Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 5 213 bajtů ,  před 6 lety
bez shrnutí editace
[[Soubor:Fresque_Mithraeum_Marino.jpg|thumb|330px|Dobová římská freska zachycující "tzv. „''[[Tauroktonie|tauroktonii]]''", čili Mithru jak probodává býkakterak svou dýkou zabíjí býka. Mithra je zde zpodobněn v červeném perském oděvu a s typickou frýžskou čapkou. Po stranách jsou zpodobněny menší výjevy zachycující další významné události Mithrova života.]]
[[Soubor:Bible museum - Mithrasheiligtum.jpg|thumb|Rekonstrukce Mithrovy svatyně z dob starověkého Říma]]
 
'''Mithraismus''' (neboli '''kult boha Mithry''') byl náboženský synkretický směr pozdně starověkého Říma, svůj nejvyšší rozkvět a největší rozmach zažil v období pozdní antiky 1. až 4. století po Kristu. Ústřední postavou tohoto kultu byl bůh zvaný [[Mithras]] (božstvo i jméno je odvozené od indo-íránského solárního božstva zvaného [[Mithra]] - toto jméno má v [[avestština|avestštině]] význam zhruba: ''ten, který svazuje''), toto římské jméno bylo někdy doplňováno různými přídomky (například ''Mithras Tauroktonos''), v užším pojetí jeho kult sám o sobě. Kult byl z nejvyšší pravděpodobnosti synkretismem tradičního římského polyteismu (a římské mytologie), astrologie a perského náboženství [[zoroastrismus|zoroastrismu neboli pársismu]] (na které zřejmě z části navazoval), starověkého náboženství založeného prorokem [[Zarathuštra|Zarathuštrou]]. Mithrův kult přinesl do římského náboženství několik zbrusu nových prvků: zejména božstvo které obnovuje řád světa obětí kosmického býka a tajné iniciační rituály vedoucí ke spáse lidské duše (proto je kult označován jako ''mystéria'').
 
Hlavním cílem mithraismu byla spása člověkaduše, které lze dosáhnout postupným zasvěcením do mysterijních obřadů, plněním různých úkolů a příkazů (například postu) bylo možné postupně dosáhnout sedmi stupňů zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami sedmi planet (sblížení mithraismu, obdobně jako [[Gnóze|gnosticismu]], s [[Astrologie|astrologií]]). Ke každému iniciačnímu stupni hierarchie kultu byla přidělena jedna planeta (a zřejmě i božstvobožský patron).
 
== Charakteristika a původ kultu ==
== Sedm stupňů zasvěcení ==
[[Soubor:Mithraic Kronos of Florence.png|120px|thumb|left|Božstvo času Aión ([[Kronos]]) s klíčem a holí boha [[Janus]]e]][[File:Mithras petra genetrix Terme.jpg|160px|thumb|right|Mithras vystupuje ze skály.]]
Zasvěcenci během obřadů nosili pestrobarevná orientální roucha a masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům. Pro zájemce byl vstup do kultu zajišťován prostřednictvím speciálního obřadu - křtu, který spočíval ve vypálení (či vytetování) znamení (či znaku) na čelo,<ref>[[Tertullian]], ''De praescriptione haereticorum'' 40</ref><ref>Per Beskow, "Branding in the Mysteries of Mithras?", in ''Mysteria Mithrae'', ed. Ugo Bianchi (Leyden 1979), 487-501</ref> značka měla pravděpodobně tvar řeckého kříže nebo byla ve tvaru písmene ''X'' (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref>
Zmíněných sedm stupňů byly následující:
# '''''Corax''''', ''Corux'' či ''Corvex'' (havran či vrána) - první stupeň je spřízněný s planetou [[Merkur (planeta)|Merkur]] a božstvem [[Hermés]]/[[Merkur (mytologie)|Mercurius]], symboly stupně: havran, had, kalich a Hermova berla ''caduceus''
# '''''Nymphus''''' či ''Nymphobus'' (ženich) - druhý stupeň je spřízněný s planetou [[Venuše (planeta)|Venuší]] a bohyní [[Venuše (mytologie)|Venuší]], symboly: lampa, diadém, zvonek a závoj
# '''''Miles''''' (voják) - třetí stupeň je spřízněný s planetou [[Mars (planeta)|Mars]] a bohem [[Mars (mytologie)|Martem]], symboly: měšec, přilba, kopí, buben, opasek a hrudní krunýř
# '''''Leo''''' (lev)- čtvrtý stupeň je spřízněný s planetou [[Jupiter (planeta)|Jupiter]] a bohem [[Jupiter (mytologie)|Jupiterem]], symboly: batillum, sistrum, vavřínový věnec a znak blesku (symbol řeckého [[Zeus|Dia]] a římského Jupitera)
# '''''Perses''''' (Peršan) - pátý stupeň je spřízněný s [[Měsíc|Lunou (Měsícem)]] a měsíční bohyní [[Luna (mytologie)|Lunou]], symboly: srp, prak, frýžská čapka, měsíc a hvězdy
# '''''Heliodromus''''' (sluneční běžec) - šestý stupeň je spřízněný se [[Sluncem|Sluncem]] a slunečním bohem [[Sol (bůh)|Solem]]/[[Hélios|Héliem]], symboly: pochodeň, bič, plášť a podobizny Hélia
# '''''Pater''''' (otec) - sedmý nejvyšší stupeň je spřízněný s planetou [[Saturn (planeta)|Saturnem]] a bohem [[Saturn (bůh)|Saturnem]]/[[Kronos|Kronem]], který je zde vyobrazen jako bytost zvaná [[Aión]] (samostatný bůh interpretovaný jako vládce času, popřípadě jako podoba Saturna či Krona - všichni tři bohové se svou úlohou i charakteristikou shodují), ten je zobrazován se lví hlavou a kterak drží v rukou hůl boha [[Janus]]e a klíče (patrně od nebeské brány), symboly stupně jsou: mitra (pokrývka hlavy otců), pastýřská hůl, roucho a prsten s drahokamem. Hlavou celého stupně i kultu byl otec s titulem '''''Otec otců'''''.
 
