VenetovéVislanští (Balt)Venedové|VenetovéVenedové]] či Venedové, známý římským autorům [[1. století|1.]] a [[2. století]], [[Plinius starší|Pliniovi staršímu]], [[Tacitus|Tacitovi]] a [[Klaudios Ptolemaios|Ptolemaiovi]]. Žili mezi [[Visla|Vislou]], [[Baltské moře|Baltským mořem]], [[Karpaty]] a sídly [[Bastarnové|Peucinů]] a [[Fenni|Fennů]] (nejspíše [[UgrofinovéUgrofinské národy|Ugrofinů]]), ale nevědělo se o nich, s jakým etnikem jsou příbuzní. Tato otázka je nedořešena dodnes.<ref>{{Citace monografie

S jistotou lze o původu Slovanů tvrdit následující: Poprvé se o nich jako o Sklavenech zmiňují dva reprezentativní historikové ze 6. století n. l., gótský historik [[Jordanes]] a byzantský historik [[Prokopios z Kaisareie]]. Jordanes odvozuje jejich původ od Venetů z povodí Visly a Prokopios zase z jakýchsi Sporů od Kyjeva. Venetové jsou keltského nebo ilyrského původu, ale v povodí Visly se již mísili s tamními Germány na západě a Sarmaty na východě. Sporové pak byli pravděpodobně sarmatským kmenem. Z toho lze usuzovat, že Slované vznikli jako smíšený veneto-sarmatský kmen. VPodle historických záznamechzáznamů z té doby jsou charakterizovániprý bojovní a kočovní jako Sarmaté, ale také pohostinní a velkorysí jako Venetové.{{doplňte zdroj}} Ovšem slovanské jazyky mají v rámci indoevropské jazykové rodiny rozhodně blíže [[Baltské jazyky|baltským jazykům]] než venetskému a sarmatskému jazyku. Baltoslovanský prajazyk tvořil jednu z větví satemové poloviny indoevropského prajazyka, zatímco sarmatský jazyk patřil do jiné větve této poloviny ([[Indoíránské jazyky|indoíránské]]) a venetština zase do druhé, tzv. kentumové poloviny. Z toho lze usuzovat, že původ Slovanů není ani v [[Sarmati|Sarmatech]], ani ve Venetech, ale již v baltoslovanských pastevcích, vzešlých z původních indoevropských kočovníků z jejich pravlasti v severním okolí [[Kaspické moře|Kaspického moře]]. Teprve později pak mohlo dojít ke smíšení s Venety a Sarmaty.

Z etnického hlediska jsou hlavní dvě kritéria -– jazykové a kulturní. Aktuální lingvistický model reflektuje dlouhý vývoj praslovanštiny dokonce již někdy od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. Rozlišuje se přitom raná praslovanština (zhruba 15. až 8. století př. n. l.), střední praslovanština (7. až 1. století př. n. l.) a pozdní praslovanština (1. až 6. století n. l.), jejíž druhá polovina (4. až 6. století n. l.) se již považuje zároveň za raně slovanskou. Aktuální kulturologický model pak reflektuje dlouhý archeologický vývoj praslovanské kulturní linie. Dosud nejstarší praslovanskou kulturu rozpoznává v ukrajinské Komarovské kultuře, jedné ze tří větví Třtiněcké kultury vedle prabaltské Sošnické kultury a etnicky obtížně vymezitelné Lužické kultury. Všechny tři větve se začaly vyvíjet někdy v polovině 2. tisíciletí př. n. l. Komarovská kultura byla v praslovanské linii následována Černoleskou kulturou (10. až 8. století př. n. l.), ta Milohradskou kulturou (7. až 3. století př. n. l.), na kterou navázala Zarubiněcká kultura (2. století př. n. l. až 2. století n. l.) a na ni již raně slovanská Kyjevská kultura (3. až 5. století n. l.), která se rozštěpila na trojici Kolčinské, Korčakovské a Peňkovské kultury.

