Kontinentální blokáda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: Možný vandalismus |
m Editace uživatele 46.33.96.4 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Addbot |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Europe map Napoleon Blocus.png|thumb|Evropa v roce 1811.
{{Legenda|#6666CC|[[Francouzské císařství]]}}
{{Legenda|#9999FF|Satelitní státy}}
{{Legenda|#C5C6F5|Země uplatňující kontinentální blokádu}}]]
'''Kontinentální blokáda''' (též '''kontinentální systém''') byl [[Protekcionismus|protekcionářský]] hospodářský systém uplatňovaný [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovou]] [[Francie|Francií]] na vlastním území i v dalších zemích Evropy, jehož cílem byl hospodářský kolaps [[Spojené království Velké Británie a Irska|Velké Británie]]. Šlo o zákaz obchodovat se [[zboží]]m pocházejícím z Británie nebo jejích kolonií, vyhlášený [[Berlínský dekret|Berlínským dekretem]] [[21. listopad]]u [[1806]]. Británie naopak zakazovala dovoz francouzského zboží. Hospodářské dopady blokády a její neúspěšné vynucování ve vazalských zemích vyústilo roku [[1812]] v [[Napoleonovo ruské tažení]].
== Vstup do napoleonských válek ==
[[Soubor:Baron Antoine-Jean Gros-Battle Pyramids 1810.jpg|thumb|Antoine–Jean Gros: Bitva u pyramid 21. 7. 1798.]]
[[Spojené království Velké Británie a Irska|Velká Británie]] byla po celou dobu [[Napoleonské války|napoleonských válek]] úhlavním nepřítelem [[Francie]] a největším iniciátorem všech protifrancouzských koaličních paktů.{{#tag:ref |V období let 1793–1801 Británie „investovala“ na podporu svých spojenců proti Francii více než 15 milionů liber. <ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Davies
| jméno = Roy
| příjmení2 = Davies
| jméno2 = Glyn
| titul = A Comparative Chronology of Money: 1800–1829
| url = http://projects.exeter.ac.uk/RDavies/arian/amser/chrono10.html
| datum vydání = 1996 & 1999
| datum přístupu = 2011-08-20
| jazyk = anglicky
}}</ref> |group="p"}} Obě strany však jen pokračovaly ve svém soupeření o nadvládu nad Evropou, světovými moři a zámořskými územími, starém již řadu staletí. Také Francouzi se před revolucí roku [[1789]], v jejím průběhu i krátce po ní snažili Brity porazit. Přímá vojenská invaze na britské území však nebyla v jejich silách, a tak se v roce [[1798]] uskutečnilo [[Napoleon Bonaparte|Bonapartovo]] [[Napoleonovo egyptské tažení|tažení do Egypta]], kterým měla být Británie odříznuta od svých blízkovýchodních a indických kolonií.
Zásluhou [[Horatio Nelson|admirála Nelsona]] a také formováním tzv. [[Druhá protifrancouzská koalice|druhé protifrancouzské koalice]] (Velká Británie, [[Rusko]], [[Rakousko]], [[Turecko]], [[Portugalsko]], [[Neapolské království|Neapolsko]] a [[Papežský stát]]) však bylo egyptské tažení bezvýsledné a úsilí Francie se obrátilo zpět do Evropy. V roce [[1799]] z koalice vystoupilo Rusko a [[14. červen|14. června]] [[1800]] bylo v [[Bitva u Marenga|bitvě u Marenga]] poraženo Rakousko. Británie sice zaznamenala úspěchy (dobytí strategicky významné [[Malta|Malty]] a rozšíření indických kolonií), avšak ztratila své hlavní kontinentální spojence a [[27. březen|27. března]] [[1802]] přistoupila na [[Amienský mír|Amienskou mírovou smlouvu]] s Francií.
Období míru (či spíše „studené války“ <ref name="kennedy163">Kennedy, s. 163.</ref>) využil Napoleon ke stabilizaci vnitřních poměrů Francie a také k jejímu hospodářskému rozvoji. Věnoval velkou pozornost rozvoji průmyslového a obchodního podnikání a v souvislosti s tím i bankovnictví.{{#tag:ref |V roce 1800 byla založena jako čtvrtá v Evropě (po britské, holandské a švédské) Banque de France jako [[centrální banka]] Francie.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Olšovský
| jméno = Rudolf
| příjmení2 = Průcha
| jméno2 = Václav
| příjmení3 = Eisler
| jméno3 = Pavel
| příjmení4 = Gebauerová
| jméno4 = Hana
| příjmení5 = Urbanová
| jméno5 = Zora
| titul = Úvod do hospodářských dějin
| vydavatel = Nakladatelství politické literatury
| místo = Praha
| rok = 1964
| isbn =
| strany = 149
| poznámka = [Dále jen Olšovský.]
