Bohemund z Tarentu: Porovnání verzí

| obrázek =[[Soubor:Bohemond daimbert.jpg|230px|Bohemond z Tarentu s Daimbertem z Pisy na lodi do Apulie (Histoire d'Outremer)]]

Ke konci roku [[1104]] se situace Antiochijského knížectví začala zhoršovat. Ze syrského vnitrozemí na křižáky útočil sultán Ridván z Aleppa a od západu postupoval Anatolií byzantský císař Alexios, zatímco jeho námořnictvo dobylo důležitý přístav [[Latakia]] a porazilo pisánské a janovské loďstvo, které zajišťovalo Bohemundovo námořní spojení s Itálií a Sicílií.<ref name="mak102">Kovařík, str. 102.</ref> Bohemund našel za této situace jedině řešení: proniknout skrz blokádu, dostat se do Itálie a s posilami se vrátit.

Bohemund přijel do Konstantinopole, kde se mu dostalo poct hodných jeho postavení. Císař mu pak dal k&nbsp;podpisu mírovou smlouvu, která definovala lenní závislost Antiochijského knížectví na Byzantské říši<ref name="rickard"/> a nadvládu [[Pravoslaví|ortodoxní církve]] nad [[římskokatolická církev|latinskou]], což měl v&nbsp;Antiochii nadále ztělesňovat ortodoxní patriarcha.<ref name="hroch89">Hrochová, str. 89</ref> Antiochijské knížectví dále ztratilo některá svá území ve prospěch přímé vlády Konstantinopole. Na druhou stranu přiřkl císař Bohemundovi titul ''sebastos'' a jako svému leníkovi i&nbsp;každoroční peněžní příjmy z toho pocházející.<ref name="mak107"/> Navíc dal Bohemundovi jistou finanční hotovost a v&nbsp;míru jej propustil, vojsko však musel kníže předat císařovým zástupcům.