Josef Souček: Porovnání verzí

ThDr. [[Doctor honoris causa|h. c.]] '''Josef Souček''' ([[10. říjen|10. října]] [[1864]] [[Jestřabí Lhota]] -– [[7. červen|7. června]] [[1938]] [[Praha]]) byl český evangelický teolog, duchovní, jeden ze spoluzakladatelů a v letech 1918-19381918–1938 první synodní senior [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]].

Po absolvování teologických studií v zahraničí (Vídeň, Německo, Skotsko) působil jako vikář v reformovaných sborech [[Velim]] ([[1889]]-–[[1891]]), Německé (od roku 1948 [[Sněžné (okres Žďár nad Sázavou)|Sněžné]]) pro [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Daňkovicích|Daňkovice]] ([[1891]]-–[[1895]]), [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 1 - Nové Město|Praha-Nové Město]] (Kliment, [[1895]]-–[[1897]]), od 11. 11. [[1897]] do 31. 12. [[1932]] farář tamtéž, byl také seniorem pražského obvodu.

Kromě plnění svých pastoračních povinností se s plným osobním nasazením zúčastnil procesů směřujících k sjednocení českých, moravských a slezských evangelíků. Již [[28. listopad|28. 11.]] [[1903]] předsedal v pražském Národním domě na Vinohradech ''Prvnímu sjezdu českých evangelíků z Čech a Moravy'', který mj. dal podnět k založení první ekumenické organizace na našem území – [[Kostnická jednota|Kostnické jednoty]]. V dalších letech se klimentský sbor stal jedním z ideových a organizačních center řady akcí, které vedly po vzniku samostatného československého státu ke spojení helvetských ([[Reformovaná církev|reformovaných]]) a augsburských ([[Luteránství|luterských]]) farních sborů do nového církevního společenství – ''Evangelické církve bratrské'', od roku [[1919]] Českobratrské církve evangelické. Do jejího čela generální sněm (synod), konaný ve dnech 17. – 18. 12. [[1918]] v Praze, zvolil Josefa Součka, který jako [[synodní senior]] v letech [[1918]]-–[[1932]] souběžně působil také ve funkci faráře klimentského sboru v Praze 1, následně od [[1. leden|1. 1.]] [[1933]] až do své smrti ([[7. červen|7. 6.]] [[1938]]) zastával pozici synodního seniora bez dalších služebních závazků.

Patřil k váženým a uznávaným představitelům ČCE, pod jeho vedením došlo k poměrně rychlé organizační konsolidaci života ve stávajících a nově zakládaných sborech, seniorátech i na celocírkevní úrovni, výstavbě a rekonstrukcím bohoslužebných a farních budov, nárůstu počtu kazatelů a jejich hmotného zebezpečení. K významným událostem této doby patřily zejména vznik [[Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké]] (8. 4. [[1919]]), první státní autonomní vysoké školy pro přípravu protestantských duchovních na našem území, vybudování materiální i personální základny pro sociální práci církve a ucelené struktury tiskové a vydavatelské činnosti ČCE, soustředěné od roku 1920 zvláště v ''Nakladatelské akciové společnosti Kalich''. Za jeho vedení se v letech [[1921]]-–[[1935]] konalo sedm synodů, předsedal ''Svazu evangelických církví v ČSR'' (byl založen ve dnech 5. – 7. 7. [[1928]] v Bratislavě), publikoval řadu statí a článků k vnitrocírkevním i společenským událostem v periodických tiskovinách církve a udržoval rozsáhlé ekumenické kontakty s evropským i světovým protestantismem.