}}</ref> |group="p"}}
[[Soubor:The Battle of Trafalgar, 21 October 1805, beginning of the action.jpg|thumb|vlevo|Thomas Buttersworth: Bitva u Trafalgaru 21. 10. 1805.]]
Růst moci Francie a obsazení [[Itálie]] francouzskými armádami považovala Velká Británie za přímé ohrožení svých zájmů, a tak vyhledala spojence k [[Třetí protifrancouzská koalice|třetí protifrancouzské koalici]] (Rusko, posléze [[Švédsko]], Neapolsko a Rakousko). Dne 18. května [[1803]] znovu vypověděla Francii válku. Napoleon tentokrát soustředil v [[Boulogne|Boulogni]] velké vojsko, které bylo určeno k invazi na britské ostrovy. K této operaci potřeboval získat převahu na moři, a proto povolal loďstvo ze středomořských přístavů. V rozhodující námořní [[Bitva u Trafalgaru|bitvě u mysu Trafalgar]] ([[21. říjen|21. října]] [[1805]]) však došlo k zničení francouzsko–španělské eskadry a Británie se stala na více než sto let „vládkyní moří“.<ref name="olšovský118">Olšovský, s. 118.</ref>
Na pevnině byly armády britských spojenců,{{#tag:ref |Rusko s Rakouskem vstoupily do války s příslibem 1 750 000 liber od britské vlády za každých 100 000 mužů postavených do boje.<ref>Kennedy, s. 165.</ref> |group="p"}} Ruska a Rakouska poraženy v [[Bitva u Slavkova|bitvě u Slavkova]] [[2. prosinec|2. prosince]] [[1805]] a Rakousko bylo nuceno přistoupit na separátní [[Prešpurský mír|Bratislavskou mírovou smlouvu]] ([[26. prosinec|26. prosince]] 1805), jejímž uzavřením ztratilo část svého území a muselo platit vysoké [[kontribuce]].
Napoleon obklopil Francii novými vazalskými monarchiemi (např. [[Holandsko]], Neapolsko, [[Neuchâtel]], [[Berg]]), na jejichž trůny dosadil příslušníky své rodiny. V roce [[1806]] vytvořil z ovládnutých německých států [[Rýnský spolek]] a jmenoval se jeho protektorem. S touto situací bylo velmi nespokojeno [[Prusko]], jež získalo kromě Británie také podporu Ruska, [[Sasko|Saska]] a Švédska. Vznikla tak [[čtvrtá protifrancouzská koalice]]. Pruská armáda však byla během jednoho měsíce poražena a [[27. říjen|27. října]] Napoleon vstoupil do Berlína.
== Berlínský dekret ==
[[Soubor:Decret berlin1.jpg|thumb|Berlínský dekret (1. strana)]]
[[Soubor:Decret berlin2.jpg|thumb|Berlínský dekret (2. a 3. strana)]]
V Berlíně vydal Napoleon dne [[21. listopad]]u 1806 tzv. [[Berlínský dekret]], jímž v podstatě zavedl kontinentální blokádu (nazývanou též ''kontinentálním systémem'').<ref name="green822">{{Citace monografie
| příjmení = Green
| jméno = John Richard
| překladatelé =
| titul = A short history of the English People
| vydavatel = American Book Company
| místo =
| rok =
| isbn =
| url =
| kapitola =
| strany = 822
| jazyk = anglicky
}}</ref>
Hospodářská blokáda jako prostředek boje proti nepříteli nebyla zcela novým nástrojem. Velká Británie již v roce [[1793]], když vypukla první válka proti revoluční Francii, vyhlásila blokádu francouzského pobřeží. Francie naopak zakázala dovoz anglického zboží. Také za Napoleona byl tento zákaz potvrzen a ještě nedávno před Berlínským dekretem, [[22. únor]]a 1806 císař opět otevřeně deklaroval svoji protekcionářskou politiku, když zakázal dovoz celulózy a příze odkudkoli.
Význam Berlínského dekretu však spočíval v tom, že na vrcholu Napoleonovy moci se [[Francouzské císařství|Francouzská říše]] rozkládala v Evropě od [[Pyreneje|Pyrenejí]] až k [[Rýn]]u. Napoleonovi pak více či méně podléhaly (jako vazalské státy nebo nerovní spojenci) země téměř celé kontinentální Evropy, kromě [[Portugalsko|Portugalska]], Švédska, Ruska, Turecka a některých středomořských ostrovů ([[Sardinie]], [[Sicílie]], Malty, [[Kréta|Kréty]]). Mezi Portugalskem a Švédskem neexistoval jediný nezávislý stát, který by se připojil na stranu Velké Británie.
