Válka za nezávislost Namibie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava pravopisu, typos fixed: New Yorské → Newyorské, Spojených Států → Spojených států (2), 28.září → 28. září (2) za použití AWB |
m Robot revertoval stránku na revizi 12435038 uživatele PastoriBot z 2015-04-06T00:05:38Z; kosmetické úpravy |
||
Řádek 29:
| ztráty3 =
|}}
'''Válka za nezávislost [[Namibie]]''' probíhala v letech [[1966]] až [[1988]]. Vytoužené nezávislosti se Namibie dočkala o dva roky později.
== Historické okolnosti ==
Řádek 40:
Roku [[1966]] začala Lidová organizace Jihozápadní Afriky [[SWAPO]] vedená [[Sam Nujoma|Samem Nujomou]] a [[Herman Toivo Ja Toiva|Hermanem Toivo Ja Toivou]] partyzánskou válku proti Jihoafrické republice. Její militantní křídlo zvané Lidová osvobozenecká vojska Namibie (PLAN) provádělo nepřátelské útoky ze základny v [[Zambie|Zambii]].
Roku [[1968]] byla Jihozápadní Afrika přejmenována na Namibii.
Po vyhlášení nezávislosti v [[Angola|Angole]] v roce 1975 založila organizace SWAPO základny v jižní části této země. Válka během let zesílila, zvláště na severu Namibie, při hranicích s Angolou. Jihoafrická vojska začala s útoky na základny v Angole, zatímco ozbrojené síly SWAPO útočily z Namibie.
Řádek 49:
== Mezinárodní tlak ==
Roku 1977 se zformovala Západní kontaktní skupina ([[Western Contact Group]]) ve složení [[Kanada]], [[Francie]], [[Spojené státy americké|USA]], [[Spojené království|Velká Británie]] a [[Západní Německo]]. Zahájili spojené diplomatické úsilí k předložení mezinárodně přijatelné přeměně k namibijské nezávislosti. Úsilí kontaktní skupiny vedlo k představení [[rezoluce]] [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti]] č. 435 (z roku 1978) pro vyřešení namibijské otázky. Návrh na vyrovnání, který se stal známým jako Plán Spojených národů (UN Plan), byl vypracován po zdlouhavých jednáních mezi Jihoafrickou republikou, státy, kterých se otázka týkala ([[Angola]], [[Botswana]], [[Mosambik]], [[Tanzanie]], [[Zambie]], [[Zimbabwe]]), organizací SWAPO, úředníky Spojených národů a Západní kontaktní skupinou.
Návrh požadoval uspořádání [[volby|voleb]] v Namibii pod dohledem a kontrolou Spojených národů, zastavení všech nepřátelských výpadů a omezení činnosti namibijské a jihoafrické [[armáda|armády]], polovojenských oddílů a policie.
Řádek 58:
== Vyjednávání a přeměna ==
V období 1973–1988 byli [[komisař]]i Spojených národů zklamáni. Jihoafrická republika odmítla uznat některého ze spojeneckých komisařů. Nicméně jednání postupovala s finským komisařem [[Marti Ahtisaari|Martiim Ahtisaarim]], který hrál klíčovou roli v získání souhlasu ústavních principů od tzv. front-line state ([[Angola|Angoly]], [[Botswana|Botswany]], [[Mosambik]]u, [[Tanzanie]], Zambie, Zimbabwe), SWAPO a Západní kontaktní skupiny v roce 1982. Tento souhlas vytvořil rámec pro namibijské demokratické zřízení. Jihoafrická Republika uznala rezoluci OSN až v roce 1985 kdy prezident P.Botha podstoupil administrativní kontrolu nad územím Namibie prozatímní vládě.
Nová, přechodná vláda národní jednoty složená z jmenovaných členů šesti jihoafrických stran byla dosazena roku 1985. Hlavní jihoafrický správce si ponechal právo vetovat zákony a Jihoafrická republika pokračovala ve výkonu pravomoci zahraničních záležitostí a obrany.
Ozbrojené složka SWAPO však nadále pokračovala v boji.
Řádek 78:
Přeměna k nezávislosti odstartovala nejistě v rozporu s písemným ujištěním prezidenta SWAPO [[Sam Nujoma|Samem Nujomou]] [[generální tajemník OSN|generálnímu tajemníkovi OSN]], že dodržuje příměří a že zpět do země se vrací pouze odzbrojení namibijci, bylo uvedeno, že přibližně 2 000 ozbrojených příslušníků militantního křídla SWAPO překročilo angolské hranice se zjevným pokusem ustanovit vojenskou přítomnost v severní části [[Namibie]]. [[Martti Ahtisaari]] se poradil s britskou ministerskou předsedkyní vlády [[Margaret Thatcherová|Margaret Thatcherovou]], která byla toho času na návštěvě [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republiky]] a následně schválil limitovaný kontingent jihoafrických vojáků na pomoc [[jihozápadní africká policie|jihozápadní africké policii]] v obnovení pořádku v Namibii.
Následovalo období intenzivních bojů při kterých bylo zabito 375 namibijských vojáků. V narychlo uspořádaném setkání Spojené monitorovací komise na [[Mount Etjo]] poblíž Windhoeku (9. dubna 1989), bylo dohodnuto omezení jihoafrických sil.
V říjnu 1989 pod dohledem [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti OSN]] byla nucena [[Pretoria]] demobilizovat 1600 členů rozpuštěné povstalecké skupiny [[Koevoet]], kteří byli začleněni do jihozápadní africké policie.
Otázka Koevoetu byla jedna z nejsložitějších, kterým mise [[UNTAG]] musela čelit.
| |||