Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 1 881 bajtů, před 6 lety
doplněna politická kariéra, zdroje z knihy J. Rychlíka
{{Infobox Politik
| jméno= [[Doktor filozofie|PhDr.]] Jaroslav Šabata
| obrázek=
| úřad = poslanecPoslanec [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]] ([[Sněmovna lidu Federálního shromáždění|SL]])
| od = [[1989]]
| do = [[1990]]
| úřad2 = [[Vláda Petra Pitharta|ministrMinistr bez portfeje ČR]]
| od2 = [[1990]]
| do2 = [[1992]]
| podpis =
}}
[[Doktor filozofie|PhDr.]] '''Jaroslav Šabata''' (* [[2. listopad]]u [[1927]] [[Dolenice]] – [[14. červen|14. června]] [[2012]] [[Brno]]<ref name=idnes>{{Citace elektronického periodika | titul = Zemřel disident a politolog Jaroslav Šabata | periodikum = idnes.cz | odkaz na periodikum = iDNES.cz | datum vydání = 2012-06-14 | datum přístupu = 2012-06-14 | url = http://brno.idnes.cz/zemrel-jaroslav-sabata-07j-/brno-zpravy.aspx?c=A120614_030907_brno-zpravy_cen}}</ref>) byl [[Češi|český]] levicový [[politik]], [[filosofie|filozof]], [[psychologie|psycholog]] a [[politologie|politolog]], do roku 1969 funkcionář [[Komunistická strana Československa|KSČ]], za [[normalizace]] disident, [[Seznam mluvčích Charty 77|mluvčí Charty 77]] a politický vězeň, po [[sametová revoluce|sametové revoluci]] předák [[Občanské fórum|Občanského fóra]], poslanec [[Sněmovna lidu Federálního shromáždění|Sněmovny lidu]] [[Federální shromáždění|Federálního shromáždění]] a ministr bez portfeje vlády České republiky.
 
== Biografie ==
=== Mládí a kariéra v KSČ ===
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat.<ref>Luděk Navara: Dva v jednom, MF DNES 15.6.2012, str. A10</ref> <ref>Dějiny Jaroslava Šabaty (2007), režie: Vít Janeček</ref> V letech [[1953]]-[[1964]] přednášel na katedře marxismu-leninismu [[Masarykova univerzita|University Jana Evangelisty Purkyně v Brně]], pak v období let [[1964]]-[[1968]] vedl katedru psychologie na Filozofické fakultě této školy. V 50. letech [[20. století]] byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech [[20. století]] byl jako funkcionář [[Komunistická strana Československa|KSČ]] stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka Krajského výboru KSČ pro [[Jihomoravský kraj]].<ref>{{Citace monografie
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat.<ref>Luděk Navara: Dva v jednom, MF DNES 15.6.2012, str. A10</ref> <ref>Dějiny Jaroslava Šabaty (2007), režie: Vít Janeček</ref>
 
Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat.<ref>Luděk Navara: Dva v jednom, MF DNES 15.6.2012, str. A10</ref> <ref>Dějiny Jaroslava Šabaty (2007), režie: Vít Janeček</ref> V letech [[1953]]-[[1964]] přednášel na katedře marxismu-leninismu [[Masarykova univerzita|University Jana Evangelisty Purkyně v Brně]], pak v období let [[1964]]-[[1968]] vedl katedru psychologie na Filozofické fakultě této školy. V 50. letech [[20. století]] byl aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech [[20. století]] byl jako funkcionář [[Komunistická strana Československa|KSČ]] stoupencem jejího reformního křídla. V letech 1968-1969 zastával post tajemníka Krajského výboru KSČ pro [[Jihomoravský kraj (od roku 1960)|Jihomoravský kraj]].<ref>{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1938-2004
| vydavatel = Doplněk
| url = http://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_sabataj.php
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-05-28}}</ref> Na post vedoucího krajského tajemníka KV KSČ ho zvolila konference v červenci 1968. V této funkci měl tehdy podporu [[Společnost pro Moravu a Slezsko|Společnosti pro Moravu a Slezsko]] a v Jihomoravském kraji tehdy výrazně zesílila podpora pro projekt [[Československá trojfederace|československé trojfederace]], tedy spolkového státu složeného ze tří zemí/republik (Čechy, Morava + Slezsko a Slovensko). Koncepce ale nebyla realizována.<ref>{{Citace monografie
| datum přístupu = 2012-05-28}}</ref> [[Vysočanský sjezd KSČ]] v srpnu 1968 ho bezprostředně po okupaci zvolil i za člena [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|Ústředního výboru Komunistické strany Československa]].<ref name="funkce KSČ">{{Citace elektronické monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 486
| jazyk = česky
}}</ref>
 
| datum přístupu = 2012-05-28}}</ref> [[Vysočanský sjezd KSČ]] v srpnu 1968 ho bezprostředně po okupaci zvolil i za člena [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|Ústředního výboru Komunistické strany Československa]].<ref name="funkce KSČ">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = www.cibulka.net
| titul = Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989
| datum přístupu = 2012-05-28}}</ref>
 
