Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 367 bajtů ,  před 6 lety
další názvy kultu, drobné opravy textu
[[Soubor:Mitreo Pisa.jpg|thumb|350px|Reliéf z [[Pisa|Pisy]] zachycující tzv. „''tauroktonii''“ - obvyklý výjev scény, na které je vyobrazen solární bůh Mithras, který svým mečem (či dýkou) zabíjí býka. [[Pisa]], [[Camposanto Monumentale]]]]
 
'''Mithraismus''' (neboli římský '''kult boha Mithry''', přesněji však „''Mithrova mystéria''“ či také „''Mystéria Peršanů''“) byl náboženský synkretický směr pozdně [[Starověký Řím|starověkého Říma]], svůj nejvyšší rozkvět a největší rozmach zažil v období pozdní antiky 1. až 4. století po Kristu. Ústřední postavou kultu byl bůh zvaný [[Mithras]]. Božstvo i jméno je odvozené od indo-íránského solárního božstva zvaného [[Mithra]] či Mitra - toto jméno má v [[avestština|avestštině]] význam zhruba: „''ten, který svazuje''“, původ má také v [[sanskrt]]u a znamená „''přítel ''“, toto římské jméno bylo někdy doplňováno různými přídomky (například „''Mithras Tauroktonos''“). Kult byl z nejvyšší pravděpodobnosti synkretismem tradičního římského polyteismu (a římské mytologie), astrologie a perského náboženství [[zoroastrismus|zoroastrismu neboli pársismu]] - starověkého náboženství založeného prorokem [[Zarathuštra|Zarathuštrou]] (na které zřejmě z části navazoval). Mithrův kult přinesl do římského náboženství několik zbrusu nových prvků: zejména božstvo které obnovuje řád světa obětí kosmického býka, posvátnou liturgii v prostorách podzemní svatyně či chrámu a tajné iniciační rituály vedoucí ke spáse lidské duše, které svým charakterem a pojetím obřadů měla být povzbuzována zbožnost zasvěcených (proto je kult označován jako ''mystéria'' a řazen mezi tzv. ''antická mystéria'').
 
Hlavním cílem mithraismu byla spása duše a zajištění věčného života, toho lze dosáhnout postupným zasvěcením do mysterijních obřadů. Překonáváním četných překážek a nástrah a plněním různých úkolů a příkazů (například postu) bylo možné postupně dosáhnout sedmi stupňů zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami sedmi planet (sblížení mithraismu, obdobně jako [[Gnóze|gnosticismu]], s [[Astrologie|astrologií]]). Ke každému iniciačnímu stupni hierarchie kultu byla přidělena jedna planeta (a zřejmě i božský patron).
Mithrovy mýty se do dnešních dnů nedochovaly, ale z kamenných reliéfů Mithrových oltářů je možno vyčíst kultický příběh boha. Mithras je bůh, který se zrodil (či byl stvořen) ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody nebo sklízel obilí, poté vystřelil z luku šíp a zasáhl jím skálu, ze které pak vytryskl životadárný pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého bylo zapotřebí zkrotit.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Někdy je zobrazován kterak na zkroceném býkovi jezdí. Jeho nejvýznamnějším skutkem je však zkolení býka. Ústředním motivem příběhů je tedy výjev zvaný ''tauroktonie'', tomu je na oltáři věnována největší pozornost, na něm je bůh Mithras zobrazen kterak bodá svůj meč (či dýku) do hřbetu umírajícího býka. Tento akt představoval oběť, během které je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu. Kromě Mithry se na obrazech objevují další postavy - různá zvířata (had, pes, škorpion, havran...), sluneční bůh [[Sol (bůh)|Sol]] (či [[Hélios]]), Mithras bývá někdy doprovázen dvěma mladíky (dvojčaty - blíženci) s pochodněmi, kteří bývají oblečení stejně (či podobně) jako Mithras, ti se jmenují ''Cautes'' a ''Cautopates''. V prostorách Mithrových svatyní se pak objevuje bůh či démon zvaný [[Aión]] v podobě sochy. Ten má představovat personifikaci času (či nekonečného času, pravděpodobně se jedná podobu římského boha [[Saturn (bůh)|Saturna]] a řeckého [[Kronos|Krona]]). Mimo soch Aíona se v některých svatyních objevují také sochy a busty [[Ptolemaiovský Egypt|egyptsko]]-[[Helénismus|helénského]] synkretického boha [[Serapis|Serapida]] (například v londýnském mithraeu jeho busta). Serapis byl nejvyšší bůh [[Ptolemaiovský Egypt|Ptolemaiovského Egypta]] a centrem jeho kultu bylo helénské město [[Alexandrie]].
 
Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla uctívaný uprostřed temné jeskyně, je to mladý bojovník, vládce universa („''kosmokrátor''“) a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje a cyklicky obnovuje veškerý život. Byl zobrazován jako mladík v červeném orientálním (zřejmě perském) oděvu s červenou [[Frygická čapka|frýžskou (neboli frygickou) čapkou]] na hlavě (vzhledověpodoba siinspirována podobnýmožná sbájným řeckým hrdinemhrdinou [[Perseus|Perseem]]), tato podoba nepochází ze zemí jeho původu, ani frygická čapka není typickou pokrývkou Peršanů (byť si to zjevně [[Řekové]] a [[Římané]] naopak mysleli). Po stranách jsou zpodobněny menší výjevy zachycující další významné události Mithrova života. Na výjevu ''tauroktonie'' proto bývá někdy zobrazeno, kterak z býkovi rány kromě pryštící krve vyrůstají také zemědělské plodiny. Proto byl Mithras chápán jako zachránce a spasitel. Na rozdíl od křesťanského spasitele není Mithras zabit pro spásu lidstva, ale naopak pro spásu lidstva zabíjí. Jeho kult kvůli vojenskému charakteru byl velice oblíbený zejména v římských legiích, ale také rozšířen v řadách městských úředníků a podporován některými římskými císaři.
 
[[Soubor:Stela funerara MItra MNIR.JPG|190px|thumb|right|Votivní oltář v [[Rumunsko|Rumunsku]] věnovaný božstvu „''Invicto Mythra''“.]]
 
== Závěr ==
Mithrův kult se objevuje v Římské říši v době, kdy upadá význam tradičních římských kultů a věřící lidé se zaobírají novými náboženskými myšlenkami do té doby neznámými (například spásou lidské duše a dosažením věčného života po smrti), roste tak oblíbenost antických mysterijních kultů, které tuto spásu (či osvícení) zajišťují (nejen tedy Mithrova, ale také roste oblíbenost [[Démétér|Déméteřiných]] eleusínských mystérií, dále [[Dionýsova|Dionýsových]], [[Usir|Osiridovvých]], [[Kybelé|Kybeliných]] a mystérií [[Kabeirové|Kabeirů]] na [[Samothráké]]). V této době se na scéně objevuje také nové náboženství - [[křesťanství]], které taktéž nabízí spásu lidské duše skrze Syna Božího.
 
Přestože se Mithra těšil v Římské říši značné úctě, nemohl na rozdíl od křesťanství zaujmout vedoucí postavení státního božstva. Za vlády císaře [[Aurelianus|Aureliána]] byl Mithras alespoň ztotožněn se státním aureliánským božstvem [[Sol (bůh)|Solem]] (dostal tak přízvisko ''Sol Invictus Mithras'') a jeho narození bylo slaveno 25. prosince v souvislosti s narozením Sola a dalších slunečních božstev, jenže elitářská vyhraněnost znemožňovala mithraismu stát se masovým náboženstvím. Mithrova společenství navzdory rozšíření na území impéria zůstávala málo početná. Původ božstva v Orientu, celkový cizokrajný nádech a kulturní spřízněnost s [[Sasánovská říše|Perskou říší]] (se kterou Řím často vedl vleklé války) mohla navíc vyvolávat v řadách římské veřejnosti jistou nedůvěru a opovržení. Navíc vojenský charakter obřadů tolik oblíbený u vojáků znemožňoval přístup ženám, kult a jeho zasvěcení bylo přístupné pouze mužům. Ženy se musely alespoň spokojit s kulty jiných božstev, často se v okolí Mithrových svatyních nachází další chrámy zasvěcené některým bohyním (převážně se jedná o bohyni [[Kybelé]], jejíž kult má také svá ''mystéria'' a původ v [[Malá Asie|Malé Asii]]). Mithras a jeho kult tak zřejmě nebyly samostatným náboženstvím, ale zřejmě byli integrovanou synkretickou součástí římského náboženství. Otcem Mithry neměl být nikdo jiný než bůh zvaný „Zeus Oromazd“ (synkretické spojení nejvyššího olympského boha [[Zeus|Dia]] a [[Ahura Mazda|Ahury Mazdy]], nejvyššího íránského božstva zoroastrismu), jindy byl Mithra (kromě Sola) ztotožňován také s maloasijským bohem [[Attis]]em (partnerem bohyně Kybelé) jako „Mithra-Attis“. Jakou roli hrál v kultu nejvyšší synkretický bůh [[Ptolemaiovský Egypt|Ptolemaiovského Egypta]] [[Serapis]] není známo, buď sem byl umístěn náhodně a nebo zde zastupoval podobu nejvyššího boha, Mithrova otce. Je možné, že Mithrův kult se snažil formálně sjednotit náboženskou nejednotnost, kulturní a náboženskou rozmanitost Římského impéria, jehož kulturní a náboženská roztříštěnost byla postupem doby řešena Aureliovými náboženskými reformami (zavedením státního kultu boha slunce „Sol Invictus“ se kterým byl Mithra ztotožněn) a nakonec zcela „vyřešena“ zákazem původních kultů a nastolením kosmopolitního křesťanství.