Hughes H-4 Hercules: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
Řádek 26:
Krátce po zadání požadavku na vývoj se setkali [[průmyslník|průmyslníci]] [[Henry J. Kaiser]] a [[Howard Hughes]] a jejich spolupráce vyústila v návrh letadla HK-1, které mělo být do té doby největším postaveným letadlem a mělo unést 1 [[tank]] [[M4 Sherman]] nebo 750 plně vyzbrojených vojáků (18 [[Četa (vojenství)|čet]]). HK v názvu stroje bylo vytvořeno z prvních písmen příjmení průmyslníků Hughes-Kaiser. Ministerstvu se návrh zamlouval a ještě v roce 1942 byla sepsána smlouva na 3 stroje postavené během následujících 2 let.
 
Protože Henry J. Kaiser byl ocelář a stavitel [[Loď|lodí]] ([[Liberty (loď)|Liberty]]), odešel z projektu a další konstrukci letadla se věnoval již jen Howard Hughes a jeho vrchní šéf[[konstruktér]] [[Glenn Odekirk]]. Potíže s konstrukcí tak obrovského [[Dřevo|dřevěného]] letadla ovšem projekt zbrzdily natolik, že po roce [[1944]] již přestal být pro vládu naléhavý.
Stroj byl po odchodu Kaisera přejmenován na H-4 (nestačilo odebrat K z názvu, [[Hughes H-1 Racer|H-1]] se již jmenoval Hughesův letoun pro rychlostní rekord), časem ovšem u netrpělivých [[senát|senátor]]ů dostal také hanlivé přezdívky ''„Létající sklad dříví“ (Flying Lumberyard)'' nebo ''„Smrková husa“ (Spruce Goose)''. Zvlášť druhá přezdívka ukazovala na neobeznámenost politiků s projektem, letoun H-4 totiž nebyl stavěn ze [[Smrk|smrkového]], ale převážně z lehkého a odolného [[Bříza|březového]] dřeva s [[Laminace|laminací]] a látky. Smrk byl použit pouze v malém množství, stejně jako [[javor]], [[topol]] a [[balsa]].
 
Stavba letadla nebyla pro použití ve druhé světové válce dokončena včas a protahovala se nakonec až do roku [[1947]]. Dne 6. srpna 1947 musel Howard Hughes obhajovat před vyšetřovacím výborem senátu použití tehdy obrovské částky 22 milionů [[Americký dolar|USD]] z veřejných prostředků na tento nedokončený projekt (sám ovšem do projektu vložil vlastních dalších 18 milionů USD). Slyšení bylo odročeno, čehož Hughes využil k dokončení projektu.
 
Dne 2. listopadu 1947 byl poté proveden první a zároveň poslední [[let]]. Uskutečnil se v [[přístav]]u v [[Los Angeles]] a, na palubě byli vedle [[pilot]]ujícího Howarda Hughese i [[kopilot]] [[Dave Grant]], [[Letecký inženýr|letečtí inženýři]], [[Letecký mechanik|mechanici]] a pozvaní [[novinář]]i a zástupci průmyslu (celkem 32 osob). Letoun uletěl ve výšce 70 [[Angloamerická měrná soustava|stop]] (21 metrů) rychlostí 217 km/h vzdálenost asi jedné [[Angloamerická měrná soustava|míle]] (1,6 km). Tato prezentace však neměla velkou vypovídací schopnost o skutečné letuschopnosti stroje, protoženeb mimo to, že letoun nesl jen minimální zátěž, neopustil oblast zvýšeného vztlaku, působící na minimálních letových výškách (přízemního efektu). Letoun nesl během letu [[Imatrikulace (letectví)|imatrikulaci]] NX37602, tajež byla později změněna na N37602. V době svého prvního letu byl H-4 Hercules 3x větší než jakýkoliv do té doby postavený letoun a 6x větší než běžná letadla své doby.
 
H-4 Hercules byl po letu vrácen zpět do [[Klimatizace|klimatizovaného]] [[hangár]]u, kde byl původně stavěn, a až do úmrtí Howarda Hughese v roce [[1976]] byl udržován v letuschopném stavu. V roce [[1980]] byl poté vystavován na [[Long Beach]] v [[Kalifornie|Kalifornii]], v hale sousedící s lodí [[Queen Mary (loď)|Queen Mary]]. [[Nemovitost]] i s oběma [[Technická památka|technickými památkami]] v roce [[1988]] získala [[The Walt Disney Company]], letadlo bylo následně rozebráno a na přelomu let [[1992]]/[[1993|93]] přemístěno do [[Evergreen Aviation Museum]] v [[McMinnville]], stát [[Oregon]], [[Spojené státy americké|USA]], kde je dnes (opět v celku) vystaveno.
 
Z hangáru o rozloze 29 000 m², kde byl H-4 Hercules stavěn, jsou nyní [[Filmový ateliér|filmové ateliéry]], av natáčelynichž se zdenatáčely například filmy [[Titanic (film, 1997)|Titanic]] nebo [[Po čem ženy touží]].
 
== Specifikace ==