Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 4 554 bajtů ,  před 6 lety
bez shrnutí editace
[[Soubor:Bible museum - Mithrasheiligtum.jpg|thumb|Rekonstrukce Mithrovy svatyně z dob starověkého Říma]]
 
'''Mithraismus''' (neboli '''kult boha Mithry''') byl náboženský synkretický směr starověkého Říma, jehožsvůj ústřednínejvyšší postavourozkvět byla bůhnejvětší čirozmach synzažil božív období 1. až 4. století po Kristu. Ústřední postavou tohoto kultu byl bůh zvaný '''[[Mithras''']] (nebolibožstvo ''i jméno je odvozené od indo-íránského solárního božstva zvaného [[Mithra'',]] - toto jméno má v [[avestština|avestštině]] význam zhruba: ''ten, který svazuje''), toto římské jméno bylo někdy doplňováno různými přídomky (například ''Mithras Tauroktonos''), v užším pojetí jeho kult sám o sobě. MělKult pravděpodobněbyl navazovatz nanejvyšší původnípravděpodobnosti synkretismem tradičního římského polyteismu (a římské mytologie), astrologie a perského náboženství [[zoroastrismus|zoroastrismu neboli pársismu]]. Hlavním(na cílemkteré mithraismuzřejmě bylaz spásačásti lidské dušenavazoval), kteréstarověkého lzenáboženství dosáhnoutzaloženého zasvěcenímprorokem [[Zarathuštra|Zarathuštrou]]. Mithrův kult přinesl do mystérií.římského Plněnímnáboženství různýchněkolik příkazůzbrusu (napříkladnových postu)prvků: bylozejména možnébožstvo postupněkteré dosáhnoutobnovuje 7řád stupňůsvěta zasvěcení,obětí jimžkosmického odpovídábýka představaa stoupánítajné dušeiniciační zemřeléhorituály kvedoucí nebike sféramispáse 7lidské planetduše (sblíženíproto mithraismu,je obdobněkult označován jako [[Gnóze|gnosticismu]] s [[Astrologie|astrologií]]mystéria).
 
Hlavním cílem mithraismu byla spása člověka, které lze dosáhnout zasvěcením do mysterijních obřadů, plněním různých úkolů a příkazů (například postu) bylo možné postupně dosáhnout sedmi stupňů zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami sedmi planet (sblížení mithraismu, obdobně jako [[Gnóze|gnosticismu]], s [[Astrologie|astrologií]]). Ke každému iniciačnímu stupni hierarchie kultu byla přidělena jedna planeta (a zřejmě i božstvo).
 
== Sedm stupňů zasvěcení ==
[[Soubor:Mithraic Kronos of Florence.png|120px|thumb|Božstvo Aión ([[Kronos]]) s klíčem a holí]]
Zmíněných sedm stupňů byly následující:
# '''''Corax''''', ''Corux'' či ''Corvex'' (havran či vrána) - první stupeň je spřízněný s planetou [[Merkur (planeta)|Merkur]] a božstvem [[Hermés]]/[[Merkur (mytologie)|Mercurius]], symboly stupně: havran, had, kalich a Hermova berla ''caduceus''
# '''''Nymphus''''' či ''Nymphobus'' (ženich) - druhý stupeň je spřízněný s planetou [[Venuše (planeta)|Venuší]] a bohyní [[Venuše (mytologie)|Venuší]], symboly: lampa, diadém, zvonek a závoj
# '''''Miles''''' (voják) - třetí stupeň je spřízněný s planetou [[Mars (planeta)|Mars]] a bohem [[Mars (mytologie)|Martem]], symboly: měšec, přilba, kopí, buben, opasek a hrudní krunýř
# '''''Leo''''' (lev)- čtvrtý stupeň je spřízněný s planetou [[Jupiter (planeta)|Jupiter]] a bohem [[Jupiter (mytologie)|Jupiterem]], symboly: batillum, sistrum, vavřínový věnec a znak blesku (symbol řeckého [[Zeus|Dia]] a římského Jupitera)
# '''''Perses''''' (Peršan) - pátý stupeň je spřízněný s [[Měsíc|Lunou (Měsícem)]] a měsíční bohyní [[Luna (mytologie)|Lunou]], symboly: srp, prak, frýžská čapka, měsíc a hvězdy
# '''''Heliodromus''''' (sluneční běžec) - šestý stupeň je spřízněný se [[Sluncem|Sluncem]] a slunečním bohem [[Sol (bůh)|Solem]]/[[Hélios|Héliem]], symboly: pochodeň, bič, plášť a podobizny Hélia
# '''''Pater''''' (otec) - sedmý nejvyšší stupeň je spřízněný s planetou [[Saturn (planeta)|Saturnem]] a bohem [[Saturn (bůh)|Saturnem]]/[[Kronos|Kronem]], který je zde vyobrazen jako bytost zvaná [[Aión]] (samostatný bůh interpretovaný jako vládce času, popřípadě jako podoba Saturna či Krona - všichni tři bohové se svou úlohou i charakteristikou shodují), ten je zobrazován se lví hlavou a kterak drží v rukou hůl boha [[Janus]]e a klíče (patrně od nebeské brány), symboly stupně jsou: mitra (pokrývka hlavy otců), pastýřská hůl, roucho a prsten s drahokamem. Hlavou celého stupně i kultu byl otec s titulem '''''Otec otců'''''.
 
