Anohni: Porovnání verzí

'''Antony Hegarty''' (* [[1971]]) je [[Spojené království|anglickýanglická]] [[zpěvák|zpěvačka]] a skladatelskladatelka, vizuální artistaartistka, známýznámá jako vedoucí zpěvákzpěvačka skupiny [[Antony and the Johnsons]]. Často užívá pouze jméno „Antony“.

NarodilNarodila se v městě [[Chichester]] ([[West Sussex]], [[Spojené království]]). V roce [[1977]] se s rodinou přestěhovalpřestěhovala do [[Amsterdam]]u a v roce [[1981]] do [[San Francisco|San Franciska]]. V době [[dospívání]] jejji ovlivnil britský [[synth pop]] – zvláště emotivní zpěváci jako [[Marc Almond]], [[Alison Moyet]] a [[Boy George]]. Mezi další umělce, kteří ovlivnili jehojejí tvorbu, patří: [[Diamanda Galas]], [[Rozz Williams]], [[Divine]] a [[Klaus Nomi]] a [[Spojené státy americké|američtí]] umělci jako [[Nina Simone]], [[Otis Redding]] a [[Donna Hathaway]].<ref>http://www.nytimes.com/2005/09/04/magazine/04ANTONY.html?pagewanted=4&_r=1&sq=john%20hodgman%20anthony%20johnsons&st=cse&scp=1</ref>

V roce [[1990]] se Antony Hegarty přestěhovalpřestěhovala na [[Manhattan]] a navštěvovalnavštěvovala ''Experimental Theatre Wing'' na [[New York University]]. ZaložilZaložila soubor [[Blacklips]]<ref>http://www.blacklips.org/</ref> spolu s kreativní partnerkou [[Johanna Constantine|Johannou Constantine]]. Začali hrou ''The Scarlet Letter'' od Antonyho, [[premiéra]] byla 12. října [[1992]]. Poslední hra ''13 Ways to Die'' byla uvedena poprvé a naposledy 13. března [[1995]]. Během představení zazněly písně „Cripple and the Starfish“, „Blue Angel“ a „Hitler in My Heart“. Dalších několik let Antony zpívalzpívala v newyorských [[bar]]ech a klubech sámsama s doprovodem předem nahraných kazet. VěnovalVěnovala se tak psaní a režírování divadelních her pro pozdní noc.

V roce [[1996]] získalzískala Antony [[grant]] od [[New York Foundation for the Arts]] pro realizaci představení ''The Birth of Anne Frank/The Ascension of Marsha P. Johnson'' v neziskové organizaci pro moderní umění ''Performance Space 122''. Antony s doprovodem vybraných hudebníků nahrálnahrála ve studiu některé ze svých písní. V roce 1997 vystoupila skupina pod jménem [[Antony and the Johnsons]] poprvé v [[The Kitchen]], části představení [[avantgarda|avantgardního]] [[Hudební skladatel|skladatele]] [[William Basinski|Williama Basinskiho]] ''Life on Mars''. V roce [[1999]] skupina začala vystupovat pravidelně a častěji na akcích, například [[Joe's Pub]] a [[Knitting Factory]] v [[New York]]u.

Britský [[experimentální hudba|experimentální]] hudebník [[David Tibet]] z hudební skupiny [[Current 93]] slyšel nahrávky a nabídl skupině, že mohou u jeho nahrávacího studia [[Durtro]] vydat [[hudební album]]; debutové album ''[[Antony and the Johnsons (album)|Antony and the Johnsons]]'' vyšlo v roce [[2000]]. V roce [[2001]] Antony vydalvydala další EP u společnosti Durtro, ''I Fell in Love with a Dead Boy'', spolupracovali [[David Lynch]]/[[Angelo Badalamenti]].