Není známo nakolik je helénský a římský mithraismus pokračovatelem perského [[Zoroastrismus|zoroastrismu]]. Úcta k Mithrovi byla v [[Perská říše|Persii]] velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou kultu, byl zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž se natrvalo stal druhořadým bohem.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Z toho důvodu se pozdější helénský mithraismus nemohl uchytit v [[Persie|Persii]], ale našel si stoupence v nábožensky tolerantní [[Starověký Řím|Římské říši]], kde se hojně šířil během 1. století n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie).
== Charakteristika ==
Zasvěcenci během obřadů nosili pestrobarevná roucha a masky, které odpovídaly jednotlivým stupňům. Pro zájemce byl vstup do kultu zajišťován prostřednictvím speciálního obřadu - křtu, který spočíval ve vypálení (či vytetování) znamení (či znaku) na čelo,<ref>[[Tertullian]], ''De praescriptione haereticorum'' 40</ref><ref>Per Beskow, "Branding in the Mysteries of Mithras?", in ''Mysteria Mithrae'', ed. Ugo Bianchi (Leyden 1979), 487-501</ref> značka měla pravděpodobně tvar řeckého kříže nebo byla ve tvaru písmene ''X'' (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref>
 
Mithra je sice původem indo-íránský bůh, ale na území Persie (dnešní Írán) nebyla kupodivu nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek mithraismu. To může být také důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla v Persii, nýbrž se postupně vyvíjela až v helénistickém světě, kam se perský bůh dostal prostřednictvím obchodu či výbojů. Mithra byl také velice oblíbený v [[Pontus|Pontském království]] (několik zdejších králů neslo také mimo jiné jméno ''Mithradatés'', což doslova znamená „''daný Mithrou''“). Mithrův kult se rozvíjel na území Malé Asie (zejména Pontské království), po dobytí Pontu [[Pompeius|Pompeiem]] se Mithrův kult začal patrně objevovat u kilikijských pirátů. Prvním římským šiřitelem kultu byla patrně arménská legie, která se účastnila války proti pirátům a dříve proti Pontu. Také někteří piráti byli původně tvořeni z bývalé armády Mithridata.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19-24</ref>, aby pak postupně byl ovlivňován [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římskou]] kulturou, orientálním prostředím Malé Asie, řecko-římskými náboženskými představami, antickou [[astrologie|astrologií]] a možná dokonce i [[křesťanství]]m.<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref>
Není známo nakolik je helénský a římský mithraismus pokračovatelem perského zoroastrismu. Úcta k Mithrovi byla v Persii velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou kultu, byl zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž se natrvalo stal druhořadým bohem.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Z toho důvodu se pozdější helénský mithraismus nemohl uchytit v [[Persie|Persii]], ale našel si stoupence v nábožensky tolerantní [[Starověký Řím|Římské říši]], kde se hojně šířil během 1. století n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie).
 
