Záhy po svém nástupu na trůn musel [[František III. (císař)|František II.]] (1792–1835) čelit radikálním změnám v Evropě. Francii zachvátila [[velká francouzská revoluce|revoluce]] a [[První Francouzská republika|Francouzská republika]] vyhlásila Františkovi I. údajně kvůli podpoře [[roajalismus|royalistické]] emigraci válku. Rakousko záhy ztratilo Rakouské Nizozemí a [[Lombardie|Lombardii]]. Svatá říše římská ztratila území (mj. [[kurfiřt]]ská knížectví) na levém břehu [[Rýn]]a, čímž protestanští kurfiřti získali v říšské radě většinu. František II. se obával ztráty titulu, a tak vytvořil nový dědičný titul rakouského císaře. V letech 1804–1806 tak František nesl titul římského i rakouského císaře. Habsburská monarchie zároveň poprvé ve svých dějinách získala svůj oficiální název: [[Rakouské císařství]].<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 366–368.</ref>