Hlavním faktorem slovanské expanze byla náhlá geoklimatická změna způsobená mohutnou sopečnou činností mezi léty 536 až 550 n. l. v oblasti Indonésie. Na dlouhé roky došlo k zastínění slunce sopečným prachem a následkem toho k neúrodě, hladomorům, válečným akcím a stěhování etnik. Od druhé poloviny 6. století byl osud velké části Slovanů spojen s [[Avaři|Avary]], kočovným etnikem, jehož expanze z východu byla také nejspíš jedním z faktorů expanze slovanské. Ačkoliv příchod Avarů znamenal pro Byzantskou říši zprvu úlevu, protože se část Slovanů dostala do avarského područí, jiná část s nimi navázala spojenectví, a tak vznikla Byzanci nová a silnější hrozba. V roce [[626]] dokonce společně obléhali [[Konstantinopol]], i když neúspěšně. Útoky proti [[Franská říše|Franské říši]] přispěly na konci 6. století k expanzi Slovanů do východních [[Alpy|Alp]]. Obě etnika vytvořila v [[Panonie|Panonii]] společnou kulturu a smísila se, na přelomu [[8. století|8.]] a [[9. století]] však byla avarská říše zničena [[Frankové|Franky]] a [[Protobulhaři|Bulhary]] a Avaři z historie mizí.

Během 6. století počíná pronikání Slovanů na [[Balkán]], v té době náležící Byzantské říši. Ačkoliv jako celek tvořili velkou vojenskou sílu, kvůli své nejednotnosti však často bojovali mezi sebou nebo se nechávali najímat jako byzantští [[Žoldnéř|žoldáci]]. První vlna expanze se týkala jak [[kultura Korčak|kultury Korčak]] tak [[kultura Peňkovka|Peňkovky]], kteří na Balkán počali pronikat skrze dnešní [[Rumunsko]]. Spolu s nimi pronikala i [[koločinská kultura|kultura koločinská]], která byla tvořena Slovany nebo slavizovanými Balty. V oblasti Rumunska však byli od 10. století Slované [[romanizace (kultura)|romanizováni]] a spolu s [[Dákové|Dáky]] dali základ pozdějším [[Rumuni|Rumunům]]. Do Bulharska výrazněji expandovali až v 7. století, společně s turkickými Protobulhary. V 6. a 7. století pronikli také do Řecka a [[Malá Asie|Malé Asie]].<ref>{{Citace monografie

Do 7. století se klade vznik [[Chorvati|chorvatského]] kmenového svazu a brzy poté přijali Chorvaté [[křest]]. Pozdější [[chorvatské království]] bylo od roku [[1102]] v [[personální unie|personální unii]] s [[Uhersko|Uhrami]], zatímco [[Dalmácie]] byla byzantská. V 7. století se také objevují [[Srbové]] a jsou postupně christianizováni. Z počátku byly pod vlivem Byzantské a [[První bulharská říše|Bulharské říše]], na konci 8. století vzniká [[Raška (království)|Raška]], pozdější [[Srbsko]] a v polovině 9. století [[Travunija|Trebinja]], pozdější [[Černá Hora]]. Od [[13. století]] pak začíná výrazný rozvoj Srbska. [[Makedonie (region)|Makedonie]] také patřila mezi území nárokovaná Byzancí i Bulharskem a později se stala součástí [[Osmanská říše|Osmanské říše]].

V dnešním Bulharsku vznikávznikla roku [[681]] [[prvníPrvní Bulharskábulharská říše|společný stát Slovanů a Protobulharů]], který po několika vítězstvívítězstvích uzavíráuzavřel mír s [[Byzantská říše|Byzantskou říší]]. Během 8. století v něm dochází k výrazné [[slavizace|slavizaci]] obyvatelstva a v druhé polovině 9. století bylo přijato křesťanství.