== Charakteristika ==
ZmíněnýchZasvěcenci sedmběhem stupňůobřadů neslonosili názvypestrobarevná ''Corax''roucha (Havran),a ''Nymphus'' (Ženich)masky, ''Miles''které (Voják),odpovídaly ''Leo''jednotlivým (Lev),stupňům. ''Perses''Pro (Peršan),zájemce ''Heliodromus''byl (Slunečnívstup běžec)do akultu nakoneczajišťován ''Pater''prostřednictvím (Otec).speciálního Zasvěcenciobřadu během- obřadůkřtu, nosilikterý masky,spočíval kteréve odpovídalyvypálení jednotlivým(či stupňům.vytetování) Zasvěcenýmznamení během(či křtu byloznaku) na čele vytetováno znamení neznámé podobyčelo,<ref>[[Tertullian]], ''De praescriptione haereticorum'' 40</ref><ref>Per Beskow, "Branding in the Mysteries of Mithras?", in ''Mysteria Mithrae'', ed. Ugo Bianchi (Leyden 1979), 487-501</ref> značka měla pravděpodobně tvar řeckého kříže nebo byla ve tvaru písmene ''X'' (Hostilianův portrét), není to však jasně prokázáno.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref>
 
Není známo nakolik je helénský a římský mithraismus pokračovatelem perského zoroastrismu. Úcta k Mithrovi byla v Persii velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou kultu, byl zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž se natrvalo stal druhořadým bohem.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Z toho důvodu se pozdější helénský mithraismus nemohl uchytit v [[Persie|Persii]], ale našel si stoupence v nábožensky tolerantní [[Starověký Řím|Římské říši]], kde se hojně šířil během 1. století n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie).
 
Mithra je sice původem indo-íránský bůh, ale na území Persie (dnešní Írán) nebyla kupodivu nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek mithraismu. To může být také důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla v Persii, nýbrž se postupně vyvíjela až v helénistickém světě, kam se perský bůh dostal prostřednictvím přejímání. Mithra byl také velice oblíbený v [[Pontus|Pontském království]] (několik zdejších králů neslo také mimo jiné jméno ''Mithradatés'', což doslova znamená „''daný Mithrou''“). Po porážce Pontského království Římem se Mithrův kult začal římským impériem prostřednictvím legionářů, zprvu se objevil u arménské legie. Robert Turcan je toho názoru, že Mithrův kult se rozvíjel na území Malé Asie (zejména Pontské království), po jeho porážce se rodící mithraismus stal náboženstvím kilikijských pirátů, kteří byli tvořeni také bývalými vojáky Pontu.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19-24</ref>, aby pak postupně byl ovlivňován [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římskou]] kulturou, orientálním prostředím Malé Asie, řecko-římskými náboženskými představami, antickou [[astrologie|astrologií]] a možná dokonce i [[křesťanství]]m.<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref>
 
