Otevřít hlavní menu

Změny

m
typo
 
=== Výchova a vzdělání ===
Jako ostatní děti carské rodiny byla Olga, v rodinném kruhu zvaná ''Olly'', do pěti let pod dohledem chůvy Marji Vasiljevny Kajsovské. Poté dostala první [[guvernantka|guvernantku]], Šarlottu Dunker, kterou roku [[1836]] vystřídala Anna Alexejevna Okulovová. Základními předměty byly [[aritmetika]], všeobecná a ruská [[historie]], [[fyzika))]]. Důraz byl kladen na výuku jazyků - [[francouzština|francouzštiny]], [[němčina|němčiny]] a [[angličtina|angličtiny]]. Jedním z vychovatelů byl básník [[Vasilij Žukovskij]], s nímž si velkokněžna dopisovala do konce jeho života, i když byla již mimo rodný dům. Profesorem [[ruština|ruského jazyka]] a [[literatura|litersatury]] byl [[rektor]] petrohradské university Petr Alexandrovič Pletňov. Velkokněžna věnovala mnoho pozornosti [[kreslení]], brala i hodiny [[sochařství]]. Překrásně zpívala a hrála na [[klavír]] a [[varhany]].
 
Současně s domácím vyučováním byly velkokněžny zapsány ve třídách Smolného ženského institutu. Třebaže velkou část programu plnily doma, při docházce do ústavu oblékaly ústavní stejnokroj a zařazovaly se do své třídy. Olga byla zapsána v «bílé třídě», kterou absolvovala v roce [[1838]].
Přitažlivá, vzdělaná, několika jazyky hovořící, uchvacující hrou na klavír i svou živostí, byla Olga Nikolajevna považována za jednu z nejlepších nevěst v [[Evropa|Evropě]].
 
Po svatbě její sestry [[Marie Nikolajevna (1819)|Marie]], která se provdala za prince nižšího postavení, než byla sama (jejím manželem se stal [[Leuchtenberkové|leuchtenberský vévoda]] [[Maximilián de Beauharnais]]), si Olžini rodiče přáli najít jí perspektivního manžela. Čas však ubíhal a ve velkokněžnině životě nedocházelo k žádným změnám. Její blízcí nechápali: ''«Jakže, v devatenáci letech stále ještě svobodná?»'' Přitom však uchazečů o její ruku nebylo málo. Již v roce [[1838]], kdy byla s rodiči na návštěvě v [[Berlín]]ě, upoutala šestnáctiletá Olga pozornost prince [[Maxmilián II. Bavorský|Maxmiliána]], následníka [[Bavorské království|bavorského trůnu]], nelíbil se však ani jí, ani jejím rodičům. Další rok její myšlenky opanoval [[arcivévoda]] [[Štěpán Habsburský]], syn z druhého manželství [[Uhry|uherského]] [[palatin]]a [[Josef Habsbursko-Lotrinský|Josefa Habsbursko-Lotrinského]], jehož první manželkou byla velkokněžna [[Alexandra Pavlovna]], Olžina teta. Tomuto spojení však se postavila Štěpánova [[macecha]], kterátřetí simanželka nepřálaarcivévody mítJosefa, zakterá blízkou příbuznou ruskou kněžnusi pro žárlivost na jeho první manželku arcivévodynepřála Josefamít za blízkou příbuznou ruskou kněžnu. V roce [[1840]] se Olga rozhodla, že s manželstvím nebude spěchat; říkala, že je jí i tak dobře a je šťastná, že zůstává doma. Car Mikuláš I. jí sdělil, že je svobodná ve svém rozhodnutí a může si za muže vybrat, koho chce. Olžina teta, velkokněžna [[Jelena Pavlovna]] (manželka velkoknížete [[Michail Pavlovič|Michaila Pavloviče]], začala vyvíjet úsilí, aby se Olga provdala za jejího bratra, prince [[Fridrich Württemberský|Fridricha Württemberského]] (1808—1870). Olga si zapsala do svého deníku:
''«Vyprávěla jsem vše mamá (carevně Alexandře Fjodorovně), v hrůze a zalykajíc se rozhořčením. Byl jednou tak starý jako já. Svého času tančil s mamá, je vrstevník mých rodičů. MlaMěla jsem k němu vztah jako ke strýčkovi...»''
 
