Mithraismus: Porovnání verzí

[[Soubor:Fresque_Mithraeum_Marino.jpg|thumb|330px|Dobová římská freska zachycující tzv. „''tauroktonii''“, čili Mithru kterak svou dýkou zabíjí býka. Mithra je zde zpodobněn v červeném perském oděvu a s typickou [[Frygická čapka|frýžskou čapkou]]. Po stranách jsou zpodobněny menší výjevy zachycující další významné události Mithrova života.]]

'''Mithraismus''' (neboli '''kult boha Mithry''') byl náboženský synkretický směr pozdně [[Starověký Řím|starověkého Říma]], svůj nejvyšší rozkvět a největší rozmach zažil v období pozdní antiky 1. až 4. století po Kristu. Ústřední postavou kultu byl bůh zvaný [[Mithras]] (božstvo i jméno je odvozené od indo-íránského solárního božstva zvaného [[Mithra]] či Mitra - toto jméno má v [[avestština|avestštině]] význam zhruba: ''ten, který svazuje'', původ má také v [[sanskrt]]u), toto římské jméno bylo někdy doplňováno různými přídomky (například ''Mithras Tauroktonos''), v užším pojetí jeho kult sám o sobě. Kult byl z nejvyšší pravděpodobnosti synkretismem tradičního římského polyteismu (a římské mytologie), astrologie a perského náboženství [[zoroastrismus|zoroastrismu neboli pársismu]] (na které zřejmě z části navazoval), starověkého náboženství založeného prorokem [[Zarathuštra|Zarathuštrou]]. Mithrův kult přinesl do římského náboženství několik zbrusu nových prvků: zejména božstvo které obnovuje řád světa obětí kosmického býka a tajné iniciační rituály vedoucí ke spáse lidské duše (proto je kult označován jako ''mystéria'').

Není známo nakolik je helénský a římský mithraismus pokračovatelem perského [[Zoroastrismus|zoroastrismu]]. Úcta k Mithrovi byla v [[Perská říše|Persii]] velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou kultu, byl zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž se natrvalo stal druhořadým bohem.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Z toho důvodu se pozdější helénský mithraismus nemohl uchytit v [[Persie|Persii]], ale našel si stoupence v nábožensky tolerantní [[Starověký Řím|Římské říši]], kde se hojně šířil během 1. století n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie nedaleko [[Londýn]]a).

Mithrovské mýty se do dnešních dnů nedochovaly, ale z kamenných reliéfů přenosných oltárů je možno vyčíst kultický příběh. Mithras je bůh, který se zrodil (či byl stvořen) ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody či sklízel obilí nebo zasáhl šípem skálu, ze které pak vytryskl pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého se mu podařilo zkrotit.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Někdy je zobrazován kterak na zkroceném býkovi jezdí. Jeho největším skutkem je však býkova smrt. Ústředním motivem příběhu je výjev zvaný ''tauroktonie'' - na něm je bůh Mithras zobrazen kterak bodá svůj meč (či dýku) do hřbetu velkého býka. Tento akt představoval oběť během kterého je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu. Kromě Mithry se na obrazech objevují další postavy - různá zvířata (had, škorpion, havran...), sluneční bůh Sol (či Hélios), bůh či démon zvaný [[Aión]], personifikace času (pravděpodobně podoba římksého boha [[Saturn (bůh)|Saturna]] - řeckého [[Kronos|Krona]]), Mithras bývá někdy doprovázen dvěma mladíky (dvojčaty) s pochodněmi, kteří bývají oblečení stejně jako Mithras, ti se jmenují ''Cautes'' a ''Cautopates''. Mimo soch Aíona se v některých svatyních sochy a busty [[Ptolemaiovský Egypt|egyptsko]]-[[Helénismus|helénského]] synkretického boha [[Serapis|Serapida]] (například londýnském mithraeu).

Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla, jako mladý bojovník, „''kosmokrátor''“ (vládce universa) a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje a obnovuje veškerý život. Byl zobrazován jako mladík v červeném orientálním (zřejmě perském) oděvu a s červenou [[Frygická čapka|frýžskou (neboli frygickou) čapkou]] na hlavě (podobný vzhledově s postavou řeckého hrdiny [[Perseus|Persea]]). Na výjevu tauroktonie proto bývá někdy zobrazena rána, ze které kromě pryštící krve vyvstávají plodiny. Proto byl Mithras chápán jako zachránce a spasitel. Na rozdíl od křesťanského spasitele není Mithras zabit pro spásu lidstva, ale naopak pro spásu lidstva zabíjí. Jeho kult kvůli vojenskému charakteru byl velice oblíbený zejména v římských legiích, ale také rozšířen v řadách městských úředníků a podporován některými římskými císaři.

