Děti půlnoci: Porovnání verzí

 

== Obsah ==

Román ''Děti půlnoci'' je volnou [[alegorie|alegorií]] na události v [[Indie|Indii]], které se odehrály předtím i bezprostředně poté, co se stala nezávislým státem, i po jejím rozdělení. Protagonistou a vypravěčem příběhu je Salím Sináí, který se narodil přesně v okamžiku, kdy [[Indie]] získala nezávislost. Do vínku mu byly dány nejen telepatické schopnosti, ale také velký, neustále plný a na pachy extrémně citlivý nos. Román je rozdělen do tří knih. Začíná příběhem rodiny Sináíových v době, kdy se odehrávaly události později vedoucí k získání nezávislosti a rozdělení [[Indie]]. Salím se narodil přesně o půlnoci 15. srpna [[1947]] a díky tomu je starý úplně stejně jako nezávislá indická republika. Později objeví, že všechny děti, které se ten den narodily mezi půlnocí a jednou hodinou ráno, jsou nadány zvláštními [[schopnost|schopnostmi]]. Salím pomocí svých [[telepatie|telepatických]] sil ustaví shromáždění dětí půlnoci, které se potýká se stejnými problémy z důvodu kulturních, jazykových, náboženských a politických rozdílů jako mladá indická republika. Salím díky [[telepatie|telepatii]] umožňuje kontakt stovek geograficky vzdálených dětí a zároveň se snaží odhalit význam jejich [[nadání]]. Zvláště ti, kteří se narodili velmi brzy po úderu půlnoci, jsou nadáni mocnějšími [[schopnost|schopnostmi]] než jiní. Kolenatý Šiva, Salímova nemesis, a čarodějka Párvatí, děti s pozoruhodným [[nadání|nadáním]], hrají v Salímově příběhu velkou roli.

 

Salímova rodina se mezitím vydá na rozličná putování a snáší četné [[válka|války]], které pustoší celý [[Indický subkontinent|subkontinent]]. V této době Salím utrpí [[amnézie|ztrátu paměti]], která se mu vrátí až poté, co vstoupí do jakéhosi mytologického exilu uprostřed [[džungle]] v Sundarbanu. Tehdy se také opět spojí se svými přáteli z dětství. Později zažije výjimečný stav vyhlášený premiérkou [[Indira Gándhíová|Indirou Gándhíovou]] i „čistěním“ slumu Jama Masjid, které nařídil její syn Sandžaj. Na čas je Salím držen jako [[politický vězeň]]. V těchto pasážích je patrná sžíravá kritika [[Indira Gándhíová|Gándhíové]], která během výjimečného stavu překročila své pravomoci, což [[Salman Rushdie|Rushdie]] vnímal jako osobní touhu po moci hraničící s božstvím. Výjimečný stav znamenal pro děti půlnoci ztrátu jejich schopností. Salímovi nezbývá nic jiného, než se se situací vyrovnat. Rozhodne se sepsat příběh sebe sama i mladého indického národa – příběh, který věnuje svému synovi.

 

== Přijetí románu ==