Horečka je do určité míry zdravá, zvyšuje schopnost organismu bojovat s patogeny. Aspoň dva dny bychom horečku do 39 stupňů Celsia neměli léčit - snižovat. Tradičními léky proti horečce (které většinou i zmenšují zánět nebo odstraňují různé nepříjemné projevy onemocnění, jako např. bolesti) byly v minulosti nejčastěji blokátory [[cyklooxygenáza|cyklooxygenázykyselinacyklooxygenázy]] kyselina acetylsalicylová ([[aspirin]]), paracetamol (Paralen), ibuprofen (Brufen, Modafen), dále [[chinin]] (resp. odvar z kůry chininovníku), opium (resp. odvar ze suchých makovic), odvar z vrbových větviček a listí, plody malin a ostružin, květ černého bezu. Osvědčenou terapií jsou mokré zábaly, které však při nesprávné aplikaci mohou vyvolat i zápal plic. Některá léčiva jsou podávána pro zmenšení nepříjemných projevů onemocnění - antihistaminika jako např. bisulepini hydrochloridum (Dithiaden), levocetirizini (Xyzal), v některých zemích dříve i opium či THC. Nástup vyšší horečky bývá doprovázen produkcí histaminu a zčervenáním tváří, u menších dětí někdy i chvěním - v takové situaci můžeme snížit nežádoucí účinky silné imunitní reakce nějakým antihistaminikem nebo (ne u malých dětí) kyselinou acetylsalicylovou. Při horečnatých onemocněních je výhodné podávat flavonoidy, antioxidanty, vitamíny (zejména vitamín C - nejlépe v kombinaci s [[flavonoid|bioflavonoidy]] a minerály (zejména zinek, jód, ale také např. vápník a hořčík). Při horečnatých onemocněních je třeba se vyvarovat námahy, chladu, průvanu a nedostatku tekutin - zejména při vyšších horečkách a u dětí hrozí dehydratace.