A v této situaci se naskytla Napoleonovi příležitost k co nejúčinnějšímu zruinování „národa kramářů“.<ref name="kennedy166">Kennedy, s. 166.</ref> Chtěl Brity zbavit všech evropských odbytišť, a tak je porazit. Napoleon sám charakterizoval svůj plán takto: ''„Chci dobýt moře mocí země.“''<ref name="manfred397">{{Citace monografie
| příjmení = Manfred
| jméno = Albert Z
| překladatelé =
| titul = Napoleon Bonaparte
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1975
| isbn =
| strany = 397
}}</ref> Právě za tímto účelem vydal 21. listopadu 1806 zmíněný Berlínský dekret.
První článek dekretu zněl: ''„Nad všemi britskými ostrovy se vyhlašuje stav blokády.“'' Článek druhý: ''„Veškerý obchod a všechna korespondence s britskými ostrovy jsou zakázány.“''<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Švankmajer
| jméno = Milan
| příjmení2 = Veber
| jméno2 = Václav
| příjmení3 = Sládek
| jméno3 = Zdeněk
| příjmení4 = Moulis
| jméno4 = Vladislav
| titul = Dějiny Ruska
| vydavatel = Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 1995
| isbn =
| strany = 210
}}</ref> Dále Napoleon v dekretu nařídil [[Konfiskace|konfiskaci]] všeho zboží pocházejícího z Velké Británie nebo z jejích kolonií a uzavřel francouzské přístavy všem britským lodím.
Napoleon však v zájmu své země povolil dovoz malého a nezbytně nutného množství britského zboží do Francie. Zároveň ovšem musel francouzský dovozce vyvézt zpátky do Británie zboží minimálně stejné hodnoty. Následkem [[pašeráctví|pašování]] se na blokádě mnoho vlivných lidí francouzského císařství nezákonně obohatilo. Napoleon takovéto prohřešky většinou tvrdě trestal – například [[André Masséna|maršálu Massénovi]] (poté, co ten odmítl věnovat 1 milion franků na pařížskou [[Invalidovna (Paříž)|Invalidovnu]]) nechal zabavit všechen jeho peněžitý majetek (3 miliony franků).
Systém kontinentální blokády zavedl Napoleon nejen ve Francii, ale i ve všech zemích svých spojenců. Pojistil si jej smlouvami s každou spojeneckou zemí a pak tvrdě a důrazně trval na jeho důsledném dodržování. Tak mohli být Britové nepřímo oslabeni ještě před přímým vojenským útokem.
Vzhledem k potřebě evropských trhů pro export svých výrobků a získávání některých surovin znamenalo takovéto opatření pro Velkou Británii značné ohrožení. Na postupné uzavírání evropských trhů britským výrobkům reagovala tím, že rozšířila svou dosavadní blokádu severofrancouzských přístavů na celé evropské pobřeží od [[Brest]]u až po ústí [[Labe]].
=== Rozšíření blokády ===
[[Soubor:Tilsitz 1807.JPG|thumb|vlevo|Adolphe Roehn: Setkání Napoleona s Alexandrem na řece Němen 25. 6. 1807.]]
Hospodářská blokáda Británie mohla přinést podstatné výsledky jen v případě, že celá Evropa bude pod trvalou mocenskou kontrolou Francie. Prvním úkolem tedy bylo vyřešit otázku Pruska. [[22. říjen|22. října]] 1806 obdržel Napoleon od pruského krále [[Fridrich Vilém III.|Bedřicha Viléma III.]] žádost o mír. Francouzský císař však v průběhu jednání stále měnil podmínky a stupňoval požadavky. Mezitím postoupila armáda ruského cara [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]] do [[Polsko|Polska]] a Napoleon jí musel čelit. V bitvách [[Bitva u Jílového|u Jílového]] ([[8. únor]]a [[1807]]) a [[Bitva u Friedlandu|Friedlandu]] ([[14. červen|14. června]] 1807) byli Rusové (se zbytky vojsk pruských) poraženi a čtvrtá protifrancouzská koalice skončila uzavřením [[Tylžský mír|mírové smlouvy v Tylži]] ([[7. červenec|7. července]] 1807).
Rusko tak uznalo vznik nových státních útvarů (závislých na Francii) ve střední a západní Evropě a také se zavázalo ke spojenectví proti Británii, pokud by pokračovala ve válce. Navíc se muselo připojit ke kontinentální blokádě, přestože právě obchod s Británií tvořil hlavní položku ruského zahraničního obchodu. Pro Prusko znamenaly podmínky mírové smlouvy ztrátu značné části území a také připojení ke kontinentální blokádě.
Po Tylžském míru byl Napoleon na vrcholu své moci. Na uzavření mírové smlouvy reagovala burza v srpnu a září 1807 největším zvýšením kurzů akcií za celou předchozí a ještě více následující dobu.<ref name="manfred423">{{Citace monografie
| příjmení = Manfred
| jméno = Albert Z
| překladatelé =
| titul = Napoleon Bonaparte
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1975
| isbn =
| strany = 423
}}</ref> Navíc si Napoleon činil naděje, že Anglii bude znemožněn vstup do [[Baltské moře|Baltského moře]] a tím přerušen důležitý dovoz především obilí, lnu a potřeb pro výrobu lodí.