}}</ref> Ta se poté dostala do konfliktu s Franskou říší a úspěšně proti ní postupovala, po smrti Sáma se však patrně rozpadla. Ze 7. století jsou známy i další kmenové svazy a vládci jako lužicko-srbskýlužickosrbský vévoda Dervan a [[Korutany|korutanský]] Valuk. Na přelomu 8. a 9. století dochází ke konečnému pádu [[Avaři|avarské říše]], Frankové ovládají Panonii a činí si nárok na svrchovanost nad sousedními slovanskými zeměmi. Ta jim skutečně byla často formálně přiznána.<ref>{{Citace monografie

[[Soubor:Západní Slované 9.-10. st.png|náhled|vlevo|Západní Slované v 9. a 10. století]]

}}</ref> Od 10. století je u Veletů nahrazena knížecí moc mocí [[kněz|kněžskou]] a brzy na to následují rozsáhlé výboje císaře [[Jindřich I. Ptáčník|Jindřicha Ptáčníka]], na počátku [[11. století]] však císař [[Jindřich II.]] uzavřel s Velety spojenectví. V polovině 11. století však pomalu počíná christianizace a úpadek moci pohanského kněžstva. Během 12. století jsou pak Veleti [[germanizace|germanizováni]], stejně jako Obodrité.

Kmen [[Pomořané|Pomořanů]] sídlící východně od Polabských Slovanů se objevuje v historických zprávách až v 10. století, kdy se dostává do konfliktu s [[DániDánové|Dány]]. Na počátku 11. století pak vzdorovali Polsku a z něj pronikajícímu křesťanství. [[Západní Pomořany]] se od 12. století počaly germanizovat, zatímco východní se dostaly pod polský vliv. Velká část Polska, osídleného různými slovanskými kmeny jako byli [[Polané]], [[Vislané]] a [[Slezané]], byla v druhé polovině 9. století podřízena Velké Moravě a později českému knížectví. V polovině 10. století počalo vznikat [[polské knížectví]].

Do konce 15. století bylo území všech Polabských Slovanů z většiny germanizováno především kvůli stále přicházejícím německým osadníkům v rámci tzv. [[Německá východní kolonizace|Ostsiedlung]]. Jako poslední z Obodritů byli v 18. století plně germanizováni [[Drevané]] žijící na tzv. [[Lüneburské vřesoviště|lüneburském vřesovišti]]. [[Lužičtí Srbové]], kteří obývají německé spolkové země Sasko a Braniborsko, jsou dnes posledním zbytkem Polabských Slovanů.

}}</ref> Mezi současné slovanské státy patří [[Bělorusko]], [[Bosna a Hercegovina]], [[Bulharsko]], [[Černá Hora]], [[Česko]], [[Chorvatsko]], [[Severní Makedonie]], [[Polsko]], [[Rusko]], [[Slovensko]], [[Slovinsko]], [[Srbsko]] a [[Ukrajina]].

! colspan="2" data-sort-type="number" |OdhadovanáPřibližný populacepočet

|{{Vlajkavlajka a název|Rusko}}

|145&nbsp;133 000&nbsp; 000 — 150 000 000

|{{Vlajkavlajka a název|Polsko}}

|{{Vlajkavlajka a název|Ukrajina}}

|{{Vlajkavlajka a název|Srbsko}}

|{{Vlajkavlajka a název|ČeskoČeská republika}}

|{{Vlajkavlajka a název|Bělorusko}}

|{{Vlajkavlajka a název|Chorvatsko}}

|{{Vlajkavlajka a název|Slovensko}}

|{{Vlajkavlajka a název|Bosna a Hercegovina}}

|2&nbsp;800&nbsp; 200 000 – 3 000 000

|{{Vlajkavlajka a název|Slovinsko}}

|''[[MakedonciMoravané]]''

|{{Vlajkavlajka a název|Severní MakedonieČesko}}

|{{Vlajkavlajka a název|Černá Hora}}

* [[Dana Picková|PICKOVÁ, Dana]]. Počátky slovanských dějin (I. část). ''[[Historický obzor]]'', 1997, 8 (9/10), s. 200−207200–207.

* PICKOVÁ, Dana. Počátky slovanských dějin. (II. část). ''Historický obzor'', 1997, 8 (11/12), s. 246-248246–248. ISSN 1210-6097.

* PICKOVÁ, Dana. Počátky slovanských dějin. (III.), Postup na východ. ''Historický obzor'', 1998, 9 (5-65–6), s. 101-104101–104. ISSN 1210-6097.