Ambrož z Hradce: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m úpravy +{{upravit}}, |
rozšíření |
||
Řádek 1:
'''Ambrož z Hradce''' nebo '''Ambrož Hradecký''' († [[1439]]) byl kněz z [[Hradec Králové|Hradce Králové]], jedna z nejvýznamějších osobností husitství, duchovní vůdce [[orebité|orebitů]] a později [[sirotci|sirotků]], horlivý prosazovatel [[Čtyři artikuly pražské|Čtyř artikulí pražských]].
Ambrož z Hradce byl knězem a farářem kostela sv. Ducha v Hradci Králové, blízkým spolupracovníkem Jana Želivského. V létě [[1419]] husité vyplenili dva kláštery a Ambrož byl z Hradce vykázán. Stal se duchovním vůdcem [[orebité|Orebského bratrstva]] podle vrchu [[Oreb (260 m)|Orebu]] nad [[Třebechovice pod Orebem|Třebechovicemi]]. Po táboru lidu na Kunětické hoře [[25. června]] [[1420]] dokázal Ambrož druhý den náhlým přepadem dobýt Hradec, který byl v té době v držení [[Zikmund]]ova vojska. Na jaře 1421 však zvítězila umírněnější strana ochotná dohodnout se se Zikmundem a do čela města se dostal [[Diviš Bořek]].
V dubnu 1423 otevřel město [[Jan Žižka|Janu Žižkovi]], který zde po rozchodu s [[Tábor]]em našel pevnou základnu. Nazval jej Menším Táborem a řídil odtud svá vojska. Po Žižkově smrti doprovodil Ambrož v říjnu 1424 jeho mrtvé tělo k pohřbu v Hradci. Žižkovi věrní si ze zármutku dali jméno ''sirotci''. Roku [[1431]] se jako jeden z vyjednavačů vybraných kutnohorským sněmem účastnil basilejského koncilu.
Východočeský husitský svaz dlouho vytrvával v odporu proti útokům panské jednoty, stavěl se proti nástupu Zikmunda Lucemburského na český trůna to i po odpadnutí Tábora v roce [[1936]], ale roku [[1437]] vypuklo povstání, hradečtí Ambrože vypudili z města a smířili se s králem.
[[Kategorie:Husitství]]
| |||