Mithraismus: Porovnání verzí

[[Soubor:Mithraic Kronos of Florence.png|120px|thumb|left|Božstvo času Aión ([[Kronos]]) s klíčem a holí boha [[Janus]]e]][[FileSoubor:Mithras petra genetrix Terme.jpg|160px|thumb|right|Mithras vystupuje ze skály.]]

Mithrovské mýty se námdo nedochovalidnešních dnů nedochovaly, ale z kamenných reliéfů přenosných oltárů můžemeje možno vyčíst kultický příběh. Mithras je bůh, který se zrodil (či byl stvořen) ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody či sklízel obilí nebo zasáhl šípem skálu, ze které pak vytryskl pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého se mu podařilo zkrotit.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Někdy je zobrazován kterak na zkroceném býkovi jezdí. Jeho největším skutkem je však býkova smrt. Ústředním motivem příběhu je výjev zvaný ''tauroktonie'' - na něm je bůh Mithras zobrazen kterak bodá svůj meč (či dýku) do hřbetu velkého býka. Tento akt představoval oběť během kterého je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu. Kromě Mithry se na obrazech objevují další postavy - různá zvířata (had, škorpion, havran...), sluneční bůh Sol (či Hélios), Mithras bývá doprovázen dvěma mladíky (dvojčaty) s pochodněmi, kteří bývají oblečení stejně jako Mithras, ti se jmenují ''Cautes'' a ''Cautopates''.

Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla, jako mladý bojovník, „''kosmokrátor''“ (vládce universa) a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje a obnovuje veškerý život. Byl zobrazován jako mladík v červeném orientálním (zřejmě perském) oděvu a s červenou frýžskou čapkou na hlavě (podobný vzhledově s postavou řeckého hrdiny [[Perseus|Persea]]). Na výjevu tauroktonie proto bývá někdy zobrazena rána, ze které kromě pryštící krve vyvstávají plodiny. Proto byl Mithras chápán jako zachránce a spasitel. Na rozdíl od křesťanského spasitele není Mithras zabit pro spásu lidstva, ale naopak pro spásu lidstva zabíjí. Jeho kult kvůli vojenskému charakteru byl velice oblíbený zejména v římských legiích, aale také rozšířen v řadách městských úředníků a podporován některými římskými císaři.

Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila jeskyně či uměle zbudovaná podzemní svatyně (zvaná ''mithraeum'') s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova mytologického života. Ústředním výjevem vnitřku chrámu byl oltář s již zmíněnou ''tauroktonií'' - výjevu Mithry, kterak zabíjí býka. Shromáždění věřících uvnitř chrámu byl pro antický svět novinkou (u tradičních antických chrámů se věřící shromažďují před vchodem a přístup dovnitř měli pouze kněží). Mimo to Mithrův kult disponoval také mobilní oltáři s reliéfy, které bylo možno libovolně přesouvat, díky tomu se kult šířil prostřednictvím římských legií neobvyklou rychlostí a zakládání nových náboženských obcí bylo mnohem jednoduší.

Přestože se Mithra těšil v Římské říši značné úctě, nemohl zaujmout vedoucí postavení státního božstva. Za vlády císaře [[Aurelianus|Aureliána]] byl Mithras alespoň ztotožněn se státním aureliánským božstvem [[Sol (bůh)|Solem]] (dostal tak přízvisko ''Sol Invictus Mithras'') a jeho narození bylo slaveno 25. prosince v souvislosti s narozením Sola, jenže elitářská vyhraněnost znemožňovala mithraismu stát se masovým náboženstvím. Mithrova společenství navzdory rozříšení po celém impériu zůstávala málo početná. Původ božstva v Orientu, celkový cizokrajný nádech a kulturní spřízněnost s [[Sasánovská říše|Perskou říší]] (se kterou Řím často vedl vleklé války) mohla navíc vyvolávat v řadách římské veřejnosti jistou nedůvěru. Navíc vojenský charakter obřadů tolik oblíbený u vojáků znemožňoval přístup ženám, kult a jeho zasvěcení bylo přístupné pouze mužům. Ženy se musely alespoň spokojit s kulty jiných božstev, často se v okolí Mithrových svatyních nachází chrámy zasvěcené některé bohyni (převážně se jedná o bohyni [[Kybelé]], jejíž kult má také původ v [[Malá Asie|Malé Asii]]). Mithras a jeho kult tak zřejmě nevystupovali czelazcela samostatně, ale byli zřejmě plně integrováni dojako synkretická součást římského náboženství. Otcem Mithry neměl být nikdo jiný než bůh zvaný „Zeus Oromazd“ (synkretické spojení nejvyššího olympského boha [[Zeus|Dia]] a [[Ahura Mazda|Ahury Mazdy]], nejvyššího íránského božstva zoroastrismu).

Po zákazu pohanských krvavých obětí v Římské říši začíná rychlý úpadek Mithrova kultu, který byl závislý na obětech býka, kteréhojehož maso zasvěcenci jedli během kultovníchsakrálních slavnostíhostin a hostinkultovních slavností. Po ustanovení křesťanství hlavním státním náboženstvím Římské říše se mithraistické památky stávaly terčem útoků křesťanských věřících. Ti se snažili zahladit veškeré stopy po dříve oblíbeném římském bohu a spasiteli, který dříve býval pro křesťanství vážným konkurentem. Křesťané byli také toho názoru, že Mithrův kult se na křesťanských obřadech dopouštěl plagiátorství, měl je údajně vykrádat, kopírovat a zároveň tak křesťanství i zesměšňovat.