Vodič (elektrotechnický výrobek): Porovnání verzí

(Doplnění obrázků a vlstností hliníkových vodičů)
Na základě mezinárodní technické normalizace, vzešlé z IEC již v době mezi světovými válkami, se pro vodiče a kabely používají tzv. '''jmenovité průřezy'''. Výrobci nejsou povinni vyrábět vodič tak, aby jeho geometrický průřez byl číselně roven jmenovité hodnotě, ale musí splnit jiné požadavky - příslušné předmětové normy (např. '''ČSN EN 60228''') stanoví pro každý jmenovitý průřez nejvyšší povolený odpor a nejvyšší možný průměr jádra, resp. použitých drátků. Není-li tedy skladba jádra stanovena přísněji, záleží jeho složení na vůli výrobce tak, aby splnil tento předpis. Velkou roli v tom totiž hraje například čistota kovu jádra.
 
Laicky známé jsou průřezy silových vodičů 0,5 - 0,75 - 1 - 1,5 - 2,5 - 4 - 6 - 10 mm2mm<sup>2</sup>, v signální technice se používají i nízké průřezy 0,14 - 0,22 - 0,35 - 0,5 - 0,75 - 0,85, v energetice naopak vysoké průřezy 10 - 16 - 25 - 35 - 50 - 70 - 95 - 120 - 150 - 185 mm2mm<sup>2</sup> i více. Mimoto jsou normalizované i jiné průřezy, které se používají zřídka - například 0,6, 2 nebo 8 mm2mm<sup>2</sup>.
 
=== Odlišné systémy značení ===
Neregistrovaný uživatel