Když Velká Británie vydala v listopadu 1807 dekret, jímž diktovala všem neutrálním lodím povinnost zakotvit v britském přístavu a vykoupit si značnými náklady licenci k plavbě, Napoleon na to reagoval [[Milánský dekret|Milánským dekretem]] z prosince 1807, v němž vyhlásil konfiskaci všech neutrálních lodí, které by byly v jakémkoliv styku s Brity.
== Hospodářské dopady blokády ==
=== Velká Británie ===
[[Soubor:King George III by Sir William Beechey (2).jpg|thumb|upright|William Beechey: britský král Jiří III. asi roku 1800.]]
Velká Británie, silně závislá na zahraničním obchodu, byla kontinentální blokádou značně poškozena. V roce [[1808]] a znovu v letech [[1811]]–[[1812]] vyvolala tato obchodní válka krizi britského zahraničního obchodu. Skladiště byla přeplněna domácími výrobky a ve městech narůstala nezaměstnanost. Všeobecný úpadek zaviňoval každý měsíc několik set [[úpadek|bankrotů]], tříprocentní státní papíry<ref group="p">[[Dluhopis]]y [[Emise cenných papírů|emitované]] státem s 3% [[úrok]]ovou sazbou.</ref> klesly hluboko pod kurs až na hodnotu 65, cena obilí vystoupila až na 193 šilinků, což byla válečná cena ještě dávno před mírem v Amiensu.<ref name="pyllmajer52">Pyllmajer, s. 52.</ref>
Britové však zahájili velký podloudný obchod – zboží se pašovalo s vysokými zisky a zpravidla s tichým souhlasem podplacených místních úředníků. Jako překladiště sloužil ostrov [[Helgoland]] proti ústí Labe, řecký přístav [[Soluň]] a ostrov [[Malta]]. Navíc si anglická exportní ekonomika pomohla i značným vzestupem obchodu s oblastmi nepostiženými kontinentálním systémem, jako byla [[Asie]], [[Afrika]], [[Latinská Amerika]] a [[Blízký východ]]. Souhrnný objem anglického exportu vzrostl z 21,7 milionu liber ([[1794]]–[[1796]]) na 27,5 milionu liber ([[1804]]–[[1806]]) a na 44,4 milionu liber ([[1814]]–[[1816]]).<ref name="kennedy167–168">Kennedy, s. 167–168.</ref>
Dalším výrazným faktorem podporujícím britskou ekonomiku byl rozvoj [[Průmyslová revoluce|průmyslové revoluce]]. Výroba surového železa stoupla z 68 tisíc tun ([[1788]]) na 244 tisíc tun ([[1806]]) a dále na 325 tisíc tun ([[1811]]).<ref name="kennedy168">Kennedy, s. 168.</ref> Výrazně se rozvíjelo také bavlnářství, jehož produkty se v roce [[1815]] staly nejrozšířenějším britským vývozním artiklem. Vládní zbrojní zakázky stimulovaly obchod se železem, ocelí, uhlím a dřevem, zatímco zastavení importu z Evropy vedlo k růstu cen potravin a větším ziskům v zemědělství.
Obrovské válečné výdaje samozřejmě musely být provázeny zvýšením daňového zatížení. Např. příjmy z cel a ze spotřební daně se vyšplhaly z 13,5 milionu liber ([[1793]]) na 44,8 milionu liber (1815) a výnos z nově zavedené daně z příjmu a majetkové daně vzrostl z 1,67 milionu liber ([[1799]]) na 14,6 milionu liber (1815).<ref name="kennedy168" /> V období let 1793 až 1815 zajistila britská vláda z přímých i nepřímých daní celkem 1,217 miliardy liber a dalších 440 milionů liber získala formou půjček na peněžních trzích (v kritických závěrečných letech války přesahovaly roční půjčky 25 milionů liber).<ref name="kennedy168" /> Státní dluh tak vzrostl z 228 milionů liber (1793) na 876 milionů liber ([[1816]]).<ref name="morgan45">{{Citace monografie
| příjmení = Morgan
| jméno = Dave
| překladatelé =
| titul = A short history of the British People
| vydavatel = Verlag Enzyklopädie
| místo = Leipzig
| rok = 1986
| isbn =
| strany = 45
| jazyk =
}}</ref>
=== Francie ===
[[Soubor:Napoleon in 1806.PNG|thumb|upright|vlevo|Édouard Detaille: Francouzský císař Napoleon v roce 1806.]]
