Spravedlnost: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení odkazu |
m Externí odkazy: + Sandel, oprava nefunkčních + doplnění info |
||
Řádek 24:
=== Retributivní spravedlnost ===
Nejstarší je patrně představa spravedlnosti retributivní čili opravné: zločin je třeba přiměřeně potrestat, dluh splatit a škodu napravit. Týká se tedy především vztahů mezi jednotlivými lidmi, případně skupinami, z nichž jedna vznáší proti druhé žalobu, protože se cítí být poškozena. Retributivní spravedlnost vyžaduje, aby pokud se obvinění prokáže, byl viník přiměřeně potrestán, případně aby poškozená strana dostala náhradu a [[satisfakce|satisfakci]]. Nejstarší indický ''Zákoník Manuův'' (1. tisíciletí př. n. l.) vysvětluje tento požadavek takto:
:
Zatímco potrestaný [[zločin]] padá plně na pachatele,
:
Retributivní spravedlnost tedy vyžaduje nápravu a přiměřený [[trest]]; otázka je, co to znamená. Nejstarší teorie trestu, ''ius talionis'', stanoví, že trest se má rovnat poškození:
:
Jakkoli se tato zásada může dnes zdát příliš tvrdá, znamenala tehdy omezení spravedlivé pomsty: za zub jen jeden zub, ne všechny. Moderní společnosti v každém případě trestají mírněji, zpravidla jen pokutou nebo omezením svobody.
Řádek 51:
:„Pokud se týká různých jednání, mají sice obecné výroky (důvody, LOGOI) širší platnost, ale ty o jednotlivém jsou pravdivější.“<ref>Aristotelés, ''Etika Nikomachova'', 1107a.</ref>
Přesto provoz moderního soudnictví vyžaduje také jistou předvídatelnost rozsudků a rozhodnutí, takže se teoretici shodují na jakémsi minimálním výměru spravedlnosti. Podle britského právního teoretika Harta znamená spravedlnost požadavek „rozhodovat ve stejných případech stejně a v nestejných odlišně“.<ref>H. L. A. Hart, cit. u V. Knapp, ''Teorie práva''. Praha 1995, str. 87.</ref> To je ovšem požadavek minimální, neboť vyžaduje jen jistou důslednost či koherentnost rozhodování a 20. století zažilo politické systémy, kde se rozhodovalo sice důsledně, ale velmi nespravedlivě. Podle J. Přibáně se
[[Soubor:Giotto - Scrovegni - -43- - Justice.jpg|right|thumb||Spravedlnost váží jednotlivé lidi. [[Giotto di Bondone]] ([[1267]]-[[1337]]), [[Padova]] ([[Itálie]])]]
Řádek 73:
:„Základem spravedlnosti je ovšem důvěra (''fides''), tj. stálost a pravdivost řečeného a dohodnutého: … co se řekne, má se také stát.“<ref>M. T. Cicero, ''De officiis'', 1.7.23.</ref>
Aristotelés napsal, že spravedlnost je normou jednání ve velké společnosti, kdežto
Francouzský filosof [[Emmanuel Lévinas]], který spravedlnost vymezuje jako „právo promluvit“, říká nakonec toto:
:
== Odkazy ==
Řádek 110:
| vydavatel = Masarykova univerzita
}}
*{{en}} Lamont, Julian and Favor, Christi: [http://
*{{en}} Slote, Michael: [http://
*{{en}} Bedau, Hugo Adam and Kelly, Erin: [http://
*{{en}} Slater, Thomas: [http://www.newadvent.org/cathen/08571c.htm
*{{en}} [http://www.justiceharvard.org/ Justice with Michael Sandel] – 12 přednášek profesora Harvardovy univerzity o tématech z dějin uvažování o spravedlnosti (video a studijní materiály)
[[Kategorie:Etické pojmy]]
|