Na albu z roku [[2005]] ''[[I Am a Bird Now]]'' účinkovali hosté jako [[Lou Reed]], [[Boy George]], [[Rufus Wainwright]] a [[Devendra Banhart]]. Album vyšlo v Severní Americe u [[Secretly Canadian Records]] a v Evropě u [[Rough Trade]]. Získalo ocenění a Antony s ním vyhrálvyhrála prestižní britskou cenu [[Mercury Prize]].<ref>http://musicserver.cz/clanek/12459/Mercury-Prize-ziskal-transvestita-Anthony/</ref> Album také bylo nominováno na album roku časopisem ''[[Mojo]]''.<ref>http://www.contactmusic.com/new/xmlfeed.nsf/story/antony-and-the-johnsons-top-mojo-poll</ref> Skupina připravila na podporu alba turné, cestovala po Severní Americe, Evropě, Austrálii a částech Jižní Ameriky. Píseň „Bird Gerhl“ vyšla na [[soundtrack]]u k filmu ''[[V jako Vendeta (film)|V for Vendetta]]''.<ref>http://www.csfd.cz/film/194884-v-jako-vendeta-v-for-vendetta/</ref>

Třetí album skupiny, ''[[The Crying Light]]'', bylo vydáno 19. ledna [[2009]]. Na obalu je opět fotografie japonského butoh tanečníka Kazuo Ohno z roku [[1977]] od [[Naoya Ikegami]]. Album je tomuto umělci věnováno. Album se vyšplhalo na první pozici v [[European Billboard charts]].<ref>http://www.billboard.biz/bbbiz/content_display/industry/e3i6229a90fa9a407c3cf06c569aeeeb2d5</ref> Antony se vyjádřilvyjádřila k obsahu alba tak, že zpívá o „smutné budoucnosti [[země]]“. ''"Ústředními tématy The Crying light je smrt a přírodní krásy. V úvodní Her Eyes Are Underneath The Ground oplakává mrtvou [[matka|matku]], zatímco v Another World se pouští do dojemné eulogie umírající Země…... „Potřebuji jiný svět, tento je již skoro pryč. Bude mi scházet vítr, jež mne tak dlouho líbal“. Surreálné obrazy plné květin a sněhu v písních snad odkazují na pomíjivost krásy a spravedlnost přírody, v níž všechno živé musí jednou zemřít".'' <ref>Karel Veselý,Nový prostor 3. února 2009</ref> Album namixoval [[Bryce Goggin]] a obsahuje aranžmá [[Nico Muhly]]. Kritička Ann Powers napsala o ''The Crying Light'' do ''[[Los Angeles Times|LA Times online]]'': „''Významné vyjádření k stavu přírody, vytvořil nečekané pouto mezi queer kulturou a hnutím zelených. Hudba je nádherná – umírněnější a sdělující, že cokoliv Antony and the Johnsons udělali určitě zůstane v mysli posluchačů.''“<ref>http://latimesblogs.latimes.com/music_blog/antony_and_the_johnsons/</ref>

Při turné v Severní Americe a Evropě na podporu nového alba bylo připraveno unikátní jevištní provedení alba ''The Crying Light'' spolu s britským komorním orchestrem [[Manchester Camerata]] v [[Manchester Opera House]] na [[Manchester International Festival]]. Koncertní hala měla vzhled křištálové [[jeskyně]] s [[laser]]ovými efekty, které připravil umělec [[Chris Levine]]. Antony and the Johnsons koncertovali s dalšími [[symfonický orchestr|symfonickými orchestry]] v létě roku [[2009]]: [[Opera Orchestra of Lyon]], [[The Metropole Orchestra]], [[Roma Sinfonietta]] a [[The Montreux Jazz Festival Orchestra]]. Pro Salle Playel v Paříži navrhl AntonyhoAntonyin kostým pro jeviště [[Riccardo Tisci]] z [[Givenchy]].<ref>http://www.wwd.com/fashion-news/fashion-scoops/tisci-and-antony-michael-jackson-crystallized-lucy-liu-around-town-2188106?src=rss/recentstories/20090625#/article/fashion-news/fashion-scoops/tisci-and-antony-michael-jackson-crystallized-lucy-liu-around-town-2188106?page=1</ref>