Z francouzských trhů vymizelo koloniální zboží, země byla odříznuta od svých kolonií a ztratila zámořská obchodní spojení. Roku 1806, kdy dosáhl zahraniční obchod v tomto období svého vrcholu, byl jeho obrat stále ještě o 16 % nižší, než před revolucí.<ref name="olšovský155">Olšovský, s. 155.</ref> Zatímco v letech [[1781]]–[[1790]] představoval průměrný roční objem francouzského vývozu 450 milionů [[Livre|livrů]],<ref group="p">Livry představovaly měnu bourbonské Francie, kterou republika nahradila [[Francouzský frank|francouzskými franky]].</ref> v období let [[1802]]–[[1813]] to bylo jen 355 milionů.<ref name="kudrna345">{{Citace monografie
| příjmení = Kudrna
| jméno = Jaroslav
| autor2 = a kol
| překladatelé =
| titul = Dějiny Francie
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1988
| isbn =
| strany = 345
}}</ref> Docházelo k úpadku velkých přístavů, např. v [[Marseille]] v období [[1789]] až 1813 poklesla průmyslová výroba na jednu čtvrtinu.<ref name="kennedy170">Kennedy, s. 170</ref> Naopak oblasti na severu a východě Francie, např. [[Alsasko]], těžily z poměrně bezpečného suchozemského obchodu.
{| class="wikitable"
|+ Objem francouzského zahraničního obchodu v letech 1787–1814 <br />(v milionech franků)<ref name="olšovský154" />
! width=100|Rok
! width=100|Dovoz
! width=100|Vývoz
! width=100|Celkový obrat
|-
| align="center"|1787
| align="center"|590
| align="center"|518
| align="center"|1108
|-
| align="center"|1799
| align="center"|253
| align="center"|300
| align="center"|553
|-
| align="center"|1806
| align="center"|477
| align="center"|456
| align="center"|933
|-
| align="center"|1814
| align="center"|239
| align="center"|346
| align="center"|585
|-
|}
V letech [[1800]]–[[1809]] zaznamenal francouzský průmysl období prosperity a počátků průmyslové revoluce v textilních odvětvích. Zatímco bavlnářství se potýkalo s nedostatkem surovin, produkce vlnařského průmyslu vzrostla oproti předrevoluční době čtyřnásobně.<ref name="olšovský154">Olšovský, s. 154.</ref> Docházelo k rozkvětu výroby luxusního zboží a pozoruhodně vzrostla výroba i v některých odvětvích těžkého průmyslu – v chemickém průmyslu, v těžbě uhlí (proti předrevolučnímu období asi třikrát) a v metalurgii (čtyřikrát).<ref name="olšovský154" /> Francouzský průmysl jako celek však pro nedostatek surovin, nízkou technickou úroveň i dopravní potíže nebyl schopen plně využít evropského trhu.
Schopnost Francie financovat své obrovské válečné výdaje byla pozoruhodná. Zatímco v roce [[1801]] dosáhl státní rozpočet výše 550 milionů [[Livre|livrů]], roku 1813 to bylo 1 264 milionů.<ref name="kudrna345" /> Vojenské výdaje přitom představovaly tři čtvrtiny státního rozpočtu. Jejich výše už v roce [[1807]] dosahovala přinejmenším 462 milionů franků a v roce 1813 dokonce 817 milionů franků.<ref name="kennedy170–171">Kennedy, s. 170–171.</ref>
Přímé daně byly v zemi neoblíbené, a nemohly proto být výrazně zvyšovány. Napoleon se tedy vrátil k daním z tabáku či soli a k dalším nepřímým daním. Francouzský celní výnos v důsledku blokády a podloudného obchodování poklesl v roce 1809 na pouhých 11,5 milionů franků oproti 51 milionům franků v roce 1806.<ref name="pyllmajer52" />
Válka se musela živit válkou. V letech 1806–1810 získal Napoleon formou válečných kontribucí od poražených zemí více než 1 miliardu franků.<ref name="olšovský151">Olšovský, s. 151.</ref> Tyto země musely nejen uhradit Francii náklady spojené s vydržováním okupačních armád, ale i otevřít své trhy bezcelnímu dovozu francouzských výrobků a poskytnout francouzskému průmyslu své zdroje surovin. Např. Prusko muselo po [[Bitva u Jeny|bitvě u Jeny]] zaplatit odškodnění 311 milionů franků, což představovalo polovinu běžných příjmů francouzského státu; v Itálii polovina daní vybraných v letech 1805–1812 připadla Francii.<ref name="kennedy171">Kennedy, s. 171.</ref>
=== Další země ===
Kontinentální blokáda měla nepředvídaný pozitivní dopad na rakouské [[Manufaktura|manufaktury]], neboť se vlastně jednalo o superochranářské hospodářské opatření. Takto chráněné manufaktury se mohly rozvíjet bez britské [[konkurence]].
