Hugo Schmeisser: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3:
Jeho jméno je úzce spojeno s vývojem prvních [[samopal]]ů. Za [[první světová válka|první světové války]] pracoval ve firmě [[Theodor Bergmann|Theodora Bergmanna]], kde zkonstruoval samopal [[MP 18]]. V dalších desetiletích se podílel na konstrukci samopalů [[MP 28]], [[MP 38]], [[MP 40]]. Po roce 1938 vyvinul [[Útočná puška|útočnou pušku]], která byla později označena jako [[StG 44]].
V červenci 1945 Rudá armáda převzalo kontrolu nad oblastí Durynsko a městem Suhl, kde pracoval Hugo Schmeisser jako ředitel a hlavní konstruktér zbrojovky Haenel. Rudá armáda odvezla do SSSR veškerou dokumentaci k výrobě zbraní, celkem 10 785 stran technických výkresů. V říjnu byl Hugo Schmeisser, společně se svou rodinou, přemístěn do města [[Iževsk]] v jižní části Uralu, kde bylo centrum ruského zbrojního vývoje. Tam byl donucen pracovat jako zbrojní vývojář až do roku 1952. Jeho pobyt měl být nejprve šestiměsíční, tak jako u jiných zbraňových specialistů, ale pro jeho přínos na vývoji nových zbraní byl jeho pobyt prodloužen až do roku 1952. 9. června se vrátil domů, do tehdejší [[NDR]].
V Iževské zbrojovce, kde Scheisser pracoval, byl vyvinut a do sériové výroby doveden [[AK-47]], tvarem i některými konstrukčními prvky je zbraň podobná německé [[StG 44|StG 44]] . Tímto faktem je Kalašnikovovo autorství vážně [http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/71820-legendarni-kalasnikov-se-pry-chysta-do-duchodu/ zpochybněno]. V komunistických totalitách bylo běžné, že politicky nepohodlní autoři nesměli být uváděni a autorství bylo připisováno politickým kádrům.
| |||