Řády, vyznamenání a medaile Česka: Porovnání verzí

bez shrnutí editace
m (Bot: Odstranění 2 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q127731))
Bez shrnutí editace
Propůjčením nebo udělením '''[[státní vyznamenání|státních vyznamenání]]''' [[Česko|České republiky]] jednotlivcům oceňuje stát jejich vynikající občanské zásluhy o budování svobodné [[demokracie|demokratické]] společnosti, výsledky práce, úsilí o obranu vlasti, hrdinské a jiné výjimečné činy.
 
Vyznamenání jsou řády a medaile.:
* Řády – jsou vyšší formou vyznamenání; ''propůjčují'' se občanům České republiky a ''udělují'' se těm, kteří nejsou občany České republiky.
* Medaile – jsou nižší formou vyznamenání; ''udělují'' se.
Řádovými dny pro propůjčování a udělování vyznamenání občanům České republiky jsou [[1. leden]] a [[28. říjen]].
 
StátnimiStátními vyznamenáními České republiky jsou:
* [[Řád Bílého lva]]
* [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka]]
== Historie ==
{{Wikifikovat|část}}
Nová česká státní vyznamenání přirozeně navazují na bývalá československá vyznamenání, která prošla specifickým vývojem. Není obecně známo, že vlastně až do druhé světové války ani československá veřejnost, ani státní orgány necítily potřebu státních vyznamenání. Bylo to dáno reakcí na přemíru bývalých [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherských]] řádů a dekorací, které [[Revoluční národní shromáždění]] 10. prosince 1918 zákonem čísč. 61 spolu se šlechtickými tituly zrušilo. V dobové porevoluční euforii se tehdy zapomnělo na československé legionáře, pro něž politické a vojenské vedení zahraničního odboje založilo v roce 1918 několik vyznamenání za statečnost a za zásluhy. Toto nedopatření napravil až zákon čísč. 243/1920 Sb. z 10. února 1920, který tyto dekorace (včetně spojeneckých) umožnil nosit. Mezinárodní diplomatická etika spolu s potřebou vzájemného oceňování hlav států, členů diplomatického sboru a osobností vyvolala nezbytnost založení reprezentačního československého řádu, jímž se stal vládním nařízením čísč. 362/1922 ze dne 7. prosince 1922 Československý řád Bílého lva . Šlo o exkluzivní řád, dokonalý po výtvarné i odborně-technické stránce, který československou republiku důstojně reprezentoval po celých sedmdesát let. Podle svého statutu byl však určen jen pro občany cizích států.
 
V období druhé světové války vznikla na základě vládního nařízení čísč. 170 ze dne 19. června 1936 řada československých vojenských vyznamenání, které doplnily v poválečné době další řády a medaile. V letech 1948 až 1968 pak totalitní vedení státu přebudovalo celý systém státních vyznamenání a navíc vznikala nejrůznější resortní vyznamenání, takže nejenom obludně narůstal počet odměňovaných jednotlivců, kolektivů a institucí, ale i počet druhů vyznamenání, ve kterých se jen málokdo dokázal orientovat. Tato inflace „metálů“ zapříčinila v očích veřejnosti naprostý pokles vážnosti a významu státních vyznamenání. Proto se celkem logicky po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 vážně uvažovalo, zda má vůbec smysl zakládat nějaká nová demokratická vyznamenání. Nakonec však mezi poslanci Federálního shromáždění ČSFR, Kanceláří prezidenta republiky a odborníky převládl názor, že státní oceňování občanských a vojenských zásluh je jedním z tradičních projevů kulturní vyspělosti státu. Navíc většina zemí světa vyznamenání má, proto není důvod, aby náš stát na jejich obnovení v náležitém klasickém pojetí rezignoval.
 
Výsledkem politické vůle a odborného zpracování byl zákon čísč. 404/1990 Sb., o státních vyznamenáních ČSFR, který vytvořil jednoduchý a logický systém vyznamenání, nespojených s materiálními výhodami. Přes drobné systémové nedůslednosti a výrobně-technické nedostatky, způsobené časovou tísní se tento zákon osvědčil a umožnil odměnit ty občany, kteří nemohli být vyznamenání v období hegemonie komunistické strany. Zákon převzal Řád Bílého lva, jenž oproti socialistickému období opět rozšířil na pět tříd. Zůstalo však jeho výlučné určení pro občany jiných států. Systém dalších řádů byl omezen na občanský Řád T. G. Masaryka a na vojenský Řád M. R. Štefánika, oba v pěti třídách. Dále byla založena Medaile Za hrdinství a třístupňová Medaile Za zásluhy, obě odlišeny na stužce miniaturou zkřížených mečů pro vojáky. Vláda také mohla podle § 14 zákona zřídit pro příslušníky ozbrojených sil pamětní medaile.
 