Na kontinentální blokádě však velmi ztrácelo [[Rusko]], jehož slabé hospodářství nemohlo nahradit ztráty plynoucí z ukončení dovozu anglického zboží, jako tomu bylo ve zbytku Evropy. Výsledkem byl stále zřejmější ekonomický pokles, který cara [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra I.]] donutil kontinentální blokádu časem ignorovat.
== Neúspěch blokády a ruské tažení 1812 ==
Přes veškeré Napoleonovy snahy nedošlo k dokonale hermetickému uzavření evropského kontinentu, kontinentální blokáda nebyla důsledně uplatňována a pozbývala tak svého významu.
Přitom došlo ke zjištění, že pašované anglické zboží se do Francie dostávalo přes [[Holandsko]], jemuž vládl Napoleonův bratr [[Ludvík Bonaparte]]. Francouzský císař však svým výnosem v březnu [[1810]] nařídil okamžité uzavření holandských přístavů britským lodím, obsazení přístavních míst armádou a zabavení veškerého britského zboží na pobřeží. Jeho bratr se pod tlakem vzdal trůnu a Napoleon připojil Holandsko k Francii. Společně s ním anektoval také severozápadní Německo od dolního Rýna až po [[Lübeck]] i jižní kantony [[Švýcarsko|Švýcarska]]. Také státy Rýnského spolku byly přinuceny připojit se těsněji k francouzskému hospodářství.
[[Soubor:Napoleon.Madrid.jpg|thumb|Carle Vernet a Jacques François Swebach: Obléhání Madridu 4. 12. 1808.]]
Blokádu porušovalo také [[Dánsko]] a [[Portugalsko]]. Dánsko bylo pokořeno, ale pokus o obsazení Portugalska vyústil v dlouholetý, vysilující boj Francouzů na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]] – tzv. [[Španělská válka za nezávislost|Španělskou válku]].{{#tag:ref |„Peninsular War“ <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Green
| jméno = John Richard
| titul = A short history of the English People
| vydavatel = American Book Company
| místo =
| rok =
| isbn =
| url =
| kapitola =
| strany = 824
| jazyk = anglicky
}}</ref> |group="p"}} Protifrancouzské povstání v Portugalsku podpořila také britská vojska pod velením [[Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu|vévody z Wellingtonu]]. Válka probíhala v období let 1807 až 1813 a skončila zatlačením francouzské armády za Pyreneje. Kromě toho, že španělský konflikt oslabil Francii, ulevil současně britskému hospodářství. Systém kontinentální blokády tak utrpěl vážnou trhlinu, neboť právě postoj Španělska mohl výrazně ovlivnit přístup Britům na exportní trhy na Pyrenejském poloostrově, v Latinské Americe a v celém [[Středomoří]].
V roce [[1809]] se Rakousko ještě jednou vzmohlo k nové válce proti Francii. [[Habsburská monarchie|Habsburská]] vojska zvítězila u [[Bitva u Aspern|Aspern]] ([[21. květen|21.]]–[[22. květen|22. května]] [[1809]]), avšak v [[Bitva u Wagramu|bitvě u Wagramu]] ([[5. červenec|5.]]–[[6. červenec|6. července]] 1809) utrpěla porážku a [[Schönbrunnský mír|Schönbrunnskou mírovou smlouvou]] ztratilo Rakousko další území. Navíc muselo přistoupit ke kontinentální blokádě.
Dne [[5. srpen|5. srpna]] [[1810]] nařídil Napoleon výnosem z versaillského Trianonu (tzv. [[Trianonský dekret]]) uvalit na veškeré nakoupené zboží 50% clo a do konce roku [[1811]] tak získal francouzský stát na clech 106 milionů franků.<ref name="pyllmajer53">Pyllmajer, s. 53.</ref> Dne [[18. říjen|18. října]] 1810 vydal Napoleon ve [[Fontainebleau]] výnos, který šel ještě tvrději proti cizímu zboží a jehož účelem bylo úplné zničení anglického obchodu. Věděl však, že Francie také potřebuje zboží pro chod vlastního průmyslu, a proto započal s udělováním licencí některým podnikatelům na dovoz určitých produktů z ciziny do Francie a do spojeneckých zemí, z čehož získával do francouzské státní pokladny další příjmy.
[[Soubor:Napoleons retreat from moscow.jpg|thumb|vlevo|Adolf Northern: Napoleonův útěk z Moskvy.]]
Rusko bylo francouzským spojencem jen na papíře a stále více podléhalo vlivu Velké Británie, která neúnavně usilovala o novou koalici proti Francii. Dodržování kontinentální blokády způsobovalo ruskému hospodářství těžké finanční ztráty. Rubl klesl ze své předchozí hodnoty na 67 kopějek, v roce 1810 dokonce na 25 kopějek.<ref name="pyllmajer53" />. Car Alexandr proto povolil vjezd neutrálním americkým lodím s anglickým zbožím do ruských přístavů. Tyto lodě pak také odvážely ruské zboží na výměnu.