Mithra je sice původem indo-íránský bůh, ale na území Persie (dnešní Írán) nebyla kupodivu nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek mithraismu. To může být také důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla v Persii, nýbrž se postupně vyvíjela až v helénistickém světě, kam se perský bůh dostal prostřednictvím přejímání. Mithra byl také velice oblíbený v [[Pontus|Pontském království]] (několik zdejších králů neslo také mimo jiné jméno ''Mithradatés'', což doslova znamená „''daný Mithrou''“). Po porážce Pontského království Římem se Mithrův kult začal římským impériem prostřednictvím legionářů, zprvu se objevil u arménské legie. Robert Turcan je toho názoru, že Mithrův kult se rozvíjel na území Malé Asie (zejména Pontské království), po jeho porážce se rodící mithraismus stal náboženstvím kilikijských pirátů, kteří byli tvořeni také bývalými vojáky Pontu.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19-24</ref>, aby pak postupně byl ovlivňován [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římskou]] kulturou, orientálním prostředím Malé Asie, řecko-římskými náboženskými představami, antickou [[astrologie|astrologií]] a možná dokonce i [[křesťanství]]m.<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref>
 
Mithrovské mýty se nám nedochovali, ale z kamenných reliéfů přenosných oltárů můžeme vyčíst kultický příběh. Mithras je bůh, který se zrodil (či byl stvořen) ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody či sklízel obilí nebo zasáhl šípem skálu, ze které pak vytryskl pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého se mu podařilo zkrotit.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Někdy je zobrazován kterak na zkroceném býkovi jezdí. Jeho největším skutkem je však býkova smrt. Ústředním motivem příběhu je výjev zvaný ''tauroktonie'' - na něm je bůh Mithras zobrazen kterak bodá svůj meč (či dýku) do hřbetu velkého býka. Tento akt představoval oběť během kterého je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu.
 
Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla, jako mladý bojovník, kosmokrátor (vládce universa) a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje veškerý život, proto byl chápán jako spasitel. Jeho kult byl velice oblíbený v římských legiích ia v řadách městských úředníků.
 
Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila podzemní svatyně (zvaná ''mithraeum'') s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova mytologického života. Ústředním výjevem vnitřku chrámu byl oltář s již zmíněnou ''tauroktonií'' - výjevu Mithry, kterak zabíjí býka.
 
== Sedm stupňů zasvěcení ==
[[Soubor:MithraReliefvert.jpg|230px|thumb|Oboustranný reliéf, přelom 2. a 3. stol. n. l. ([[Louvre|Muzeum Louvre]])]]
 
Zmíněných sedm stupňů bylo následujících:
{|class="wikitable sortable" style="font-size: 100%"
! style="background:#e3e3e3;" | Číslo
! style="background:#e3e3e3;" | Symbol stupně
! style="background:#e3e3e3;" | Název
! style="background:#e3e3e3;" | Překlad
! style="background:#e3e3e3;" | Spřízněná planeta
! style="background:#e3e3e3;" | Spřízněné božstvo (patron)
! style="background:#e3e3e3;" | Symboly a atributy
|-
| 1.
|
| '''''Corax''''', '''''Corux''''' či '''''Corvex'''''
| havran či vrána
| [[Merkur (planeta)|Merkur]]
| [[Hermés]]/[[Merkur (mytologie)|Mercurius]]
| havran, had, kalich a Hermova berla ''caduceus''
|-
| 2.
|
| '''''Nymphus''''' či '''''Nymphobus'''''
| ženich
| [[Venuše (planeta)|Venuše]]
| [[Venuše (mytologie)|Venuše]]
| lampa, diadém, zvonek a závoj
|-
| 3.
|
| '''''Miles'''''
| voják
| [[Mars (planeta)|Mars]]
| [[Mars (mytologie)|Mars]]
| měšec, přilba, kopí, buben, opasek a hrudní krunýř
|-
| 4.
| [[Soubor:4th panel Mitreo di Felicissimus Ostia Antica 2006-09-08.jpg|80px]]
| '''''Leo'''''
| lev
| [[Jupiter (planeta)|Jupiter]]
| [[Jupiter (mytologie)|Jupiter]]
| ''batillum'', ''sistrum'', vavřínový věnec a symbol blesku (atribut řeckého [[Zeus|Dia]] a římského Jupitera)
|-
| 5.
| [[Soubor:5th panel Mitreo di Felicissimus Ostia Antica 2006-09-08.jpg|80px]]
| '''''Perses'''''
| Peršan
| [[Měsíc|Luna (Měsíc)]]
| [[Luna (mytologie)|Luna]]
| krátký meč ''akinakes'', srp, prak, frýžská čapka, měsíc a hvězdy
|-
| 6.
| [[Soubor:6th panel Mitreo di Felicissimus Ostia Antica 2006-09-08.jpg|80px]]
| '''''Heliodromus'''''
| sluneční běžec
| [[Slunce]]
| [[Sol (bůh)|Sol]]/[[Hélios]]
| pochodeň, bič, plášť a podobizny boha Hélia
|-
| 7.
| [[Soubor:7th panel Mitreo di Felicissimus Ostia Antica 2006-09-08.jpg|80px]]
| '''''Pater'''''
| otec
| [[Saturn (planeta)|Saturn]]
| [[Saturn (bůh)|Saturn]]/[[Kronos]]/[[Aión]]
| mitra (pokrývka hlavy otců), pastýřská hůl, roucho, kápě a prsten s drahokamem
|-
|}
 
