Olbersův paradox: Porovnání verzí

'''Olbersův paradox''', popsaný [[Německo|německým]] [[astronom|astronomem]]em [[Heinrich Wilhelm Olbers|Heinrichem Wilhelmem Olbersem]] poprvé roku [[1823]] a již dříve také [[Johannes Kepler|Johanem Keplerem]] v roce [[1610]] a astronomy [[Edmund Halley|Halleyem]] a [[Jean-Philippe de Cheseaux|de Cheseaux]] ve [[18. století]], je fyzikálně paradoxní pozorování toho, že noční obloha je temná - zatímco ve statickém [[nekonečno|nekonečném]] [[vesmír|vesmíru]]u by noční obloha musela být jasná. Toto pozorování je jedním z důkazů pro některý ze současný modelů dynamického vesmíru, jako je třeba model [[Velký třesk|Velkého třesku]].

== Předpoklady ==

Pokud předpokládáme, že vesmír je nekonečný a že obsahuje nekonečný počet rovnoměrně rozprostřených svítivých hvězd, tak každá myslitelná linie přímé viditelnosti by měla nakonec končit na povrchu nějaké hvězdy. Jasnost povrchu není závislá na jeho vzdálenosti, tedy každý bod na obloze by měl být tak jasný, jako povrch nějaké hvězdy.

Aby byly hvězdy "rovnoměrně„rovnoměrně rozprostřeny"rozprostřeny“ v prostoru, tak musí být také rovnoměrně rozprostřeny v čase - protože do čím větší vzdálenosti hledíme, tím déle také hledíme do minulosti. Pokud počítáme s nekonečnou velikostí vesmíru, tak to také znamená, že vesmír musí být nekonečně starý, a povaha hvězd se během této nekonečné doby nesmí žádným zásadním způsobem měnit.

Pozorování temné noční oblohy je tedy stále považováno za paradoxní - i přesto, že náš [[Vesmír]] dnes všeobecně není pokládán za statický a nekonečný.

== Vysvětlení ==

=== Obecně přijímaná vysvětlení ===

Vysvětlení tohoto paradoxu, které je obecně přijímáno vědeckou komunitou poukazuje na konečnost rychlosti, kterou světlo cestuje prostorem. Vzhledem ke této konečné rychlosti nemohlo světlo z nejvzdálenějších hvězd dosud procestovat větší vzdálenost, měřeno ve [[světelný rok|světelných letech]], než je stáří hvězdy. Toto vysvětlení poprvé navrhl v roce [[1848]] básník a spisovatel [[Edgar Allan Poe]], který ve svém díle Eureka - prosaická báseň napsal, že "kdyby„kdyby posloupnost hvězd byla nekonečná, pak by se nám pozadí oblohy jevilo jako jednolitě zářivé, tak jako se nám jeví Galaxie - protože by nemohl na celé obloze existovat jediný bod, ve kterém by neexistovala hvězda. Jediný způsob, jakým za takového stavu věcí můžeme pozorovat onu prázdnotu, kterou našimi teleskopy v nesčetných směrech pozorujeme, by byl předpoklad tak nezměrné vzdálenosti neviditelného pozadí, že žádný paprsek z takové vzdálenosti k nám ještě nikterak nemohl dosáhnout"dosáhnout“. ''(poznámka: jde o původní překlad z anglického originálu pro potřeby Wikipedie)''

Podle nejčastěji akceptovaného modelu [[Velký třesk|Velkého třesku]] je náš [[Vesmír]] starý přibližně 13,7 miliard let, takže největší vzdálenost, kterou za tu dobu světlo mohlo nejvýše procestovat, je odpovídající číslo ve světelných letech. Tedy, i kdyby každá nekonečná trajektorie vycházející ze Země nakonec proházela skrze hvězdu ve vzdálenějších oblastech vesmíru, tak světlo z takových hvězd zatím ještě na Zemi nemohlo dorazit. Ve skutečnosti toto není správným vysvětlením temnoty noční oblohy, protože [[světlo]] [[Velký třesk|Velkého třesku]] (resp. [[foton|fotony]]y, [[elektromagnetické záření]]) bylo neuvěřitelně intenzivní a bylo vyzářeno ve všech směrech současně. Nicméně v souladu s [[obecná teorie relativity|obecnou teorií relativity]] došlo k [[rudý posuv|rudému posuvu]] vlnového délky tohoto záření směrem k mikrovlnné části elektromagnetického světla, ve které ho pozorujeme jako tzv. [[reliktní záření]] - mikrovlnné záření kosmického pozadí.

=== Mýty a alternativní vysvětlení ===