Dne [[23. říjen|23. října]] 1810 požádal Napoleon ruského cara, aby dodržoval svůj závazek k systému kontinentální blokády. Car však odpověděl, že Rusko nebude obchodovat s Brity, ale s neutrály ano. Současně vydal výnos, kterým uvalil na dovážené francouzské zboží (víno, alkohol, hedvábí a luxusní výrobky) neúměrně vysoká cla. Tento krok představoval výraznou ránu pro kontinentální blokádu a předznamenal neúspěch francouzského úsilí o hospodářskou likvidaci Velké Británie.
V důsledku této situace došlo k úplné roztržce mezi Francií a Ruskem. Po rozsáhlých přípravách začalo [[24. červen|24. června]] [[1812]] [[Napoleonovo ruské tažení]]. Podle souhlasného názoru historiků se Napoleon touto akcí dopustil svého největšího omylu. Snaha o tvrdé potrestání Ruska kvůli porušení kontinentální blokády skončila zdrcujícím neúspěchem Francie. Faktická porážka v této válce a návrat jen malé části původně velké armády (''Grande armée'') znamenaly začátek konce Napoleonovy říše.
== Časová osa ==
{|
|-
| rowspan=2 valign="top" | 1791
| rowspan=2 style="background:red" width="10px" |
|| 1. června
|| zřízení konstitučního celního úřadu (včetně sazebníku celních poplatků)
|-
|| 2. srpna
|| vydání celního zákona
|-
| valign="top" | <sub>1792-</sub><br /><sup>-1799</sup>
| style="background:#0066CC" |
||
||
|-
| valign="top" | 1800
| style="background:red" |
|| 18. března
|| smlouva s Neapolí
|-
| rowspan=4 valign="top" | 1801
| rowspan=4 style="background:#0066CC" |
|| 21. března
|| smlouva se Španělskem
|-
|| 16. září
|| zřízení generálního ředitelství cel
|-
|| 29. září
|| smlouva s Portugalskem
|-
|| 9. října
|| smlouva s Ruskem
|-
| rowspan=2 valign="top" | 1802
| rowspan=2 style="background:red" |
|| 25. března
|| [[Amienský mír]] s Velkou Británií
|-
|| 25. června
|| smlouva s Tureckem
|-
| rowspan=3 valign="top" | 1803
| rowspan=3 style="background:#0066CC" |
|| 8. dubna
|| prodej Louisiany [[Spojené státy americké|Spojeným státům americkým]]
|-
|| 28. dubna
|| přijetí nového celního sazebníku parlamentem
|-
|| 13. května
|| obnovení války s Velkou Británií
|-
| valign="top" | 1804
| style="background:red" |
||
||
|-
| rowspan=2 valign="top" | 1805
| rowspan=2 style="background:#0066CC" |
|| 6. června
|| anexe Janova, Parmy a Piacenzy
|-
|| 21. října
|| [[Bitva u Trafalgaru|vítězství britského loďstva u Trafalgaru]]
|-
| rowspan=5 valign="top" | 1806
| rowspan=5 style="background:red" |
|| 22. února
|| vydání výnosu zakazujícího bavlněné tkaniny z Velké Británie
|-
|| 4. března
|| vydání výnosu zdaňujícího koloniální zboží
|-
|| březen
|| obnovení daně ze soli
|-
|| 30. dubna
|| vyhlášení zákona o celním sazebníku
|-
|| 21. listopadu
|| '''[[Berlínský dekret]] vyhlašující Kontinentální blokádu'''
|-
| rowspan=5 valign="top" | 1807
| rowspan=5 style="background:#0066CC" |
|| 7. července
|| [[Tylžský mír]], připojení Ruska a Pruska k blokádě
|-
|| 6. září
|| britské bombardování Kodaně, připojení skandinávských zemí kromě Švédska k blokádě
|-
|| 29. října
|| smlouva z Fontainebleau mezi Francií a Španělskem o napadení Portugalska
|-
|| 23. listopadu
|| francouzsko-španělská invaze do Portugalska
|-
|| 23. listopadu
|| [[Milánský dekret]] nařizující konfiskaci každého plavidla, které přišlo do styku s Velkou Británií
|-
| valign="top" | 1808
| style="background:red" |
|| 6. června
|| [[Josef Bonaparte]] korunován králem Španělska
|-
| valign="top" | 1809
| style="background:#0066CC" |
|| duben
|| zavedení systému udělování obchodních licencí ministerstvem vnitra
|-
| rowspan=8 valign="top" | 1810
| rowspan=8 style="background:red" |
|| 6. ledna
|| mírová smlouva se Švédskem a jeho připojení k blokádě
|-
|| 1. března
|| stížnost USA na anglicko-francouzskou blokádu
|-
|| 9. července
|| přičlenění Holandska k Francii a zábor [[Hanza|Hanzovních měst]]
|-
|| 5. srpna
|| reforma systému licencí, nově udílených přímo císařem
|-
|| 5. srpna