EP ''Thank Your for Your Love'' zahrnuje pět písní a je předvojem studiového alba ''Swanlights'', které je připraveno na říjen [[2010]], vidoeklip k písni „Thank You for Your Love“ ukazuje [[archiv]]ní záběry AntonyhoAntony z dob kolem roku [[1991]], kdy poprvé přijelpřijela do New Yorku, natočené na klasický filmový materiál (Super 8 mm film). Zachycuje zpěvákazpěvačku jako dvacetiletého mladíka a nezvykle také jako ženu. Vkusný a z větší části černobíle zpracovaný klip sestříhal [[David Boatman]] a svou barevností, nebo respektive nebarevností se stylově doplňuje s obalem EP ''Thank You for Your Love'', na kterém najdete kromě titulní písně, dvou béček a tohoto klipu například i předělávky „[[Imagine (skladba)|Imagine]]“ [[John Lennon|Johna Lennona]] či „Pressing On“ [[Bob Dylan|Boba Dylana]].<ref>http://musicserver.cz/clanek/31102/Podivejte-se-na-Thank-You-For-Your-Love-Antony-And-The-Johnsons/</ref>

Antony Hegarty kromě účinkování ve skupině Antony and the Johnsons spolupracovalspolupracovala s mnoha hudebníky různých žánrů.

V roce 2003 začala spolupráce s [[Lou Reed]]em: spolupracovalspolupracovala jako vokalistavokalistka v turné ''[[Animal Serenade]]'', na albu ''[[The Raven]]'' nazpívalnazpívala Antony pozadí (s [[Sharon Jones]] a dětským sborem), účastnilúčastnila se živých představení, zpívalzpívala s Lou Reedem píseň „Candy“ a „[[Perfect Day|Just a Perfect Day]]“. V roce 2006 Antony spolupracovalspolupracovala při nahrávání s [[island]]skou hudebnicí [[Björk]]. Písně „The Dull Flame of Desire“ a „My Juvenile“ jsou součástí alba ''[[Volta]]''. S Björk také zpívalzpívala duet na několika koncertech v Londýně, [[Reykjavík]]u a New Yorku.

V roce [[2008]] Antony účinkovalúčinkovala s pěti písněmi na eponymním albu skupiny [[Hercules and Love Affair]], nejvíce se proslavila píseň „Blind“<ref>http://www.rozhlas.cz/radiowave/deskatydne/_zprava/443058</ref>, kterou ''[[Pitchfork Media]]'' zvolili za nejlepší píseň roku 2008 a dosáhla druhého místa v žebříčku deseti nejlepších singlů roku 2008 v časopisu ''[[Entertainment Weekly]]''.<ref>http://www.ew.com/ew/gallery/0,,20162677_20164091_20247335_8,00.html</ref>

Také odehrálodehrála koncert s Londýnským symfonickým orchestrem v [[Barbican]]u v [[Londýn]]. Warren Howard z britského časopisu ''[[The Independent]]'' napsal: ''Dvě večerní představení s Londýnským symfonickým orchestrem mohou pro HegartyhoHegarty představovat zasloužený vrchol umělecké spolupráce. Je to drtivý, úchvatný večer, který v rukou někoho jiného může působit už samolibě, ale místo toho, díky Hegartyhojejí skromnosti a vrozenému citu pro interpretaci, je příjemným překvapením.''<ref>http://www.independent.co.uk/arts-entertainment/music/reviews/antony-and-the-johnsons-barbican-london-986198.html</ref>

Antony spolupracovalspolupracovala s [[Bernard Butler|Bernardem Butlerem]], původně z rockové skupiny [[Suede]], na několika [[akustická hudba|akustických]] sezeních pro ''XFM''.<ref>http://www.xfm.co.uk/article.asp?id=81713</ref> Antony účinkovalúčinkovala s [[Yoko Ono]] a skupinou [[Plastic Ono Band]] na ''[[Ornette Coleman]]'s Meltdown'' v [[Royal Festival Hall]] v Londýně 14. června [[2009]], zpívalzpívala píseň Yoko Ono „Toy Boat“ z alba ''[[Season of Glass]]''.

