Plichta ze Žerotína: Porovnání verzí

Odebráno 61 bajtů ,  před 7 lety
oprava žerotín - žirotín
m (Yopie přesunul stránku Plichta ze Žerotína na Plichta ze Žirotína: chybný název rodu (Žirotín))
(oprava žerotín - žirotín)
{{Neověřeno}}
'''Plichta ze ŽerotínaŽirotína''' ([[14. prosinec|14. prosince]] [[1291]] - [[28. září]] [[1322]]) byl český rytíř, pravděpodobně nejstarší syn [[Habart ze ŽerotínaŽirotína|Habarta ze ŽerotínaŽirotína]], zakladatele [[Panenský Týnec|Panenského Týnce]].
 
== Život ==
{{Citát|[[Jindřich Korutanský|Jindřich z Korutan]] pak českou zemi řídil… To [[Albrecht I. Habsburský|římskému králi]] dobře poslouží, až před [[Kutná Hora|Kutnou Horou]] vojsko rozloží. Plichta ze Žirotína dá se na pochod a nadělá jeho šikům mnoho škod ….|[[Dalimilova kronika]]}}
 
Dalimil dále zmiňuje, že roku [[1316]] Plichta opustil [[Čechy]] a společně se svým bratrem [[Jaroslav ze ŽerotínaŽirotína|Jaroslavem]] se ve vojsku [[Řád německých rytířů|Německých rytířů]] zúčastnil křížové výpravy proti pohanským [[Prusové|Prusům]]. Kam zamířil po jejím skončení není známo a jsme odkázáni opět na starou českou kroniku.
{{Citát|Rok tisící tří stý šestnáctý byl právě… V těch letech nám také pověst připomíná statečného muže Plichtu ze Žirotína. Ten opustil Čechy, odjel do dálavy, bil se v každém boji jako rytíř pravý. Ten římskému králi pomoh v každé srážce, králi anglickému často dělal strážce a zvítězil všude, kde se vojska střetla. Na hrdinstvích měl vždy největší podíl. Dvěstě let se lepší rytíř nenarodil..|[[Dalimilova kronika]]}}
 
=== Bitva u Mūhldorfu ===
V [[Bitva u Mūhldorfu|bitvě na rakousko-bavorském pomezí]] se utkala vojska [[Fridrich I. Habsburský|Fridricha I. Habsburského]], řečeného Sličný, a [[Ludvík IV. Bavor|Ludvíka Bavora]] z rodu [[Wittelsbachové|Wittelsbachů]] a v boji se mělo rozhodnout o tom, který z obou rivalů se bude napříště titulovat králem [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], protože v té době si na korunu činili nárok oba. Fridrich Habsburský shromažďoval své vojsko nedaleko vesničky [[Mühldorf]] na levém břehu řeky [[Inn]]. Kromě rytířů a ozbrojenců z alpských zemí mohl počítat i s podporou uherského krále [[Karel I. Robert|Karla Roberta]], který mu poskytl pětitisícovou posilu, jíž dominovala obávaná [[Kumáni|kumánská jízda]]. I přesto měl Ludvík Bavorský početní převahu. Jádro jeho vojska tvořily oddíly českého krále Jana, dále se k vojsku přidali dolnobavorský vévoda Jindřich, strýc Jana Lucemburského [[Balduin Lucemburský|Balduin]], slezský kníže [[Bernard Svídnický]] či norimberský purkrabí [[Fridrich IV. Hohenzollernský|Fridrich Hohenzollernský]].
 
Armáda se shromáždila u [[Pasov]]a a vyrazila k ležení habsburských sil. V tu chvíli už velitelé měli zprávy o tom, že Fridrichův bratr [[Leopold I. Habsburský|Leopold]] sbírá ve [[Švábsko|Švábsku]] vojsko a je pouhých pár dnů pochodu od Mühldorfu. Za této situace měl Ludvík Bavorský na výběr ze dvou možností: buď svést co nejrychleji bitvu ještě před Leopoldovým příchodem, aneb ustoupit. On sám se klonil spíše k druhé variantě, ale nakonec podlehl tlaku svých velitelů v čele s králem Janem. Zbývalo tedy donutit Fridricha Habsburského, aby sešikoval své muže a postavil se Bavorovu vojsku. Ten pochopitelně otálel, protože i on věděl, že se jeho bratr blíží a jako zkušený voják věděl, že při současném rozložení sil je výsledek bitvy značně nejistý. A právě v tu chvíli vstupuje na scénu Plichta ze ŽerotínaŽirotína. Toho král Jan pověřil, aby doručil Habsburkovi výzvu v bitvě. Král Jan věděl, že tváří v tvář proslulému turnajníkovi a válečníkovi Fridrich neodmítne, protože pak by se na něj evropské rytířstvo dívalo jako na zbabělce. A věděl to i Fridrich.
 
Bitva se odehrála na louce nazývané Gickel nedaleko vesnice [[Erharting]]. Nevíme přesně, jak početné byly obě armády, ale je známo, že na straně Ludvíka Bavora bojovalo asi 1800 rytířů, zatímco na straně Fridricha Habsburského o 400 méně. Jinak se soudobé prameny liší. Kupříkladu jedna z německých kronik hovoří o 30 000 pěšácích na straně Bavora a jeho spojenců, zatímco [[Zbraslavská kronika]] uvádí 4000. Nicméně všechny kroniky se shodují na mírné převaze Ludvíkova vojska. Bitva začala hned po ranní bohoslužbě. První útok vedl král Jan Lucemburský v čele české šlechty a hned napoprvé se mu podařilo prorazit nepřátelské řady. Vzápětí se ale české oddíly musely stáhnout, protože Habsburští zkonsolidovali své řady a hrozilo obklíčení. Navíc pod králem padl kůň. Bitva pak probíhala neobyčejně krutým způsobem, navíc byla bitva velmi dlouhá. Bojovat se začalo za brzkého svítání a v poledne stále nebylo jasné, ke komu se přikloní štěstí. Vše nakonec rozhodl manévr Fridricha Hohenzollernského, který zaútočil s útvarem čerstvých rytířů. Ke své smůle si je Fridrich spletl s posilami svého bratra a nevydal rozkaz k jejich zastavení. Když si svůj omyl uvědomil, bylo již pozdě. Kumáni jeho chování naopak pochopili jako zradu, zabili své rakouské velitele a začali z bojiště prchat. V nastalém zmatku byla velká část Fridrichova vojska pobita a on sám s dalším bratrem [[Jindřich Habsburský|Jindřichem]] padl do zajetí. Na bojišti zůstalo přes tisíc mrtvých a na tři tisíce zabitých koní.
 
Plichta ze ŽerotínaŽirotína se zúčastnil prvního útoku s králem Janem. Dostal se ovšem moc hluboko do nepřátelských řad a už nestačil ustoupit s ostatními a zůstal odříznutý uprostřed nepřátel. I přesto se mu podařilo několikrát si prosekat cestu skrze nepřátelské řady, dokud pod ním nepadl kůň. Opěšalý nezmohl nic ani takový rytíř, jakým byl Plichta ze ŽerotínaŽirotína. Pochován je s největší pravděpodobností v podzemí kláštera v Panenském Týnci.
 
== Literatura ==