Paolo Uccello: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
G3robot (diskuse | příspěvky)
m WPCleaner v1.26b - Opraveno pomocí WP:WCW - Odkaz shodný se svým popisem
Řádek 10:
 
I když je Paolo znám spíše jako malíř na krátký okamžik v letech 1425 – 1430, působí jako mozaikář a podílí se na výzdobě benátského chrámu [[Bazilika svatého Marka|San Marco]], nic z jeho prací zde se však nedochovalo.
Jeho zralý umělecký styl se projevil až na freskách v ambitu florentského kláštera Santa Maria Novella. Tématem celého souboru jsou výjevy ze Starého zákona, objevují se zde fresky s námětem Stvoření světa, Stvoření Adama a Evy, První hřích, na nichž umělec pracoval kolem r. 1430, Potopa, Oběť a Noemovo opilství jsou práce z let 1446 – 1448. Fresky byly r. 1940 sňaty a vystaveny v sousedním refektáři a poté roku 1966 vážně poškozeny při povodni. Tímto dílem si získává věhlas a slávu. Ve Florencii se poté usídlí téměř natrvalo a účastní se výzdoby dalších významných florentských chrámů. Jedním z nejvýznamnějších počinů ve Florencii v této době byla dostavba a výzdoba florentského domu [[Santa Maria del Fiore|Santa Maria del Fiore]]. Roku 1436 mu byla zadána zakázka na zhotovení fresky na památku anglického kondotiéra [[John Hawkwood|Johna Hawkwooda]], který byl ve florentských službách a vyznamenal se v bitvě u Casciny roku 1364. Freska byla roku 1842 přenesena na plátno a od roku 1947 je opět na svém původním místě. Monochronní provedení tvořící iluzi sochařského díla zobrazuje samotného kondotiéra sedícího na koni, jenž stojí na jeho sarkofágu. Roku 1443 tvoří také kartony pro dvě kruhová okna a barevnou freskou maluje ciferník se čtyřmi hlavami nacházejícími se nad vchodem. Dnes je dílo silně přemalováno. Roku 1445 cestuje na krátkou dobu do Padovy na pozvání [[Donatello|Donatella]], který zde pracuje na jezdecké soše kondotiéra Gattamelaty. Uccellovy padovské práce se však nezachovaly. Roku 1446 se vrací zpět do Florencie a v letech 1450 – 1456 pracuje na své nejvýznamnější zakázce. Jedná se o tři obrazy, jenž byly zhotoveny pro Palazzo Medici, jejichž námětem je Bitva u San Romana, kde roku 1432 zvítězila florentská armáda nad sienskou. Obraz je dokonalou perspektivní studií plnou řady perspektivních zkratek, kde se prolíná jak plošný, tak hloubkový účinek znatelný ve zploštělých formách lidských těl zasazených do dokonale vyprojektovaného prostoru. To vše spolu vytváří věrnou iluzi bitevního chaosu. Ke konci života mezi léty 1465 – 1469 působí v Urbínu se svým synem Donatem ve službách bratrstva Corpus Domini, pro které tvoří predelu pro jejich nový oltář. K jeho posledním dílům se řadí také portréty pěti význačných umělců, které si ponechal doma na památku. Prvním z portrétovaných byl [[Giotto di Bondone|Giotto]] představující světlo a počátek umění, Filippo Brunelleschi za architekturu, dále pak Donatello za sochařství, a on sám za malbu a jeho přítel Antonio Manetti za matematiku.
 
== Charakteristika díla ==