Wikipedie

Lidija Vladimirovna Litvjaková: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
G3robot (diskuse | příspěvky)
138 738 editací
m komprese kódu, substituce šablony vjazyce2
Řádek 20:
Narodila se v [[Moskva|Moskvě]]. Od dětství ji přitahovalo létání, a tak od 14 let chodila do aeroklubu Osoaviachimu (obdoba [[Svazarm|Svazarmu]]). V 15 letech již prvně sama pilotovala letadlo. Po absolvování [[Cherson|Chersonské]] letecké školy pracovala v Kalininském aeroklubu jako učitelka létání. V tomto období vyškolila 45 letců. V roce 1937 sovětské státní orgány zatkly a popravily jejího otce.
 
Po [[Operace Barbarossa|napadení Sovětského svazu]] v létě 1941 požádala o vstup do letectva, žádost jí však byla zamítnuta pro nedostatek zkušeností. Sovětské letectvo bylo přitom v té době nuceno nasazovat množství nezkušených pilotů, kteří měli nalétáno jen několik letových hodin. Její žádosti bylo vyhověno až v roce 1942říjnu poté1941, cokdyž si[[Marina doRaskova]] letovéhohledala deníkuprofesionální připsalapilotky navícdo 100122. letovýchženského hodinleteckého oddílu. NásledněV únoru 1942 byla vstoupilazařazena do ženského 586.IAP (stíhacího leteckého pluku), jednoho ze tří ženských leteckých pluků vedenéhovzešlých [[Marinaz Raskova|Marinouoddílu Raskovou]]122. Absolvovala výcvik na strojích [[Jakovlev Jak-1]] a poprvé sa účastnila vzdušných bojů nad [[Saratov]]em.
 
V srpnu 1942 sestřelila ve spolupráci s dalším stíhačem německý bombardér Ju-88. Následující měsíc byla převelena k 437.IAP, náležící k 287.IAD, 8.letecké armády Jihovýchodního frontu, který se zúčastňoval vzdušných [[bitva u Stalingradu|bojů u Stalingradu]]. Krátkou dobu tehdy létala na stroji [[Lavočkin La-5|La-5]].
Řádek 28:
Koncem roku 1942 byla převelena k elitnímu 9.GIAP, kterému velel [[Lev Ľvovič Šestakov]]. U této jednotky zaznamenala jeden sestřel a byla znovu převelena, tentokrát k 296.IAP. 11. února 1943 sestřelila další dva Ju-88 a ve spolupráci jeden Fw-190. V následujících dnech musela po zásahu nouzově přistát na nepřátelském území. Před zajetím německými vojáky se bránila střelbou z pistole. Naštěstí útočníky zahnal letoun [[Iljušin Il-2|IL-2]], následně přistál, vzal Lýdii provizorně na palubu a dopravil ji do bezpečí. 23. února 1943 získala za své úspěchy [[Řád rudé hvězdy]]. U jednotky se Lýdie Litvjaková sblížila s kolegou stíhačem [[Alexej Frolovič Solomatin|Alexejem Solomatinem]], za kterého se brzy vdala.
 
22. března 1943 v oblasti [[Rostov nadna DonemDonu|Rostova nadna DonemDonu]] sestřelila při útoku na německé bombardéry jeden nepřátelský stroj. Následně se pustila do boje se šesti doprovodnými Bf-109. V tomto boji byla těžce raněna, ale byla ještě schopna přistát na základně. Po propuštění z nemocnice však neposlechla příkazu lékařů, aby si svá zranění doléčila doma, ale po týdnu se vrátila zpět k jednotce.
 
Koncem května 1943 zaznamenala zvláštní sestřel, když se jí podařilo zničit německý pozorovací balón, jehož posádka korigovala dělostřeleckou palbu na frontě. Tento balón měl silné krytí protiletadlovou obranou, a pilotům se nedařilo přiblížit se na účinný dostřel. Lýdie přišla s vlastním plánem na zneškodnění balónu a ten po schválení provedla. Frontovou linii proletěla ve větší vzdálenosti od cíle a k balónu se přiblížila strmým letem z týlu nepřítele se sluncem v zádech. Německá protivzdušná obrana nestihla zareagovat a balón střelbou zapálila. Za tento úspěch později obdržela [[Řád rudého praporu]]. 21. května 1943 padl v boji její manžel Alexej F. Solomatin. V důsledku zranění či poruchy letadla nezvládl přistání a ve vraku letadla jí uhořel před očima.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidija_Vladimirovna_Litvjaková“