V roce 2010 spolupracovalspolupracovala na písni „Returnal“ skupiny [[Oneohtrix Point Never]]. Rovněž zpívalzpívala duet s [[Elisa|Elisou]] v písni „Forgiveness“ a podílelpodílela se na skladbě „Another Day in America“ z alba ''[[Homeland (album, Laurie Anderson)|Homeland]]'' hudebnice [[Laurie Anderson]]. Roku 2011 spolupracovalspolupracovala se skupinou [[MEN]] na písni „Who Am I To Feel So Free“ z alba ''Talk About Body''. Dále se podílelpodílela na opeře ''The Life and Death of Marina Abramović'' režisére [[Robert Wilson (režisér)|Roberta Wilsona]].<ref>http://mif.co.uk/event/robert-wilson-marina-abramovic-antony-willem-dafoe-the-life-and-death-of-marina-abramovic/</ref><ref>http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=umelec.aspx&ju=687</ref> Spolupracoval na krátkém filmu '''Christina's Farm''' natočeném speciálně pro [[Benátské bienále|Biennale di Venezia]] [[2011]], režie Milica Zec.<ref>http://www.milicazec.com/</ref>

* V červenci [[2008]] Antony debutovaldebutovala s výstavou obrazů v ''Brussels exhibition'' pod vedením kurátora ''Jerome Sanse''.<ref name="isis">http://www.isisgallery.org/images/antonyhegarty/PolarBear.jpg</ref>

* V samostatných výstavách pokračovalpokračovala v ''Galerii Isis'' v Londýně <ref name="isis" /> a ''Accademia Albertina'' v italském Turíně.

* V dubnu ''2009'' se Antony se stalstala kurátorem výstavy ''6 Eyes'' u ''Agnes B''., ''Galerie Du Jour in Paris''..Na této výstavě Antony zdůraznilzdůraznila spojení mezi jehojejí vlastní práceprací a práceprací umělců ''Petera Hujara'', ''Kiki Smith'', ''Barbary Cummard'', ''Alice O'Malley'', ''Jamese Elaine'' a ''Williama Basinski''.

* V roce [[2007]] Antony vytvořilvytvořila původní ''soundtrack'' k videu ''Nicka Knighta'' návrháře ''Husseina Chalayana''.<ref>http://www.youtube.com/watch?v=V7SelR1qNk0&feature=PlayList&p=BEBC501E940053CC&playnext=1&playnext_from=PL&index=23</ref>

* SpolupracovalSpolupracovala s italskou módní firmou [[Prada]], pro jejíž kampaň napsalnapsala píseň ''The Great White Ocean''

* V roce [[2009]] se Antony objevilobjevila jako múza ''Riccarda Tisci'' a [[Givenchy]] v časopisech ''Dazed & Confused'' a ''L'Uomo Vogue''

* 26. ledna [[2012]] vystoupilvystoupila v Museum of Modern Art ([[New York]]), představení mělo název "Swanlights", spolupracovalspolupracovala s laserovým umělcem Chris Levinem a scénografem Carl Robertshawem. [[The New York Times|New York Times]] zveřejnil přístí den článek s názvem "Cries From the Heart, Crashing Like Waves", (Pláče od srdce, burácí jako vlny) <ref>http://www.nytimes.com/2012/01/28/arts/music/antony-and-the-johnsons-at-radio-city-music-hall.html</ref>