Neočekávaně přišla žádost o Olžinu ruku od jiného arcivévody – [[Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský|Albrechta Fridricha Rakousko-Těšínského]], byl však odmítnut. Avšak na odpověď na návrh o sňatku s arcivévodou Štěpánem se čekalo dlouho. Va nebyla potěšující: v dopise z [[Vídeň|Vídně]] stálo, že sňatek Štěpána a Olgy Nikolajevny, vyznávajících různou [[víra|víru]], je pro Rakousko nepřijatelný. Arcivévodkyně ruského původu by se mohla stát nebezpečnou pro stát proto, že mezi [[Slované|slovanským]] obyvatelstvem monarchie by mohly vzniknout nepokoje. SámKromě toho sám Štěpán řekl, že věda o Albrechtových citech, považoval za správné «odejít stranou».
 
Tato nejistotanejistá situace byla tíživá nejen pro Olgu, ale i pro její rodiče. Začali ji považovat za chladnou, zatímco její srdce toužilo po lásce. Před očima měla šťastný život staršího bratra [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra]] a sestry Marie. Když přijel na námluvy princ [[Fridrich Hessensko-Kasselský]] a dal přednost její mladší sestře [[Alexandra Pavlovna|Alexandře]], mnozí ji utěšovali, že je ještě příliš mladý; Mikuláš I. byl rád, že dcera zůstane u něj doma.
 
Rodiče nicméně začali hledat pro dceru další partii a shodli se na nasavském vévodovi [[Adolf Lucemburský|Adolfovi]]. Když se to dověděla žena Michaila Pavloviče, velkokněžna Jelena Pavlovna, došloznamenalo to zárodek kkonfliktní neshodámsituace – již dříve toužila provdat za nějAdolfa svou mladší dceru Jelizavetu. Mikuláš I., obávaje se o mír a klid v carském domě, rozhodl, že princ si má sám mezi sestřenicemi vybrat. Velkokněžna Jelena Pavlovna, která své neteři Olze neodpustila, že odmítla jejího bratra, se strachovala, že Adolf dá přednost carské dceři na úkor její Lili. Adolf, který přijel do Ruska spolu s bratrem Mořicem, však požádal o ruku Jelizavety Michajlovny. Car proti tomu nenamítal ničeho, byl však udiven. Mladší vévoda Mořic projevoval pozornost Olze Nikolajevně. Ta si zapsala:
''«Byl to krásný chlapec, dobře stavěný, příjemný v rozhovoru, s lehkým nádechem sarkasmu. Rychle dobyl našich sympatií, mn se líbil svou velkodušností a také otevřeností... Mé srdce bilo jako pták v kleci. Pokaždé, když chtělo vzlétnout vzhůru, padlo vzápětí těžce zpět.»''
 
 
=== Svatba ===
Počátkem roku [[1846]] v [[Palermo|Palermu]] Olga doprovázela svou matku, která si zdena slunném jihu doufala upevnit zdraví, podlomené po smrti mladší dcery Alexandry. Setkala se zde s württemberským princem [[Karel I. Württemberský|Karlem]] a posléze přijala jeho nabídku k sňatku.
 
Svatba se uskutečnila v [[Petěrgof]]u [[1. červen|1.]]/[[13. červen|13. června]] roku [[1846]], v den narozenin Alexandry Fjodorovny a v den její svatby s Mikulášem Pavlovičem. Doufali, že toto datum přinese novému páru štěstí. Celý den zvonily zvony, slavnostně osvětleny byly i domy v Petrohradě. Car přál dceři: ''«Buď Karlovi tím, čím po všechny roky byla tvoje matka mně».''
 