Mithrovské mýty se nám nedochovali, ale z kamenných reliéfů přenosných oltárů můžeme vyčíst kultický příběh. Mithras je bůh, který se zrodil (či byl stvořen) ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody či sklízel obilí nebo zasáhl šípem skálu, ze které pak vytryskl pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého se mu podařilo zkrotit.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Někdy je zobrazován kterak na zkroceném býkovi jezdí. Jeho největším skutkem je však býkova smrt. Ústředním motivem příběhu je výjev zvaný ''tauroktonie'' - na něm je bůh Mithras zobrazen kterak bodá svůj meč (či dýku) do hřbetu velkého býka. Tento akt představoval oběť během kterého je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu.
 
Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla, jako mladý bojovník a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje veškerý život, proto byl chápán jako spasitel. Jeho kult byl velice oblíbený v římských legiích i v řadách městských úředníků.
Není známo, proč helénský a římský mithraismus není přímým pokračovatelem perského zoroastrismu. Úcta k Mithrovi byla v Persii velice výrazná, avšak Mithra byl zastíněn nejvyšším božstvem [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž byl odsunut na vedlejší kolej.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Proto se mithraismus neuchytil v [[Persie|Persii]], nýbrž až v [[Starověký Řím|římské říši]], kde byl silně rozšířen hlavně v 1. století (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce v Británii). V Íránu nebyla dosud nalezena žádná svatyně ani tauroktonie, což je důkaz, že Mithrova mystéria nevznikla v Persii, nýbrž v helénistickém světě. Mithra byl velice oblíbený v [[Pontus|království Pontus]] (zdejší králové nesli jméno ''Mithradatés'', což znamená doslova "''daný Mithrou''"). Po porážce království Pontus Římem začaly spousty Mithrových vyznavačů včetně bývalé pontské armády tvořit významný počet v řadách kilikijských pirátů, což je zřejmý důkaz, že mithraismus se začal vytvářet v Malé Asii<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19-24</ref> a později podlehl vlivům [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římského]] [[pohanství]], [[Starověk|antiky]], objevů řeckých [[astrologie|astrologů]] a možná i [[křesťanství]].<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref>
 
Mithras se vynořil či zrodil ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody či sklízel obilí, a dále zasáhl šípem skálu, ze které pak vytryskl pramen. Mithra poté musel pronásledovat býka, kterého se mu podařilo zkrotit.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Mithras byl prezentován jako bůh slunce a bojovník, jeho kult byl velice populární v římské armádě. Shromaždiště účastníků Mithrových mystérií tvořila podzemní svatyně (zvaná ''mithraeum'') s oltářem, zdobeným výjevy z Mithrova mytologického života. Ústředním výjevem vnitřku chrámu bylabyl tzv.oltář s již zmíněnou ''[[tauroktonie]]tauroktonií'', což byl- výjevvýjevu Mithry, kterak zabíjí býka.
 
== Kult Sol Invictus ==
Raná křesťanská církev často kritizovala a obviňovala Mithrova mystéria z kopírování a parodování křesťanských obřadů. Mithra hrál v mithraismu úlohu spasitele stejně jako [[Ježíš Kristus|Kristus]] v [[křesťanství]]. Narození Mithry se v [[Řím]]ě slavilo 25. prosince během svátku Nepřemožitelného Slunce (Sol Invictus), kdy jsou slavena narození dalších slunečních božstev. Mithras je podobný dvěma antickým bohům slunce, římskému aureliánskému bohu [[Sol (bůh)|Solovi]] (který je často zobrazován jako božstvo podřízené Mithrovi) a řeckému [[Hélios|Héliovi]], na výjevech mithraistických oltáří je zde zobrazení Sola a Mithry, jak si nad oltářem tisknou ruce (''dexiósis''), a cyklus vyobrazení je ukončen výjevem, na němž je Mithra zobrazován, kterak vystupuje na Solův sluneční vůz.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 46</ref>