Mikuláš I. Veliký: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 13:
[[Svatý]] '''Mikuláš I. Veliký''' (? [[Řím]] - [[13. listopad]]u [[867]]) byl [[papež]]em od [[24. duben|24. dubna]] [[858]] až do své smrti.
Papež Mikuláš I. (c. 800 - 13. listopadu 867), vládl od 24. dubna 858 až do své smrti. Je připomínán jako Consolidator papežské autority a moci, projevující rozhodující vliv na historickém vývoji papežství a jeho postavení mezi křesťanskými národy západní Evropy. Mikuláš tvrdil, že papež by měl mít autoritu nad všemi křesťany.
V římsko-katolické církvi byl prohlášen za svatého se svátkem dne 13. Listopadu.<ref
== Život ==
Narodil se do významné šlechtické rodiny v Římě jako syn Defensora Theodora. Mikuláš díky tomu získal vynikající vzdělání. Díky jeho zbožnosti, shovívavosti, kompetenci, znalosti, a výmluvnosti vstoupil do služeb církve v raném věku. Dělal subjáhna pro papeže Sergiuse II. (844-847) a jáhna pro Lva IV. (847-855). Po smrti [[Benedikt III.|Benedikta III]] (7. dubna 858) římský císař Ludvík II. , který byl soused Říma, vstoupil do města, aby ovlivnil volby. Dne 24. Dubna byl Mikuláš zvolený papežem a na trůnu v [[Bazilika svatého Petra|bazilice svatého Petra]] usedl v přítomnosti císaře. Poté následovala tří denní hostina na rozloučenou pro císaře. Následně, v doprovodu římské šlechty, navštívil císaře v jeho táboře za městem. Při této příležitosti vyšel císař Mikuláši vstříc a vedl jeho koně po určitou část cesty.
Mikuláš I. prosazoval svrchovanou autoritu papežství ve správě církve a byl po dlouhé době výraznou osobností na papežském stolci. Upevnění autority jeho úřadu, který byl dosud ovlivňován panovníky franské říše, napomáhalo její rozdělení roku 843 a oslabení autority karlovských panovníků. Papež se dostal do ostrých sporů s remešským arcibiskupem Hincmarem a konstantinopolským patriarchou Fotiem, v nichž hájil svrchovnost papeže nad všemi západními i východními církevními hodnostáři. Patriarcha Fotios ho obžaloval z hereze, mimo jiné kvůli používání tzv. filioque v praxi západní cíkrve
== Dědictví ==
Mikuláš podporovat misijní činnost církve. Schválil společenství v Brémách a Hamburku. Jmenoval sv. Ansgara arcibiskup Brém a jeho nástupce do úřadu papežského legáta pro Dány, Švédy, a Slovanů. V mnoha jiných duchovních záležitostech vydal dopisy a rozhodnutí a učinil aktivní opatření proti biskupům, kteří opomíjené své povinnosti.
V Římě Mikuláš přestavěl a vybavil několika kostelů a neustále se snažil povzbudit náboženský život. On sám vedl zbožný život vedený v duchu křesťanské askeze. Po jeho smrti byl považován za světce.
== Ikonografie ==
Mikuláš rozhodl, že symbol kohouta by měl být umístěn na každý kostel, kde by sloužil jako náboženská ikona a vzpomínka na Petrovo zapření Krista. Od těchto dob mají stále některé kostely kohoutka na věžích.<ref name="kkk">How the Chicken Conquered the World - By Jerry Adler and Andrew Lawler - Smithsonian magazine, June 2012</ref>
== Literatura ==
Řádek 29 ⟶ 35:
* [http://www.smithsonianmag.com/history-archaeology/How-the-Chicken-Conquered-the-World.html How the Chicken Conquered the World ]
== Reference==
<references/>
{{commonscat|Nicolaus I}}
| |||