Pereskia: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
+ taxobox upgrade, popis plodu |
||
Řádek 5:
| obrázek = Britton & Rose Vol 1 Plate III (Pereskia).jpg
| popis obrázku = Pereskie.
| šířka obrázku =
| říše = [[rostliny]] (''Plantae'')
| podříše = [[cévnaté rostliny]] (''Tracheobionta'')
Řádek 68:
:'''''Pereskia zinniiflora''''' Obývá nížiny jižní a jihovýchodní Kuby.
'''''Pereskia aureiflora''''' Jediný druh kladu A - severní větve, který se vyskytuje ve východní Brazílii v areálu jižních druhů. Roste endemicky na malém areálu v oblasti vegetace
=== Klad B - jižní větev ===
Jižní větev je již lépe přizpůsobená sušším lesním formacím, kromě nížin vystupuje více do horských suchých lesních údolí. V jihovýchodní Brazílii jsou to v rostlinné formace caatinga v Minas Cerrais a Bahía až do 900 m n. m., dále oblast nížiných savan na rozmezí Severní Argentiny, Uruguaye a Paraguaye, plošina Gran Chaco a také horské suché lesy v údolích centrální Bolívie a Peru až do 2500 m n.m.
V nížinných oblastech Brazílie ve vegetační formaci caatinga<ref>[http://en.wikipedia.org/wiki/Caatinga| caatinga]</ref> rostou:
:'''''Pereskia bahiensis''''' Bahía, 400 až 900 m n. m.
:'''''Pereskia stenantha''''' Jižní a střední Bahía, 400 až 600 m n. m.
Řádek 91:
== Popis ==
Pereskie vytváří keře nebo stromy obvykle vysoké 2 až 6 m, vzácně až 10 m. Většina druhů vytváří křovinné i stromové formy. ''Pereskia aculeata'' je popínavá. Hlavní stonek je ztlustlý, mírně sukulentní. Nemá povrch členěn do žeber nebo mamil. Koncové větvičky jsou tenké, někdy jsou mezi jednotlivými listy střídavě „cik – cak“ lomené. Listy jsou celokrajné, vejčité až obvejčité, krátce řapíkaté, někdy přisedlé. Jsou 2 až 25 cm dlouhé. Vyrůstají z větví a někdy i kmene po jednom, vzácně po dvou. Areoly jsou umístěny na stonku v úžlabí listů. Nesou vlnu. Trny jsou obvyklé černé, někdy hnědé, přímé, odstávající, různě početné. Na mladých větévkách vznikají primární trny, jsou kratší, v malém počtu, mnohdy 1 – 2. Na starších větvích a kmeni dorůstají další sekundární trny, může jich být 10 až 80 (až 120 u ''Pereskia quisqueyana'') v areole a dosáhnout až 12 cm délky. Květy mají spirálovou stavbu typickou pro celou čeleď. Mají však široké okvětní lístky. Většinou jsou růžové až fialové, mnohdy s bílým středem, podobné květům ''[[růže šípková|růže šípkové]]''. Několik druhů kvete žlutě až oranžovočerveně. Početné žluté prašníky tvoří shluk ve středu květu. Květy jsou 1,5 až 8 cm široké. Vyrůstají samostatně nebo v pravých květenstvích na konci větví. Plody jsou šťavnaté bobule, kulaté, vejčité, hruškovité.
Druhy kladu A severní větve brzy tvoří na kmeni borku a na jejich stoncích nejsou ještě vyvinuty pro kaktusy specifické průduchy. Druhy kladu B jižní větve mají již na svých stoncích vyvinuty specifické průduchy a stonky zůstávají zelené, schopné asimilace. Je to již vyšší stadium přechodu ke stonkové sukulenci. Zatímco v listech probíhá běžná fotosyntéza a [[Calvinův cyklus]], v sukulentních stoncích je již rozvinut [[CAM cyklus]].
Řádek 135:
Pereskie jsou poměrně široce využívané. Bývají vysazovány uměle u lidských sídel již od historických dob, zejména ''P. aculeata'' a ''P. grandifolia ''. ''P. aculeata'' poskytuje ovoce známé jako surinamský angrešt a má bohatá květenství. ''P.grandifolia'' je vysazována pro své květy připomínající květy ''[[růže šípková|růže šípkové]]'' a říká se ji ''lesní růže''. Další druhy jsou sázeny do trnitých živých plotů. Domorodci sbírají drobné jedlé plody dalšího druhu ''P. guamacho''. Také věří, že podrcené listy ''P. bleo'' pročistí vodu na pití. V Guatemale byly až 12 cm dlouhé trny ''P. lychnidiflora'' používány jako špendlíky.
''P. aculeata'' zplaněla v Jižní Africe, kde dělá značné škody na lesních porostech v provinci [[KwaZulu-Natal]]. Popínavá peireskie vytváří velké neproniknutelné shluky zakotvené v korunách stromů a dusí původní porost. K omezení biologickou kontrolou byl dovezen brouk '' Phenrica guerini''<ref>[http://en.wikipedia.org/wiki/Phenrica_guerini brouk '' Phenrica guerini'']</ref> a můra '' Epipagis cambogiali''<ref>[http://en.wikipedia.org/wiki/Epipagis_cambogiali můra '' Epipagis cambogiali'']</ref>, jejíž housenky minují v listech pereskií.
''P. aculeata'' a některé další byly dříve používány jako podnože pro roubování vánočních a velikonočních kaktusů, které na nich vytvářely velké, bohatě kvetoucí trsy na vysokém stonku. Dnes se již tyto kaktusové „stromečky“ neprodukují. Jako listem ozdobné rostliny byly a občas jsou pěstovány pestrolisté formy tohoto druhu.
Řádek 182:
==Reference==
{{Commonscat|Pereskia}}
<references />
===Literatura===
*''Anderson, Edward F.:'' The Cactus Family, pp. 566–572. Timber Press, Oregon, 2001. ISBN 0-88192-498-9
| |||