Sedmý nejvyšší stupeň je spřízněný s planetou [[Saturn (planeta)|Saturnem]] a bohem [[Saturn (bůh)|Saturnem]]/[[Kronos|Kronem]], který je zde vyobrazen jako bytost zvaná [[Aión]] (samostatný bůh interpretovaný jako vládce času, popřípadě jako podoba Saturna či Krona - všichni tři bohové se svou úlohou i charakteristikou shodují), ten je zobrazován se lví hlavou kterak drží v rukou hůl boha [[Janus]]e (římského boha dveří, bran, vchodů, začátků a konců) a klíče či dvou klíčů (patrně od nebeské brány). Nejvyšší hodností sedmého stupně (i kultu) byl otec s titulem '''''Otec otců'''''.
 
== Kult Sol Invictus ==
[[Soubor:Ostia Antica Mithraeum.jpg|thumb|280px|Dochovaná Mithrova podzemní svatyně v Ostii nedaleko Říma]]
Raná křesťanská církev často kritizovala a obviňovala Mithrova mystéria z kopírování a parodování křesťanských obřadů. Mithra hrál v mithraismu úlohu spasitele stejně jako [[Ježíš Kristus|Kristus]] v [[křesťanství]]. Narození Mithry se v [[Řím]]ě slavilo 25. prosince během svátku Nepřemožitelného Slunce (Sol Invictus), kdy jsou slavena narození dalších slunečních božstev. Mithras je podobný dvěma antickým bohům slunce, římskému aureliánskému bohu [[Sol (bůh)|Solovi]] (který je často zobrazován jako božstvo podřízené Mithrovi) a řeckému [[Hélios|Héliovi]], na výjevech mithraistických oltáří je zde zobrazení Sola a Mithry, jak si nad oltářem tisknou ruce (''dexiósis''), a cyklus vyobrazení je ukončen výjevem, na němž je Mithra zobrazován, kterak vystupuje na Solův sluneční vůz.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 46</ref>
[[Soubor:Bible museum - Mithrasheiligtum.jpg|thumb|280px|Rekonstrukce Mithrovy podzemní svatyně z období starověkého Říma]]
{{Různé významy|druhý= náboženských reformách císaře [[Aurelianus|Aureliána]]|stránka=Aurelianus}}
Raná křesťanská církev kritizovala a obviňovala Mithrova mystéria z kopírování a parodování křesťanských obřadů. Mithra hrál v mithraismu úlohu spasitele stejně jako [[Ježíš Kristus|Kristus]] v [[křesťanství]]. Narození Mithry se v [[Řím]]ě slavilo 25. prosince během svátku Nepřemožitelného Slunce (Sol Invictus), kdy jsou slavena narození dalších slunečních božstev. Mithras je podobný dvěma antickým bohům slunce, římskému aureliánskému bohu [[Sol (bůh)|Solovi]] (který je často zobrazován jako božstvo podřízené Mithrovi) a řeckému [[Hélios|Héliovi]], na výjevech mithraistických oltáří je zde zobrazení Sola a Mithry, jak si nad oltářem tisknou ruce (''dexiósis''), a cyklus vyobrazení je ukončen výjevem, na němž je Mithra zobrazován, kterak vystupuje na Solův sluneční vůz.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 46</ref>
 
