Jean-Jacques Rousseau: Porovnání verzí

== Myšlenky ==

Rousseauovo dílo brojí proti dědičné [[buržoazie|buržoazii]] a probouzí prvek, jenž byl v [[klasicismus|klasicistní]] literatuře utlumen: citovost. Citovost jakožto základ [[lidská práva|lidských práv]] i povinností. Ale jeho vliv došel plného uplatnění až ve [[Francouzská revoluce|Francouzské revoluci]]: [[politika|politický]] myslitel Rousseau se stal jejím duchovním otcem a revolucionáři, ať na jedné či na druhé straně, se na něj nespočetněkrát odvolávali. I po uklidnění revolučních vášní Rousseauovo dílo pokračovalo svým vlastním životem: na pokraji nového světa [[průmyslová revoluce|průmyslové revoluce]] ztělesňovalo obavy z pokroku; je rovněž nositelkou prvních znaků moderní literatury, jmenovitě literatury [[autobiografie|autobiografické]].

 

Jean-Jacques Rousseau byl sice významným autorem a vzorem pro tisíce následovníků a budoucích příznivců, kteří mu přezdívali '''Filozof''' s velkým „F“ (poprvé od dob [[Aristotelés|Aristotelových]]), jeho osobní život byl však značně kontroverzní, zejména z dnešního hlediska (jak je ztělesňuje např. kniha [[Paul Johnson|Paula Johnsona]] ''Intelektuálové''). Ačkoliv volal po návratu k [[příroda|přírodě]], sám se v ní zdržoval jen krátkodobě (nanejvýš několik dní). A přestože kritizoval dědičnost stavů a [[šlechta|šlechtické]] konvence, rád přijímal pozvání bohatých šlechtických hostitelů a nezdráhal se přijímat finanční dary (odtud pochází notoricky známá příhoda, kdy se Rousseau nedostavil na banket, kde mu měl samotný [[Ludvík XVI.]] udělit doživotní důchod, nikoli z filozofických důvodů, ale pro útrapy spojené s nemocí [[moč]]ových cest). Psal o ideální [[pedagogie|výchově]] k [[přirozenost]]i a nezkaženosti, avšak svých pět dětí umístil brzy po narození do hrůzných podmínek tehdejších [[sirotčinec|sirotčinců]] (v ústavu, kam je umístil, se dospělosti dožívalo jen asi 5 % chovanců, 2/3 umíraly již v 1. roce věku). Ačkoliv se k většině svých neduhů a filozofických nedokonalostí přiznal ve svém díle ''Vyznání'' (''Les Confessions''), dodnes zůstává rozporuplnou a mnoha způsoby interpretovanou i dezinterpretovanou postavou.