=== Život ve Württembersku ===
''«Je uklidňující v minutě rozloučení vědět, že nezapomenutelná babička (''[[Sofie Dorota Württemberská|Marie Fjodorovna]]'') se narodila v této zemi, kde je mi souzeno žít a kde [[Kateřina Pavlovna]] (''sestra Mikuláše I.'') zůstavila po sobě tolik vzpomínek. Tam milují ruské jméno a Württembersko je s námi spojeno mnoha pouty.»''
 
Olžin tchán, král Vilém I., doufal sňatkem svého syna v obnovení dynastického a politického spojení s Ruskem, jež začalo již manželstvím jeho tety, carevny Marie Fjodorovny a pokračovalo jeho vlastním manželstvím s Kateřinou Pavlovnou. Württembersko-ruskéNa spojeníevropskou všakpolitiku nemělo19. žádnýstoletí vlivvšak nawürttembersko-ruské evropskouspojení politikunemělo 19.žádný stoletívliv.
 
Olga Nikolajevna žila spolu se svým manželem trvale ve [[Stuttgart]]u a Rusko navštěvovala jen zřídka. V únoru roku [[1855]], dozvěděvše se o nemoci svého otce, odjeli manželé spěšně do Petrohradu, Olga však již svého otce nezastihla naživu. Zůstala pak několik měsíců u matky, jež smrt svého muže nesla velmi těžce.
=== Královna ===
[[Soubor:Queen Olga of Württemberg with her husband and their foster daughter.JPG|thumb|left|Olga Nikolajevna s manželem a adoptivní dcerou na fotografii kolem roku [[1870]]]]
[[25. červen|25. června]] roku [[1864]] zemřel jejíOlžin tchán, král [[Vilém I. Württemberský]]. OlžinJejí manžel Karel nastoupil [[25. červen|25. června]] téhož roku na trůn jako [[Karel I. Württemberský]] a Olga se stala württemberskou královnou.
 
Jejich rodinný život byl šťastný a spokojený, pár však neměl dětí. Důvodem byla podle všeho [[homosexualita|homosexuální orientace]] jejího manžela. Roku [[1870]] manželé [[adopce|adoptovali]] [[Věra Konstantinovana Romanovová|Věru Konstantinovnu]], dceru Olžina bratra [[Konstantin Nikolajevič Romanov|Konstantina Nikolajeviče]] a jeho manželky [[Alexandra von Sachsen-Altenburg|Alexandry von Sachsen-Altenburg]].
 
Již jako württemberská princezna a poté i jako královna věnovala Olga mnoho času dobročinným aktivitám, dobývajíc si tak lásky a úcty německých obyvatel – byla populárnější a oblíbenější než její manžel. Věnovala se především výchovouvýchově a vzdlánímvzdělání dívek nebo raněným válečným veteránům; ráda vyšívala. Roku [[1849]] byla dětská nemocnice ve Stuttgartu nazvána jejím jménem (''Olgahospital''), roku [[1872]] pak ženský [[klášter]] ve Stuttgartu (''Olgaschwesternschaft''). Ve Stuttgartu jenese dodnes řada institucí, jež nesou její jméno – vedle výše zmíněných jsou to např. Karl-Olga-Krankenhaus (Nemocnice Karla a Olgy), či gymnázium Königin-Olga-Stift); mimo jiné založila roku [[1856]] i ústav pro slepé děti, který nazvala jménem svého otce (Nikolauspflege).
 
Roku [[1881]] Olga napsala paměti, které nazvala ''Traum der Jugend goldener Stern (Zlaté sny z časů mého mládí)''. Popsala v němnich své dětsvídětství na ruském carském dvoře, svůj žal po smrti sestry Alexandry i své mládí a zakončila je popisem svatby s Karlem. Paměti dedikovala svým neteřím - velkokněžnám [[Olga Konstantinovna Romanovová|Olze]] a Věře.
 
Olžin manžel Karel zemřel [[6. říjen|6. října]] roku [[1891]] a Olga se stala ''královnou-vdovou''. Ona sama zemřela o pouhý rok později, ve věku 70 let, 30. října roku 1892. Pochována byla v kryptě ''Altes Schloss (Starého zámku)'' ve Stuttgartu.