Mithrův kult se objevuje v Římské říši v době, kdy upadá význam tradičních římských kultů a věřící lidé se zaobírají novými náboženskými myšlenkami (například spásou lidské duše a životem po smrti), roste tak oblíbenost antických mysterijních kultů, které tuto spásu (či alespoň osvícení) zajišťují ([[Démétér|Déméteřina]] eleusínská mystéria, dále [[Dionýsova|Dionýsova]], [[Usir|Osiridova], [[Kybelé|Kybelina]] a mystéria [[Kabeirové|Kabeirů]] na [[Samothráké]]). V této době se na scéně objevuje také nové náboženství - křesťanství.

Přestože se Mithra těšil v Římské říši značné úctě, nemohl zaujmout vedoucí postavení státního božstva. Za vlády císaře [[Aurelianus|Aureliána]] byl Mithras alespoň ztotožněn se státním aureliánským božstvem [[Sol (bůh)|Solem]] (dostal tak přízvisko ''Sol Invictus Mithras'') a jeho narození bylo slaveno 25. prosince v souvislosti s narozením Sola, jenže elitářská vyhraněnost znemožňovala mithraismu stát se masovým náboženstvím. Mithrova společenství navzdory rozříšení po celém impériu zůstávala málo početná. Původ božstva v Orientu, celkový cizokrajný nádech a kulturní spřízněnost s [[Sasánovská říše|Perskou říší]] (se kterou Řím často vedl vleklé války) mohla navíc vyvolávat v řadách římské veřejnosti jistou nedůvěru. Navíc vojenský charakter obřadů tolik oblíbený u vojáků znemožňoval přístup ženám, kult a jeho zasvěcení bylo přístupné pouze mužům. Ženy se musely alespoň spokojit s kulty jiných božstev, často se v okolí Mithrových svatyních nachází chrámy zasvěcené některé bohyni (převážně se jedná o bohyni [[Kybelé]], jejíž kult má také původ v [[Malá Asie|Malé Asii]]). Mithras a jeho kult tak zřejmě nevystupovali zcela samostatně, ale byli zřejmě plně integrováni jako synkretická součást římského náboženství. Otcem Mithry neměl být nikdo jiný než bůh zvaný „Zeus Oromazd“ (synkretické spojení nejvyššího olympského boha [[Zeus|Dia]] a [[Ahura Mazda|Ahury Mazdy]], nejvyššího íránského božstva zoroastrismu), jindy byl Mithra (kromě Sola) stotožňován také s maloasijským bohem [[Attis]]em (partnerem bohyně Kybelé) jako „Mithra-Attis“. Jakou roli hrál v kultu nejvyšší synkretický bůh [[Ptolemaiovský Egypt|Ptolemaiovského Egypta]] [[Serapis]] není známo, buď sem byl umístěn náhodně a nebo zde zastupoval podobu nejvyššího boha, Mithrova otcem. Je možné, že Mithrův kult se snažil formálně sjednotit náboženskou nejednotnost, kulturní a náboženskou rozmanitost Římského impéria, jehož kuturní a náboženská nejednota byla postupem doby „vyřešena“ zákazem původních kultů a nastolením kosmopolitního křesťanství.

Po zákazu pohanských krvavých obětí v Římské říši začíná rychlý úpadek Mithrovamnoha kultupohanských kultů včetně toho Mithrova, který byl závislý na obětech býka, jehož maso zasvěcenci jedli běhemna sakrálních hostinhostinách a během kultovních slavností ve svatyních. Po ustanovení křesťanství hlavním státním náboženstvím Římské říše se mithraistické památky stávaly terčem útoků křesťanských věřících. Ti se snažili zahladit veškeré stopy po dříve oblíbeném římském bohu a spasiteli Římské říše, který dříve býval pro křesťanství vážnýmpředstavoval konkurentemvážného konkurenta. KřesťanéNavíc křesťané byli také toho názoru, že Mithrův kult se na křesťanských obřadech dopouštěl plagiátorství, měl je údajně vykrádat, kopírovat a zároveň tak křesťanství i zesměšňovat.