Po rozpadu Československa teprve za půldruhého roku přijal Parlament České republiky zákon čísč. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních. Navázal na federální zákon o státních vyznamenáních a v několika směrech ho systémově vylepšil. Tvorba českého zákona probíhala odlišným způsobem než v případě zákona federálního. Ten byl vypracován týmem odborníků – specialistů při Kanceláři prezidenta republiky a zákon do Federálního shromáždění předložil prezident ČSFR, jenž měl tehdy zákonodárnou iniciativu. Oproti tomu návrh zákona o českých vyznamenáních předložila skupina poslanců vedená P. Tollnerem. Návrh byl konzultován odbornou komisí ze specialistů, zástupců Kanceláře prezidenta republiky, armády a poslanců. Konečnou redakci provedli zástupci výborů Sněmovny. V základních rysech byla dodržena koncepce státních vyznamenání tak, jak byla navrhována odborníky. Poslanci však z původního návrhu nezachovali Pamětní kříž odboje, který měl být udělován za boj proti každé totalitě, stejně jako neakceptovali Medaili Za nasazení v zahraničí a článek umožňující zakládat vojenské pamětné medaile. Tyto redukující škrty poslanců, jimž se zdálo, že těch vyznamenání je dostatečný počet, znemožnily vyjádřit úctu našim veteránům při padesátém výročí ukončení druhé světové války a stejně tak nebylo možné dekorovat vojáky působící v mezinárodních silách OSN v zahraničí.
 
Vůbec první česká vyznamenání z roku 1994 byla vytvořena podle odborných faleristických zásad v jednoduchém, přehledném a srozumitelném systému, v němž byly dodrženy obecné principy vzniklé staletým vývojem řádů a dekorací a užívané ve většině civilizovaných států světa.
Návrhy na propůjčení či udělení vyznamenání může předložit prezidentovi Poslanecká sněmovna, Senát, nebo vláda, ovšem prezident má právo propůjčit či udělit vyznamenání i bez těchto návrhů podle vlastní úvahy. Odebrání vyznamenání je možné jen pravomocným soudním rozhodnutím, jímž byl uložen trest ztráty státních vyznamenání. Ta musí být vrácena Kanceláři prezidenta republiky.
 
Zákon o státních vyznamenáních určuje přesně způsob a především pořadí, v němž se státní vyznamenání nebo jejich náhrady nosí na stejnokroji. Umisťují se na čestnější levou stranu prsou, jako první přirozeně řády České republiky, Řád Bílého lva, za ním Řád T. G. Masaryka a po nich československé řády v pořadí podle původních předpisů. Poté přicházejí na řadu ostatní zahraniční řády (i slovenské) v pořadí podle tříd, stejné třídy v časové posloupnosti, jak byly získány. Za nimi se nosí česká Medaile Za hrdinství a Medaile Za zásluhy. Dále následují československé kříže, medaile a další dekorace. Nakonec pak všechny zahraniční dekorace podle stupňů a v pořadí, v jakém byly uděleny. Vůbec poprvé u nás zavádí tento zákon možnost nošení miniatur vyznamenání na společenském oděvu, vycházející z evropských zvyklostí. Obdobně je stanoven střízlivý způsob nošení vyznamenání na občanském oděvu v knoflíkové dírce levé klopy v podobě řádové rozety<ref [1]group="p">Rozeta = drobná textilní stylizace plně rozkvetlé růže, vložená do zvýšeného prstence, utvořená ze zmenšené řádové stuhy.</ref> nebo úzké průvlečné tužky v barvách stuhy příslušné medaile.
 
Česká státní vyznamenání se tedy „in natura“<ref [2]group="p">''In natura'' znamená insignii nošenou na náhrdelní či náprsní stuze</ref> nosí jen při slavnostních příležitostech na stejnokrojích, případně na večerním slavnostním oděvu nebo podle diplomatického protokolu při audiencích apod. Vždy ale platí, že se zavěsí jen insignie nejvyšší propůjčené třídy, protože nošení více exemplářů jednoho řádu by působilo směšným dojmem. Odedávna je proto zvykem, že při propůjčení vyšší třídy téhož řádu se nižší třída odkládá, nebo dokonce vrací řádové kanceláři, jak je tomu například u Řádu Bílého lva. Příslušníci ozbrojených sil ve službě i na vycházce nahrazují vyznamenání stužkami, které se však nikdy nenosí na občanském oděvu.
 
Uvedená pravidla vycházejí z klasických zásad uplatňovaných především v demokratických západoevropských zemích, kde je cizí honosné zdobení občanských oděvů co největším počtem blýskavých vyznamenání a odznaků.
 
* [1] Rozeta – drobná textilní stylizace plně rozkvetlé růže, vložená do zvýšeného prstence, utvořená ze zmenšené řádové stuhy.
* [2] In natura – znamená insignii nošenou na náhrdelní či náprsní stuze
 
== Odkazy ==
{{wikizdroje|Zákon o státních vyznamenáních České republiky}}
=== Poznámky ===
<references group="p" />
 
=== Související články ===
*[[Seznam vojenských vyznamenání]]
 
=== Externí odkazy ===
* [http://web.archive.org/web/20030625181526/http://www.hrad.cz/czcs/stat_vyznamenaniceska-republika/statni-vyznamenani/zakon-o-statnich-vyznamenanich-cr.shtml Státní vyznamenání ČR] na oficiálních stránkách prezidenta republiky
 
{{Seznamy nositelů státních vyznamenání ČR}}
{{Pahýl}}
{{Seznamy nositelů státních vyznamenání ČR}}
 
{{Portály|Česko}}
Neregistrovaný uživatel