|| [[Trianonský dekret]] uvalil 50% clo na koloniální zboží, mimo to pocházející z francouzských kolonií
|-
|| 27. září
|| stížnost Obchodní komory v Amiens na ministerstvo vnitra kvůli „skandálnímu provozu“ udílení licencí
|-
|| 19. října
|| dekret z Fontainebleau nařizující pálení zabaveného britského zboží
|-
|| 13. prosince
|| Rusko odstoupilo od Tylžské smlouvy a přestalo dodržovat blokádu
|-
| rowspan=2 valign="top" | 1811
| rowspan=2 style="background:#0066CC" |
|| 28. dubna
|| vyhlášení [[revokace]] Milánského a Berlínského dekretu pro USA
|-
|| červen
|| zřízení ministerstva průmyslu a obchodu
|-
| valign="top" | 1812
| style="background:red" |
|| 12. června
|| přijetí zákona, který uvalil na dovoz zakázaného zboží do Francie 40% poplatek
|-
| valign="top" | 1813
| style="background:#0066CC" |
||
||
|-
| valign="top" | 1814
| style="background:red" |
|| 4. dubna
|| '''francouzská prozatímní vláda formálně ukončila Kontinentální blokádu'''
|}
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="p" />
=== Hlavní zdroje ===
* {{Citace sborníku
| příjmení = Pyllmajer
| jméno = Václav
| titul = Příčiny vzniku napoleonského tažení do Ruska v roce 1812
| příjmení sestavitele =
| jméno sestavitele =
| sborník = Napoleon
| vydavatel = [[Československá napoleonská společnost|ČSNS]]
| místo = Brno
| rok vydání = 1995
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Kennedy
| jméno = Paul
| překladatelé =
| titul = Vzestup a pád velmocí
| vydavatel = Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 1996
| isbn =
| strany =
}}
=== Reference ===
{{překlad|fr|Blocus continental|84088746}}
<references />
=== Další literatura ===
* {{Citace monografie
| příjmení = Bělina
| jméno = Pavel
| příjmení2 = Fidler
| jméno2 = Jiří
| příjmení3 = Havel
| jméno3 = Petr
| příjmení4 = Kučera
| jméno4 = Jan P.
| příjmení5 = Láník
| jméno5 = Jaroslav
| příjmení6 = Pilát
| jméno6 = Vladimír
| překladatelé =
| titul = Dějiny evropské civilizace II
| vydavatel = Paseka
| místo = Praha, Litomyšl
| rok = 1995
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Cameron
| jméno = Rondo
| překladatelé =
| titul = Stručné ekonomické dějiny světa
| vydavatel = Victoria Publishing
| místo = Praha
| rok = 1996
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Faltus
| jméno = Jozef
| příjmení2 = Průcha
| jméno2 = Václav
| překladatelé =
| titul = Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století
| vydavatel = [[Vysoká škola ekonomická v Praze|VŠE]]
| místo = Praha
| rok = 1996
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Müller
| jméno = Helmut
| příjmení2 = Krieger
| jméno2 = Karl Friedrich
| příjmení2 = Vollrath
| jméno2 = Hanna
| překladatelé =
| titul = Dějiny Německa
| vydavatel = Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 1995
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Navrátil
| jméno = Jan
| překladatelé =
| titul = Dějiny Velké Británie
| vydavatel = [[Univerzita Palackého v Olomouci|Univerzita Palackého]]
| místo = Olomouc
| rok = 1987
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Pečenka
| jméno = Marek
| příjmení2 = Luňák
| jméno2 = Petr
| autor3 = a kol.
| překladatelé =
| titul = Encyklopedie moderní historie
| vydavatel = Libri
| místo = Praha
| rok = 1995
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Peprník
| jméno = Jaroslav
| překladatelé =
| titul = Úvod do dějin a kultury Velké Británie
| vydavatel = [[Univerzita Palackého v Olomouci|Univerzita Palackého]]
| místo = Olomouc
| rok = 1970
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Polišenský
| jméno = Josef
| překladatelé =
| titul = Dějiny Británie
| vydavatel = Svoboda
| místo = Praha
| rok = 1982
| isbn =
| kapitola =
| strany =
}}
=== Související články ===
* [[Napoleonské války]]
* [[Napoleon Bonaparte]]
* [[Napoleonovo ruské tažení]]
[[Kategorie:Napoleonské války]]
[[Kategorie:Diplomacie]]
[[Kategorie:Blokády]]
[[Kategorie:Hospodářské dějiny]]
| |||