== Zeitgeist The Movie ==
{{Různé významy|druhý= dokumentárním filmu|stránka=Zeitgeist The Movie}}
Zmínky o Mithrově kultu se objevily také ve známém dokumentárním filmu zvaném [[Zeitgeist The Movie|Zeitgeist]]. V první části pořadu zvaném „Největší příběh všech dob“ se film zaobírá náboženstvím, konkrétně kultem slunce a vlivem astrologie na náboženské kulty. Film interpretuje starověké kulty včetně toho Mithrova interpretuje jako přímé předchůdce [[křesťanství]]. Křesťanství mělo být pouze plagiátem mithraismu a dalších kultů starověku. Film se zaobírá otázkou, proč byly ve většině mytologiích starověku obsaženy zrovna tyto vlastnosti: (Narození z panny, 25. prosinec, počet následovníků, smrt po tři dny a vzkříšení z mrtvých). Faktem je, že údaje uváděné filmem o Mithrovi (''Persie, asi 1200 př. n. l., zrozen 25. prosince z panny Mehr v jeskyni, měl 12 učedníků, konal zázraky a tři dny po smrti vstal z mrtvých'') nejsou pravdivé ani ničím podložené. Dochované příběhy na Mithrových stélách, obrazech a reliéfech nikde nenaznačují, že by se bůh narodil z panny, měl 12 účedníků a vstal z mrtvých, je tedy nutno tyto informace uváděné filmem chápat jako mylné či lživé. Četná Mithrova zobrazení a sochy zachycují Mithru, kterak se svévolně rodí ze skály.
 
== Závěr ==
Mithrův kult se objevuje v Římské říši v době, kdy upadá význam tradičních římských kultů a věřící lidé se zaobírají novými náboženskými myšlenkami (například spásou lidské duše a životem po smrti), roste tak oblíbenost antických mysterijních kultů, které tuto spásu (či alespoň osvícení) zajišťují. V této době se na scéně objevuje také nové náboženství - křesťanství.
 
Přestože se Mithra těšil v Římské říši značné úctě, nemohl zaujmout vedoucí postavení státního božstva. Za vlády císaře [[Aurelianus|Aureliána]] byl Mithras alespoň ztotožněn se státním aureliánským božstvem [[Sol (bůh)|Solem]] (dostal tak přízvisko ''Sol Invictus Mithras''), jenže elitářská vyhraněnost znemožňovala mithraismu stát se masovým náboženstvím. Mithrova společenství navzdory rozříšení po celém impériu zůstávala málo početná. Původ božstva v Orientu, celkový cizokrajný nádech a kulturní spřízněnost s [[Sasánovská říše|Perskou říší]] (se kterou Řím často vedl vleklé války) mohla navíc vyvolávat v řadách římské veřejnosti jistou nedůvěru. Navíc vojenský charakter obřadů tolik oblíbený u vojáků znemožňoval přístup ženám, kult a jeho zasvěcení bylo přístupné pouze mužům. Ženy se musely alespoň spokojit s kulty jiných božstev, často se v okolí Mithrových svatyních nachází chrámy zasvěcené některé bohyni (převážně se jedná o bohyni [[Kybelé]], jejíž kult má také původ v [[Malá Asie|Malé Asii]]). Mithras a jeho kult tak zřejmě nevystupovali czela samostatně, ale byli zřejmě plně integrováni do římského náboženství. Otcem Mithry neměl být nikdo jiný než bůh zvaný „Zeus Oromazd“ (synkretické spojení nejvyššího olympského boha [[Zeus|Dia]] a [[Ahura Mazda|Ahury Mazdy]], nejvyššího božstva zoroastrismu).
 
== Zánik ==
Po zákazu pohanských krvavých obětí v Římské říši začíná rychlý úpadek Mithrova kultu, který byl závislý na obětech býka, kterého zasvěcenci jedli během kultovních slavností a hostin. Po ustanovení křesťanství hlavním státním náboženstvím Římské říše se mithraistické památky stávaly terčem útoků křesťanských věřících. Ti se snažili zahladit veškeré stopy po dříve oblíbeném římském bohu a spasiteli, který dříve býval pro křesťanství vážným konkurentem.
 
== Odkazy ==