=== Aktivity v disentu za normalizace ===
V roce [[1969]] byl zbaven všech funkcí a nastoupil jako betonář, později skladový dělník. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ. Poté se stal jedním z vedoucích představitelů opozice, za což byl pronásledován a dvakrát vězněn. Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná '''Komunisté v opozici'''. Byl zatčen 20. listopadu 1971 a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976. Podepsal [[Charta 77|Chartu 77]] a v letech [[1978]] a [[1981]] byl jejím [[Seznam mluvčích Charty 77|mluvčím]]. Opětovně byl ve vězení v období říjen 1978 - prosinec 1980. Společně s [[Rudolf Battěk|Rudolfem Battěkem]] v roce 1988 inicioval vznik [[Hnutí za občanskou svobodu]].<ref name="Albertov">{{Citace monografie
| příjmení = Müllerová
| strany = 1269
| jazyk = česky
}}</ref><ref name="Šabata"/> Profesně byl k roku 1989 uváděn jako důchodce, bytem [[Brno]].<ref>{{Citace elektronické monografie
 
Profesně byl k roku 1989 uváděn jako důchodce, bytem [[Brno]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1)
| datum přístupu = 2012-05-28}}</ref>
 
=== Návrat do politiky po roce 1989 ===
Po [[Sametová revoluce|sametové revoluci]] se vrátil do vrcholné politiky. Byl jedním z mluvčích Občanského fóra v Brně. V lednu 1990 zasedl v rámci procesu [[Kooptace do Federálního shromáždění 1989-1990|kooptací do Federálního shromáždění]] po [[sametová revoluce|sametové revoluci]] do Sněmovny lidu (volební obvod č. 109 – [[Žďár nad Sázavou]]-[[Jihlava]], [[Jihomoravský kraj]]) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve Federálním shromáždění setrval do svobodných [[Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění 1990|voleb roku 1990]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| datum přístupu = 2012-05-28}}</ref> V parlamentu byl zvolen v lednu 1990 do předsednictva FS a předsedal zahraničnímu výboru Sněmovny lidu.<ref name="Albertov"/><ref name="Šabata"/>
 
Zastával i vládní post. V letech 1990-1992 působil jako ministr bez portfeje ve [[vláda Petra Pitharta|vládě Petra Pitharta]],. přičemžVe pofunkci rozpaduměl Občanskéhona fórastarosti mimo jiné kontakty mezi českou a slovenskou a českou a federální vládou. rokuPodílel 1991se byltak významnýmna členemdiskuzích [[Občanskéo hnutí|Občanskéhostátoprávním hnutí]]uspořádání. OdProsazoval červencevstřícný dopostoj prosincečeské 1992vlády zastávalke postslovenským poradcetendencím předsedyk Federálníhopřesunu shromážděníkompetencí [[Michalna Kováč|Michalanárodní Kováče]]republiky.<ref>{{Citace monografie
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 591-592
| jazyk = česky
}}</ref> Po rozpadu Občanského fóra roku 1991 byl významným členem [[Občanské hnutí|Občanského hnutí]]. Od července do prosince 1992 zastával post poradce předsedy Federálního shromáždění [[Michal Kováč|Michala Kováče]].<ref>{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1938-2004
| vydavatel = Doplněk
| strany = 1670
| jazyk = česky
}}</ref><ref name="Šabata"/> Jako jeden z mála českých politiků si i v letech 1991-1992 udržel dobré vztahy s [[Vladimír Mečiar|Vladimírem Mečiarem]]. Ještě v září 1992 zorganizoval dvě schůzky mezi Kováčem a představiteli české opozice s cílem vytvořit alternativu k řízenému zániku Československa.<ref>{{Citace monografie
}}</ref><ref name="Šabata"/>
| titul = Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století
| vydavatel = Vyšehrad
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7429-133-3
| strany = 612
| jazyk = česky
}}</ref>
 
Po rozkladu Občanského hnutí působil v 90. letech jako publicista a analytik. V letech [[1991]]-[[1998]] zastával post předsedy správní rady [[Nadace Bernarda Bolzana]]. V roce [[1996]] neúspěšně kandidoval do senátu jako nestraník za [[Nezávislí kandidáti|NK]] na [[Senátní obvod č. 54 - Znojmo|Znojemsku]]. V roce 1997 vstoupil do [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]].<ref name="Šabata"/>
[[Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění]]
[[Kategorie:Ministři bez portfeje České republiky]]
[[Kategorie:Čeští regionální politici]]
[[Kategorie:Signatáři Charty 77]]
[[Kategorie:Mluvčí Charty 77]]
[[Kategorie:Narození 1927]]
[[Kategorie:Úmrtí 2012]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Absolventi Masarykovy univerzity]]
[[Kategorie:Muži]]
 
[[en:Jaroslav Šabata]]