Maniok jedlý: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 22:
}}
'''Maniok jedlý''' (''Manihot esculenta''), známý též pod jménem [[cassava]] či [[yuca]], či tapioca v Asii, je kulturní tropická rostlina z čeledi [[pryšcovité]] (''Euphorbiaceae''). Někdy se manioku podobně jako [[jam]]ům a [[batáty|batátům]] přezdívá ''sladké brambory''.
Pochází z tropické Ameriky a je zahrnován mezi klíčové polní plodiny, též označované jako okopaniny i technické plodiny.<ref>{{Citace elektronické monografie
| autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol. | titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů | vydavatel = Academia, Praha 1989 }}</ref> Vyznačuje se velmi atraktivním látkovým složením, jak pro výživu člověka, tak i hospodářských zvířat, a to hlavně přítomností nejenom škrobu, ale i určitým množstvím bílkovin. <ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol.
| titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů
| vydavatel = Academia, Praha 1989
}}</ref>
== Popis ==
Maniok je bylina nebo keř dorůstající výšky 1 až 5 metrů. Je pro něj charakteristická přítomnost latexu, který se nachází ve všech jeho částech. Maniok se dále vyznačuje poměrně tenkým kmenem, střídavými listy, které jsou dlouze řapíkaté, s palisty, přičemž čepele jsou hluboce dlanitě laločnaté. Počet laloků podléhá fluktuaci od 3 do 9. Zvláštní pozornost zaujímají listy, neboť jejich zbarvení je velmi variabilní od žlutozelené až po červenou. Květenství, která vyrůstají v paždí listů, dosahují u samčích a samičích květů délky 10 cm. Barevnou variabilitou disponují kromě listů i květy, které bývají světle žluté nebo červené, bezkorunné, se zvonkovitým kalichem. Plodem je asi 1,5 cm dlouhá tobolka s úzkými podélnými křídly. Indikátorem zralosti tobolky je okamžik, kdy praská a vymršťuje semena. <ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 31 ⟶ 41:
== Použití ==
Obsahuje [[glykosid]] [[linamarin]], který je při narušení buněk pletiva hydrolizován [[enzym]]em [[linamaráza|linamarázou]] na [[kyanovodík]]. K tomuto jevu dochází nejen při vaření a krájení, ale i sušení, pečení nebo kvašení hlíz.<ref>{{Citace elektronické monografie
| autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol. | titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů | vydavatel = Academia, Praha 1989 }}</ref> Podle obsahu linamarinu se rozlišují odrůdy hořké a sladké. Hlízy manioku tvoří základní potravinovou složku pro více než 500 milionů lidí. Představují tak velmi cennou potravinu, zejména v Africe. Je to hlavně škrob, který se z hlíz získává a který se používá nejen v potravinářském a kosmetickém průmyslu, ale i při výrobě lepidel. <ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol.
Rovněž se využívá jako krmivo - zkrmuje se v podobě maniokové moučky hlavně prasatům, skotu, ovcím a kozám. Dále se z něj vyrábí [[škrob]]ová šlichta používaná při [[šlichtování]].Konečně, z kasavy se též připravuje i pivo a jiné alkoholické nápoje.▼
| titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů
| vydavatel = Academia, Praha 1989
}}</ref>
▲Rovněž se využívá jako krmivo - zkrmuje se v podobě maniokové moučky hlavně prasatům, skotu, ovcím a kozám. Dále se z něj vyrábí [[škrob]]ová šlichta používaná při [[šlichtování]].Konečně, z kasavy se též připravuje i pivo a jiné alkoholické nápoje.<ref>{{Citace elektronické monografie
| autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol.
| titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů
| vydavatel = Academia, Praha 1989
}}</ref>
== Oblasti pěstování ==
Maniok jedlý se pěstuje zejména v tropických oblastech. V současné době hovoříme o tropech takřka všech světadílů.<ref>{{Citace elektronické monografie
| autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol. | titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů | vydavatel = Academia, Praha 1989 }}</ref> Jedná se o oblasti vyznačující se příznivými klimatickými podmínkami, kde roční průměr srážek dosahuje hodnot v rozmezí 1000 - 3000 mm. <ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Jarmila Mladá, František Procházka
| titul = Atlas cizokrajných rostlin
| vydavatel = Státní zemědělské nakladatelství Praha
}}</ref>Jedná se tedy z hlediska přísunu srážek o oblasti velmi chudé, avšak to je pro maniok typické, neboť se mu nejlépe daří na půdách písčitých až písčitohlinitých s průměrnou úrodností, které právě tyto oblasti poskytují.<ref>{{Citace elektronické monografie
| autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol.
Nevýhoda těchto klimatických podmínek nastává v otázce skladování. Hlízy Manioku jedlého se totiž vyznačují vysokým obsahem vody, která v kombinace se značnou teplotou vzduchu urychluje proces kvašení a následného hnití. ▼
| titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů
| vydavatel = Academia, Praha 1989
}}</ref>
Nevýhoda těchto klimatických podmínek nastává v otázce skladování. <ref>{{Citace elektronické monografie
| autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol.
| titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů
| vydavatel = Academia, Praha 1989
▲
| autor = Ing.Pavel Valíček, DRSC. a kol.
| titul = Užitkové rostliny tropů a subtropů
| vydavatel = Academia, Praha 1989
}}</ref>
* Afrika - [[Kapverdy]], [[Gambie]], [[Sierra Leone]], [[Guinea]], [[Ghana]], [[Burundi]], [[Keňa]], [[Madagaskar]], [[Libérie]]
* Latinská Amerika - [[Brazílie]], [[Bolívie]], [[Guyana]], [[Dominikánská republika]], [[Dominika]]
| |||