Vláda Maxe Hussarka: Porovnání verzí

Vláda Maxe Hussarka nastoupila v situaci, kdy se již vojenská i diplomatická situace [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] rychle zhoršovala. K ekonomickým a sociální obtížím přibývaly rostoucí odstředivé tendence jednotlivých neněmeckých etnik, která žádala buď zásadní federalizaci monarchie nebo samostatné etnické státy. Hussarek se na počátku své vlády dohodl s přestaviteli [[Polský klub|Polského klubu]] na podpoře, čímž dočasně obnovil parlamentní většinu pro svůj kabinet (právě opozice Poláků vedla k pádu předchozí Seidlerovy vlády). Výraznější státoprávní ústupky ale nemohl provést, protože monarchie byla stále pod vlivem Německa. Dohodové velmoci mezitím uznaly československéčeskoslovenskou exilovou vládu. Debata o státním rozpočtu v [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské radě]] spuštěná 1. října 1918 již ukázala, že začíná rozpad státu. Čeští poslanci oznámili, že o české otázce se již nebude rozhodovat na předlitavském fóru ale na mezinárodní scéně. Podobně vystupovali Jihoslované. 5. října 1918 se Rakousko-Uhersko a Německo obrátily na amerického prezidenta Wilsona s žádostí o zahájení jednání o příměří. V následujících dnech se zhroutila balkánská fronta. Císař [[Karel I.]] ohlásil 15. října přetvoření Předlitavska ve federativní stát založený na etnických celcích. Pro tuto zamýšlenou reformu měla do čela státu nastoupit nová vláda, která by pak jednala s dohodovými mocnostmi. Kabinet Maxe Hussarka proto skončil a 25. října 1918 ho nahradila [[vláda Heinricha Lammasche]], která pak představovala poslední předlitavskou vládu v době faktického rozpadu monarchie.<ref>{{Citace monografie